Problematika střešních plášťů je značně široká, protože tyto konstrukce jsou díky své poloze v objektu vystaveny působení řadě vnějších i vnitřních vlivů. Plochá střecha je střecha se sklonem α ≤ 5°. Jednoplášťové ploché střechy jsou dnes nejrozšířenějším typem plochých střech. Takové řešení bývá jednoduché a spolehlivé. Dle konstrukce můžeme ploché střechy rozdělit na jednoplášťové nebo dvouplášťové. Jednoplášťová varianta neobsahuje vzduchovou mezeru.
Definice a základní charakteristika jednoplášťové střechy
Jednoplášťová střecha je střecha, která odděluje vnitřní prostředí od vnějšího jedním pláštěm - kontaktním souvrstvím jednotlivých funkčních vrstev. Jednoplášťovou střechu tvoří nosná konstrukce s podkladními vrstvami a krytinou spojenou v jeden celek. Ve skladbě jednoplášťové střechy nejsou žádné vzduchové mezery či dutiny. Příklad skladby jednoplášťové ploché střechy popsané výše. Neobsahuje větranou mezeru, musí mít dobře vyřešenou parozábranu! Spádová vrstva může být (oproti obrázku) vytvořena také klíny tvarované tepelné izolace.
Složení takové střechy je následující: krytina, tepelná izolace, spádové vrstvy, parotěsná zábrana, nosná konstrukce a zespodu podhled nebo omítka. Spád je vytvořen spádovými vrstvami - škvára či písek, případně proložené dílci tepelné izolace. Nad spádovými vrstvami je často betonový potěr a na něm natavená krytina z asfaltových pásů.
Ploché střechy jsou definovány sklonem do 5°.
Základní rozdělení střech je na jednoplášťové a víceplášťové. Jednoplášťové ploché střechy mají pouze jeden střešní plášť. Plášť je celé souvrství (tzn. včetně nosné konstrukce, tepelné izolace, parotěsné vrstvy atd.). A pokud souvrství nemá žádnou větranou mezeru, jedná se o jednoplášťovou střechu.
Čtěte také: Zjistěte více o skladbě střech
Typy jednoplášťových střech
Jednoplášťové střechy pro nevytápěné objekty
Tyto střechy, na které nejsou kladeny tepelně izolační požadavky, plní pouze nosnou a hydroizolační funkci. Jejich konstrukce je jednoduchá, spád krytiny zajišťuje sklon nosné konstrukce.
Jednoplášťová střecha bez parotěsné vrstvy
Navrhují se výjimečně a pouze nad prostory, ve kterých je relativní vlhkost ovzduší nižší než 60 %.
Jednoplášťová střecha nevětraná
Jedná se o střechu bez systému větracích kanálků napojených na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. hydroizolační vrstva je umístěna nad tepelně izolační vrstvou. Tento typ se navrhoval hlavně v 70. a 80. letech 20. století. Je specifický způsobem větrání, které zajišťuje systém větracích kanálků umístěných v tepelně izolační vrstvě, které jsou napojeny na vnější prostředí. Střecha je zpravidla vyhovující nad prostory s relativní vlhkostí nepřesahující 75 %.
Jednoplášťová střecha větraná
Jedná se o jednoplášťovou střechu, v jejíž skladbě je systém větracích kanálků napojený na vnější prostředí a se zpravidla klasickým pořadím vrstev, tj. hydroizolační vrstva je umístěna nad tepelně izolační vrstvou.
Jednoplášťová střecha s kombinovaným pořadím vrstev (též střecha "duo")
Je to střecha, ve které je část tepelné izolace umístěna pod hydroizolační vrstvou a část tepelné izolace umístěna nad hydroizolační vrstvou. Vznikne rozdělením tepelně izolační vrstvy tak, aby jedna část byla pod hydroizolační vrstvou. Při realizaci je 40 % tepelné izolace umístěno pod hydroizolační vrstvu a 60 % nad hydroizolací, zde musí být použit nenasákavý materiál (XPS). Tento typ se v praxi používá především u rekonstrukcí plochých střech.
Čtěte také: Plechová střecha Satjam: Co byste měli vědět
Jednoplášťová střecha "plus"
Je to střecha vytvořená kombinací jednoplášťové střechy s klasickým pořadím vrstev a střechy s kombinovaným pořadím vrstev. Funguje na tom principu, že tepelně izolační vrstva z původního střešního souvrství bude fungovat už jen jako doplňková. Původní krytina bude vyspravena a bude v nově realizovaném souvrství fungovat jako parotěsnící vrstva, na kterou bude aplikována nově navržená vrstva tepelné izolace.
Plochá střecha lehká
Je speciální jednoplášťová střecha, jejíž plošná hmotnost je nižší než 100 kg/m2. Nosnou konstrukci tvoří zpravidla trapézový plech nebo dřevěné bednění a výjimečně např. betonové skořepiny. Lehké střechy mají výrazně nižší schopnost akumulace tepla, a proto je třeba při návrhu navýšit jejich tepelně izolační vlastnosti o cca 15 %. Protože mají významně nižší akumulaci tepla proti střechám s vyšší plošnou hmotností, reagují více na teplotní výkyvy vnějšího vzduchu.
Důležité aspekty návrhu jednoplášťových střech
Vzhledem k tomu, že jednoplášťové ploché střechy neobsahují větranou vzduchovou mezeru, je nesmírně důležité zajistit funkčnost střechy z hlediska hydroizolačního a tepelně-izolačního. To zajistíme správným navržením střešní konstrukce a výběrem kvalitního materiálu. Při výběru je zásadní účinná parozábrana. Ta zabrání pronikání vodních par do tepelné izolace, které by mohly účinnost tepelné izolace snížit. Správná konstrukce i výběr materiálu je důležitý pro funkčnost ploché střechy.
Jako tepelná izolace plochých jednoplášťových střech se obvykle používají tuhé desky z pěnového polystyrenu (EPS) nebo tuhé desky z minerálních vláken, obvykle čedičových. Ačkoliv střecha neslouží trvale pro pohyb osob (terasa apod.), je třeba volit takové materiály, které nebudou poškozeny ani při občasném pohybu osob provádějících např. údržbu.
Sanace jednoplášťové ploché střechy
Pokud není skladba jednoplášťové ploché střechy silně porušená, zvrásněná, nebo nasáklá vodou, ponechává se na místě. Při sanaci jednoplášťové ploché střechy se opraví stávající krytina (boule, nerovnosti, větší netěsnosti), a ta se poté uvažuje jako nová parozábrana. Na ni se případně položí tepelná izolace a nová povlaková krytina, ať už z asfaltových pásů nebo ze střešní folie.
Čtěte také: OSB desky na plochou střechu: Tloušťka
Provozní střechy a zelené střechy
Provozní střechy jsou střešní konstrukce, které umožňují "využití střech jako pochůzných nebo pojížděných teras nebo střešních zahrad, sportovních hřišť, bazénů, odpočinkových ploch atd.
Pochůzná střecha
Pochůzná střecha je určena pro trvalé využívání osobami. Jedná se o terasy, balkony či lodžie na střechách nadzemních i podzemních objektů. Prakticky vytváří další obytný prostor.
Pojížděná střecha
Pojížděná střecha je určena pro trvalé využívání, např. pro pojíždění vozidel a jejich parkování. Provoz na pojížděné střeše působí na skladbu souvrství koncentrovaným svislým zatížením prostřednictvím kol vozidel (tlakové síly) a dále účinky akceleračních a brzdných sil (vodorovné smykové síly). Vozidla svým pohybem působí na střešní konstrukci tlakovou a smykovou silou.
Zelené střechy (vegetační střechy)
Střešní zahrady (event. též vegetační či zelené střechy) esteticky dotváří objekty a slouží jejich aktivnějšímu využívání. Zahrady lze různě kombinovat s pochůznými nebo pojížděnými střechami a i jinak využívanými plochami. Výraz zelená střecha je používán pro ploché střechy s povrchovou úpravou pro růst vegetace. Tyto střechy také označujeme jako vegetační. Zelená střecha má stejné výhody jako plochá střecha pokrytá násypem, tj. chrání hydroizolaci před přímým účinkem slunečního záření, ochraňuje ji před poškozením, tlumí teplotu a hluk. Vrstva zeminy pro vegetaci pomáhá roznášet bodová zatížení, ale vytváří výrazně vyšší zatížení na nosnou konstrukci. Právě váha zeminy způsobující zesílení a prodražení nosné konstrukce je hlavním negativem zelené střechy. Proto jsou hledány varianty pro použití lehčího typu zeminy pro růst vybraných rostlin. Zelená střecha má i svoji výraznou ekologickou funkci. Ozelenění střešních ploch snižuje jejich teplotu a zadržuje vláhu. Střecha proto musí být bezvadně provedena, její nepropustnost a bezporuchovost musí být zajištěna při všech intenzitách deště a napadnutém sněhu.
Vytvoření zelené střechy nabízí skvělou možnost relaxace a zvýšení užitné hodnoty vašeho domu. Jako podklad zelené střechy je vhodné zvolit vícevrstvou vyztuženou PVC nebo FPO fólii, která je volně ložená, tzn. není celoplošně mechanicky kotvená ani lepená. Okraje okolo atiky, ukončení a místa s největšími prostupy jsou mechanicky zabezpečená pomocí kotvicích profilů.
Typy zelených střech
- Extenzivní střešní zeleň: Odolné, nenáročné a do plochy se rozrůstající rostliny, např. mechy, trávy, divoké byliny, kobercové trvalky, skalničky a event. kontejnerovou zeleň (přemístitelná, mobilní): umístěná v kontejnerech, přemístitelných nádobách nebo ve velkoobjemových květináčích. Extenzivní zelené střechy jsou osázeny travinami, mechy a divokými květinami, plní okrasný účel. Jsou méně náročné na údržbu a nevyžadují zavlažování. Extenzivní střešní zeleň - jde o rostliny, které příliš nerostou do výšky a do hloubky a nepotřebují žádnou nebo malou péči.
- Intenzivní zelené střechy: Jsou vhodné pro rekreaci, osázeny stromy a keři, vhodné k pěstování zeleniny apod. Vyžadují údržbu a zavlažování. Intenzivní střešní zeleň - může zahrnovat i náročnější rostliny na péči jako jsou růže, keře a určité druhy stromů. Představují tloušťky substrátu nebo zeminy od 150 mm pro traviny až po metrovou vrstvu pro stromy.
Zatížení nosné konstrukce zelenými střechami
Při užití klasické zeminy o objemové hmotnosti 2000 kg/m3 vrstva 150 mm zatěžuje konstrukci 300 kg/m2; při lehčených materiálech, substrátech o objemové hmotnosti 900 kg/m3, zatíží vrstva 150 mm konstrukci 135 kg/m2. U vegetačních střech má skladba, zejména pokud je použitá hydroakumulační vrstva nasáklá vodou, větší hmotnost a obvykle vyžaduje zvýšení použitých profilů u nosné konstrukce střechy.
Srovnání jednoplášťových a dvouplášťových střech
Rozdíl mezi jednoplášťovou a dvouplášťovou plochou střechou se zdá celkem jasný. Jednoplášťové ploché střechy mají pouze jeden střešní plášť, zatímco ty dvouplášťové mají střešní pláště dva. Ovšem zde pozor na terminologii. Dva pláště nerovná se dvě vrstvy. Např. krytina z asfaltových pásů se dělá nejčastěji dvouvrstvá (dva asfaltové pásy navařené na sobě), ale existují i jednovrstvé asfaltové pásy/krytiny. Ovšem plášť je celé souvrství (tzn. včetně nosné konstrukce, tepelné izolace, parotěsné vrstvy atd.). A pokud souvrství nemá žádnou větranou mezeru, jedná se o jednoplášťovou střechu. Oproti tomu, pokud souvrství odděluje jedna větraná vzduchová mezera, tak mluvíme o dvouplášti.
Dvouplášťové střechy
Dvouplášťová střecha má dvě konstrukční části oddělené vzduchovou mezerou. Horní část vytváří plášť střechy s krytinou, spodní část tvoří tepelně izolační vrstva a stropní konstrukce nad posledním podlažím. Mezi oběma plášti je vzduchová mezera, která je obvykle větraná do vnějšího prostředí. Z uvedeného popisu vyplývá, že střešní horní plášť s krytinou se vždy nachází v ochlazované nebo ohřívané zóně během všech ročních období.
Dvouplášťové nebo víceplášťové střechy mají ve skladbě vzduchovou vrstvu, obvykle větranou, která odvádí vodní páru pronikající difuzí z interiéru do vnějšího prostředí. Při splnění důležitých podmínek v ní nedochází ke kondenzaci vodní páry. Podmínkou je mimo jiné dokonale vzduchotěsný spodní plášť, nenulový tepelný odpor horního pláště a dostatečná míra větrání střechy. Tyto skladby střech se hodí nad vlhké prostory, do horských oblastí a také samozřejmě na bytovou výstavbu a občanskou vybavenost. Oproti jednoplášťovým střechám jsou náročnější na provádění.
Příklad dvouplášťové ploché střechy popsané výše. Vzduchová mezera musí umožnit odvětrání vlhkosti.
Z hlediska míry větrání platilo v ČSN o navrhování střech, že plocha přiváděcích větracích otvorů má být min. 1/100 plochy střechy, plocha odváděcích otvorů ještě o 10 % větší. Plocha otvorů má být ještě větší při nadměrných délkách vzduchových vrstev.
Pro bezvadné fungování střechy by horní plášť měl mít alespoň minimální tepelný odpor, který odpovídá např. dřevěnému bednění nebo silikátové konstrukci. Neodpovídá např. pouhému trapézovému plechu. Požadavek na dokonale těsný spodní plášť má zabránit nekontrolovanému proudění vzduchu a vodní páry do vzduchové vrstvy vlivem netěsností. Množství vodní páry v mezeře je pak násobně větší a dimenze větrání střechy nemusí stačit na její odvedení.
Dvouplášťové střechy dovolují vytvořit velký spád krytiny. V bývalé ČSSR se hodně používaly od 60. let, po nedobrých zkušenostech s nedostatečně kvalitními asfaltovými pásy na malých spádech. Dvoupláště byly také hitem individuální výstavby v 70. a 80.
Dvouplášťová střecha větraná má vzduchovou vrstvu napojenou na vnější prostředí vhodně umístěnými přiváděcími a odváděcími větracími otvory. Dochází tak k pohybu vzduchu ve vzduchové vrstvě a jeho výměně s vnějším prostředím. Tím je zároveň zajištěn únik vlhkosti, která se dostává do vzduchové vrstvy z interiéru, proto se doporučují použít při použití nad prostory s relativní vlhkostí více jak 80%.
Tabulka porovnávající jednoplášťové a dvouplášťové střechy:
| Parametr | Jednoplášťová střecha | Dvouplášťová střecha |
|---|---|---|
| Počet plášťů | Jeden | Dva |
| Vzduchová mezera | Neobsahuje | Obsahuje (obvykle větraná) |
| Pronikání vlhkosti | Kritické řešení parozábrany | Vzduchová mezera odvádí vlhkost |
| Složitost realizace | Jednodušší | Náročnější |
| Aplikace nad vlhké prostory | Méně vhodná bez speciálních úprav | Vhodná nad prostory s vysokou vlhkostí |
| Zateplení | Všechny vrstvy na nosné konstrukci stropu | Zateplení spodního pláště, horní plášť v ochlazované zóně |
Jednoplášťové ploché střechy jsou populární zejména díky relativně snadné realizaci a spolehlivosti. V dnešní době jsou na trhu dostupné kvalitní materiály, díky kterým jsou jednoplášťové ploché střechy vysoce funkčním řešením. Ploché střechy jsou tak čím dál více oblíbené jak u bytových, tak moderních rodinných domů.
tags: #jednoplášťová #střecha #informace