V moderním stavebnictví se s pojmem hydroizolace setkáváme pravidelně a dnes už se bez ní neobejde téměř žádná stavba.
K čemu slouží hydroizolace?
Jak už vyplývá z názvu, hydroizolace chrání stavbu před vodou. Hydroizolační řešení se musí vypořádat s atmosférickými vlivy, jako jsou déšť a sníh, jiné musí čelit hydrogeologickým vlivům, tedy podzemní a kapilární vodě. V neposlední řadě se setkáváme i s řešením zaměřeným na technologickou vodu v koupelnách, prádelnách, vývařovnách apod.
Proč při stavbě a rekonstrukci nezapomenout na hydroizolaci?
Z dlouhodobého hlediska ale mnoho staveb bez hydroizolace fungovat nemůže. U balkónů a teras je nejčastější příčinou poškození dlažby právě pronikání vody do podkladu. Voda a mráz časem způsobí drolení, vznik prasklin, oslabení betonu a nakonec i korozi ocelové výztuže. To vede k úplnému rozpadu konstrukce, kdy se z příjemného místa na ranní kávu stává skutečně nebezpečný prostor.
Nekvalitní nebo chybějící hydroizolace koupelny přináší další problémy, například rozhněvaného souseda, kterému od nás zatéká do koupelny. Je jen otázkou času, kdy vodou nasáklé stěny podlehnou degradaci. Zvýšená vlhkost podpoří tvorbu plísní, což bude mít negativní dopad na naše zdraví. Z praxe víme, že použití hydroizolace na místech jako jsou koupelny, balkóny a terasy je dnes již nezbytností.
Jaké hydroizolační řešení použít?
Stavební trh nabízí velké množství výrobků od různých výrobců. V běžné praxi se tyto výrobky často kombinují, což rozhodně není správné. Netvrdíme, že kombinace s konkurenčními výrobky nemůže fungovat, ale vzájemnou kompatibilitu můžeme garantovat jen tehdy, když použijete osvědčené a ucelené systémové řešení.
Čtěte také: Vylepšení betonu pomocí vodního skla
Jak na hydroizolaci koupelny, balkonu nebo terasy
Ať už jde o novostavbu nebo rekonstrukci koupelny, balkonu či terasy, postup je vždy téměř identický.
Příprava betonového povrchu
V případě nových betonových povrchů počkejte na úplné vyzrání podkladu. Pokud rekonstruujete bytové jádro nebo balkon, je třeba pečlivě odstranit nesoudržné části materiálu a vyspravit výtluky a praskliny. Za zmínku stojí i samonivelační hmoty, které vám pomohou s vyrovnáním podlah.
Penetrace
Povrch očistěte od prachu a pokračujte penetrací. Jednosložková Penetrace S2802A vytvoří transparentní a nerozpustný film, který je základem pro další vrstvy. Je vhodná na betonové podklady, ale i na jiné stavební materiály jako jsou keramické cihly, pórobetonové tvárnice, omítky a další. U starších a zvětralých povrchů můžeme použít Systémovou hloubkovou penetraci NANO. Penetraci nanášejte válečkem nebo štětcem ve dvou vrstvách křížovou metodou. Druhou vrstvu aplikujte až po vyschnutí předešlé vrstvy (po 2 až 3 hodinách).
Aplikace hydroizolační vrstvy
Když už máme připravený podklad, můžeme přejít k aplikaci hydroizolace. Tekutá lepenka vytvoří vodotěsnou membránu a současně slouží i jako ochrana před radonem. Dvousložkovou hmotu jednoduše namícháte podle návodu a ihned aplikujete. Hydroizolace se nanáší válečkem alespoň ve dvou vrstvách do kříže vždy po vyschnutí předcházející vrstvy (po 12 až 24 hodinách). Do rohů se vloží těsnicí pásy nebo samolepicí pás FLEECEBAND.
Jednosložková hydroizolace
Skvělou volbou pro interiér i exteriér je použití jednosložkové hydroizolace. Tekutá hydroizolace je připravena rovnou k použití. Nemusíte nic míchat, snadno se nanáší a šetří váš čas. Doba schnutí je u první vrstvy jen 3-6 hodin podle podkladu, druhá vrstva schne 6 hodin. Způsob aplikace je stejný jako u Tekuté lepenky. Pro rekonstrukci koupelny použijte Jednosložkovou hydroizolaci KOUPELNA. Na aplikaci v exteriéru a hydroizolaci balkonů a teras se zase nejlépe hodí Jednosložková hydroizolace EXTERIÉR.
Čtěte také: Aplikace vodního skla
Hybridní hydroizolace
Další možností pro hydroizolaci balkonu, terasy nebo koupelny je použití lepidla na obklady a hydroizolace v jednom kroku. Produkty 2v1 jsou trendem v moderním stavebnictví a kromě úspory času se mohou pyšnit nekompromisní kvalitou hydroizolační vrstvy.
Hydroizolace pod kamenný koberec
Právě Tekutá lepenka je nejlepším řešením přípravy betonových povrchů před aplikací Kamenného koberce PERFECT STONE v exteriéru. Otevřená struktura koberce propustí vodu k podkladu a právě Tekutá lepenka zabrání jejímu dalšímu vsakování. Tímto prodloužíme životnost celého systému a zamezíme případnému zatékání do konstrukce stavby.
Protiradonová izolace
Správně provedená hydroizolace chrání budovu před pronikáním radonu dovnitř. Stupeň ohrožení a navrhované řešení závisí od naměřených hodnot přímo na místě.
Časté chyby při aplikaci hydroizolace
Aplikace hydroizolace není obtížná, je ale třeba dodržet správné technologické postupy a nechat hydroizolační hmotu před aplikací dalších vrstev dostatečně zaschnout. Jen tak docílíte dokonalého výsledku. Mezi časté chyby také patří aplikace na nesoudržný, savý a špatně napenetrovaný povrch, mezery v aplikaci a v neposlední řadě opomenutí těsnících pásů v rozích.
Jednoznačně nedoporučujeme používat uvedené hydroizolace jako finální nátěry. Svoje místo mají ve skladbě podlahy, jako membrána zabudovaná pod dlažbou nebo obkladem. Vystavení UV záření, přímým povětrnostním vlivům nebo mechanickému zatížení způsobí rychlou degradaci této vrstvy.
Čtěte také: Vodní sklo pro beton: vlastnosti a výhody
Vodní sklo jako hydroizolační prostředek
Využití vodního skla v domácnosti je poměrně široké, ačkoliv nejznámější je pravděpodobně jeho schopnost konzervace vajíček. Své místo má ale také při stavbě a při rekonstrukcích, kde se přimíchává do betonu, používá se k protipožárním nátěrům, urychluje hydrataci nebo mineralizuje dřevo. Vodní sklo se dá jednoduše charakterizovat jako roztok křemičitanu sodného.
Vyrábí se buď ze sklářského písku za pomoci alkalických tavidel, nebo hydrotermální reakcí. Látka je známá už od roku 1895, kdy se také spustila jeho průmyslová výroba. Dnes existují dva základní druhy a zpomalovače či urychlovače. Vodní sklo se používá ve stavebnictví k urychlení tuhnutí cementových směsí a k mineralizaci dřevěných konstrukcí a tím k ochraně proti požáru.
Izolaci tímto způsobem je vhodné provést u starších domů, kde bývá boj se vzlínající vodou složitý. Použití vodního skla je snadno, rychlé, levné a dostupné. Do zdi se navrtají co nejhlubší otvory (minimálně 5 - 10 cm, podle toho, jak to zeď umožňuje), do kterých se poté např. injekční stříkačkou aplikuje roztok tak dlouho, dokud zdivo saje. U nejsavějších materiálů je třeba doplňovat vodní sklo i desetkrát. Izolační vrstva se vytvoří vysycháním roztoku, který takto krystalizuje.
Sanace zdiva a odstranění vlhkosti
Vlhkost můžeme ze zdiva odstranit čtyřmi základními způsoby: stavebními úpravami, dodatečným vložením hydroizolace, chemickými metodami a metodami elektrofyzikálními.
Sanace formou stavebních úprav
Aplikace sanačních omítek
První a nejznámější metodou je aplikace speciálních sanačních omítek. Nevystačíme s tradičními omítkami, které jsou vyrobené na bázi vápenné či vápenocementové malty. Sanační omítky se vyznačují malým difúzním odporem, nízkou tepelnou vodivostí, výbornými hydrofobními vlastnostmi (do zdiva neproniká srážková voda) a přitom jsou dostatečně pevné, značně pórovité (to zvýší odolnost vůči mrazu a působení solí) a drží na podkladu.
Pro sanační omítky dále platí pravidlo, že by jejich součinitel tepelné roztažnosti měl být stejný či nižší než podkladní zdivo. Sanaci zdiva je nutné začít odstraněním veškeré staré omítky do výšky alespoň 80 cm nad nejvyšší bod provlhčené omítky. To často znamená odstranit omítku z celé stěny. Následně vyčístíme spáry mezi cihlami či jiným stavebním materiálem (kámen) do hloubky minimálně 2 cm.
Poté se provádí chemická analýza obnaženého zdiva, která určí typ sanační omítky, případně však i jiné řešení. Před aplikací sanační omítky je nutné provést podhoz, který ji spojí s podkladem. Podhoz neprovádíme celoplošný, nýbrž síťovitý a jeho vrstva nesmí být silnější jak 0,5 cm. Podhozem navíc nesmí být vyplněné spáry mezi cihlami. Sanační omítku nakonec nanášíme v jedné či více vrstvách, celková tloušťka omítky však nesmí přesáhnout 2 cm a nesmí být menší jak 1 cm.
Při aplikaci více vrstev omítky vždy musíme pořádně zdrsnit povrch spodních vrstev omítky po jejich zatuhnutí. Zdrsnění provádíme zásadně horizontálně. Před nanesením další vrstvy čekáme 1 den na 1 mm tloušťky omítky.
Odvětrání stěn profilovanou sanační folií
Jde o fólie z polystyrenu o vysoké hustotě. Na ně je teplně navařena nosná výztužná mřížka. Materiál připevňujeme (kotvíme) k podkladu speciálními hmoždinkami, případně pomocí podložek s nastřelovacími hřeby. U podlahy navíc stěnu osadíme provětrávací lištou.
Profilování fólie (mřížka) vytvoří mezi vlhkým zdivem a novou vnitřní omítkou provětrávanou vzduchovou mezeru. Nové omítky nakonec natahujeme hladítkem. Případně můžeme místo omítky použít i sádrokartonové desky, které připevňujeme na maltové terče na fólii - nepoužíváme tedy jinak běžnou nosnou konstrukci sádrokartonových desek.
Mechanické metody - dodatečné vložení hydroizolace
V principu jde o vytvoření prostoru ve zdivu, do kterého vložíme hydroizolaci, která zabrání pronikání vlhkosti výš do konstrukce stěny. Hovoříme o mechanické hydroizolační zábraně. Mezi mechanické sanační metody patří podsekávání a ruční podřezávání, kdy ve zdivu vznikne ve vhodné výšce vodorovná spára, ke které musíme mít pro účinné vložení izolace přístup zevnitř i zvenčí.
Podřezávání probíhá řetězovou, lanovou či kotoučovou pilou. Pozor však, nesmíme mechanickým zásahem jakkoli ohrozit statiku stavby. Veškeré mechanické metody sanace provádí zásadně odborná firma. Konkrétní metoda je zvolena podle analýzy objektu a rozsahu poškození zdiva vlhkostí. Jako hydroizolace se nejčastěji dosud používají asfaltové pásy, ale i PVC, desky ze sklolaminátu, fólie z polyethylenu a dokonce i nerezový plech.
Podřezávat lze pouze objekty, které mají zdivo s pravidelnou vodorovnou maltovou spárou. Postupuje se po 0,8 až 1,2 metrech. Vždy se vloží izolace a pokračuje se dál. Obdobný postup je při podsekávání s tím rozdílem, že ve zdivu „vysekáváme“ otvory přes celou tloušťku stěny. V otvoru vyrovnáme dno, uložíme hydroizolační materiál a dozdíme.
Na rozdíl od podřezávání při podsekávání nepostupujeme po linii, nýbrž nejprve podsekáme úseky, které jsou nejvíc zatížené. Teprve ve chvíli, kdy dostatečně zatvrdne malta vyzdívky, pokračujeme dál a otveřeme další úseky zdiva.
Chemické metody sanace
V zásadě napouštíme do provlhlého zdiva látku, která pronikne do jeho pórů. Vznikne tak nepropustná vrstva, která zamezí vzlínání vody ve stěnách. Běžně jsou používané metody Tizol, Injektol E a Tosil - hydrofob.
- Tizol: Zeď navrtáme řadou otvorů zešikmených v úhlu 15 až 30 stupňů, o průměru 3 až 4 cm a vzdálených od sebe 16 až 20 cm, proces injektáže trvá 8 - 10 hodin, do otvorů aplikujeme vodní sklo a hydrofobní látku.
- Injektol E: Sanační směs je složena z křemičitanu draselného, hydrofobní látky, fungicidní látky a ředidla, průměrně se dělá na 1 m zdiva 7 vrtů umístěných ve dvou řadách nad sebou, průměr vrtů je 25 až 38 cm, sklon 30 až 45 stupňů a hloubka 75 mm od protilehlého povrchu stěny, vrty se vyčistí stlačeným vzduchem a poté zalijí vápennou vodou, až nakonec aplikujeme sanační směs v poměru s vodou 1:3 nebo nezředěnou náplň.
- Tosil - hydrofob: Sanační směs se skládá z hydrosolu oxidu křemičitého - TOSIL, hydrofobizátoru a hydrolyzační složky - směs etylalkoholu, vody a kyseliny fosforečné, vrty se provádějí do hloubky 100 mm před protější líc stěny, jejich průměr je 35 až 42 mm, sklon 15 až 30 stupňů a realizuje se 4 až 7 vrtů na 1 metr zdiva, 5 dní po injektáži se vrty plní jemnozrnnou vápenocementovou maltou s hydrofobním prostředkem.
Metody elektrofyzikální
Jde o metody založené na principu elektroosmózy. Tekutá fáze se pohybuje pórovitou pevnou fází díky účinku stejnosměrného elektrického proudu. U záporného pólu (katody) voda vystoupí mnohem výš než u kladného pólu (anody). Do vlhkého zdiva jsou zabudované elektrody, které jsou nakrátko vodivě spojené s elektrodami zemními. V případě tzv. aktivní elektroosmózy je navíc třeba přídavný zdroj elektrického napětí. Ten usměrňuje působení síly proti vzlínající vodě. Vysušování elektroosmózou můžeme urychlit vytvořením elektrického pole s větším spádem. Pro elektroosmózu je používáno napětí 1 až 24 V.
Vlastnosti sanační omítky
Slovy čísel: objemová hmotnost sanační omítky musí být nižší jak 1.400 kg/m3, součinitel difúzního odporu nižší jak 12, pevnost v tlaku 1,5 až 5 Mpa a pórovitost musí být vyšší jak 40% objemu. (Dle kritérií WTA 2/2/81 Vědeckotechnické společnosti pro péči o památky a sanaci stavebních objektů v SRN).
tags: #vodní #sklo #hydroizolace #postup