Téma vinylu versus digitálu rozděluje hudební nadšence již desítky let. Jedni tvrdí, že nic nepřekoná teplý a analogový zvuk gramofonových desek, druzí argumentují technickou dokonalostí digitálních formátů. Existuje však objektivní odpověď na otázku, co opravdu zní lépe? Zdá se, že zřejmě ne. Ostatně co to znamená, že něco zní lépe? Je to precizní studiový projev bez gramu basu navíc, zvuk, který má takříkajíc koule a pohltí vás jako nabušená technoparty, nebo hutný a zároveň řízný příval rockové energie jako na koncertu? My tedy většinou hlasujeme pro přirozenost a věrnost projevu, ale pojďme se na problém podívat z pohledu tvrdých faktů a techniky. Pokusíme se přitom zároveň nezapomenout ani na kvality, které nejsou jen o zvuku. Ty jsou totiž velmi často nezanedbatelnou součástí zážitku, který při poslechu skrze skvělá sluchátka, nebo třeba špičkový gramofon či kotoučový magnetofon máme. Často totiž právě ty mění obyčejný poslech v nezapomenutelnou chvíli plnou relaxace, pohody a hlubokých emocí.
Historie a vývoj zvukového záznamu
Je dobré vědět, jak se tvoří zvuk klasickou analogovou metodou a moderní digitální technologií. Analogový záznam je léty prověřen - první jeho přehrání se datuje již roku 1877. Prvním zařízením byl mechanický fonograf, který sestrojil Thomas Alva Edison. Zvuk byl zaznamenáván na váleček a šlo jej i reprodukovat. Další přelom v zaznamenání zvuku způsobil vynález gramofonu a gramofonové desky na konci 19. století. Desky byly praktičtější než válečky a snadněji se také vyráběly. V dnešní době se gramofony opět dostávají do kurzu a mnoho domácností má doma nemalou sbírku vinylů. Magnetický záznam zvuku na pásku se objevil již ve 20. letech 20. století, masově se začal komerčně využívat od 40. let 20. století. Během následujících let se tato technologie stala hlavní součástí nahrávacích studií, což trvalo až do 90. let. Záznam na pásku se využívá i v dnešní době.
Na konci 80. let 20. století přichází na scénu digitální záznam zvuku a později i jeho editace. Digitální podobu záznamu zná v dnešní době asi každý. Využívá se jak ve velkých, tak v menších studiích.
Charakteristika analogového zvuku
Hlavní argument, proč tolik lidí přísahá na vinyly, je jejich zvuk. Analogový záznam nabízí přirozenou dynamiku, hloubku a teplo, které CD nebo digitální formáty často nedokážou plně zachytit. Když se jehla gramofonu zaboří do drážek, slyšíte nejen hudbu, ale i jemné nedokonalosti - praskání, šum a živost nahrávky. Každý přehrávač má svůj vlastní charakter, každý gramofon má svou duši. Kvalitu analogového záznamu ještě umocňují kvalitní mikrofonní předzesilovače. Zaznamenaný zvuk je jasně čitelný v plném rozsahu. Oproti digitálnímu zvuku zde dochází k přirozené saturaci (zkreslení), kterou v takovéto kvalitě nenahradí žádný plugin. Zvuk se stává tak trochu „špinavý“, a tím i naprosto přirozený. Zvýrazní se vyšší harmonické prvky a zakulatí basy. V postprodukci se dá zvuk ještě vylepšit kvalitními komponenty. Příznivci vinylových desek vždy mluví o pocitu "teplého" zvuku, který produkují jejich klasické nahrávky. Nejde o nostalgické řeči, ale skutečný zvukový fenomén. Jak vysvětluje zvukový mistr Adam Gonsalves, středové zvukové pásmo vinylů produkuje příjemnější, teplejší zvuk pro vaše uši. Vinyl je zárukou "teplého" zvuku a zamezuje efektu známému jako "válka hluku".
V 90tých letech museli hudební vydavatelství bojovat zuby nehty aby jejich umělci byli v kamenných prodejnách vůbec slyšet. Neznamenalo to pouze, zda budou písničky jejich umělců přehrávány přes ozvučení prodejen, ale také aby zajistili také jejich výjimečnost, která na první dobrou zaujme nakupujícího zákazníka a odfiltruje jakýkoliv hluk kolem. Tato "válka hluku" trvala po mnoho let, až po současné nahrávky, které mají díky tomu hlasitost mastrovanou na vyšší úroveň. Tahle divná móda burácejících decibelů má za následek zhoršení zvukové kvality a je velice snadno rozeznatelná na příkladu kdy si pustíte pro srovnání digitální nahrávku z roku 2000 a srovnáte jí se staromódní vinylovou deskou. Na druhou stranu, analogový záznam má přirozenější dynamický přechod mezi tichými a hlasitými pasážemi. U analogu tak mohou být přechody jemnější a plynulejší, což může subjektivně přispět k přirozenějšímu vjemu. Ostatně i vědomí, že čistě analogové stereofonní nahrávky mohly na magnetofonový pás putovat téměř bez vnějších zásahů znamená mnoho. V případě vinylu ale bohužel vždy přichází i komprese pomocí ekvalizační RIAA křivky. Ta při záznamu zesiluje vyšší frekvence a naopak potlačuje basy, což pomáhá redukovat rušení a zlepšuje fyzické vlastnosti drážek. Při zpětném přehrávání pak phono předzesilovač aplikuje opačný proces - zesílí nízké frekvence a utlumí vysoké. Tím se signál sice vrací k původnímu zvukovému charakteru, ale nelze popřít, že zvuk citelně ovlivňuje.
Čtěte také: Vinyl a vlhkost betonu: Co potřebujete vědět
Charakteristika digitálního zvuku
Digitální podobu záznamu zná v dnešní době asi každý. Využívá se jak ve velkých, tak v menších studiích. Tímto způsobem lze zaznamenat ve stopách i koncert, bez nutnosti vláčet se s těžkým analogovým recorderem. Pokud to mixpult umožňuje a má převodník, jednoduše připojíte počítač a můžete točit. Digitální nahrávání je rychlé a záznam se dobře stříhá. Editace je také jednoduchá, dá se při ní využívat dalších plugin. Pro kvalitní záznam je zapotřebí dobrých mikrofonních předzesilovačů. V dnešní době lze zaznamenat nahrávku v mnohem vyšší frekvenci a to až 192 kHz. Takto pořízený záznam je objemnější a na CD se musí převzorkovat do 44,1 kHz. Frekvence (kmitočet) je fyzikální veličina, která udává počet opakování periodického děje za daný časový úsek. Standardních je 16 bitů, ale lze točit i 24 a 32 bitů. CD mechaniky podporují bitovou hloubku 16 a 24 bitů. Čím vyšší je tento parametr, tím má nahrávka hlubší rozsah amplitudy. Dynamika nahrávky se tímto zvětšuje, lépe se se záznamem pracuje a více se na něj také zaznamená. Digitální kvantizace, ač precizní, někdy způsobuje určitou „tvrdost“ zvuku kvůli nutnosti vzorkování a následného zpracování.
Srovnání technických parametrů
Digitální formáty jako CD (16 bitů / 44,1 kHz) nebo Hi-Res audio (24 bitů / 96 kHz a více) mají výrazně vyšší dynamický rozsah než vinyl. Zatímco CD zvládne přibližně 96 dB, Hi-Res formáty se pohybují až kolem 120-144 dB. Naproti tomu vinyl typicky operuje v rozmezí 60-70 dB, což znamená, že v tichých pasážích nahrávky je slyšitelný povrchový šum a celkově je zvuk více komprimovaný. Správně masterovaný digitál tak kromě reprodukce prosté šumu nabídne i bohatší detaily a výraznější dynamiku reprodukce. Dnešní špičkové D/A převodníky zvládají dokonce až 32bit hloubku a vzorkovací frekvence až 768 kHz, což v teorii přináší extrémní dynamický rozsah přes 190 dB a ještě jemnější detail. V praxi se ale ukazuje, že mastering a samotná nahrávka v kvalitě výsledného zvuku hrají mnohem větší roli. Jednoduše řečeno, dobře masterované CD zní vždy lépe, než špatný master v Hi-Res. Fakticky totiž ani ty nejlepší D/A převodníky neumí tento dynamický rozsah využít a naše uši prý také ne. Rozlišit zdravý lidský sluchový aparát, je cca 140 dB.
Tabulka srovnání dynamického rozsahu a bitové hloubky
| Formát | Bitová hloubka (typická) | Vzorkovací frekvence (typická) | Dynamický rozsah (typický) |
|---|---|---|---|
| Vinyl | N/A (analog) | N/A (analog) | 60-70 dB (v praxi 45-60 dB) |
| CD | 16 bitů | 44,1 kHz | 96 dB |
| Hi-Res Audio | 24 bitů a více | 96 kHz a více (až 768 kHz) | 120-144 dB (teoreticky přes 190 dB) |
Remastering: analogový vs. digitální
V audiophile record world, remastering is the key to how your albums sound. Whether you're playing a 1950s jazz recording or a new reissue of a rock epic, the process of mastering will hugely impact the dynamic range, the sound's warmth and clarity, and tonal balance. However, all remasters are not the same, particularly when considering analog vs. So, how are analog remasters different from digital ones? Which is better-sounding? And how do you choose when purchasing high-fidelity LPs? Vinyl remastering is the process of cutting a new stamper or lacquer from the master recording (or a copy) and using the same to produce the records. Analog remastering consists of taking music straight from analog tapes, commonly named AAA mastering (Analog source, Analog mix, Analog cut). Digital remastering involves analog sources being digitized, usually at a rate of 24-bit/96kHz and above, and mastered in the digital realm prior to being cut to vinyl. One-Step pressings are utilized in ultra-premium audiophile issues; skip intermediate steps and press from the lacquer. The analog/digital remastering debate will probably never be resolved completely, and it need not be. Analog remastering je teoreticky optimální, ale provedení je důležitější než formát.
Praktické aspekty a náklady
Je pravdou, že analogové nahrávání a míchání zabere mnohem více času než nahrávání digitální. Většina uživatelů, kteří okusili staré časy analogu dají jistě za pravdu, že analog má opravdu své kouzlo. Pokud chcete vydat svoje album na desce, ideální je natočit desku na pásku, poté smíchat na master pásku a následně předat výrobci desek. Kapely i muzikanti si mohou vybrat studio, které nabízí analogový záznam a zpracování. Většinou je ale pořízení analogové nahrávky mnohem dražší. Nejedná se jenom o čas strávený samotným nahráváním, ale zohlednit je potřeba i cenu pásky, která není malá. V obou případech nahrávání potřebujeme pro další práci se záznamem kvalitní studiové monitory a sluchátka. Zajímavé je zkombinovat analogovou nahrávku s digitální editací. Stačí stopy jednoduše přehrát přes převodník do počítače.
Vinyl jako sběratelský fenomén a rituál
Kromě zvuku hraje u vinylu roli i jeho fyzická podoba. Gramofonové desky jsou nejen nositelem hudby, ale i sběratelským artiklem s vlastní uměleckou hodnotou. Velké obaly, pečlivě zpracované booklety i nejrůznější designy samotných desek a grafická provedení dodávají hudbě vizuální rozměr, který digitální formáty jednoduše nenabízejí. To, že si můžeme na médium sáhnout a uschovat ho do pečlivě opečovávané sbírky, vinylu dodává něco navíc. A mohli bychom mluvit i o případném podpisu skladatele nebo interpreta. Přehrávání hudby z gramofonu je i estetický zážitek. Dalším aspektem je samotný rituál poslechu i krása samotného přehrávače - vyndání desky z obalu, nasazení na talíř gramofonu a spuštění jehly. Tento proces vytváří hlubší propojení s hudbou a může posílit emoční zážitek z poslechu. Posluchač má navíc možnost experimentování s různými přenoskami, předzesilovači, rameny… Svou vášeň si tak užije dosyta pokaždé, když najde dostatek času k soustředěnému poslechu. Poslech vinylu nezačíná kliknutím na obrazovce. Výběr desky - Už samotné prohrabávání se sbírkou vinylů je požitek. Vybíráte podle nálady, vzpomínek nebo prostě jen obalu, který vás dnes přitahuje. Vytažení desky z obalu - To šustění papírové či plastové vnitřní kapsy, když opatrně vytahujete černý kotouč, je samo o sobě magické. Položení na talíř - Vinyl s jemným dosednutím spočine na gramofonu, a vy víte, že za pár sekund uslyšíte něco výjimečného. Přesné umístění jehly - Chvíle napětí, kdy položíte jehlu na okraj desky a ozve se tiché praskání… a pak to začne. Hudba, která se rozvine v celé své kráse. Otáčení alba - Po první straně je nutné desku otočit, což vás donutí hudbu vnímat jinak než u nekonečného digitálního playlistu. Máte čas vstřebat první půlku alba, než si pustíte pokračování. Velký obal - když hudba dostane vizuální rozměr. Poslech desky znamená, že se skutečně soustředíte na hudbu. Není to jen kulisa k jiným činnostem - je to moment, kdy se zastavíte, sednete si, zavřete oči a necháte se unášet. Vinyl přináší zpět něco, co v dnešním světě rychlého konzumování obsahu chybí - zpomalení, propojení s hudbou, respekt k umělcům a jejich dílu.
Čtěte také: Moderní dekory Fatra Thermofix
Závěr: Není to jen o technice
Z pohledu technické kvality zvuku nemůže dnes analogový záznam konkurovat digitálním formátům s vysokým rozlišením. Obzvlášť tedy ve chvíli, kdy většina moderní hudby vzniká v digitální doméně už ve studiu. To ale neznamená, že digitál je pro každého „lepší“ - emoční aspekt poslechu a vnímání hudby jsou stejně důležité. A nesmíme zapomínat ani na krásy techniky. Špičkovému gramofonu a široké nabídce přenosek nemůže konkurovat z hlediska designu a zážitku nejspíš žádný streamer. I když musíme přiznat, že třeba takové streamery od Hifi Rose nebo moderní high-end zesilovače s integrovaným streamingem se snaží statečně konkurovat. Závěrem lze říct, že digitál nabízí technickou dokonalost, ale analogová média mají své kouzlo - a v mnoha případech i subjektivně přirozenější hudební charakter. Navíc fyzické nosiče představují hodnotný sběratelský prvek a estetický doplněk, který čistě digitálnímu světu chybí. A pak je tu ještě jeden, snad zbytečný a trochu iluzorní argument. Když jednoho dne padnou světové vlády, elektrárny přestanou fungovat a svět se ponoří do temnoty, tak z vinylu tu ty krásné tóny stále relativně snadno dostanete. Z vašeho předplatného Spotify, Tidal, nebo Apple Music určitě ne. Je důležité upozornit na fakt, že vinyl zní skutečně lépe než digitální média za jistých okolností - ovšem ne vždy, zejména pokud jde o novější nahrávky. Současné hudební nahrávky, jak na vinylových deskách, tak v digitálních formátech, už neprojevují tak velké rozdíly ve své zvukové kvalitě. Skladby, které se dnes používají pro lisování desek, se vytváří digitální cestou s ohledem na digitální formáty. Navíc, dnes jsou už dostupné některé digitální formáty, které omezují, ne-li přímo odstraňují, nedostatečnou detailnost skladeb srovnatelnou se staršími nahrávkami. Jedním za takových formátů je například FLAC. Když se na to podíváme čistě z úhlu pohledu pohodlí, není o čem mluvit - digitální média porazili LP desky. Na druhou stranu je nutno říct, že vinyl bude navždy kompletně bezztrátovým formátem, co znamená, že uslyšíte přesně to, co umělec zamýšlel. Pokud chcete brát poslech hudby vážně, chcete slyšet vašeho milovaného interpreta přesně tak, jak to on sám zamýšlel a užít si tak více osobitý prožitek, jediná možná cesta, kterou se musíte vydat, je vinyl. Není sporu o tom, že digitální média dohnali kvalitu LP desek, a samozřejmě pohodlí streamování hudby a MP3 může být rozhodujícím faktorem pro mnoho hudebních fanoušků. Skuteční milovníci hudby chtějí poslouchat své oblíbené alba a skladby v nejlepší možné dostupné kvalitě - proto jsou tak zaměřený na to, aby používali pouze ty nejkvalitnější audio sestavy, které mohou mít. Nicméně, Hi-Fi zvuk je potřeba chápat jako něco víc, než pouhé rozhodnutí o výběru reprosoustav, zvukových projektorů a AV přijímačů. Každý hudební formát má své silné i slabé stránky.
Čtěte také: Silvia Slivová a vinyl Fontána pre Zuzanu
tags: #vinyl #lp #analogový #vs #digitální #srovnání