Ačkoliv má bydlení ve starých domech svoje kouzlo, jejich obyvatelé se často setkávají s nadměrnou vlhkostí a jejími následky, jako je plíseň, houby, negativní vliv na lidské zdraví a snížení životnosti stavebního materiálu. Za vlhkým zdivem se ukrývají většinou problémy s izolací. Na povrchu stěn vznikají nevzhledné vlhkostní mapy, výkvěty solí, plísní, destrukce zdiva se projevuje v různých stádiích. Dalšími průvodními jevy jsou charakteristický nepříjemný zápach, teplotní a energetické ztráty. Vlhké zdi jsou studené zdi. Vlhkost snižuje tepelně izolační schopnosti staveb. Vlhkost je také živnou půdou pro tvorbu plísní, agresivní soli vnikají do zdiva. K nejvážnějším druhotným projevům vlhkosti patří nebezpečné plísně na stěnách uvnitř domu. Plísně na stěnách je nutné řešit co nejdřív. Vlhkost v domě je potřeba řešit neprodleně, protože může docházet k poklesu zdiva a tím i celé konstrukce domu. Plísně, tvořící se ve vlhkých zdech, jsou zase spouštěčem alergií i kožních a dýchacích obtíží. Ať už je příčina nadměrné vlhkosti jakákoliv, je třeba ji co nejdříve odstranit.
Příčiny vlhkosti v domě
Vlhkost v domě může mít mnoho příčin. V případě starších domů jde často o kombinaci několika faktorů. Stěny budov také samy nasávají vodu ze země. Dešťová voda pronikající k obvodu stěn způsobí provlhčení. Místnosti může rovněž ohrožovat voda, jež kondenzuje na povrchu stěn. Častým viníkem mokrých stěn je také nevhodný nebo narušený svod dešťové vody. Pokud nejsou okapy dostatečně svedeny, voda z nich teče přímo ke stěnám domu, kde se vsakuje a zvyšuje vlhkost. Vzlínající vlhkost se v domě nepříjemně připomíná mokrými mapami, bobtnáním a opadáváním omítek i charakteristickým zatuchlým zápachem. Ve vodě obsažené soli vytvářejí na omítkách typické mapy a solné výkvěty. V chladných místech vlhkost rovnou kondenzuje, což souvisí s následným výskytem plísní. U starších domů bývá častou příčinou chybějící hydroizolace, případně její nekvalitní provedení nebo překročení její životnosti. K pronikání vody do zdiva dochází především vzlínáním vody z podzákladí. To způsobuje pohyb vody v porézních materiálech (cihly, kámen) v důsledku působení kapilárních sil. Voda a v ní obsažené škodlivé soli mohou pronikat zdivem i do značných výšek. Závisí to na složení zdiva.
Dále mohou být příčiny vlhkosti následující:
- Dlouhodobé neudržování objektů
- Dosloužení původních izolačních materiálů
- Absence izolací vůbec
- Zanesení drenáží, zazdění průduchů
- Nevhodné dodatečné stavební úpravy (cementové omítky, sádrové vysprávky, neprodyšná podlahová krytina, keramické obklady kolem základů atd.)
- Změna v užívání objektu
Většina stavebních materiálů jako např. cihly, vápno či malta jsou porézní, mají tudíž schopnost vázat a přijímat vodu. Vzduchové póry činí až 25 procent zdiva. Kámen, žula nebo pískovec mají naopak nulový pórový systém a mohou vodu dokonale zadržet. U kamenných objektů voda proniká pouze maltou.
Diagnostika a odborný průzkum vlhkosti
Než se pustíte do nápravy současného stavu, je třeba zjistit, jakými cestami se vlhkost do domu dostává. Před vysoušením zdí hledejte příčinu vlhkosti. Zdivo zasažené zvýšenou vlhkostí poznáte pouhým okem, aniž byste museli použít vlhkoměr. Tvoří se mokré mapy, omítka bobtná a opadává, v místnosti je zatuchlý zápach, na stěnách se objevuje plíseň. Voda, která proniká do spár mezi cihlami, způsobuje zasolování stavebního materiálu. Před nákladným odvlhčováním nešetřete ani na odborném průzkumu pomocí sond, které odhalí i skryté příčiny problémů.
Čtěte také: Příčiny a řešení pro rezavé střechy a vlhké sklepy.
Rozsáhlá a trvalá vlhkost v domě vyžaduje provedení odborného průzkumu, který odhalí příčiny problémů a navrhne potřebná opatření. Takový průzkum vám může ušetřit spoustu peněz, které byste jinak zaplatili za pokusy s neúčinnými metodami. Průzkum, který nabízejí firmy, zabývající se sanačními opatřeními proti vlhku a vodě, by měl zahrnovat i prověření stavu inženýrských sítí (kanalizace, vodovod, ústřední vytápění), protože jejich poruchy se zvýšenou vlhkostí v domě často souvisejí. Zkoumá se i vliv hydrogeologických poměrů v místě stavby, zejména vlastnosti podloží včetně propustnosti jednotlivých vrstev nebo úroveň a charakter spodní vody a její kolísání v čase, například v souvislosti s množstvím srážek. Průzkum také zjistí, jak byla stavba proti vlhkosti původně chráněna, zda je průběžně udržovaná, jaký vliv mohou mít na vlhkost provozní podmínky domu a četnost větrání, jak se kvůli možným stavebním zásahům změnily podmínky působení vlhkosti a proč případně mohou selhávat hydroizolační i další opatření.
K závěrům specialisté docházejí na základě prověření stavu zdiva, tepelně vlhkostních parametrů i průzkumu okolí domu včetně posouzení vlivu sousední zástavby. Vždy se ověřuje druh a tloušťka zdiva, způsob zdění a kompaktnost zdicího materiálu. Analýza odhalí i nejrůznější časované bomby typu přizdívek, asfaltových nátěrů či cementových omítek na provlhlých stěnách či krycí disperzní nátěry na fasádách. Proto se zkoumá i materiálové složení povrchů stěn. Vyhodnocení všech poznatků je pak základem k vytvoření optimálního postupu při odstraňování problémů. Opadávající omítka a solné výkvěty signalizují problém s vlhkostí ve zdivu už na první pohled. Různé typy vlhkosti mívají typický vzhled, který se projevuje rozsahem, ohraničením, případně i změnami během určitého času. Kromě samotných vlhkých míst na stěnách však zahrnuje vizuální průzkum i střechu, klempířské prvky, parapety či sokly fasád. Výsledky se upřesní i změřením vlhkostních hodnot a obsahu solí ve zdivu a vyhodnocuje se i pórovitost, nasákavost či hydrofobní vlastnosti použitého stavebního materiálu. Z množství solí ve zdivu a o jejich složení lze vyvodit například to, zda se voda do zdiva dostává kvůli dešti, zatékání z chodníku, unikání splašků či vzlínání spodních vod. Místa, kam vidět není, tedy například stav hydroizolace v základech, se prověřují pomocí sond.
Obecné principy sanace vlhkého zdiva
Platí pravidlo, že by se vždy mělo začít odstraněním příčin vlhkosti zdiva a teprve poté se zabývat řešením jejích důsledků. Každý stavební objekt je originálem, proto se musí hledat pro každý objekt jiné řešení. Sanačních způsobů je mnoho a volba přiměřeného řešení vlhkosti by měla vycházet z důkladné analýzy stupně provlhnutí a zasolení zdí. Sanace vlhkého zdiva spočívá v odvedení vlhkosti od konstrukce nebo v izolaci konstrukce od zdroje vlhkosti. Nebo alespoň v oddělení vnitřních prostor od vlhkého zdiva. Vždy je nutné zabránit pronikání vody do zdiva. Ať už provedením dodatečných svislých izolací stěn proti pronikání vody z okolní zeminy, nebo zateplení domu kvůli snížení kondenzace vzdušné vlhkosti, drenáží či štěrkových zásypů a dalších možných opatření.
Volba sanační metody závisí na stupni provlhnutí zdiva:
| Stupeň provlhnutí | Doporučené sanační metody |
|---|---|
| Nízké (kolem 6 %) | Sanační omítka nebo odvětrávaná předstěna |
| Střední (8 až 15 %) | Složitější sanace (chemická injektáž, podřezávání spodku zdiva, aplikace izolačních bariér, elektroosmóza) |
| Vysoký (25 %) | Složitější sanace (chemická injektáž, podřezávání spodku zdiva, aplikace izolačních bariér, elektroosmóza) |
Pokud vás zasáhla povodeň, nebo vám do domu natekla voda vlivem vydatných dešťů a místnosti připomínají spíš neudržovaný bazén, budete muset v první řadě vodu odčerpat. K tomu použijte kalové čerpadlo, které si poradí i s blátem a dalšími nečistotami.
Čtěte také: Průvodce kročejovou izolací
Metody sanace vlhkosti a izolace
Odvlhčování a vysoušení
Jednou z možností řešení vlhkosti ve zdech je použití vysoušečů a odvlhčovačů. Naši předkové k vysoušení vlhkosti používali sálavé teplo žhavého uhlí. Moderní obdoba této metody nahradila pánve se žhnoucím uhlím jinými zdroji tepla - například infralampami nebo topnými tělesy na elektrický proud. Energeticky schůdnější jsou infračervené vysoušeče na naftu nebo lehký topný olej. Jejich obsluha je velmi jednoduchá. Regulují se termostatem a hoření je kontrolováno fotobuňkou. Odvlhčovací aparáty zase odstraňují vzdušnou vlhkost ze vzduchu kondenzací. Kromě větrání je společným postupem u jakékoliv příčiny vlhkých zdí vytápění místnosti pomocí radiátorů nebo přímotopů. Užitečným prostředkem jsou i odvlhčovače nebo vysoušeče vlhkosti. Fungují na principu snižování vlhkosti vzduchu, která se opětovně zvýší z nasáklých zdí, a touto cirkulací dochází k postupnému vysušení stavební konstrukce. Při jejich použití by měla být místnost uzavřená, aby se nesnižoval výkon vysoušeče vlhkým venkovním vzduchem.
Mechanické metody pro vytvoření horizontální bariéry
Využívají dodatečně vložené horizontální izolace do vlhkého zdiva. Za tím účelem se zdivo po částech probourává, prořezává či provrtává tak, aby mohla být zavedena vhodná izolace. Pokud je problémem vzlínající vlhkost, skládá se sanace obvykle z drenáže, využití nopových fólií a vzduchových systémů a především z vytvoření vodorovné bariéry proti vzlínající vodě. Prvním krokem by mělo být odizolování základů a následná drenáž.
Podřezání zdiva
Pro podřezání cihelného zdiva se používá strojní řetězová pila. Zeď se zpravidla podřezává ve spáře vidiovým řetězem, který si poradí s cihlami. Při podřezávání smíšeného nebo kamenného zdiva se pracuje s pilou s diamantovým lanem a chlazením. Aby zdi nepopraskaly, je třeba je stabilizovat tzv. deskoklíny. Podřezává-li se dům zvenčí na úrovni podlahy, je možné vyhnout se jakýmkoli zásahům v interiéru. Pokud prochází řez skrz, je nutné přikrýt nábytek proti prachu. Podřezání vyžaduje nejdříve otlučení omítky v rovině plánovaného řezu a připravení podkladu pro popojíždění stroje. Podklad musí být rovný a tvrdý a je nutné počítat s nutností alespoň dvoumetrového prostoru ve směru pojezdu řezačky. Zeď se prořezává postupně po úsecích v délce maximálně jednoho metru, pak se řez pročistí a vkládá se izolace, tedy obvykle plastové pásy nebo sklolaminátové desky kladené do spáry s dostatečným přesahem, aby vlhkost nemohla proniknout vzhůru ani ve spojích. Rychlost vysychání zdi po podřezání a izolaci pak ovlivňuje řada faktorů, například vytápění, větrání, ale především množství vlhkosti, která se v izolovaných zdech dosud drží. V jednom krychlovém metru zdiva se může nacházet až 160 litrů vody.
Zavibrování plechů (Zarážené izolace)
Jinou metodou vytvoření vodorovné bariéry je zarážení plechů do spár ve zdivu. Používá se k tomu stroj, který nerezové plechy s vlnitým profilem takzvaně zavibruje do zdiva. Při této metodě tedy není nutné zdi podřezávat. Metoda je vhodná především pro cihelné zdivo, výjimečně se dají plechy zavibrovat i do spáry v kamenném zdivu. Pro smíšené zdivo se nedoporučuje, protože případný náraz na kámen ve zdi může plech roztrhnout. Sanace vlhkých zdí (hydroizolace zdiva) se může provádět např. metodou HW system, tj. zarážením nerezových chromocelových plechů do spáry zdiva, aniž by předem docházelo k otevření zdiva. U kamenné budovy je předpokladem průběžná spára. Metoda je výhodná zejména i tam, kde jsou zavlhlé sklepní prostory. Desky jsou vlnité a zarážejí se do zdiva strojně (pneumaticky). Odborně provedená práce zaručuje, že nedojde k poškození nebo rozbití zdiva. Výška zarážení by měla být co nejníže (min. 2 cm od terénu), neboť ve většině případů je konstrukce podlahy uvnitř objektu výše položená než venkovní terén, takže plech se na vnitřní straně zdí objeví pod úrovní podlahy. Viditelné svislé plochy pod izolační spárou HW je potřeba izolovat. Používá se lepenkový pás, který se za horka napojí na přesah plechu přes zdivo. Vertikální izolaci lze provést i sanačními omítkami nebo nátěry. Práce lze provádět za chodu objektu. U rodinného domku trvají jeden až dva dny. Garance se poskytuje na materiál i provedení na 50 až 80 let.
Podsekávání
Dalším možným řešením je podsekávání. Při něm se ve zdivu vysekávají otvory přes celou tloušťku stěny v délce 0,8 až 1,2 metru. Dno ve vybouraném otvoru se poté vyrovná, položí se do něj hydroizolace a otvor se zazdí tak, aby na každé straně přečnívalo alespoň 100 mm volné hydroizolace. Začíná se v místech s největším zatížením (rohy nebo meziokenní pilíře) a až po zatvrdnutí malty se vybourávají další části. Výše vybourání otvoru závisí na tloušťce stěny a materiálu, z nějž je zeď postavena. V cihlové zdi o tloušťce 30 až 45 centimetrů postačí vybourat dvě řady cihel. Pokud se podsekává stěna silnější než 60 centimetrů, vybourá se zeď z jedné strany minimálně do poloviny její tloušťky a vloží se hydroizolační pás, který se u nevybourané části zahne vzhůru. Pak se otvor zazdí, vyklínuje, zainjektuje a vybourá se zbytek zdiva na druhé straně. Poté se uloží a napojí druhý pás hydroizolace.
Čtěte také: IPA asfaltová izolace: Co potřebujete vědět
Chemická injektáž
Injektáže patří k těm nejméně stavebně náročným metodám, ale ne vždy přinesou očekávaný výsledek. Další přímou sanační metodou je chemická injektáž, při které dojde k vytvoření chemické hydroizolační clony ve zdivu s utěsňujícími nebo vodoodpudivými vlastnostmi nebo jejich kombinací. Vytváří se zaváděním vhodných těsnicích látek do připravených vrtů, z nichž pak difuzí nebo tlakovou injektáží pronikají do okolního zdiva, jehož póry a kapiláry zaplňují a vytváří tak horizontální izolaci proti zemní vlhkosti. Před jejím provedením musí být posouzen technický stav zdiva, aby umožnil provedení vrtů do zdiva a jejich následné infuzní i tlakové napouštění příslušnými prostředky. Vrty do zdiva se provádějí podle možností stavby z jedné nebo z obou stran konstrukce. Nevýhodou může být vyšší cena a naopak nižší životnost technologie. Poměrně nízká účinnost difuzních způsobů vedla k rozšíření chemických clon injektáží, avšak životnost těchto izolací nedosahuje původní očekávání. Nic na tom nemění ani snaha před plněním izolační látkou vytěsnit vodu z kapilárního systému zdiva předehřevem, naopak dochází při tom k dalšímu napětí a rozrušování zdiva.
Elektroosmóza
Elektroosmotické metody odvlhčování zavedly do oboru sanace vlhkého zdiva novou kvalitu, jíž je citlivý, nedestruktivní proces vysoušení. Přímá sanační metoda aktivní elektroosmózy nenaruší statiku budovy, její instalace je časově nenáročná, zpravidla bez nutnosti omezení běžného provozu v nemovitosti. Zařízení je trvale připojeno k elektrické síti a při standardním příkonu 6 VA činí spotřeba elektrické energie zhruba 300 korun ročně. K odvlhčení zdiva je vytvořen uzavřený elektrický okruh. Skládá se z řídicí jednotky, elektrod a kabelového propojení. Do vlhkého zdiva se instalují kladné elektrody, do podzákladí elektroda záporná. Vše je propojeno s řídicí jednotkou, která transformuje napětí v okruhu a dále indukuje elektromagnetické impulsy, které posilují vysoušení zdiva. Je přerušeno kapilární vzlínání vody a ta je přitahována k záporné elektrodě. V průběhu času bylo vyvinuto více elektroosmotických systémů, z nichž se dosud uplatňuje hlavně aktivní elektroosmóza. Funkce těchto systémů spočívá ve vyrovnání potenciálního rozdílu, který vzniká při vzlínání vlhkosti v kapilární soustavě zdiva a dosahuje od 620 do 80 mV. Účinnost elektroosmotického odvlhčování zdiva mohou v praxi negativně ovlivňovat vodivé rozvody vestavěné v sanovaném objektu, neizolovaná kovová potrubí, bludné proudy v zeminách, složení zdiva (přítomnost anorganických solí, kyselost, vodivost), jakož i složení podloží staveb. Funkce odvlhčovacího systému bývá snižována zasolováním a korozí elektrod.
Sanační omítky
Princip sanačních omítek spočívá v množství vzduchových pórů, které se v jejich struktuře vytvoří po rozmíchání směsi ve vodě a nanesení na zeď. Tyto póry pak odvádějí vlhkost ze zdiva. Sanační omítky se tedy od běžných omítek liší především vysokou pórovitostí a prodyšností, díky čemuž jsou velmi lehké. Mají nízkou kapilární nasákavost, případně vodu zcela odpuzují. Sanační omítkou voda neproniká skrze kapiláry do zdiva a odpařování vody ze zdiva a případné srážení solí probíhá pouze na vnitřní straně omítky. Povrch stěny nahozené sanační omítkou tedy zůstává suchý a neměl by trpět ani výkvěty soli typickými pro vlhké zdivo. Existují i sanační omítky zcela vodotěsné, jejichž použití se dříve doporučovalo na vlhké zdivo v místnostech s vysokou vzdušnou vlhkostí. Dnes se nahrazují spíše hydroizolačními stěrkami. Mezi speciálními sanačními omítkami najdete i omítky s tepelně izolačními schopnostmi, které se používají například při rekonstrukci fasád historických objektů. Sanační omítky neodstraní příčiny vlhkosti, ale pouze částečně a na omezenou dobu snižují její nežádoucí následky. Udržují projevy působení vlhkosti pod povrchem stěny, což může například při dlouhodobé kumulaci solí značně znehodnotit zdivo. Sanační omítky je tedy nutné chápat pouze jako dočasné a částečné řešení a kombinovat je i s dalšími kroky ke snížení či k odstranění vlhkosti zdiva. K obdobným výsledkům dochází při aplikaci předstěn nebo paronepropustných obkladů či nátěrů na vlhké zdivo.
Odvětrávací systémy
Další možností je použití odvětrávacích systémů pod podlahami a podél nosných zdí. Jde o nejstarší metodu, založenou na odvádění vlhkosti z konstrukce stavby přirozeným nebo nuceným větráním. Vzduchové systémy samotížné se uplatňují zejména u stavebních památek, zejména u historických staveb, kde nejsou požadavky na dosažení nízkých hodnot vlhkosti zdiva. Nelze je uplatnit tam, kde je požadován nízký, nebo dokonce velmi nízký stupeň vlhkosti konstrukcí. K vzduchovým systémům lze řadit také výkopy kolem obvodu stavby s následným vložením vzduchových kanálků, které mají odvádět vodní páry z přilehlého zdiva a tím je vysoušet.
Další izolační opatření (střechy, podlahy, sokly)
Pokud přichází vlhkost ze střechy, je třeba ji opravit, případně zaizolovat strop například pomocí Chytré pěny. Dalším krokem je izolace podlah v domě. Ta se může v různých místnostech lišit, základem je však odstranění původní krytiny a dalších vrstev. V závislosti na původní vrstvě je možné vysypat podlahu štěrkem, ten přikrýt armaturou a zalít vrstvou betonu. Alternativou je použití cementové stěrky a následná aplikace asfaltové izolace. Poté přichází na řadu izolace, například v podobě polystyrénu. Následovat bude asfaltová lepenka, kovová armatura a další, co nejrovnější vrstva betonu. Jednodušším způsobem je použití Chytré membrány silikon. Po přípravě povrchu stačí použít penetrační nátěr, aplikovat Chytrou membránu silikon, poté nanést další vrstvu penetračního nátěru a pak použít například maltu a keramickou povrchovou úpravu. Sokl může být ohrožován z mnoha stran. A za hlavního viníka vznikajících problémů je označována zejména zemní vzlínající vlhkost či odstřikující nebo zatékající voda během dešťů. Tepelný izolant musí být prodyšný, nenasákavý, tepelně izolující a musí mít dostatečnou pevnost. Vlhkost by se uzavřela a začala by vzlínat. Kvalitní sanační zateplovací systém se švýcarskou technologií povrchových úprav dodává na náš český trh společnost KABE Farben. Lze ho aplikovat na zdivo i při vlhkosti až 8 %, aniž by byla narušena jeho akumulační tepelná schopnost. O své zdraví se bát nemusíte - celý systém je vyroben výhradně z granulátu potravinářského polystyrenu spojeného cementem.
tags: #vlhky #dum #izolace #řešení