Životní prostředí je nesmírně těžké a náročné, problematika stavebních činností je v podstatě propojena se všemi ostatními lidskými činnostmi. To zahrnuje dopravu, zemědělství, lesnictví, ale třeba i školství, zdravotnictví a další. Stavebnictví v současnosti generuje nejvíce emisí CO2, až 11 procent světových emisí tohoto plynu pochází z výroby stavebních materiálů. Proto je prioritou stavebního průmyslu zvýšit podíl stavebních materiálů, jejichž výroba by tolik nezatěžovala životní prostředí.
Legislativní rámec a akční programy
Evropská unie stanovuje předpisy, které jsou trojího druhu: závazné, pokud jde o konečný efekt (pro všechny členské státy, nelze je transformovat formou vlastních zákonů), směrnice (které musí být transponovány do národních předpisů) a rozhodnutí (opatření jako nařízení, ale jen pro toho, komu jsou jmenovitě určena).
Důležitou součástí politiky ochrany životního prostředí jsou také tzv. "Akční programy“, které jsou vždy přijímány na delší časové období. Například šestý akční program byl určen na léta 2002 až 2012 a jeho hlavní priority zahrnovaly:
- Boj s klimatickými změnami: Cílem je snížit emise skleníkových plynů až o 70 % na úroveň roku 1990.
- Příroda a biodiverzita: Ztráta biodiverzity musí být zastavena a přírodní zdroje nesmí být znečišťovány a likvidovány.
- Životní prostředí a zdraví: Je nutné promyšlené předcházení všem rizikům, zejména s ohledem na zranitelné skupiny jako děti a staří lidé.
- Přírodní zdroje a nakládání s odpady: Kladie se důraz na prevenci vzniku odpadů, efektivní využívání zdrojů a recyklaci.
Nová evropská legislativa, konkrétně nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 305/2011, nově zavádí požadavek na udržitelné využívání přírodních zdrojů, čímž nahrazuje Směrnici Rady 89/106/EHS.
Hodnocení vlivu na životní prostředí (EIA)
Posuzování vlivů záměrů na životní prostředí (proces EIA) je v ČR upraveno zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí. Proces je založen na systematickém zkoumání a posuzování jejich možného působení na životní prostředí. Jeho smyslem je zjistit, popsat a komplexně vyhodnotit předpokládané vlivy připravovaných záměrů na životní prostředí a veřejné zdraví ve všech rozhodujících souvislostech. Cílem procesu je zmírnění nepříznivých vlivů realizace na životní prostředí.
Čtěte také: Jak perlitová omítka zlepšuje kvalitu vzduchu
V rámci procesu EIA jsou posuzovány stavby, činnosti a technologie uvedené v příloze č. 1 zákona, jako jsou například komunikace, výrobní haly, těžby nerostných surovin, provozy - nově budované, ale i jejich změny. Informační systém EIA slouží k vedení evidence aktivit posuzovaných dle zákona č. 244/1992 Sb. a následně dle zákona č. 100/2001 Sb.
Metoda hodnocení životního cyklu (LCA)
Pro určení celkového vlivu budovy na životní prostředí je třeba se zabývat nejen samotnou výstavbou budovy a jejím provozem, ale i vlivy životních cyklů stavebních materiálů použitých k výstavbě. K tomuto účelu je využívána metodika hodnocení životního cyklu - LCA (Life Cycle Assessment), použitelná na jakýkoliv produkt lidské činnosti, tedy i na stavební materiály nebo budovu.
LCA je metoda, která se uplatňuje ve stavebnictví a posuzuje energetickou a surovinovou náročnost a celkový dopad systému na životní prostředí během celého životního cyklu, od těžby zdrojů až ke konečnému zneškodnění. Proces LCA se skládá ze čtyř fází:
- Stanovení cílů a vymezení rozsahu.
- Provedení inventarizační analýzy (sběr dat o tocích materiálů a energií).
- Posuzování vlivů na životní prostředí (vyhodnocení dopadů na základě inventarizační analýzy).
- Interpretace výsledků.
Hodnocení životního cyklu se v současné době rozvíjí díky práci řady výzkumných ústavů, univerzit i komerčních organizací. Některé metodiky hodnocení se vyvinuly do tržně dostupných certifikačních nástrojů.
Environmentální značení a prohlášení
Environmentální (ekologické) značení, často nazývané "ecolabelling“, je ve světě poměrně hodně používáno. Existují tři základní typy značení:
Čtěte také: Vinylové podlahy a podlahové vytápění: Průvodce teplotou
A) Značení I. typu (Environmentální značení typu I.)
Toto značení je udělováno nezávislou stranou na základě splnění předem stanovených požadavků na výrobky a služby během celého jejich životního cyklu. V České republice se environmentální značení I. typu, program "Ekologicky šetrný výrobek/služba“ (ekoznačka), řídí normou ČSN EN 14 024. Mezi úkoly programu patří výběr výrobkových kategorií, sepisování podmínek výroby a udělování licencí.
Kritéria pro udělování ekoznačky jsou stanovována tak, aby výrobek/služba vykazovaly podstatně nižší negativní dopad na životní prostředí než obdobné výrobky/služby na trhu. Směrnice pro jednotlivé kategorie platí obvykle po dobu tří let.
B) Značení II. typu (Vlastní environmentální tvrzení)
Jedná se o environmentální prohlášení, která si organizace (výrobce) vydává sama bez ověření nezávislou stranou. Informace o těchto tvrzeních a nezbytné podklady pro jejich ověření jsou ukládány v databázi, např. CENIA.
C) Značení III. typu (Environmentální prohlášení typu III. - EPD)
EPD (Environmental Product Declaration) je vybraný jednotný soubor měřitelných informací o vlivu produktu (výrobku nebo služby) na životní prostředí v průběhu celého životního cyklu. Tato prohlášení jsou ověřována nezávislou stranou a vycházejí z komplexního posuzování životního cyklu produktu (podle normy ČSN ISO 14025). EPD lze zpracovat interně nebo externě.
V současné době je stále větší důraz kladen na energetickou a environmentální certifikaci budov, například pomocí českého národního nástroje SBToolCZ. Toto vícekriteriální hodnocení vyžaduje podrobné údaje o celé budově i o všech použitých stavebních materiálech a jejich vlastnostech, včetně dopadu na životní prostředí a spotřebu energie a surovin při výrobě.
Čtěte také: Adaptace stavebnictví na klimatické změny
Databáze Envimat.cz
Pro relevantnost environmentálního hodnocení je důležité použití jednotné databáze environmentálních profilů, ve které jsou uvedená data lokalizována pro místo použití daných výrobků. V České republice zatím nejsou dostupná data vztahující se k environmentálním profilům stavebních materiálů a konstrukcí, která by byla lokalizovaná pro podmínky ČR.
Tuto mezeru v dostupnosti informací se snaží zaplnit projekt Envimat.cz, který bezplatně nabízí environmentální informace o stavebních produktech široké veřejnosti. Envimat je jednoduchý nástroj pro posuzování stavebních konstrukcí z hlediska dopadů jejich výroby na životní prostředí, poskytující údaje pomocí šesti environmentálních indikátorů.
Projekt má plánovány tři hlavní fáze. Ve druhé fázi jsou oslovování výrobci stavebních produktů, kteří do databáze začnou přihlašovat výrobky s certifikovaným environmentálním prohlášením o produktu (EPD). Tyto lokalizované záznamy budou v databázi jasně odlišeny, takže bude na první pohled zřejmé, že se jedná o data relevantní pro ČR. Cílovou třetí fázi představuje databáze plně sestavená z lokálních dat produktů dostupných na českém trhu.
Databáze Envimat představuje:
- Pro uživatele (projektanty a architekty): Bezplatný nástroj pro posuzování navrhovaných konstrukcí z environmentálního hlediska a jejich vzájemné porovnávání.
- Pro výrobce: Marketingový nástroj propagace, který umožňuje prezentaci EPD vlastních výrobků a získání práva používat logo Envimat na propagačních materiálech, čímž se prezentují jako společnosti zodpovědné k životnímu prostředí.
- Pro investory a developery: Efektivní nástroj pro porovnávání materiálů a kvantifikaci dopadů investičního záměru na životní prostředí.
Udržitelné stavební materiály a recyklace
První způsob, jak omezit emise CO2, je využívat nízkoemisní stavební materiály. Takovými jsou například dusaná hlína, u níž jsou emise CO2 pouhých 48 kilogramů na metr krychlový, nebo dřevo se 110 kilogramy CO2 na metr krychlový. Oba tyto materiály se ve stavebnictví opět dostávají na výsluní. Emise oxidu uhličitého a skleníkových plynů při výrobě stavebních hmot však nejsou jediná věc, které by měla být věnována pozornost. Významný vliv na životní prostředí mají také rekonstrukce budov nebo jejich odstraňování. Asi 37 procent stavebních materiálů se stává odpadem.
Je možné stavební materiály recyklovat a použít pro výstavbu opakovaně? Výroba skla sice není nízkoemisní, přesto má tento materiál oproti jiným velkou výhodu - lze ho recyklovat a je průhledné. Budoucnost stavebnictví představuje tvrzené ohnivzdorné sklo s nízkou hmotností a vysokou rázovou odolností, které je transparentní a umožňuje realizovat velkorozměrové konstrukce.
Dalším materiálem, který se pyšní výjimečnými recyklačními možnostmi, je hliník. Ten je možné recyklovat ze 100 procent, a to donekonečna. Jeho opětovné využití znamená obrovské úspory energie. Zpracování použitého hliníku umožňuje ušetřit až 95 procent energie v porovnání s výrobou primární suroviny. Hliník je nízkoemisní a odolný materiál, který nachází uplatnění jak při výstavbě nových budov, tak při rekonstrukcích a revitalizacích budov starších. S úspěchem je také možné používat ho u pasivních staveb.
Pokud chceme uvažovat o snižování emisí CO2, jsou nízkoemisní či recyklovatelné stavební materiály nutností. Stavebníci a projektanti mohou stále ve větší míře využívat řešení, která jsou v souladu se zásadami cirkulární ekonomiky a zároveň umožňují realizovat odolné, atraktivní, komfortní a ekologické stavby.
Bioplynové stanice a jejich environmentální dopady
Řízená anaerobní fermentace zajišťuje jímání metanu (BP) a jeho energetické využití, čímž se zamezuje úniku do atmosféry. Metan CH4, hlavní energetická složka BP, vzniká i v přírodě při samovolném rozkladu organické hmoty. Tato technologie rovněž zabezpečuje stabilizaci biomasy (zamezení dalšího rozkladu, odstranění zápachu a hygienických rizik). BP je obnovitelné palivo, jehož potenciál se obnovuje přírodními procesy. Anaerobní technologie jsou pozitivně hodnoceny i odbornou veřejností.
Mezi možné negativní dopady bioplynových stanic patří úniky pachových látek (např. při dopravě surové biomasy) nebo nevhodné mezisklady substrátů. U většiny bioplynových stanic je vliv na životní prostředí posouzen v rámci oznamovacího řízení podle zákona č. 100/2001 Sb.
tags: #vliv #staveb #na #zivotni #prostredi #bp