Současný trh nabízí produkty, které umožňují vytvářet na obvodovém plášti budov rozličné dekorativní úpravy. Dekorativní omítky umožňují vytvářet na obvodových pláštích budov nebo stěnách v interiéru rozličné kreativní vzory a věrně napodobovat struktury rozličných materiálů, jako např. přírodního dřeva. Díky speciálním omítkám je tak možné vytvořit například dekorativní vzhled přírodního dřeva. Dekorativní omítky se pro dosažení výsledného efektu kombinují se speciálními impregnačními nátěry, které dodávají omítce její konečný odstín. Výsledný efekt závisí na řadě faktorů.
Aplikace dekorativní omítky pro věrný vzhled dřeva
Příprava podkladu
Před aplikací omítky je třeba, aby byl podklad suchý, pevný, rovný, bez prachu a nečistot, resp. bez filmotvorných nátěrů se separačním účinkem (bednicí olej). Musí být dostatečně vyzrálý, aby se zachovala funkčnost a barevný odstín povrchové úpravy. Podklad musí být pevný, rovný, nosný, suchý a zbavený všech nečistot, které by mohly snížit soudržnost jednotlivých vrstev. Nerovnosti podkladu je nezbytné vyplnit opravnou maltou. Silně znečištěné vrstvy s nízkou soudržností, malířské nátěry z pružných fasádních barev, vápenných a syntetických barev, tapety nebo vrstvy z disperzních lepidel je nutné celoplošně odstranit. Plocha, na kterou se bude designová omítka aplikovat, se doporučuje ohraničit malířskou samolepicí páskou.
Penetrace podkladu
Na připravený podklad se nejprve nanese válečkem nebo štětcem celoplošně neředěný penetrační nátěr, který zpevní podklad a zároveň zvýší přídržnost vrchní omítky a zabrání jejímu předčasnému vyschnutí. Na podklady s vyšší nasákavostí se nanášejí dvě vrstvy penetračního nátěru - první nátěr ředěný vodou v poměru 1: 1 a druhý nátěr neředěný. Nasákavé podklady se před aplikací musí ošetřit hloubkovým penetračním nátěrem a po jeho zaschnutí (min. 12 hod) se aplikují další vrstvy. Penetrační nátěr se nanáší do nasycení podkladu a nechá se vsáknout. Na suchý, vyzrálý, rovný a čistý podklad naneste neředěný penetrační nátěr. Na podklad s vyšší nasákavostí naneste dvě vrstvy. Nasákavé podklady se ošetří penetračním nátěrem, který se před aplikací několikrát protřepe a nanese štětcem nebo válečkem v rovnoměrné vrstvě. Nechejte schnout min. 12 hod.
Techniky aplikace dekorativní omítky pro imitaci dřeva
Metoda s fládrováním pro strukturu dřeva
Dekorativní omítku je možné začít nanášet až po dostatečném vyschnutí penetračního nátěru (min. 12 hod). Před aplikací dekorativní omítky se na připravený podklad nanese základní nátěr, který je nezbytně nutné důkladně promíchat. Základní nátěr se nanese na podklad štětcem nebo válečkem v rovnoměrné vrstvě v jednom směru. Doporučuje se nanést dvě vrstvy v odstupu 3 hodin. První vrstva omítky se nanese na podklad hladítkem v tloušťce přibližně 1 mm a vyrovná se do roviny. Tím se zaplní případné nerovnosti v podkladu. Nechá se do dalšího dne důkladně vyschnout. Ocelovým hladítkem naneste první vrstvu omítky v tloušťce přibližně 1 mm a vyrovnejte ji do roviny. Nechte ji do dalšího dne důkladně vyschnout. Druhá vrstva omítky se nanáší ve vodorovném směru hladítkem a je ji třeba ihned pročesat zubovým hladítkem s drobnými trojúhelníkovými zuby s výškou 2 až 3 mm. Tím se dosáhne stejné tloušťky omítky na celé ploše a struktury vodorovných rýh (manšestr). Další vrstvu naneste ve vodorovném směru hladítkem a ihned ji pročešte zubovým hladítkem s drobnými trojúhelníkovými zuby s výškou 2 až 3 mm. Následně se pomocí fládrovacího válečku vytvoří výsledná struktura dřeva. Váleček se po povrchu omítky táhne a zároveň naklápí. Ihned po pročísnutí omítky zubovým hladítkem vytvářejte pomocí fládrovacího válečku strukturu dřeva. Fládrovací váleček po povrchu omítky táhněte a zároveň naklápějte.
Vytvoření spár a povrchová úprava
Po zaschnutí omítky, kdy se už nelepí na ruku, ale ještě není vytvrzená, se pomocí zednického metru, tužky a vodováhy rozměří rastr spár mezi deskami a vytvoří se samostatné spáry. Spáry se tvoří pomocí zednické latě a hrany zubového hladítka nebo jiným vhodným nástrojem. Po zaschnutí omítky rozměřte pomocí vodováhy rastr spár mezi deskami. Spáry vytvářejte pomocí zednické latě a hrany zubového hladítka. Nechte schnout 1 den. Zaschlá omítka se snadno přebrousí, např. brusnou mřížkou na sádrokarton, čímž se odstraní vystupující zbytky omítky a největší nerovnosti. Z povrchu se odstraní brusný prach a následně se nanáší v jedné souvislé vrstvě malířským válečkem nebo štětkou důkladně promíchaný neředěný lazurový nátěr. Zaschlou omítku přebruste brusnou mřížkou na sádrokarton, čímž se odstraní vystupující zbytky omítky a největší nerovnosti. Z povrchu omítky odstraňte brusný prach. Malířským válečkem nebo štětkou naneste v jedné souvislé vrstvě neředěný lazurový nátěr. Hned po nanesení můžete patinovat pomocí navlhčené houby. Lazurový nátěr se začne nanášet ihned po nanesení patiny navlhčenou houbou. Tahy houbičkou se setře lazura z vystupujících částí struktury dřeva a na ploše se v nátěru vytvoří světlejší plochy. Tím se dosáhne věrohodné struktury dřeva. Tahy houbičkou budete stírat lazuru z vystupujících částí struktury dřeva a na ploše se v nátěru vytvoří světlejší plochy. Lazuru je třeba nechat důkladně vyschnout (min. 12 hod).
Čtěte také: Konstrukce betonového schodiště
Metoda s použitím silikonové matrice
Celý obsah balení dekorativní omítky se vysype do čisté nádoby s daným, odměřeným množstvím vody (5,25 litru vody na 25 kg balení) a důkladně se promíchá. Vzniklá směs musí být jednotná a bez hrudek. Obsah balení dekorativní omítky se vysype do čisté nádoby se zodpovědně odměřeným množstvím vody (5,25 litru na 25 kg balení). Směs se důkladně promíchá tak, aby výsledná konzistence byla soudržná, jednotná a bez hrudek. K docílení ideální, požadované konzistence je vhodné nechat směs 2 - 3 minuty odležet, a pak znovu krátce promíchat. Konzistenci je vhodné přizpůsobit způsobu nanášení. Designová omítka se nanese na podklad hladkým, dlouhým ocelovým hladítkem. Omítka se aplikuje nanášením na podklad ve vrstvě přibližně 4 mm, ocelové hladítko je nutné držet pod úhlem. Povrch nanášené dekorativní omítky se vyhladí a vyrovná pomocí stěrky tak, aby měla výsledná vrstva tloušťku cca 4 mm. Omítka se nechá zaschnout přibližně půl hodiny, čas závisí na teplotě a relativní vlhkosti. V první řadě je nutné matrici připravit na další manipulaci. Pomocí štětce se separační přípravek rozetře rovnoměrně po povrchu celé silikonové matrice. Nanesení malého množství přípravku vede k přilnutí omítky k matrici. Matrice se svine tak, aby vzor dřeva byl na vnější straně. Matrice je zatlačena do omítky stranou, kde se nachází vzor dřeva. Pro správný otisk je nutné ji přitlačit gumovým válečkem či rukou. Po opatrném odlepení od omítky se matrice opět svine. Aby se předešlo opakování shodného vzoru dřeva v dalších pruzích, je vhodné matici obracet vzhůru nohama a již otisknutý vzor mírně překrýt. Spoje mezi jednotlivými otisky mohou mít různou tloušťku a lze je vytvořit pomocí jednoduchých nástrojů nebo dlouhé latě hned po aplikaci. Po vyschnutí (přibližně po třech dnech) se na dekorativní omítku nanese impregnační nátěr minimálně ve dvou vrstvách, tyto vrstvy jsou aplikovány přímo na sebe metodou „mokrý do mokrého“. Impregnační nátěr se nanese ve dvou vrstvách metodou „mokrý do mokrého“. Mezi jednotlivými vrstvami je nutné zachovat technologickou přestávku 24 hodin. Povrch je připravený na malování po 72 hodinách od nanesení omítky. Spotřeba činí cca 2,0 kg/m2 na 1 mm tloušťky.
Jiné typy vnitřních omítek
Tabulka: Přehled typů vnitřních omítek
| Typ omítky | Hlavní charakteristiky | Podkladové požadavky |
|---|---|---|
| Sádrové omítky | Přinášejí vyšší standard povrchů stěn a přesné zpracování detailů. V konečném součtu je jejich použití racionální a cenově výhodné. Doplňují zateplení stavby díky nízké hodnotě součinitele tepelné vodivosti a slouží jako hygrotermální regulátor. Snižují nebezpečí vzniku kondenzace vodních par. Hlazeným povrchem lze interiér výborně sjednotit se sádrokartonem. | Podklad musí být dostatečně pevný, únosný a soudržný. Pro zajištění sjednocení vlastností podkladu nebo jako adheze následujících vrstev jsou vhodné základní nátěry vyrovnávající nasákavost na silně nebo nerovnoměrně savé podklady (cihelný střep, pórobeton ad.) a nátěr pro nanášení na betonový podklad. |
| Jednovrstvé omítky | V dnešní době možného přesného zdění nabízí tato varianta úsporu materiálu bez nutnosti nanášení silné vrstvy omítky nebo vícevrstvých omítkových systémů. Vhodné především pro pórobeton, kde umožňuje nanášení na podklad bez kontaktního můstku či penetrace. Svou univerzálností však vyhovuje i jako povrchová vrstva na monolitickém i prefabrikovaném betonu, přesném zdění z vápenopískových cihel nebo jako štuková vrstva na původní jádrové omítky. V případě ručního zpracování se jedná doslova o hobby produkt, který má výbornou přídržnost k podkladu a při zachování technologického postupu lze dosáhnout vynikajícího výsledku i bez zednické praxe. | Vhodné především pro pórobeton, monolitický i prefabrikovaný beton, přesné zdění z vápenopískových cihel nebo jako štuková vrstva na původní jádrové omítky. |
| Štuky a stěrky | Určené pro úpravu povrchu minerálních jádrových omítek v interiéru. Tyto systémy jsou dlouhodobě ověřeným řešením povrchových úprav stěn a stropů v interiéru. | Podklad musí být pevný, bez uvolňujících se částic, zbavený prachu, nátěru, zbytků odformovacích prostředků a solných výkvětů. Musí být dostatečně drsný, suchý a rovnoměrně nasákavý. |
Dřevěné krovové konstrukce a jejich role v interiéru
Typy dřevěných krovů
Krokvová soustava
V konstrukci dřevěného krovu krokvového nejsou použity středové ani vrcholové vaznice a tento typ krovu řadíme dle konstrukce do krokevní soustavy prosté. Krov krokvový je nejčastěji používán v případech, kdy je třeba maximálně využít podkrovní prostory nebo je rozpětí střechy tak malé, že není třeba použít jiný typ konstrukce. Běžně se tyto krovové konstrukce používají na drobné a menší stavby, které zpravidla nepřesahují rozpětí 7 m. Pro tento typ dřevěné krovové konstrukce je třeba zvolit správné prostředky pro ztužení v podélném směru (zavětrování). Tento výpočet Vám umožňuje stanovit základní průřez dřevěných krokví a zjistit orientační spotřebu řeziva na vyšetřovanou střechu. Pomocí tohoto nástroje si můžete na základě rozpětí, sklonu střechy a vzdálenosti dřevěných krokví zjistit jejich průřez. Při zadání zastřešované plochy je možné zjistit orientační spotřebu řeziva na Vámi navržený krov. Výpočet je platný pro II. tř. dřeva a je empirický, nenahrazuje statický výpočet!
Hambálková soustava
Běžným typem krovů starých lidových staveb je krov hambálkové soustavy. Tento krov se skládal z páru krokví vzepřených nad každou stropnicí v posledním podlaží. Osová vzdálenost stropnic a tedy i krokví byla asi 1 m. Krokve byly zapuštěny do stropnic v místech, kde jsou stropnice podpírány zdí. Prodlouženým zhlavím stropnic byl vytvořen okap, k němuž se střešní plocha převedla zalomením pomocí námětků. Krokve u hřebene byly spojeny na ostřih, slabší přeplátováním. Při větší délce krokví než 4,50 m byl každý pár krokví rozepřen krátkým vodorovným trámcem, tzv. hambálkem. Hambálek byl namáhán na tlak a byl osazen nejvýše 4,50 m od okapu. Hambálelk byl s krokvemi spojen čepem nebo přeplátováním. U vysokých střech s velkým sklonem bylo někdy nutno použít dvou hambálků. Později se z důvodů požární bezpečnosti oddělila dřevěná konstrukce krovu od konstrukce stropní. Stropnice vázající všechny páry krokví byly nahrazeny novými, tzv. vazními trámy, které nezávisely na stropní konstrukci a které nahradily stropnice pouze v místech plné vazby (ve vzdálenostech asi 4 m). Tyto trámy nebyly z úsporných důvodů dávány pod každý pár krokví. Mezi vazními trámy byly dány výměny, do nichž se začepovala jedním koncem krátčata asi 1 m dlouhá, která druhým koncem spočívala na pozednici. Při rozponu větším než 8 m se hambálky podporovaly vodorovnými trámci, a to buď jedním uprostřed, nebo dvěma při krajích hambálku. Vodorovné trámce byly podepřeny sloupky s pásky, a to jen v plné vazbě na vazních trámech. Užití tohoto způsobu bylo možné jenom v případě, kdy byl vazní trám podpírán uprostřed své délky. Pokud nebyl vazní trám podepřen, použilo se šikmých sloupků, které byly rozepřeny pod hambálkem krátkou rozpěrou. Tato soustava byla velice pracná, vyžadovala mnoho dřeva, trámce krovu byly zeslabeny četnými dlaby a obtížný byl i přechod krokví k okapu.
Vaznicová soustava
Vaznicová soustava má krokve ve spádu střechy podpírané vodorovnými vaznicemi nesenými ve vzdálenosti 4 až 4,5 m plnými vazbami (stolicemi), nichž sloupky a vzpěry přenášejí hmotnost (váhu) do vazního hlavního trámu. Vazní trám přenáší tíhu krovu na nosné zdi svislými tlaky a má být alespoň 80 mm nad půdní dlažbou. Často se konce vazních trámů impregnují, aby se mohly uložit do kapes nosných zdí na podkladní prkénko tlusté 24 mm, chráněné rovněž impregnačním nátěrem. Kolem zhlaví vazního trámu musí být 50 mm široká vzduchová mezera. U větších rozponů se mohou použít jako mezipodpory trámy střední zdi, nebo se trámy vylehčí věšadlovou konstrukcí. U budov s jednou nebo dvěma nosnými středními zdmi může být vazní trám nahrazen krátkým, pevně zakotveným rámem, tzv. bačkorou. Bačkora musí být rovněž impregnována. Spojení "bačkory" se šikmými sloupky zahrnuje bačkoru (1), šikmý sloupek (2) a kotevní pásek (3). Krokve se kladou k okapu ve vzdálenosti 900 až 1 100 mm. Dvojice krokví je ve vrcholu spojena nárožním čepem, slabší krokve bývají jen přeplátovány. Spoj je zajištěn buď dubovým kolíkem o průměru 20 mm, nebo dvěma protilehlými hřeby. Dolní konec krokví nesmí dosedat na římsu - mezi ním a římsou musí být vůle alespoň 20 mm. Krokve jsou ve vzdálenosti 3,6 až 4,5 m podpírány vaznicemi a jsou na nich uloženy osedláním. Spojení krokví s vaznicemi a pozednicí: 1 - krokev, 2 -hřebenová vaznice, 3- střední vaznice, 4 -pozednice. Nemá-li krov vrcholovou vaznici, pak volná délka krokve od střední vaznice k vrcholu má být nejvýše 2,5 m. K vaznicím se krokve přibíjejí hřeby nárožníky dlouhými 180 až 250 mm. Převislé konce krokví nemají být delší než 1 až 1,5 m. Vaznice jsou nosné vodorovné trámce, v prázdných vazbách namáhané krokvemi na ohyb. Podle toho, kde je vaznice v krovu umístěna, rozeznáváme vaznici vrcholovou nebo hřebenovou, vaznici střední, osazenou mezi hřebenem a okapovou vaznicí, u okapu vaznici okapovou. Krov: 1 - sloupek, 2 - vaznice, 3 - pásek, 4 - kleštiny, 5 - vzpěra, 6 - krokev. Pozednice roznáší hmotnost krovu na zdivo a je podepřena po celé své délce zdí, a proto se klade naplocho. Od líce půdní nadezdívky musí být pozednice vzdálená nejméně 50 mm. Je kotvena u stojaté stolice v místech plných vazeb, u ležaté stolice každých 1,5 až 2 m do zdiva nebo stropů. Na ploše, která leží na zdivu, musí být impregnována. Sloupky podporující vaznice ve vzdálenostech kolem 4 m mívají čtvercový průřez. Do vaznic, vazních trámů nebo bačkor se čepují nebo zapouštějí a spoje se zajišťují skobami nebo kolíky, u věšadel se zajišťují ocelovými třmeny. Kleštiny a vzpěry v plných vazbách ztužují krov v příčném směru. Kleštiny zachycují vodorovné složky šikmých tlaků, vyvozovaných krokvemi. Na pozednice a vaznice se kampují, připojení kleštin ke krokvi nebo sloupku je rovněž kampem nebo lípnutím a spoj je zajištěn svorníkem. U krovů bez vazních trámů se kleštiny u okapů nahrazují ocelovými táhly jimiž se pozednice kotví do zdí nebo stropů. Pásky bývají 1 100 až 1 400 mm dlouhé, jsou začepovány do sloupků a vaznic a spolu s vaznicemi vyztužují krov ve směru podélném. Pásky též zkracují volnou délku vaznic a ztužují spojení sloupku s vaznicí. Pásky u středních a okapových vaznic lícují s vaznicemi na jejich vnější straně, pásky u vrcholových vaznic jsou čepovány osově. Spojení pásků se sloupkem a s hřebenovou vaznicí: 1 - pásek, 2 - sloupek, 3 - krokev, 4 - kolík, 5 - hřeb. Pásek lze nahradit oboustranným šikmým bedněním (prkenný pásek). Rozpěry jsou namáhány tlakem a mívají průřez obdélníkový (nastojato). Vyskytuji se v plných vazbách dvojitých věšadel.
Čtěte také: Dlažby v OBI: Recenze
Dubové krovy - Kvalita a Estetika
Dubové krovy představují vrchol tradičního tesařského řemesla. Jsou symbolem poctivé práce, kvality a trvanlivosti, která přetrvá generace. Díky použití masivního dubového dřeva mají tyto konstrukce mimořádnou pevnost, stabilitu a dlouhou životnost. Dubové dřevo je ceněno pro svou tvrdost, hustotu a vysokou odolnost vůči vlhkosti i povětrnostním vlivům. Dubové krovy z masivu si udržují tvar i při vysokém zatížení, nepraskají a nepodléhají deformacím. Masivní dubové krovy se hodí jak pro moderní domy, tak pro rekonstrukce historických budov, zámků, kostelů či roubenek. Dub dodává konstrukci nejen pevnost, ale i estetickou hodnotu - jeho výrazná kresba a přirozená barva vytváří nezaměnitelnou atmosféru. Každý dům vyžaduje individuální řešení, proto nabízíme výrobu dubových krovů na míru podle projektové dokumentace. Dodáváme dubové trámy, vaznice, krokve i pozednice v požadovaných rozměrech a provádíme přesné tesařské opracování. Dubové krovy vynikají nejen svou funkčností, ale i krásou. Tesařské spoje, tradiční čepy a masivní proporce zaručují dlouhou životnost a stabilitu celé střechy. Volba dubového krovu je volbou kvality, síly a přirozené krásy.
Přiznané dřevěné krovy v moderním interiéru
Učiněné bludiště trámů a krovů, tělesa komínů, to vše na jedné zaprášené půdě starého domu. Na počátku to byl skoro obyčejný historický činžovní dům v centru města. Po zásahu architektů ale z podkroví vzniklo dílo, které si pozornost rozhodně zaslouží. Dřevěný krov, všechny ty trámy a vzpěry konstrukčního systému jen renovovali, a jinak ponechali přiznané, netknuté. Výsledek připomíná cosi jako les pod střechou. Nabízí otevřený, fluidní prostor, kde jsou hranice nezřetelné. Přiznané krovy, jejichž části se dočkaly renovace, vytváří nevšední atmosféru. V ostění se skrývají další výklopné a multifunkční prvky. Architekti do stávající houštiny dřevěných prvků vložili dvouúrovňový blok, který trochu připomíná věž šachty. V tomto víceúčelovém boxu nachází své místo obslužné prvky - koupelna dole a šatna - nahoře. Box současně velmi chytře kryje trojici komínů, prostupujících podkrovím z nižších pater. Vnořená dvouúrovňová šachtice kryje komíny, vede technické rozvody. A také se v něm nachází rozsáhlý systém technických instalací, a ještě je v něm skryt rozkládací nábytek. Podstatné je i to, že navržená konstrukce dvouúrovňového boxu nezasahuje do stávajícího uspořádání krovu. Vzdaluje se od něj, což zdůrazňuje nadstandardní hodnotu interiéru. Má otevřený půdorys, fluidní charakter. I díky střešní terase má tohle bydlení o dostatek denního světla postaráno. Dalším novým prvkem je prosklená terasa, která do místnosti přivádí světlo a dodává podkroví velmi luxusní rozměr. Prostup na terasu je sestaven tak, aby připomínal arkýřové okno. Použité materiály, barvy a textury mají v zásadě jen tvořit pozadí pro stávající konstrukci krovu. V bytě převládá bílá a šedá barva, která kontrastuje s přírodní barvou dřeva. Barevné vyznění se pohybuje v nenápadné šedi a bílé barvě omítek. Barevně sytá a intenzivnější je jen koupelna. Mezi koupelnou, ložnicí a terasou obyvatelé neváží dlouhou cestu.
Čtěte také: Inspirace pro cihlové obklady
tags: #vnitřní #omítka #dřevěný #krov