Omítky jsou malty určené k povrchové úpravě konstrukcí omítáním a dělí se podle několika kritérií.
Druhy omítek
Dalším kritériem rozdělení omítek je jejich použití. Podle toho se omítky dělí na vnitřní a vnější.
- Vnitřní omítky plní funkci převážně vnitřní povrchové úpravy. Moderní strojní omítky jsou většinou jednovrstvé a jejich tloušťka se většinou pohybuje v rozpětí 10 až 15 mm jádrové omítky a 1 až 3 mm štuku. Někdy se jako vnitřní omítky používají tepelněizolační omítky.
- Vnější omítky plní kromě estetické funkce (svou povrchovou úpravou) především funkci ochranné vrstvy proti povětrnostním vlivům a jejich změnám (teplo, zima, déšť, sníh, mráz atd.).
Fyzikálněmechanické vlastnosti vnějších omítek proto musejí odpovídat náročným požadavkům, jako je soudržnost s podkladem, přenášení tahových a tlakových napětí vlivem teplotních změn, přenášení napětí v důsledku teplotního spádu v rámci tloušťky omítky, odolnost proti změnám materiálu v podkladu a proti mechanickému poškození.
U vnějších omítek se jako první vrstva omítky téměř vždy doporučuje přednástřik, ať již zhotovený na staveništi nebo jako suchá maltová směs. Zlepšuje přilnavost jádrové omítky, neboť právě ve styku omítky s podkladem vznikají největší napětí.
Lehčené omítky
Lehčené omítky (λ = 0,2 - 0,4 W/m . Lehčené omítky jsou optimálním kompromisem mezi pevností a tepelnou izolací. Použitím tepelněizolačních malt lze výrazně zlepšit tepelněizolační vlastnosti obvodového zdiva a tím i spotřebu energie na vytápění.
Čtěte také: Typy cihel pro stavbu krbu
Problémy s omítkami
Častým problémem u omítek jsou trhliny. Nejčastější druhy trhlin a jejich příčiny jsou uvedeny v tabulce.
Výkvěty jsou soli nebo sloučeniny vápna rozpustné ve vodě, které se vysrážejí na povrchu neomítnutého nebo omítnutého cihlového zdiva. Příčinou jejich vzniku je přítomnost těchto sloučenin v samotné cihle, maltě pro zdění nebo omítce.
Vznik výkvětů způsobuje vyšší vlhkost ve zdivu, která soli rozpouští a působením difuzního tlaku vynáší na povrch zdiva. Po odpaření vody zůstává na povrchu zdiva bílý nebo žlutý povlak - výkvět.
Když se výkvět vytvoří před omítnutím, musí se odstranit, protože jinak by způsobil nesoudržnost omítky s podkladem.
Kvalita podkladu
Pro kvalitu každé omítky je velmi důležitá kvalita podkladu, v našem případě zdiva. Podklad pod omítku musí být dostatečně drsný, rovnoměrně savý, pevný, bez uvolněných částí, bezprašný a neznečištěný barvami nebo mastnotou. Pálený cihlářský střep je z hlediska soudržnosti s omítkou ideálním podkladem.
Čtěte také: Pokládka dlažby na schody v exteriéru
Důležitým, ale u nás bohužel velmi často zanedbávaným požadavkem na úpravu povrchu zdiva je úplné vyplnění spár maltou až po okraj cihel. Tento požadavek je důležitý z hlediska rovnoměrného vysychání omítek a předcházení vzniku trhlin.
V případě, že spáry ve zdivu nejsou zcela vyplněny maltou, tloušťka omítky v místě spár je mnohem větší a vysychání bude pomalejší. V těchto místech se zvyšuje možnost vzniku trhlin v omítce.
Instalační drážky ve zdivu je zapotřebí před vlastním omítáním pečlivě vyplnit vhodným materiálem. Při následující aplikaci tepelněizolační omítky je nejvhodnější i drážky vyplnit touto omítkou. Použije-li se na omítku klasická omítka, stačí drážky vyplnit vápenocementovou maltou.
Teplota vzduchu a podkladu nesmí během zpracování a tuhnutí klesnout pod +5 °C.
Cementový přednástřik
Cementový přednástřik je vrstva, která zlepší soudržnost podkladu a omítky. Do přednástřiku se jako kamenivo používá ostrý písek frakce 0 až 4 mm. Přednástřik je potřebný při použití tepelněizolační omítky a při vnějším použití univerzální omítky. Při vnitřním použití univerzální omítky není nutný.
Čtěte také: Lité betonové povrchy v exteriéru
Před použitím tepelněizolační omítky se musí podklad před nanášením důkladně navlhčit.
Tepelněizolační omítka
Tepelněizolační omítka (stejně jako tepelněizolační malty pro zdění) slouží ke zlepšení tepelněizolačních vlastností zdiva. Vrstva tepelněizolační omítky musí být opatřena finální vrstvou (vrstvami). Tepelněizolační omítka se nanáší ručně zednickou lžicí a pomocí hliníkové nebo navlhčené dřevěné latě se stáhne bez vyhlazení. Doporučená tloušťka omítky je při vnějším použití 20 mm.
K omítání v interiéru jsou vhodné jednovrstvé omítky. Mají jemné zrno (max. 1 mm) a po jejich dostatečném zavadnutí je možné je vyhladit do konečné povrchové úpravy, aniž by bylo třeba nanášet další vrstvu. Univerzální omítka se nanáší pomocí ocelového nebo plastového hladítka. Potom se zarovná hliníkovou latí. obvodové stěny 20 mm.
Plochy, které se budou obkládat obkládačkami, se nesmějí zahladit. Pokud by tloušťka omítky byla větší než 2 cm, je třeba ji nanášet ve dvou vrstvách.
Tepelněizolační omítky musejí být po dostatečném vyzrání zajištěny vrchní uzavírací vrstvou vzhledem k tomu, že mají nízkou pevnost v tlaku a jsou méně odolné proti mechanickému poškození.
Možných řešení je několik. Nejsnazším řešením je použít jednovrstvou omítku vhodnou do exteriéru. Dále je možné uzavřít povrch tepelněizolační omítky tenkou vrstvou štukové omítky (3 až 5 mm), na kterou se nanese finální vrstva v podobě ušlechtilé omítky v požadovaném odstínu a zrnitosti.
Míchání omítek
Omítky si můžete namíchat sami. Přesně zvolený poměr složek v omítkové směsi je vhodné ovlivnit zvláště při omítání starých chalup z kamene či smíšeného zdiva.
Vápenná malta
Vápenná malta se používá hlavně na vnitřní omítky stěn a stropů. Plnivem je v ní kopaný nebo říční písek, pojivem hašené vápno nebo namočený vápenný hydrát. Lze do ní přidávat i různé přísady pro zlepšení vlastností omítky. Míchá se zpravidla v poměru 1 díl vápna a 3 díly písku.
V každém případě by mělo být ve směsi dostatek pojiva, aby se směs dobře zpracovávala. Příliš vysoký podíl vápna však kvalitu omítky nezlepšuje, naopak sníží její pevnost a způsobuje po vyzrání vznik jemné sítě vlasových trhlin v omítce.
Štuková malta je hustší vápenná malta, která je směsí vápna a jemného prosátého říčního nebo kopaného písku v poměru 1:3. Do směsi je možné přidat i cement, který by měl tvořit asi padesátinu celkového množství namíchané štukové omítky.
U vápenných omítek počítejte se spotřebou zhruba 140 až 210 kg vápna na jeden krychlový metr písku. Pro vnější štukové omítky nebo vnitřní omítky do vlhkého prostředí počítejte se spotřebou zhruba 250 kg vápenného hydrátu na jeden krychlový metr písku.
Poměrně široké hmotnostní rozmezí spotřeby vápna je dáno různou kvalitou vápna. Je třeba si optimální množství vám dostupné značky vápna vyzkoušet.
Vápenocementová malta
Vápenocementová malta se míchá ze směsi vápna, cementu a písku. Je určena pro vnější i vnitřní omítání zdí ve vlhkém prostředí, případně k omítání stěn v místech, vystavených většímu opotřebení (např. schodiště).
Na stropy a stěny se míchá v poměru 140 kg vápna a 60 kg cementu na krychlový metr písku. Orientační poměr dílů ve směsi je 1 lopata hašeného vápna, 1 lopata cementu a 3-5 lopat písku.
Je třeba počítat s tím, že cement snižuje prodyšnost omítky a tím pádem i schopnost zdiva „dýchat,“ proto se například u rekonstrukcí starých domů s neizolovanými základy (případně izolovanými pouze jílovou mazaninou) striktně doporučuje použití vápenných omítek bez cementové složky.
Cementová malta
Cementová malta se používá pro omítání místností s větším podílem trvalé vlhkosti (např. prádelny, sklepy) k vytvoření tzv. zatřených, hlazených či pálených cementových omítek. Míchá se z písku, cementu a vody v nejčastěji udávaném poměru 1 díl cementu a 4 díly písku.
Zkušený zedník pozná správnou „mastnost“ cementové malty. Jinak je třeba vyzkoušet, zda je orientační poměr pro konkrétní omítání vhodný.
Tradiční omítky
Vnitřní omítky
- Vápenná hrubá omítka: jednovrstvá omítka, která se nahazuje v tloušťce 10-15 mm, povrch omítky se zatře dřevěným hladítkem. Použití je vhodné na půdách, štítech, komínech.
- Vápenná hladká omítka: nahazuje se jako jednovrstvá o tloušťce 15 mm nebo jako dvouvrstvá o tloušťce jádra 15 mm a štuk o tloušťce 5 mm. Do malty se přidává dostatečně jemný písek, abychom mohli povrch dobře uhladit plstěným hladítkem.
- Štuková omítka z přísadou sádry: do štuku se přidává dlouho tuhnoucí sádra. Povrch se hladí plstěnými nebo ocelovými hladítky. Použít ji lze jen do suchých prostor.
- Sádrová omítka: dvouvrstvá omítka, kde jádro tvoří cementová malta a štuk se provádí sádrovou omítkou tloušťky 5 mm, která se uhladí ocelovým hladítkem.
- Vápenocementová a cementová zatřená omítka: jednovrstvá omítka tloušťky 10-15 mm z malty cementové nebo vápenocementové. Povrch se zatírá dřevěnými hladítky. Použití je vhodné v místnostech se zvětšenou vlhkostí a do prostor se zvýšenou možností mechanického opotřebení.
- Cementová hladká omítka: stejné složení jako zatřená cementová omítka, povrch se uhladí ocelovými hladítky.
- Cementová pálená omítka: jde o dvouvrstvou omítku, kde jádro tvoří cementová malta tloušťky 15 mm a lícní vrstva je jemná cementová malta v tloušťce 5 mm, která se po zavadnutí navlhčí, popráší se cementem a vyhladí se ocelovým hladítkem (vypálení).
- Stěrková omítka: používá se pro omítání monolitických i prefabrikovaných konstrukcí.
Vnější omítky
- Hrubá vápenná omítka: jednovrstvá omítka tloušťky 15-20 mm. Malta se nanáší na zaschlý a znovu navlhčený postřik z vápenocementové malty a uhladí se dřevěnými hladítky.
- Hladká vápenná omítka: provádí se stejně jako předchozí, avšak povrch je hlazený, stříkaný apod.
- Štuková omítka: dvouvrstvá omítka s jádrem v tloušťce 8-12 mm a štukem o tloušťce 3-5 mm. Povrch se uhladí plstěnými.
- Šlechtěná škrábaná omítka (břízolit): dvouvrstvá omítka s jádrem v tloušťce 8-12 mm z malty vápenocementové, na které přijde lícní vrstva z malty vápenocementové s přísadou ostrých písků, slídy a barvy (dodává se jako suchá směs) o tloušťce do 1 mm. Nanáší se strojně nebo ručně (stříkání březovými košťaty). Po úpravě povrchu se omítka kartáčuje, čímž se vydrolí a obnaží slída.
- Cementová omítka: jednovrstvá omítka v tloušťce 15-20 mm, která se vyhlazuje dřevěnými hladítky.
- Umělý kámen: je šlechtěná dvouvrstvá cementová omítka, která patří mezi nejodolnější druhy omítek (odolná vůči mechanickému poškození odolává povětrnostním vlivům). Jádro tvoří cementová malta v tloušťce 15-20 mm a lícní vrstvu tvoří cementová malta s kamennou drtí.
Postup omítání stěny
Omítání je činnost vyžadující zručnost a cvik. Poradíme vám, jak omítnout stěnu ve 3 krocích. Omítání vnitřních stěn lze rozdělit do třech základních kroků.
Příprava podkladu
Stěna určená k omítání musí být suchá, čistá, zbavená prachu a mastnoty. Pokud je stěna čerstvě vyzděna, musí se nechat nějakou chvíli vyschnout. Stejně tak tomu je v případě, že omítáte starou stěnu, která je vlhká.
Omítání staré cihelné stěny vyžaduje, aby byla ze styčných a ložných spár odstraněna původní omítka, a to do hloubky cca 20 mm.
Cementový postřik
Aby byl povrch stěny sjednocen a vnitřní omítka na stěnu dobře přilnula, aplikuje se na stěnu špric, neboli cementový postřik. Jedná se o řídkou směs cementu, vody a písku frakce 0 - 4 mm.
Cementový postřik na stěnu nahazujte zednickou lžící, lépe však zednickou naběračkou. Rychlým švihem se postřik rozprskne po stěně a vytvoří na ni hrubý podklad pro další krok omítání. Než však na stěnu nahodíte cementový postřik, navlhčete ji.
Omítníky
Než se však k omítání stěny přikročí, je třeba připravit omítníky, podle kterých se bude omítka strhávat. Žádná stará a mnohdy i nová stěna není dokonale rovná a je potřeba ji omítkou vyrovnat. K tomu slouží omítníky, které se aplikují do nahozených „buchet“ omítky a vyrovnají do roviny pomocí vodováhy, olovnice a hliníkové latě.
Na stěnu se nahodí „buchty“ omítky v rastru cca 1,2 x 1,2 m (příp. 1,5 x 1,5 m). Do těchto buchet se vloží omítníky tvořené dřevěnými latěmi či pevným ocelovým drátem o průměru cca 6 - 8 mm.
Konzistence malty
Konzistence malty na omítání má velký vliv nejen na průběh omítání, ale i na výslednou kvalitu vnitřních omítek. Maltu na omítání namícháte z hašeného vápna, cementu, říčního či kopaného písku a příp. vody. Jedná se o klasickou vápennocementovou omítku namíchanou tradičním způsobem.
Poměr složek malty je 1:1:3 - 1:1:5, tedy 1 lopata vápna, 1 lopata cementu a 3 - 5 lopat písku. Konzistence malty na musí být taková, aby dobře lepila (malta je „mastná“) a aby držela na lžíci obrácené vzhůru nohama.
Malta na omítání nesmí být ani moc řídká, ani hustá. Pokud bude malta hustá, nepřilne na stěnu a opadá.
Omítání stěny
Před omítáním opět nezapomeňte navlhčit stěnu. Při omítání stěny poslouží nejlépe zednická naběračka, lidově nazývaná fanka. Zednickou naběračkou, příp. zednickou lžíci naberte maltu na a uvolněným zápěstím omítku nahoďte na stěnu.
Stěna se omítá od spodu nahoru. Omítka se nahodí mezi omítníky přibližně v půl metru širokém pásu a poté se pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny.
Jakmile máte omítnutou celou stěnu, po mírném zavadnutí omítky vyjměte omítníky. Jak omítka zatvrdne, prázdná místa po omítnících zamázněte maltou a srovnejte do roviny. Nyní máte hotovou jádrovou omítku, na kterou lze aplikovat poslední vrstvu - fajnovou štukovou omítku.
Jádrová omítka však musí vyzrát, doba zrání je závislá na tloušťce omítky. 1 mm omítky schne přibližně 1 den.
Omítání rohů stěny
Omítání rohů stěny tradičním způsobem se provádí pomocí dřevěné ohoblované desky, která se zednickými skobami upne z jedné strany stěny tak, aby přečnívala přes roh o takovou šířku, jakou má mít omítka. Tato deska musí být v jedné rovině s omítníky na omítané stěně - její hrana slouží pro strhávání nahozené jádrové omítky. Pokud omítáte stěny z tvárnic, lze pro omítání použít ocelové rychloomítníky, které se na stěnu nalepí na tenkou vrstvu malty.
Štuková omítka
Štuková omítka, lidově nazývaná fajnová omítka, se natahuje na navlhčenou jádrovou omítku. Štuková omítka se dá koupit jako pytlovaná směs.
Pro zhotovení finální štukové omítky je potřeba dobře připravit směs, která musí mít opět takovou konzistenci, která dobře drží na lžíci, nestéká, ale při natahování na stěnu se také nedrolí a neopadává.
Štuková omítka se natahuje v tenké vrstvě (asi 2 - 4 mm), a to v několika směrech pomocí ocelového hladítka. Na hladítko se naberou dvě lžíce štukové omítky, hladítko se přiloží na stěnu pod úhlem cca 30° - 40° a tažením nahoru se štuková omítka aplikuje na stěnu v několika rovnoběžných pruzích. Poté se nechá omítka zavadnout zhruba 20 - 40 minut a následně přichází na řadu filcování. Filcování se provádí pěnovým nebo molitanovým hladítkem.
Faktory ovlivňující výběr omítky
Podklad
Každý zdicí materiál má svá specifika z hlediska funkční charakteristiky i jakosti výsledného povrchu. Cihla, pórobeton, beton, staré zdivo a další povrchy mají rozdílné parametry, které určují možnosti výběru druhu vnitřních omítek.
tags: #venkovní #omítka #na #cihly #druhy #a