V oblasti povrchů stěn a stropů v interiérech je i v českém stavebnictví po mnoho let tradiční a typickou skladbou kombinace jádrové omítky a štuku. To platí i přes v současnosti vzrůstající oblibu sádrových omítek především u investorů a developerů z řad majitelů rodinných a bytových domů. Kvalitně provedená skladba štuk - jádrová omítka v interiéru přináší potěšení mnoha investorům vyžadujícím kvalitní a zdravé bydlení.
Specifika štukových omítek a inovace Baumit
Štuky jsou ve stavebních materiálech poměrně specifickou oblastí, která se vyznačuje vysokou mírou konzervatismu u zpracovatelů. Štukové směsi dnes dodává na český trh až 15 výrobců a není vůbec snadné přesvědčit zpracovatele např. O to přesvědčivější je však skutečnost, že Baumit je s nabídkou svých štukových omítek lídrem na trhu s tímto základním stavebním materiálem. V průběhu minulých let optimalizoval své produktové řady a dnes se v případě štuků opírá o oblibu své vlajkové lodi s názvem Baumit PerlaFine. Štuk lze samozřejmě použít nejen v interiéru, ale také v exteriéru. Důvod, proč se dnes štuky využívají až z 95 % pro vnitřní použití, je dán vývojem kvalitních exteriérových omítek, a především hojně využívaných efektivních zateplovacích systémů na fasádách domů. Přesto zůstal v případě Baumitu v nabídce jeden typ štuku pro venkovní aplikaci s názvem Baumit PerlaExterior se zrnitostí do 0,6 mm.
Na trhu jsou obecně dnes nejprodávanější štuky, jejichž zrnitost se pohybuje okolo 0,5 mm. Tomuto trendu vyhovuje svými produkty většina výrobců. Baumit je v této skupině zastoupen suchou štukovou omítkou Baumit PerlaInterior, která se zrnitostí 0,6 mm spadá do zmíněné kategorie a nabízí tradiční povrchovou vrstvu jádrových omítek.
Kromě cenového nastavení a silné konkurence na trhu jde také o jemné rozdíly v recepturách či používání odlišného nářadí při nanášení, ale hlavně při závěrečném hlazení či filcování štuku. Jedná se skutečně o drobné rozdíly např. v typu hladítka, aby bylo dosaženo toho nejlepšího výsledku ve finální struktuře štuku. I proto zpracovatelé jen velmi neradi migrují při výběru štuku k jinému výrobci, než na kterého jsou zvyklí.
Baumit však přišel s inovací, která alespoň částečně změnila konzervativní pohled investorů a zpracovatelů na štuky, a to tím, že představila na trhu skutečného lídra - suchou štukovou omítku Baumit PerlaFine. Dnes se jedná o jeden z nejprodávanějších štuků v České republice. Jeho zásadním parametrem je zrnitost 0,3 mm, která ho sama o sobě předurčuje ke skutečně velmi jemnému a hladkému finálnímu povrchu, což je nejen ve štukových omítkách velmi oblíbený moderní trend. Úspěchu napomáhá i vyšší bělost povrchu po jeho vyschnutí. Tato vápenocementová omítka se nanáší ručně, a to ve vrstvě 2-4 mm, a umožňuje vytvoření kvalitní štukové struktury i v širším časovém rozmezí podle potřeby zpracovatele. Jinými slovy, zpracovatelé jsou ochotni změnit zrnitost štuku z 0,6 mm na jemnější 0,3 mm, opačným směrem se ale už nikdy nevydají a zůstávají u skvěle vypadajícího hladšího a jemnějšího povrchu. I tento fakt je pozadím úspěchu této naší vlajkové lodi v suchých štukových směsích pro interiéry.
Čtěte také: jak vybrat nejsilnější prostředek na dlažbu
Vlastnosti a funkce vnitřních omítek
Vnitřní omítky se od těch vnějších liší v mnoha ohledech. I když plní zejména estetickou funkci, není finální vzhled jediným kritériem výběru. Dokážou ochránit zdivo před mechanickým poškozením a starají se také o regulaci vlhkosti vzduchu. U omítek do interiéru hraje zásadní roli vzhled. Měly by být dokonale rovné a jednotné, bez viditelných přechodů, prasklin či rozdílů struktur. Kromě vzhledu je důležitá i mechanická odolnost. Vhodně zvolená omítka ochrání zdivo před poškozením a také zvýší pevnost konstrukčních prvků. Různé typy interiérových omítek se liší i tepelně a zvukově izolačními vlastnostmi, prodyšností a odolností vůči vzniku plísní a hub.
Na podkladové zdivo můžete nanášet několik vrstev různých stavebních hmot, které se liší tloušťkou, strukturou a mechanickými vlastnostmi. Jádrové (hrubé) omítky zajistí vyrovnání podkladu, samy o sobě však mají velmi zrnitou strukturu a neumožňují dokonalé vyhlazení. Můžete je ale nanášet v silnější vrstvě (až 20 mm). Jádrové omítky poměrně dlouhou dobu zrají. Při tloušťce 10 mm potřebují k vyzrání minimálně 10 dnů. Pro zlepšení vzhledu doporučujeme na hrubou omítku nanést štuk, případně stěrku. Na rozdíl od jádrových omítek jsou tenkovrstvé (v řádu několika mm). Povrch dokonale vyrovnají, sjednotí strukturu a omezí přenos smršťovacích trhlin. Štuky jsou předurčené pro nanášení na hrubé omítky s dobrou přilnavostí.
Typy vnitřních omítek podle materiálu
Vlastnosti interiérových omítek přímo souvisí s obsahem použitých materiálů.
- Omítky ze směsi vápna a cementu: Jsou dostupné v různé velikosti zrna (hrubé i jemné). Jsou cenově dostupné a díky příměsi cementu si poradí s vyšší vlhkostí. Proto se používají i pro realizaci omítek v kuchyních a koupelnách. Mají dobrou schopnost tepelné akumulace a ve srovnání se sádrovými omítkami i lepší akustické vlastnosti.
- Čistě vápenné omítky: Se v interiérech nejčastěji používají pro finální omítání ve formě štuků. Existují i hrubé vápenné omítky určené pro omítání komínů, sklepů či skladových prostorů. Ve srovnání s vápenocementovými omítkami jsou méně pevné a také více nasákavé. Pro použití do koupelen, kuchyní a na sanace vlhkých zdí se tak nehodí.
- Sádrové omítky: Hlavním konkurentem vápenných štuků jsou sádrové omítky, které z estetického hlediska patří k nejdokonalejším. Při správném provedení je sádrová omítka perfektně rovná a hladká, a to bez jakýchkoli zrníček na ploše. Sádrové omítky rychle schnou a vynikají prodyšností. Protože dokážou vstřebat vzdušnou vlhkost a poté ji do místnosti znovu uvolnit, přirozeně regulují mikroklima v místnosti. Mají však i řadu nevýhod - jsou měkké a snadněji se mechanicky poškodí (když ale budete mít po ruce sádru, snadno je opravíte).
- Hliněné omítky: Specifickým typem vnitřních omítek jsou hliněné. Představují návrat k tradičním postupům. Díky šetrnosti k přírodě a zdravotní nezávadnosti jsou stále žádanější, a to zejména u dřevostaveb. Připravují se ze směsi písku a jílu. Mohou být vyhlazené, strukturované, či reliéfní. Použít je můžete na téměř jakýkoli podklad.
Konkrétní typ vnitřních omítek volte zejména podle požadavku na finální vzhled, náročnost aplikace, typ podkladu a odolnost vůči vysoké vlhkosti. Na zrnitých omítkách se kdejaká nerovnost či nedokonalé vyrovnání ztratí, sádrová stěrka vám ale žádnou chybu neodpustí. Plánujete-li realizaci svépomocí, při výběru materiálu tak zohledněte i míru svých zkušeností s omítáním.
Přehled omítkových materiálů Baumit
Následující tabulka shrnuje klíčové vlastnosti štukových omítek Baumit zmíněných v textu:
Čtěte také: Jak využít štěrkopísek v praxi
| Produkt | Zrnitost | Určení | Klíčové vlastnosti |
|---|---|---|---|
| Baumit PerlaFine | 0,3 mm | Interiér | Velmi jemný a hladký povrch, moderní trend, vysoká bělost, ruční aplikace, vrstva 2-4 mm |
| Baumit PerlaInterior | 0,6 mm | Interiér | Tradiční povrchová vrstva jádrových omítek |
| Baumit PerlaExterior | Do 0,6 mm | Exteriér | Pro venkovní aplikace |
Jak omítat svépomocí: Podrobný průvodce
Jestliže se rozhodnete nanášet omítky svépomocí a ušetřit poměrně výraznou částku, je potřeba si dopředu připravit nejen požadovaný stavební materiál, ale také nářadí a trochu si práci rozplánovat. Technologický postup omítky není nijak náročný, ale je potřebné chytit správný grif do ruky.
Výběr omítky pro danou zeď
K omítání zdí je možné použít různé typy omítek, abyste zvolili tu správnou je nutné, abyste věděli, jakou má daná zeď vlhkost. Na vlhké zdi totiž není vhodné používat sádrové ani cementové omítky, které by mohli později opadávat. Na vlhké zdi je pak nejlepší použít pod štuk vápennou omítku.
Seznam nářadí
Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat. Jedná se především o zednickou lžíci, vodováhu, olovnici, zednické hladítko, zednickou naběračku, velkokapacitní vědro, zednickou stěrku, míchadlo, stahovací lať, zednickou skobu, hodit se může i ruční omítačka, pokud se rozhodnete pro špricování zdí. Dále se může samozřejmě hodit klasická míchačka, zejména pokud omítáte větší plochy, pro přepravu namíchané směsi se pak jistě hodí stavební kolečko. Nesmíte opomenout ani omítníky nebo fasádní špachtli, pokud chcete zhotovovat tenkovrstvé omítky.
Příprava podkladu
Podklad se nejprve musí opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké je potřeba zvážit jejich příčinu a případně nechat budovu zkontrolovat statikem. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikost volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály zejména maltu nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny.
Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné.
Čtěte také: Více o stoupacích plošinách na střechách
- Špric: Je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na nic lépe držela nahazovaná omítka.
- Penetrace: Oproti tomu penetrace je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost.
Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout což trvá zhruba 3 dny.
Příprava omítníků
Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Omítníky mohou být z různých materiálů, dříve se nejčastěji používali omítníky dřevěné, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdáleností, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe tím těžší bude stahování omítky.
Nahození jádrové omítky
Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Při ručním nahazování, pokud nemáte předchozí zkušenosti, počítejte s tím, že to hned nepůjde a je lepší si to nejdřív vyzkoušet na zdi, kterou budete mít třeba za skříní. Směs nanášejte na zeď za pomoci zednické lžíce do tzv. terčů, a to od stropu směrem dolů. Následně ke stažení a zarovnání použijte stahovací lať nebo ještě lépe dlouhou vodováhu a stahujte omítku odspodu nahoru, následně pak také do stran. Lať nebo vodováhu přitom opírejte o omítníky. Následně sejměte omítníky a zarovnejte vzniklé spáry a jiné nerovnosti za pomoci zednického hladítka.
Technologické přestávky
Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den.
Natažení fajnové omítky
Konečně se dostáváte k poslední části, kterým je natažení fajnové omítky neboli štuku. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu. Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti, rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.
tags: #velmi #zrnity #stuk #informace