Šokující Pravda o Vlivu Stavebnictví na Klimatické Změny a Nejefektivnější Adaptační Strategie

Na Zemi v současnosti dochází k významným, relativně rychlým jevům a procesům spojeným s projevy počasí, které zahrnujeme pod pojem „klimatická změna“. Existence klimatické změny je prokázána na základě přímých měření změny stavu složek klimatického systému, například hodnot meteorologických prvků, chemického složení atmosféry, výšky hladiny oceánů, mocnosti ledových příkrovů. Klimatická změna se stala jedním z nejnaléhavějších problémů, kterým lidstvo aktuálně čelí. Její dopady jsou stále více patrné zejména ve formě extrémních výkyvů počasí, což vytváří významný tlak na ekonomiky celého světa.

Příčinou změny klimatu je dle nejnovějších vědeckých poznatků Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) s největší pravděpodobností zesilování přirozeného skleníkového efektu atmosféry v důsledku lidské činnosti, tj. v důsledku nadměrného zvyšování antropogenních emisí skleníkových plynů. Změna klimatu odráží zvyšování průměrné teploty v důsledku zvýšené koncentrace skleníkových plynů v atmosféře způsobené lidskou činností, především oxidu uhličitého, který vzniká při spalování fosilních paliv (uhlí, zemní plyn, ropa). Vědci se z více než 99,9 procenta shodují, že člověk má vliv na změnu klimatu, uvádí studie, která vyšla v časopise Environmental Research Letters. Hlavní příčinou změny klimatu je tzv. skleníkový efekt. Některé plyny v zemské atmosféře se chovají trochu jako skleněné tabulky skleníku - zadržují sluneční teplo a nedovolují mu uniknout ven, v tomto případě zpět do vesmíru. To vede ke zvyšování teploty na povrchu Země.

Dopady klimatických změn

S rostoucí intenzitou přímých dopadů klimatické změny na životní prostředí doprovázených důsledky zavádění klimatických zelených politik, roste také důležitost tohoto faktoru i z pohledu budoucí optimální reakce měnové politiky centrálních bank. Klimatický šok, který probíhá nad rámec běžného hospodářského cyklu, s sebou přináší mimo jiné také zásadní změny ve struktuře jednotlivých ekonomik, a tedy rizika pro schopnost centrálních bank dosahovat cenové stability v budoucnu. Změna klimatu ovlivní cenovou stabilitu prostřednictvím svého dopadu na makroekonomické ukazatele, jako jsou inflace, produkce, zaměstnanost, úrokové sazby, investice, produktivita (ECB (2021)).

Fyzická rizika a jejich dopady

Mezi hmotná rizika se řadí jak různé typy přírodních katastrof, tak i negativní dopady vysokých teplot (tzv. vln veder) na lidské zdraví, což může dále vést k migraci velkého počtu obyvatel a geopolitickým konfliktům, viz Brzoska a Fröhlich (2015) nebo Rigaud a kol. (2018). Dopady klimatické změny ovlivní agregátní nabídku i poptávku. Extrémní události mohou rovněž fyzicky ničit kapitál a přesměrovávat investice od rozšiřování výroby do jeho rekonstrukce. Výpadky produkčních faktorů práce a kapitálu doprovázené častým narušováním globálních obchodních řetězců a dělby práce tak povedou ke snížení potenciálu a výrobních kapacit ekonomik světa. Z hlediska poptávky hmotná rizika ovlivní preference a vzorce chování ekonomických agentů, zvýšená nejistota negativně dopadne na soukromou spotřebu (obezřetnostní úspory) a firmy (odložené investice). Hmotná rizika budou mít také negativní dopady na ceny aktiv a obecně na celý finanční sektor v podobě rostoucích problémů se zabezpečením úvěrů včetně velkých výzev například v odvětví pojišťovnictví.

Vysoké teploty: Klimatická krize zvýšila globální průměrnou teplotu a způsobuje častější teplotní extrémy, jako jsou vlny veder. Vyšší teploty mohou vést ke zvýšené úmrtnosti, nižší produktivitě a škodám na infrastruktuře. Nejvíce postiženými budou nejzranitelnější skupiny obyvatelstva: starší lidé a kojenci.
Sucho a přírodní požáry: Vzhledem k měnícímu se klimatu se mnoho evropských regionů již nyní potýká s častějšími, závažnějšími a dlouhodobějšími obdobími sucha. Sucho je neobvyklý a dočasný nedostatek vláhy způsobený kombinací nedostatečného množství srážek a intenzivnějšího výparu (v důsledku vysokých teplot). Častější a závažnější sucho zvyšuje délku a závažnost lesních požárů, zejména ve Středomoří.
Záplavy: Očekává se, že změna klimatu povede v mnoha oblastech k nárůstu srážek. Déle trvající vydatné srážky povedou především k povodním, zatímco krátké, intenzivní průtrže mračen mohou způsobit záplavy.
Vzestup hladiny moří a pobřežní oblasti: Hladina moří v průběhu 20. století vzrostla a tento trend se v posledních desetiletích ještě zrychlil. Předpokládá se, že do konce století dojde v Evropě ke zvýšení hladiny moří v průměru o 60 až 80 cm. Spolu s dalšími dopady změny klimatu zvýší vzestup hladiny moří riziko povodní a eroze v pobřežních oblastech.
Biologická rozmanitost: Ke změně klimatu dochází takovým tempem, že se mu mnohé rostlinné a živočišné druhy nestíhají přizpůsobit. Existují jasné důkazy o tom, že biologická rozmanitost již na změnu klimatu reaguje a bude tak činit i nadále.
Půda: Změna klimatu může prohloubit erozi, zvýšit úbytek organické hmoty, zasolování, úbytek biologické rozmanitosti půdy a zintenzivnit sesuvy půdy, desertifikaci a povodně či záplavy.
Vnitrozemské vody: Změna klimatu velmi pravděpodobně povede k významným změnám v dostupnosti vody v celé Evropě v důsledku méně předvídatelných srážkových režimů a intenzivnějších bouří.
Mořské prostředí: Dopady změny klimatu, jako je zvýšení povrchové teploty moří, acidifikace oceánů a změny proudů a větru, významně mění fyzikální a biologické složení oceánů.

Dopady na lidské zdraví a zranitelné skupiny

Změna klimatu představuje významnou hrozbu nejen pro lidské zdraví, ale také pro zdraví zvířat a rostlin. I když měnící se klima nemusí nutně vytvářet mnoho nových nebo neznámých zdravotních hrozeb, stávající účinky se ještě zhorší a budou výraznější, než je v současnosti patrné.

Čtěte také: Jak perlitová omítka zlepšuje kvalitu vzduchu

Mezi nejvýznamnější dopady budoucí změny klimatu na zdraví budou patřit:

vyšší úmrtnost a nemocnost v letním období kvůli teplu,
snížení úmrtnosti a nemocnosti v zimním období v souvislosti s mrazem,
zvýšení rizika nehod a dopadů extrémních povětrnostních jevů (povodně, požáry a bouře) na životní podmínky,
změny v dopadu nemocí, například nemocí přenášených vektory, hlodavci, vodou nebo potravou,
změny sezónního rozšíření některých alergenních druhů pylu, rozšíření výskytu viru, škůdců a nemocí,
nově se objevující a znovu se objevující nákazy zvířat, které představují nebezpečí pro zdraví evropských zvířat a lidské zdraví v důsledku virových zoonotických nákaz a nákaz přenášených vektory,
nově se objevující a znovu se objevující škůdci rostlin (hmyz, patogeny a další škůdci) a choroby postihující lesní a rostlinné systémy,
rizika související se změnou kvality ovzduší a ozonu.

Lidé žijící v nízkopříjmových městských oblastech se slabě vyvinutou infrastrukturou a obecně skupiny obyvatelstva s nižšími příjmy a aktivy jsou více vystaveny dopadům změny klimatu, protože navíc nedisponují prostředky, jak jí čelit. Mezi ty nejzranitelnější patří také nezaměstnaní a sociálně marginalizované osoby. Obyvatelstvo Evropy stárne. Starší část populace je neúměrně postižena sníženou pohyblivostí a zdravotními překážkami - větší část obyvatel evropského kontinentu tak bude vůči dopadům změny klimatu zvláště zranitelná.

Infrastruktura a budovy

Důsledky změny klimatu se týkají zejména infrastruktury a budov, a to kvůli jejich dlouhé životnosti, vysokým počátečním nákladům a zásadní úloze ve fungování naší společností a hospodářství. Zranitelnost budov a infrastruktury spočívá v jejich konstrukci (nízká odolnost vůči bouřím) nebo umístění (např. v oblastech náchylných k záplavám či povodním, sesuvům půdy, lavinám).

Přechodová rizika a politické reakce

Přechodová rizika představují ekonomické náklady plynoucí z postupného přeorientování se na nízkoemisní ekonomiky. Vznikají v důsledku změn v klimatické politice, nevyhnutelných technologických změn, které budou vyžadovat velké investice, nebo změn preferencí a zvyklostí spotřebitelů novým podmínkám. Může se jednat například o nové formy zdanění a regulatorní omezení, nárůst cen emisních povolenek, uhlíkovou daň a další. To může vyvolat pokles hodnoty určitých podnikových aktiv a také pokles ziskovosti podniků v některých odvětvích. Tyto změny tak rovněž představují rizika pro finanční systém s dalšími dopady na reálnou ekonomiku. Postupné zvyšování globálních teplot povede k přesměrování části zdrojů od výroby a inovací směrem k aktivitám spojeným s přizpůsobováním se změnám klimatu.

Klimatické scénáře NGFS

V rámci vyhodnocení ekonomických dopadů klimatické změny byly využity standardizované dlouhodobé klimatické scénáře v rámci tzv. fáze IV navržené NGFS. Klimatické scénáře, jejichž cílem je zmapování potenciálních rizik pro finanční systém v dlouhodobém horizontu, se člení podle ambicióznosti a načasování zavádění klimatických politik do čtyř kategorií, viz NGFS (2023):

Čtěte také: Vinylové podlahy a podlahové vytápění: Průvodce teplotou

Scénáře uspořádaného přechodu (tzv. Orderly): Předpokládají na celém horizontu relativně slabá zejména hmotná rizika v důsledku zahájení včasné, důvěryhodné a mezinárodně koordinované klimatické politiky.
Scénáře neuspořádaného přechodu (tzv. Disorderly): Jsou charakterizovány relativně významnou materializací přechodových rizik vyplývajících z pozdního zavedení klimatické politiky či rozdílného vývoje zeleného přechodu napříč zeměmi a sektory.
Scénáře s nedostatečně ambiciózní či žádnou klimatickou politikou (tzv. Hot house world): Předpokládají nízká či žádná přechodová rizika a vysoká až extrémní hmotná rizika v důsledku předpokládaného značného nárůstu průměrné globální teploty.
Scénáře tzv. Too-little-too-late: Odrážejí zpoždění a mezinárodní rozdíly v ambicích klimatické politiky, které znamenají zvýšená přechodová rizika v některých zemích a vysoká hmotná rizika ve všech zemích kvůli celkové nízké účinnosti zeleného přechodu.

Provedené simulace ekonomických dopadů klimatické změny prostřednictvím globálního modelu NiGEM vycházejí z aktualizovaných tří vybraných hraničních hypotetických scénářů možného budoucího vývoje:

Řízený scénář „nulové emise 2050“: Odpovídá omezení globálního oteplování v podobě nárůstu průměrné teploty maximálně o 1,5 °C oproti období let 1850 - 1900. Tohoto cíle je dosaženo po jeho mírném překročení v letech 2035 - 2060 opět až ve druhé polovině aktuálního století, přičemž na konci století by měl průměrný nárůst teploty poklesnout pod 1,4 °C.
Neřízený scénář „zpožděný přechod“: Se vyznačuje oproti předchozímu scénáři pomalejší implementací globální klimatické politiky vedoucí ke snižování světových emisí CO2 až po roce 2030.
Hot House World scénář „současná klimatická politika“: Je charakterizován pokračováním globální klimatické politiky dle současných trendů využívání fosilních zdrojů energie a jen velmi pozvolným tempem snižování emisí CO2.

Adaptace staveb na klimatické změny

Klimatické změny už nejsou budoucností, ale realitou. Moderní stavby proto musí být navrženy tak, aby chránily obyvatele, snižovaly spotřebu energie a byly odolné vůči přírodním hrozbám.

Moderní technologie pro adaptaci staveb

Tepelná izolace a energeticky úsporné systémy: Klíčovou strategií je použití tepelně izolačních materiálů a energeticky úsporných systémů. Tyto technologie snižují náklady na vytápění a chlazení a podporují šetrné hospodaření s energií.
Zelené střechy a fasády: Zelené střechy a fasády pomáhají snižovat teplotu v budovách, zadržovat vodu a zlepšovat městské mikroklima. Jsou efektivní obranou proti přívalovým dešťům a přehřívání.
Hospodaření s dešťovou vodou: Efektivní zachycování a využívání dešťové vody je zásadní v boji proti suchu i extrémním srážkám. Moderní retenční systémy zvyšují soběstačnost budov a snižují zatížení kanalizace.

Architektonický návrh odolný vůči klimatickým změnám

Dobře promyšlený architektonický návrh zohledňuje rizika povodní, silného větru a vln veder. Cílem je vytvořit bezpečné a komfortní prostředí pro obyvatele.

Vyšší základy pro povodňové oblasti: V záplavových zónách se stavby projektují s vyššími základy, aby byly chráněné před záplavami a vodní erozí.
Materiály s vysokou tepelnou setrvačností: V horkých oblastech se preferují materiály s vysokou tepelnou setrvačností, které lépe odolávají výkyvům teplot a zajišťují stabilní vnitřní klima.

Udržitelné stavebnictví a obnovitelné zdroje energie

Udržitelné stavebnictví klade důraz na ekologické materiály a energetickou soběstačnost. Pasivní a nízkoenergetické domy snižují uhlíkovou stopu a zvyšují odolnost vůči klimatickým extrémům. Solární panely a větrné turbíny zajišťují nezávislost na tradičních zdrojích a spolehlivou energii i během výpadků způsobených extrémním počasím.

Inteligentní technologie pro odolnost budov

Senzorové systémy a automatizace: Inteligentní budovy využívají senzory a řídicí jednotky, které sledují prostředí a optimalizují spotřebu energie. Například chytrá klimatizace se přizpůsobuje aktuálním podmínkám a snižuje náklady.
Efektivní hospodaření s vodou: Systémy pro správu vody umožňují zachytávání, využití a recyklaci srážkové vody. Tím snižují závislost na externích zdrojích a šetří náklady.

Environmentální značení ve stavebnictví

Environmentální značení, známé také jako ekologické značení, je důležitým nástrojem pro informování spotřebitelů a podniků o environmentálních dopadech výrobků a služeb. Pomáhá motivovat výrobce k přijímání šetrnějších výrobních postupů a spotřebitele k výběru ekologicky odpovědných produktů.

Čtěte také: Práce projektanta ve Znojmě

Typy environmentálního značení

Environmentální značení lze rozdělit do tří hlavních typů podle normy ISO 14020:

Značení I. typu (Ekoznačky)
Tyto ekoznačky jsou dobrovolné, založené na certifikaci třetí strany a udělované výrobkům nebo službám, které splňují předem stanovené soubory environmentálních kritérií. Kritéria jsou vyvinuta pro konkrétní výrobkové kategorie a zohledňují celý životní cyklus produktu. V České republice je program environmentálního značení I. typu, zavedený v ČR na základě usnesení vlády č. 159/1993, v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1980/2000. Označení „Ekologicky šetrný výrobek/služba“ (ekoznačka) je chráněná ochranná známka, která je udělována po posouzení akreditovanou osobou. Mezi úkoly patří promyšlený výběr výrobkových kategorií, sepsání podmínek výroby, skladování, expedice atd. u samotného výrobce. Ekoznačka nesmí být udělena výrobkům, které jsou jako velmi toxické, toxické či nebezpečné, nebo které by mohly být spotřebitelům škodlivé.

Ekoznačky slouží k:
- propagaci výrobků a služeb, které mají snížený dopad na životní prostředí,
- informování spotřebitelů o prospěšnosti nákupu a užívání ekologicky šetrných výrobků,
- naplnění principů tržních mechanismů a podpoře konkurenceschopnosti ekologicky šetrných podniků.
V ČR se o program stará Ministerstvo životního prostředí (MŽP) a CENIA, Agentura jako odpovědný a výkonný orgán programu. Zneužití ekoznačky, například užívání značky bez smlouvy nebo klamání spotřebitele, je sankcionováno Českou obchodní inspekcí podle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
Značení II. typu (Vlastní environmentální tvrzení)
Tyto typy značení představují vlastní environmentální tvrzení výrobců, která nejsou ověřována třetí stranou. Zpravidla se jedná o jednoduchá prohlášení, jako je „recyklovatelné“ nebo „ekologické balení“. Klíčová je pravdivost a ověřitelnost těchto tvrzení, proto by měla být doprovázena dalšími informacemi, nezbytnými pro ověření tohoto tvrzení. Příklady zahrnují environmentální prohlášení - Vlastní environmentální tvrzení (typ II. značení) jako je „Nízkoenergetický dům“, „Certifikováno pro stavební firmy“ nebo „Realizováno v souladu s přírodou“.
Značení III. typu (Environmentální prohlášení produktu - EPD)
Značení III. typu, známé jako Environmentální prohlášení produktu (EPD - Environmental Product Declaration), poskytuje kvantifikované environmentální informace o životním cyklu produktu, které jsou ověřeny třetí stranou. Informace jsou založeny na metodě hodnocení životního cyklu (LCA - Life Cycle Assessment) a jsou prezentovány v souladu s normami ISO 14025. V současné literatuře existuje pouze docela významná shoda na tom, že dopady změny klimatu je třeba zachytit analytickými nástroji, aby mohly být zakomponovány do rozhodovacích procesů, např. LCA.

Metoda LCA (Life Cycle Assessment) spočívá v posuzování všech vlivů libovolného systému na životní prostředí, během celého životního cyklu, a to od těžby surovin až po konečné zneškodnění odpadu. LCA se skládá ze čtyř fází:
1. Stanovení cílů a vymezení rozsahu.
2. Provedení inventarizační analýzy.
3. Posuzování vlivů.
4. Interpretace výsledků.
LCA je nástroj, který poskytuje vědecky podložené informace o environmentální náročnosti produktu, čímž umožňuje objektivní srovnání různých výrobků a služeb z hlediska jejich dopadu na životní prostředí. Tento přístup se stále více uplatňuje i ve stavebnictví, kde je klíčový pro udržitelnost a efektivní snižování environmentální zátěže.

Typy environmentálního značení
Typ značení	Základní charakteristika	Ověření	Příklady	Použití ve stavebnictví
I. (Ekoznačky)	Dobrovolná certifikace třetí stranou na základě splnění kritérií životního cyklu produktu.	Třetí stranou (akreditovanou osobou)	Česká ekoznačka "Ekologicky šetrný výrobek/služba", EU Flower, Blue Angel	Certifikace stavebních materiálů, stavebních služeb
II. (Vlastní environmentální tvrzení)	Vlastní prohlášení výrobce o environmentálních aspektech produktu.	Není povinné (interní kontrola)	"Recyklovatelné", "Nízkoenergetický dům", "Ekologické balení"	Marketingové claims pro stavební projekty a materiály
III. (Environmentální prohlášení produktu - EPD)	Kvantifikované environmentální informace o životním cyklu produktu, ověřené třetí stranou (na základě LCA).	Třetí stranou (ověření LCA)	EPD pro beton, ocel, izolace	Posouzení environmentálních dopadů stavebních materiálů, zelené budovy

tags: #vliv #staveb #na #klimaticke #zmeny #informace

Vliv stavebnictví na klimatické změny a adaptační strategie