Nejběžnější způsob zateplení podkroví šikmé střechy je mezi a pod krokvemi. Šikmou střechou běžně uniká cca čtvrtina tepla z domu. Je to zcela přirozené a běžné. I pasivní a nulové domy mají tepelné ztráty, i když jsou výrazně menší než u běžné masové výstavby. Jsou však případy, kdy podíl tepelných ztrát šikmou střechou může jít až k 50 % z celkových ztrát tepla budovy. Špatná volba materiálů, špatné provedení, netěsnosti a improvizace na stavbě, to jsou nejčastější důvody zvýšených tepelných ztrát. V zimě chceme uvnitř domu udržet drahocenné teplo - abychom toho dosáhli, je potřeba mimo jiné kvalitně a dostatečně zaizolovat střechu rodinného domu. Vhodné zateplení střechy umožní udržet v domě adekvátní tepelné podmínky a výrazně ušetřit na vytápění. Dobře izolovaná střecha zabrání nejenom tepelným únikům v létě, zajistí i pohodu během letních tropů.
Typy zateplení střechy
Při koncipování skladby šikmé konstrukce s krokvemi pro vybudování podkroví je nezbytné dodržet některé základní technické principy, bez nichž se nelze spolehnout na to, že skladba po čase nezačne vykazovat závažné vady a poruchy. Ty jsou v zásadě tři: Jedná se především o použití správné osazení vhodné pojistné fólie pod krytinu. Dále dokonalé provedení parozábrany na vnitřním líci konstrukce. V neposlední řadě pak použití správné a dostatečné tloušťky tepelné izolace, její uspořádání vůči rovině krokví a vyřešení všech míst, kde by mohly vzniknout tepelné mosty.
Mezikrokevní a podkrokevní izolace
Izolace z kamenné vlny se vkládá nejprve mezi dřevěnou konstrukci krovu a posléze i pod ni. Aby byly splněny požadavky na tepelněizolační vlastnosti konstrukce, izolace se pokládá ve dvou nebo i více vrstvách. Vždy je nutné izolaci provést min. ve 2 vrstvách, abychom přerušili tepelný most a splnili tak požadavek na minimální povrchové teploty konstrukcí. Dřevo je sice výborný přírodní materiál, vede ale teplo 4,5× rychleji než běžné izolace. Minerální izolace, na rozdíl od tvrdých pěnových hmot, výrazně zlepšuje i akustický komfort podkroví.
Základní vrstva izolace se vkládá mezi krokve. Při použití „kontaktní“ difuzní folie vyplňujeme celý mezikrokevní prostor izolací. Mezi krokve se vloží tepelně izolační vrstva z minerální izolace o šířce přibližně o 10-20 mm větší, než je světlá vzdálenost krokví. Pásy izolace nařežeme na šířku odpovídající světlé rozteči krokví s rezervou 10 až 20 mm. Nařezanou izolaci vkládáme mezi krokve tak, aby kopírovala rovinu krokví. Jednotlivé díly a přířezy minerálních desek nebo rolí se vkládají vždy beze spár a v těsné návaznosti na jednotlivé prvky v konstrukci. Obvykle se izolační materiál řeže o trochu širší, než je světlá vzdálenost mezi krokvemi a to z toho důvodu, aby se izolace rozepřela a neměla tendenci vypadávat. U čedičových izolací se přidává 1-2 cm, u měkčích skelných rolovaných vln potom až 3 cm. Pokud izolace přesto mezi krokvemi nedrží, musí se přistoupit k drátkování. V případě, že tepelná izolace mezi krokvemi sama nedrží, lze ji zajistit po dobu montáže vázacím drátem. Pokud výška profilu krokví nestačí pro tloušťku tepelné izolace, lze ji zvýšit pomocí krokvového nástavce, krokvovým závěsem popř. předsazenými latěmi. Nejprve se pak vkládá lehčí skelná izolace a pod ní následně těžší izolace kamenná. Kombinace různých typů vláken (skelné a čedičové vlákno) se nevylučuje.
Následuje montáž parozábrany a poté se upevní nosný rošt sádrokartonového podhledu. Pomocí roštu se vymezí prostor pro vzduchovou mezeru mezi parozábranou a sádrokartonovými deskami. Vzduchová mezera může sloužit pro protažení elektroinstalace. Namontujeme rošt pomocí přímých nebo krokvových závěsů v souladu s prováděcími pokyny dodavatele systému suché výstavby, který použijeme na vytvoření podhledu. Na stropní a šikmou trámovou konstrukci (např. kleštiny a krokve) se připevní podkonstrukce. Podkonstrukce je tvořena ocelovými tenkostěnnými R-CD a R-UD profily nebo dřevěnými latěmi. Rozteč montážních R-CD profilů, popř. dřevěných latí je maximálně 500 mm. R-CD profily se připevní ke krokvím a ke stropní konstrukci pomocí krokvových závěsů. Maximální délka vyložení krokvového závěsu délky 125 mm je 75 mm, závěsu délky 150 mm je 100 mm, závěsu délky 170 mm je 120 mm. Montáž primárního (vrchního) roštu R-CD se provede pomocí krovových závěsů přišroubovaných ke krokvi ve vzájemné rozteči max. Do dutiny v úrovni stavěcích třmenů před parozábranou můžeme vložit dodatečnou vrstvu minerální izolace. Její tloušťka však může být max. Do vzniklé dutiny je možno vložit dodatečnou vrstvu tepelné izolace - v tl. max. Montáž předem připravených pruhů sádrokartonu RF (DF) šíře min. 100 mm přišroubovat na R-CD profily pomocí šroubů TN25 v rozteči max. Montáž finálního opláštění pomocí šroubů TN25 ve vzájemné rozteči max. Parozábrana se na dřevěné latě nebo na krokve připevní sponkovačkou. Podkonstrukce z dřevěných latí se upevní vhodnými upevňovacími prostředky. Pro vzdálenost krokví do 850 mm je možno použít latě o průřezu 50/30 mm, pro větší vzdálenost krokví (max. však 1 000 mm) latě o průřezu 60/40 mm. Sádrokartonové desky se osazují zásadně podélnou hranou kolmo ke směru montážních profilů, popř. montážních latí. Upevnění sádrokartonových desek se provádí samořeznými šrouby typu TN délky 25-55 mm. Vzdálenost šroubů na stropech a šikmých částech opláštění je max. Spáry mezi sádrokartonovými deskami a hlavy šroubů se zatmelí. V případě vyšších mechanických nároků je vhodné k opláštění použít sádrokartonové desky RigiStabil (DFRIEH2) nebo sádrovláknité desky Rigidur. Desky RigiStabil se připevňují k podkonstrukci speciálními šrouby RigiStabil (TUN), desky Rigidur šrouby Rigidur, desky Habito® H šrouby Habito (UMN). Desky Rigidur se v podkroví montují buď technologií tmelené spáry za použití sádrového tmelu MAX s výstužnou páskou nebo technologií lepené spáry (šířka spáry max. 1 mm) za použití lepidla na spáry Rigidur v kartuši. Šrouby nebo sponky se přetmelí spárovacím tmelem.
Čtěte také: Průvodce kročejovou izolací
Instalace izolace z podkroví je dokonalým řešením, když je potřebná další vrstva tepelné izolace, bez nutnosti zásahu do střešní krytiny. Dodatečné zateplení střechy vždy musí být doplněno izolací proti vzdušné vlhkosti. Tloušťku izolace Unifit zvolíme stejnou jako je výška krokví. Pásy izolace nařežeme na šířku odpovídající světlé rozteči krokví s rezervou 10 až 20 mm. Nařezanou izolaci vkládáme mezi krokve tak, aby kopírovala rovinu krokví. Namontujeme rošt pomocí přímých nebo krokvových závěsů v souladu s prováděcími pokyny dodavatele systému suché výstavby, který použijeme na vytvoření podhledu. Při instalaci kontrolujeme pojistnou hydroizolační fólii Knauf Insulation Homeseal LDS 0,04. Zaměříme se na její správné ukončení, aby odváděla vodu mimo obvod budovy. Pokud jednotlivé pásy hydroizolační fólie nejsou vzduchotěsně slepené, slepíme je dodatečně zdola pomocí LDS těsnících pásků. Na nosný rošt připevníme parozábranu Homeseal LDS 100. K ocelovému roštu se lepí pomocí oboustranných lepicích pásků, k dřevěnému roštu se kotví pomocí sponek. Fólii klademe se vzájemným přesahem 150 mm. Všechna napojení fólií vzduchotěsně slepíme pomocí pásků Homeseal LDS Soliplan. Na závěr provedeme záklop konstrukce sádrokartonovými nebo sádrovláknitými deskami. Vysoce účinná parozábrana Homeseal LDS 100 omezí vznik netěsností v místě průniku vrutů.
Nadkrokevní izolace
Zajímavou možností je i systém nadkrokevního zateplení, kde střídáme tuhé hranoly z EPS s měkkou výplňovou minerální izolací. Nadkrokevní izolace je typ zateplení střechy, při kterém se izolační materiál ukládá nad krokve z vnější strany konstrukce. Na rozdíl od mezikrokevní izolace, která se vkládá mezi krokve, nebo podkrokevní izolace, která se montuje zevnitř pod krokve, vytváří nadkrokevní systém téměř nepřerušenou tepelněizolační vrstvu po celé ploše střechy. Nadkrokevní izolace se nejvíce vyplatí u novostaveb a větších rekonstrukcí, kdy je střecha odkrytá nebo se plánuje výměna krytiny. V takové situaci se přirozeně řeší i stav krovu, pojistná hydroizolace, střešní latě, klempířské prvky a případně střešní okna. Přidání nadkrokevní izolace pak zapadá do celého postupu a nemusí znamenat zbytečné rozebírání funkční střechy.
Hlavní výhodou nadkrokevní izolace je, že překryje i krokve a výrazně omezí tepelné mosty. Střecha pak funguje jako souvislá ochranná vrstva, přes kterou uniká méně tepla než u izolace pouze mezi krokvemi. Podkroví si lépe drží stabilní teplotu v zimě i v létě a zároveň nepřijdete o cenný vnitřní prostor pod střechou. Může výrazně zlepšit tepelný komfort v zimě i v létě a umožňuje použít větší tloušťku izolace bez zásahu do interiéru. Při správném provedení má dlouhou životnost a dobré akustické vlastnosti.
Skladba nadkrokevní izolace musí fungovat jako jeden celek. Krokve a nosná konstrukce střechy tvoří základ, na který se ukládají další vrstvy. Záklop nebo bednění vytváří rovný podklad pro další skladbu a pomáhá stabilizovat konstrukci. Parozábrana nebo parobrzda omezuje pronikání vlhkosti z interiéru do izolační vrstvy. Izolační desky nad krokvemi zajišťují hlavní tepelnou ochranu střechy. Pojistná hydroizolace chrání konstrukci před vodou, která se může dostat pod krytinu. Kontralatě, latě a střešní krytina vytvářejí odvětranou mezeru a finální ochranu střechy.
Montáž nadkrokevní izolace je odborná práce, protože se zasahuje do celé střešní skladby. Chyba v parozábraně, špatné kotvení, netěsné napojení nebo nedostatečné odvětrání mohou způsobit vážné problémy. Nejprve se odstraní původní střešní krytina, latě a případně další staré vrstvy, aby se odkryla nosná konstrukce. Zkontroluje se stav krovu, krokví, pozednic, napojení a všech dřevěných prvků, které musí být pevné a suché. Na krokve se připraví záklop nebo bednění, které vytvoří rovný a stabilní podklad pro parotěsnou vrstvu. Položí se parozábrana nebo parobrzda a pečlivě se utěsní spoje, prostupy i napojení na okolní konstrukce. Následuje pokládka izolačních desek, které se ukládají těsně k sobě bez mezer a tepelných mostů. Instaluje se pojistná hydroizolace, kontralatě, latě a střešní krytina, včetně klempířských detailů a odvětrání.
Čtěte také: IPA asfaltová izolace: Co potřebujete vědět
Na provedené bednění položíme parobrzdu Isover Vario® KM Duplex UV. S první řadou začněte odspodu, tedy od okapní hrany. Následně střechu u okapních hran osadíme námětky (či jinou alternativní konstrukcí), které kryjí patu krokví. Za námětky se osadí zakládací fošna či hranol, za kterou se již kladou vrstvy tepelné izolace. Na zakládací fošnu už pokládáme samotnou minerální izolaci. Minerální izolaci střídáme s montážními hranoly IsoverTram (z minerální izolace či polystyrenu). Po instalaci parobrzdy přichází na řadu tepelná izolace podle navrhnuté skladby zateplení. S izolací budete používat i systém trámků Isover Tram EPS. Ve dvou vrstvách pak izolační desky Isover Uni s přeloženými spárami a opět přidáte trámek. Tak postupujte až na hřeben střechy. Kontralatě se připevňují pomocí dvouzávitových vrutů Twin UD, čímž se celá konstrukce stane únosnou. Nová generace vrutů je opatřena samovrtací hlavicí a odpadá tedy předvrtání. K zajištění únosnosti celé konstrukce použijete kontralatě. Na upevnění každé kontralatě použijeme alespoň 4 vruty. Ty se uchytí v krokvi v délce 9 cm. Poslední vrstvou izolace vyplňte prostor mezi kontralatěmi. Až dokončíte hydroizolační vrstvu, čeká vás ještě druhá řada kontralatí. Pod ty horní dejte těsnicí pásku. K první řadě kontralatí přidělejte druhou pomocí vrutů nebo hřebíků a připevněte podpůrnou konstrukci. Na pojistnou hydroizolaci pak připevňujeme střešní latě podle požadavků konkrétní střešní krytiny. Další řady Thermano pokládáme zámkem do sebe.
Nadkrokevní izolace se nejvíce vyplatí při rekonstrukci střechy. Pokud je krytina nová a v dobrém stavu, levnější bývá zateplení mezi krokvemi nebo kombinovaný systém. U starších domů je potřeba předem zkontrolovat stav krovu. Pokud jsou krokve napadené dřevokazným hmyzem, hnilobou nebo mají nedostatečnou únosnost, musí se problém vyřešit ještě před zateplením. Nadkrokevní systém přidává na střechu další vrstvy i hmotnost, proto je vhodné zapojit projektanta, statika nebo zkušenou realizační firmu, která navrhne bezpečné a funkční řešení.
Nadkrokevní izolace má velmi silné technické výhody, ale není vhodná pro každou situaci. Nejlépe funguje tam, kde se řeší nová střecha nebo větší rekonstrukce. Pokud je střecha v dobrém stavu a nechcete zasahovat do krytiny, mohou být jiné způsoby zateplení levnější a jednodušší.
Volba izolačního materiálu a tloušťky izolace
Volba izolačního materiálu by měla být ovlivněna nejenom cenou, ale i použitím do konkrétních konstrukcí. Izolační desky ROCKTON PREMIUM, SUPERROCK PREMIUM, ROCKTON SUPER, SUPERROCK, ROCKMIN PLUS, ROCKMIN nebo role TOPROCK PREMIUM, TOPROCK SUPER, TOPROCK PLUS. Pokud máme krokve dále od sebe (1-1,2 m), není vhodné používat super měkké skelné vlny, protože nám pak mezi krokvemi nedrží a vypadávají. Druhým extrémem jsou potom velmi husté vlny, které jsou primárně určeny do fasád, nebo do podlah. V šikmé střeše sice budou také fungovat, ale hrozí zde riziko otevření spáry mezi krokví a izolací. Takto tuhé desky nemají žádnou flexibilitu a nedokáží se přizpůsobit tvaru mezery. Pokud se do šikmé střechy z nějakého důvodu přesto použijí, musí být vyříznuty velice přesně. Otevřené spáry nemusí být vidět běžným okem, zvláště pokud netěsnost vzniká na vnější části krokve, zobrazí se ale při termografickém snímkování, což už je pozdě. Kritická místa jsou např. připojení k nosným konstrukcím. Velmi nízký koeficient lambda desek Thermano (λ=0,023 W/mK - čím nižší, tím lepší izolace) umožňuje výrazně zvýšit tepelnou izolaci budovy použitím nejtenčí možné vrstvy izolace.
Pro nadkrokevní izolaci se používají materiály, které musí zvládnout vysoké teplotní rozdíly, vlhkostní zatížení, tlakové namáhání i dlouhodobé působení ve střešní skladbě. Nejčastěji se řeší minerální vlna, PIR nebo PUR desky, dřevovláknité desky a další speciální izolační systémy určené přímo pro nadkrokevní zateplení.
Čtěte také: Radon a asfaltová izolace
Materiály pro nadkrokevní izolaci
| Materiál | Hodí se pro | Hlavní vlastnost |
|---|---|---|
| PIR / PUR desky | nízkou tloušťku izolace | velmi dobrý tepelný odpor |
| Minerální vlna | požární a akustické nároky | nehořlavost a zvuková izolace |
| Dřevovláknité desky | difuzně otevřené skladby | přírodní původ a letní stabilita |
| Kombinovaná skladba | rekonstrukce i novostavby | vyvážení ceny, tloušťky a vlastností |
| Systémové desky | rychlou montáž | přesné spoje a kompatibilní doplňky |
Doporučené tloušťky izolací, které vycházejí z normy ČSN 73 0540-2. Jsou spočítány pro běžné stavební konstrukce a zaokrouhleny na nejbližší vyráběnou tloušťku izolace. Aktuální požadavky ekonomicky optimální tloušťky tepelné izolace ve střeše začínají na 260 mm běžné izolace. Při menších tloušťkách sice můžeme splnit povinnou nejzákladnější normu, nicméně v horizontu 30 let jsou tyto střechy zcela neekonomické. Větší tloušťky izolace budou účinněji bránit ztrátám tepla a šetřit náklady na vytápění. U nízkoenergetických a pasivních domů se pohybuje množství izolace ve střeše mezi 350-450 mm. Tuto tloušťku můžeme snížit např. Vždy musí izolace proběhnout i souvisle pod nebo nad krokvemi, neboť vliv krokví znamená určitý tepelný most. Ve Vašem případě by bylo možné ještě zvýšit tloušťku izolace například osazením dalšího roštu pro izolaci pod krokve.
Pokud jde o tloušťku tepelné izolace - návrh vychází z požadavků současné platné ČSN 73 0540-2. Tato norma stanovuje požadované a doporučené hodnoty U (součinitel prostupu tepla, jednotkou je W/m2.K) pro jednotlivé ohraničující konstrukce domu. Pro součinitel prostupu tepla U platí, že čím nižší jeho hodnota je, tím lepší tepelně izolační vlastnosti konstrukce má (na rozdíl od dříve užívané hodnoty R - tepelný odpor). Pro zateplení podkroví (střecha šikmá do 45°) je minimální požadovaná hodnota U 0,25 (W/m2.K) a doporučená hodnota součinitele prostupu tepla U je 0,16 (W/m2.K). Vzhledem k životnosti domu se rozhodně doporučuje jít alespoň na hodnotu doporučenou. Avšak nízkoenergetické nebo pasivní domy dosahují U od 0,15 až 0,10 (W/m2.K). Konkrétně k tloušťce tepelné izolace v podkroví - do celkové hodnoty U se započítávají i další vrstvy skladby střešního pláště, jako sádrokarton, bednění apod., ty však již nemají takový vliv. Potřebná tloušťka izolace pro dosažení doporučení dle ČSN je od 30 cm a více. Kolem 30 cm jsou to tloušťky, které se velmi osvědčují i proti letnímu přehřívání podkroví.
Parozábrana a vzduchotěsnost
Častým neduhem střech je provádění parozábrany. Měla by se umísťovat co nejblíže do teplého interiéru a zároveň by se neměla nikde propíchnout. Lze ji zabudovat i dovnitř střechy, kde ji posuneme max. do první pětiny (1 díl R před parozábranou, 4 díly R za parozábranou). Když parozábranu schováme moc „hluboko“ do střechy, riskujeme kondenzaci vzdušné vlhkosti. Špatnými napojeními na prostupující kabeláže, komíny, odvětrání, napojení na nosné konstrukce a různými propíchnutími se dostává do střešní konstrukce vzdušná vlhkost. Ta následně kondenzuje, drží se ve dřevěných prvcích, nebo se začne někde hromadit. U běžného domu má takto zkondenzovaná voda, pokud jí není moc, šanci vyschnout do exteriéru. V případě nefunkčního odvětrávání pod taškami se ale tato vlhkost drží v konstrukci, kde dává živnou půdu plísním a houbám. Zabránit tomu samozřejmě lze dodržováním technologických postupů.
Pokud jde o provedení parozábrany - musela by se vložit do konstrukce na její vnitřní líc, tedy hned pod sádrokarton. Jako parozábrany se používají fólie s vysokým difúzním odporem (sd > 100 až 150), výrobci např. Nicofol, Jutafol, Isocell apod. Dále je potřeba k folii pořídit vhodný spojovací materiál (těsné pásky na přelepení spojů, pásky na přilepení k okolním konstrukcím apod. Parozábrana totiž musí být opravdu 100% neprodyšná a minimálně perforovaná. Při provádění fóliové parozábrany je potřeba upravit podklad tak, aby byly pevně podložené spoje fólie (aby bylo možno spoje dobře slepit). Toto vše provést na podhledu svěšeném na typovém roštu pro SDK je obtížné až nemožné. Proto se více doporučuje jako parozábranu používat OSB desky, které jsou ve spojích na pero a drážku tmeleny pružným tmelem a spoje přelepeny parotěsnou páskou. Je to mnohem méně problematičtější z hlediska kvality provedení. Dále je důležité umístění parozábrany řešit s ohledem na vedení instalací. Rozhodně není správné vést například kabely elektrické instalace a umísťovat krabice skrz parozábranu (zafoukávání studeného vzduchu, plísně, kondenzace). Proto se velmi osvědčuje systém instalační dutiny, která je vytvořena mezi parozábranou a SDK obkladem. Tam jsou umístěny rozvody EI a svítidla, potrubí ÚT apod. Parozábrana pak je neporušena. Provede se to tak, že například na parozábranu z OSB desek se dále směrem dovnitř připevní teprve rošt z ocelových profilů sádrokartonu a vytvoří se mezera např. 6 cm (na instalace) a pak bude teprve vnitřní obklad SDK. Tento prostor s instalacemi se pak rovněž vyplní tepelnou izolací, čímž získáme navíc i na tepelné izolaci. Otvory po sponkovačce v pásech přelepit k tomu určenou lepicí páskou nebo použít řešení bez sponek. Pro kvalitní fungování reflexe termoreflexní parozábrany je třeba zachovat min. 20mm vzduchovou mezeru, která nesmí být vyplněna tepelnou izolací. Pro vytvoření vzduchové mezery min. Upozornění: Zásady použití parozábrany přímo nesouvisí s technologií montáže konstrukcí systémů suché výstavby Rigips, proto výše uvedené informace mají pouze doporučující a informativní charakter.
Firma Isover v současné době nabízí třetí generaci polyamidové parobrzdy Vario s proměnlivým difuzním faktorem. Tato folie je unikátní v tom, že částečně odpouští chyby na stavbě při její montáži. Když chceme mít jistotu, že střecha bude bezpečně fungovat i přes drobné „nedorazy“ při její montáži, použijeme folii Vario. Folie se uplatní hlavně u difuzně otevřených dřevostaveb a při rekonstrukcích. Pokud při rekonstrukci střechy nemůžeme umístit parozábranu pod krokve, alternativní cestou je pak aplikace svrchu. Třetí generace parobrzdy s vario efektem je folie Isover Vario XtraSafe se 4× vyšší účinností. Na provedené bednění položíme parobrzdu Isover Vario® KM Duplex UV.
tags: #vkladani #izolace #pod #krokve #informace