V dnešní době je k dostání velké množství různých hmoždinek od různých výrobců. Bez hmoždinek se neobejde žádný domácí kutil ani řemeslník. Potřebujete připevnit poličku, skříňku, obraz či držák na televizi? Některé materiály jsou natolik tvrdé, odolné nebo naopak nestabilní, že není možné umístit do nich ani vruty ani hřebíky. A pokud se to přece jen povede, nemusí v nich držet dlouho. Řešení v takových situacích nabízejí hmoždinky, spojovací prvky se širokou škálou možností využití.
Hmoždinky se vkládají do otvoru ve zdi, ve kterém se utažením zdeformují. Tím vznikne pevné ukotvení, kdy se zatížení přenese do zdi nebo konstrukce. Druh deformace záleží především na typu materiálu, do kterého hmoždinky montujete. Potřebné informace se dozvíte v tomto článku.
Princip funkce hmoždinek
Hmoždinky fungují na několika základních principech, které zajišťují jejich pevné uchycení ve stavebním materiálu:
- Rozepření: Při utahování šroubu se hmoždinka roztáhne a pevně se zaklesne do stěn vyvrtaného otvoru.
- Zauzlení: Zadní část hmoždinky se při utahování stáhne do uzlu, který vytvoří oporu na vnitřní straně dutiny.
- Zkroucení: Při montáži se hmoždinka zkroutí a vytvoří kotevní bod.
Materiály hmoždinek a jejich použití
Hmoždinky jsou vyráběny z plastu nebo kovu, záleží na typu hmoždinky a k jakému účelu jsou určeny. Dnes už se většina plastových hmoždinek vyrábí z kvalitního polyamidu PA6 (nylon), který je vysoce odolný, pevný a tvrdý.
- Plastové hmoždinky se používají pro upevnění lehkých předmětů v interiéru - obrazy, lampy, podlahové lišty, elektrické zásuvky.
- Plastové a kovové hmoždinky poskytují vyšší nosnost a jsou vhodné pro těžké konstrukce a exteriér. Spolehlivě ukotví těžké regály, venkovní svítidla, markýzy nebo satelitní paraboly.
- Kovové hmoždinky najdou uplatnění při kotvení do řady plných i dutých materiálů. Dnes se proto dají zakoupit kovové hmoždinky do panelu, kovové hmoždinky do betonu i třeba kovové hmoždinky do dutých cihel. Kovový materiál zajišťuje dostatečnou pevnost a odolnost proti vysokým zatížením.
Typy hmoždinek a jejich specifické využití
Na trhu je k dostání široké spektrum hmoždinek, každá je navržena pro konkrétní typ materiálu a zatížení. Správný výběr je klíčový pro pevné a bezpečné ukotvení.
Čtěte také: Použití šroubů a hmoždinek v betonu
Klasické a univerzální hmoždinky
Většina klasických hmoždinek je k dostání v provedení s límcem nebo bez límce. Hmoždinky s límcem se používají zejména u dutinových a děrovaných materiálů, jelikož díky límečku hmoždinka nezapadne do vyvrtaného otvoru. Čím delší límeček zvolíte, tím lepší bude pevnost při následném kotvení. Hmoždinky bez límce se používají pro průvlečnou montáž, kde je potřeba vytvořit rovnou dosedací plochu.
Univerzální hmoždinky se širokým spektrem použití. Pro uchycení a kotvení různých materiálů a konstrukcí do zdi si většinou vystačíte s těmito klasickými hmoždinkami. K dostání jsou v různých velikostech a lze je používat zejména pro kotvení do betonu, plné i duté cihly nebo pórobetonu. Geometrie hmoždinek umožňuje jejich snadné vložení do vyvrtaného otvoru a křidélka zabraňují protáčení hmoždinek.
Natloukací hmoždinky
Natloukací hmoždinky jsou nejpoužívanějším druhem hmoždinek. Jsou vlastně kompletem plastové části s kovovým vrutem již částečně zavrtaným do hmoždinky. Hmoždinka se zasune do předvrtaného otvoru a vrut se zatluče kladivem (nešroubuje se). Hmoždinka se roztáhne a zaklíní v otvoru. Jejich výhodou je snadná a rychlá manipulace a rychlá montáž. Jedná se o rychlé a jednoduché řešení pro lehčí až středně těžké konstrukce. Používají se pro snadné a rychlé kotvení do běžných stavebních materiálů - beton, kámen, plná cihla. Nejsou však vhodné do deskových materiálů, pórobetonu či duté cihly.
Uzlovací hmoždinky
Uzlovací hmoždinky jsou vhodné do mnoha různých materiálů. Univerzální princip funkce umožňuje použití v plných, dutých a deskových stavebních materiálech. Proto jsou tyto hmoždinky správnou volbou u neznámých kotevních podkladů. V plném materiálu se rozepřou a v dutém zauzlují. Jsou využívány pro běžné zatížení do materiálů jako je například Ytong. Optimální vedení vrutu zajišťují šikmá žebra uvnitř hmoždinky a díky pojistce ve tvaru pilových zubů se hmoždinka neprotáčí.
Rámové hmoždinky
Rámové hmoždinky mají odlišnou konstrukci, jsou znatelně delší a díky pojistkám se neprotáčí a zároveň se předčasně nerozpínají. Mají schopnost se přizpůsobit vyvrtanému otvoru, tlakem vrutu dojde k vysunutí lamel, které se pevně zapřou o stěny dutiny a je vytvořen pevný spoj. V plném materiálu a pórobetonu fungují rámové hmoždinky na principu třecího spoje. V děrovaném materiálu se první část rozpěrné zóny zakotví v obvodové stěně cihly a zbytek se buď mírně rozepře nebo vytvoří tvarový zámek v dutině.
Čtěte také: Použití hmoždinek Fischer v sádrokartonu
Talířové hmoždinky
Talířové hmoždinky jsou plastové fasádní hmoždinky s trnem, které se používají při montáži izolačních desek ke konstrukci zateplovaného objektu. Běžně se vyrábí celoplastové hmoždinky s plastovým trnem a hmoždinky s kovovým natloukacím nebo šroubovacím trnem. Slouží ke kotvení polystyrenu nebo minerální vaty. Správný typ hmoždinky a počet se volí podle typu izolantu a podkladní konstrukce. Talířové hmoždinky je vhodné používat v kombinaci s izolační zátkou, která zakryje talířek hmoždinky a tím je zabráněno prokreslování kotev na fasádě. Díky zvětšené talířovité části jsou schopny spolehlivého zajištění polystyrenových desek přilepených k zateplovaným zdem. Do dřeva se využívá speciální typ talířových hmoždinek se šroubem do dřeva.
Lešenářské hmoždinky
Lešenářské hmoždinky se spolu s lešenářskými oky používají pro připevnění stojících i pojízdných lešení, připevnění reklamních bannerů na fasády domu, napínacích lan, řetězů, bezpečnostních clon, pergol a podobně. Jsou určeny pro montáž do betonu, přírodního kamene, plné cihly, omezeně pro děrované cihly, duté tvárnice a plynosilikáty. Křidélka po stranách zabraňují protočení hmoždinky a usnadňují montáž.
Hmoždinky do sádrokartonu
Do sádrokartonu se používají šroubovací hmoždinky nebo kotvy s tzv. tvarovým stykem. Hmoždinky mají kónický tvar s ostrým závitem a jsou plastové (polyamid) nebo kovové. K dostání je také několik různých typů kotev do sádrokartonu. V dutině za sádrokartonovou stěnou se buď sklopí jako kotva, zauzlují nebo rozevřou jako deštník. Proti vytažení hmoždinky působí odpor v závislosti na tom, jak je stěna tlustá a také v závislosti na velikosti plochy, o kterou se hmoždinka opírá. Hmoždinky do sádrokartonu mají speciální konstrukci se širokým závitem nebo křidélky pro rozložení zatížení na větší plochu. Díky ostrému závitu je rovnou přivrtáte. Používají se pro police na knihy, nástěnné skříňky, věšáky na šaty nebo montáž lehkých svítidel. Kromě klasických plastových hmoždinek se ke kotvení do sádrokartonu hodí právě také kovové hmoždinky. Jejich výhodou je možnost vyššího zatížení, které se s pomocí kovové hmoždinky lépe rozloží do sádrokartonové plochy.
Šroubovací a závitové hmoždinky
Šroubovací hmoždinky se vkládají do otvoru a vrut nebo šroub se zašroubuje pomocí šroubováku nebo vrtačky. Závitové (vrtné) hmoždinky se obvykle šroubují bez předvrtání přímo do měkkých materiálů, jako je například sádrokarton.
Celokovové hmoždinky a průvlakové kotvy do betonu
Do betonu je možné použít celokovové hmoždinky. Jsou vhodné k ukotvení těžkých prvků, například u pergol, zárubní nebo teras. Některé celokovové hmoždinky fungují stejně jako hmoždinky plastové, to znamená, že se po zašroubování kotvícího prvku ve zdi roztáhnou. Kovová hmoždinka do betonu slouží k připevnění různých konstrukcí a předmětů k betonovému podkladu. Jako hmoždinky do betonu využijete také tzv. průvlakové kotvy, které mají speciální vlastnosti pro vytvoření pevného spoje. Kovové hmoždinky do betonu jsou nabízeny v různých typech a rozměrech. Kotvení do betonu se nemusíte obávat, při výběru správné kovové hmoždinky neboli kotvy do betonu vám práce půjde pěkně od ruky.
Čtěte také: Jak vybrat hmoždinky do sádrokartonu?
Chemická kotva
Chemická kotva (malta) představuje řešení pro extrémní zatížení a kritické spoje, kde klasické hmoždinky již nestačí. Funguje na principu vytvrzení chemické hmoty v otvoru a nabízí nejvyšší nosnost. Chemickou kotvu lze použít u všech běžných stavebních materiálů i za nepříznivých podmínek. Aplikuje se přímo do předvrtaného otvoru, do kterého následně zasunete závitovou tyč. Za teplot nad nulou ztvrdne za 2 až 13 minut, na mrazu do 24 hodin.
Přehled typů hmoždinek a jejich použití
Následující tabulka shrnuje základní typy hmoždinek a jejich vhodné použití:
| Typ hmoždinky / kotvy | Vhodné materiály | Princip funkce | Typické použití |
|---|---|---|---|
| Klasické univerzální | Beton, plná/dutá cihla, pórobeton | Rozepření | Lehké až středně těžké předměty (obrazy, police) |
| Natloukací | Beton, kámen, plná cihla (vyjma dutin) | Rozepření (zatlučením) | Lehké až středně těžké konstrukce, rychlá montáž |
| Uzlovací | Plné, duté, deskové materiály (Ytong) | Rozepření (plný), zauzlení (dutý) | Běžné zatížení, neznámé podklady |
| Rámové | Plné, pórobeton, děrované materiály | Třecí spoj (plný), tvarový zámek (dutý) | Dlouhé kotvení, přizpůsobení otvoru |
| Talířové | Beton, zdivo, dřevo (s odp. šroubem) | Rozepření / Tvarový styk | Kotvení izolačních desek (polystyren, minerální vata) |
| Lešenářské | Beton, přírodní kámen, plná cihla, děrované cihly (omezeně) | Rozepření | Lešení, reklamní bannery, lana, pergoly |
| Do sádrokartonu | Sádrokarton (duté stěny) | Tvarový styk (sklopení, zauzlení, rozevření) | Lehké až těžší předměty (police na knihy, skříňky) |
| Celokovové (do betonu) | Beton, panel, plná/dutá cihla | Rozepření | Těžké prvky (pergoly, zárubně, terasy) |
| Chemická kotva | Všechny běžné stavební materiály | Vytvrzení chemické hmoty | Extrémní zatížení, kritické spoje |
Šrouby do betonu a turbošrouby
Ke kotvení do betonu se používají takzvané kotvy, neboli kotevní šrouby (technika), šrouby do betonu či turbošrouby do betonu. Jde o silný kovový šroub, který se upevňuje nejčastěji do betonu. Pro výrobu šroubů do betonu se používá kvalitní ocel nebo někdy také nerez a jsou k dostání buď bez povrchové úpravy nebo pozinkované. Šrouby také mohou mít různá zakončení.
Kotevní šrouby do betonu jsou nezbytným nástrojem pro trvalé i dočasné kotvení různých stavebních konstrukcí, od zábradlí a ocelových konstrukcí až po rámy oken a dveří. Díky svému designu poskytují pevný a odolný spoj, který je ale zároveň na druhé straně snadno demontovatelný.
Šrouby do betonu jsou určeny pro kotvení do betonu a dalších pevných materiálů. Mají speciální geometrii, která umožňuje, aby se šroub dobře zakotvil v betonu a vytvořil tak pevné spojení. Nosnost šroubů do betonu závisí na velikosti a typu šroubu. Za určitých podmínek je možné šrouby použít opakovaně. Šrouby do betonu najdou uplatnění především díky krátkým vzdálenostem od krajů a jejich snadné demontáži. Krátké osové vzdálenosti, velké výtažné síly spolu s rychlou a snadnou montáží dělají ze šroubů do betonu jeden z nejpoužívanějších kotevních prvků. Šrouby do betonu jsou dostupné s různým zakončením a typem hlav.
Rozdíl mezi šroubem do betonu a turbošroubem do betonu
Rozdíl mezi šroubem do betonu a turbošroubem do betonu spočívá zejména v jejich konstrukci a způsobu použití. Šrouby do betonu jsou obecně menší a jednodušší pro použití a často se používají s dřevem nebo jinými měkkými materiály (ve spojení s hmoždinkou). Turbošrouby využíváme přímo do tvrdých materiálů, jako je beton, bez nutnosti použití hmoždinky.
Konstrukčně se šroub do betonu a turbošroub do betonu liší v několika ohledech. Klasické šrouby mají hladký povrch nebo závit, zatímco turbošrouby mají ostrou špičku či hrot, který se snadno zavrtá do povrchu a snižuje riziko jeho poškození. Díky speciálním designovým vlastnostem umožňují turbošrouby rychlou a bezproblémovou instalaci. Při používání klasických šroubů do betonu (s hmoždinkou) je nejprve potřeba vyhloubit v materiálu otvor.
Důležité aspekty při výběru a montáži
Jakmile jste zvolili vhodný typ hmoždinky pro danou příležitost, je nutné vybrat ještě vhodnou velikost hmoždinky. Důležitým krokem před samotným kotvením je vyvrtání správného průměru a hloubky otvoru v závislosti na použité hmoždince. Vždy je důležité dodržovat pokyny výrobce ohledně správného použití kotev do betonu nebo kotev do zdi.
Postup kotvení
- Vyberte správný typ kotvy: Nejprve je třeba vybrat správný typ kotvy, který bude vhodný pro daný typ aplikace a pro materiál, ze kterého je zeď vyrobena (kovová hmoždinka do betonu, hmoždinky do panelu, hmoždinky do dutých cihel, hmoždinka do plechu atd.).
- Vyberte správný vrták a průměr otvoru: Nezapomeňte, že průměr vrtáku se ve všech případech shoduje s průměrem hmoždinky, tzn. pro hmoždinku 8 mm použijte vrták 8 mm. Otvory vrtáme stavebními vrtáky, do plných materiálů vrtáme s příklepem, do dutých materiálů bez příklepu.
- Vyvrtejte otvor správné hloubky: Hloubka otvoru musí být delší než délka hmoždinky, aby šla celá zarazit do otvoru. Otvor by měl být o 5-10 mm hlubší než délka hmoždinky.
- Vyčistěte otvor: Prach a drobky z vrtání vysajte vysavačem nebo vyfoukejte. Maximální únosnosti systému lze dosáhnout, pokud je vyvrtaný otvor vyčištěn a zbaven prachu a rozměry vyvrtaného otvoru odpovídají údajům výrobce.
- Zasuňte hmoždinku: Hmoždinka by měla jít zasunout rukou nebo lehkým poklepáním kladívkem. Pokud nejde zasunout, je otvor malý. Kotva se následně vloží do vyvrtaného otvoru.
- Vyberte správný vrut/šroub a zašroubujte: Pro správnou funkčnost, pevnost a nosnost ukotvení pomocí hmoždinky je důležitá správná volba rozměru vrutu nebo metrického šroubu. Délku vrutu volíme delší o cca 5 mm, než je délka hmoždinky a dále musíme k délce přičíst tloušťku připevňovaného materiálu. Používejte pouze vruty doporučené výrobcem hmoždinky. Pomocí šroubováku nebo klíče se dotáhne až k povrchu zdiva. Některé typy kotev se používají s lepidlem nebo s tmelením, které se aplikuje do otvoru před instalací kotvy.
Specifika kotvení do různých materiálů
- Plné materiály (beton, plná cihla): Pro kotvení lehkých předmětů jako jsou například obrázky, světla a elektrické vypínače, které nebudou nijak zatěžovány si vystačíme s obyčejnými univerzálními hmoždinkami. Pro plné materiály jako první volbu doporučujeme hmoždinky Mungo MN, kterou lze použít pro kotvení s vruty i metrickými šrouby. Pro kotvení konstrukčních prvků, jako jsou různé konzoly, fasádní systémy a profily je nutné použít dlouhé konstrukční hmoždinky se speciálním vrutem, které poskytují možnost vyšších hodnot zatížení.
- Duté materiály (děrovaná cihla, dutá tvárnice): Kotvení do dutých materiálů je obtížnější a má svá specifika a doporučení v závislosti na použitém typu hmoždinky. Pokud budeme kotvit těžší předměty, nebo předměty, které budou dále zatěžovány a namáhány, například konzoly, skříňky, police, garnýže a ocelové profily pro konstrukci sádrokartonu, doporučujeme použít uzlovací hmoždinku Mungo MU, u které při dotahování dojde k zauzlování v dutině cihly a je bezpečně zajištěna proti vytažení z otvoru. Nylonové hmoždinky od výrobce Mungo jsou vhodné pro většinu aplikací v děrovaných cihlách a lehčených materiálech. Pro dosažení maximální pevnosti v cihlách Porotherm je vhodné zvolit takovou délku hmoždinky, aby se zauzlovala za nejsilnější nosnou stěnu.
- Lehčené materiály (Ytong, pórobeton): Ytong (pórobeton) je v dnešní době velmi oblíbený stavební materiál. Pro kotvení do lehčených materiálů se běžné hmoždinky využívají pro nízké až střední zatížení. Pro kotvení lehčích předmětů pomocí vrutů jako jsou například obrázky, světla a elektrické vypínače doporučujeme univerzální hmoždinky Mungo MQ, které fungují výborně i v lehčených materiálech. Do Ytongu se používají hmoždinky plastové i kovové. Kovové zatloukací hmoždinky lze použít bez předvrtání například pro upevnění potrubí. Plastové hmoždinky pro pórobeton mají speciální konstrukci a jsou vhodné k upevnění střešních a fasádních konstrukcí, zábradlí a podobných prvků. Do vyvrtaného otvoru se natlučou kladivem.
- Sádrokarton: Kotvení předmětů do sádrokartonu může být náročnější než do pevných materiálů, protože sádrokarton je relativně měkký a má omezenou nosnost. Pro kotvení těžších předmětů, jako jsou konzoly, garnýže, skříňky nebo police se pro kotvení do sádrokartonu používají rozvírací plastové nebo ocelové hmoždinky, které se v dutině za sádrokartonovou deskou po dotažení roztáhnou. U těžkých předmětů, jako jsou velké police, televizory nebo těžké kuchyňské skříňky, je potřeba pevnější kotvení.
- Inteligentní hmoždinky: Univerzální přístup nabízí chytré hmoždinky jako Fischer DuoXpand nebo Fischer DuoPower, které automaticky volí správný princip uchycení podle materiálu. V plném zdivu se rozepřou, v porézní struktuře se zkroutí.
Důležité upozornění k betonu
Je dobré vědět, že čím je beton starší, tím je pevnější a vrtání je obtížnější. U velmi starého a tvrdého betonu je možné, že aplikace bude nemožná. Naopak, prvních 28 dní by se do betonu ještě kotvit nemělo, protože beton není zcela vytvrdlý. Jednotlivé kotvící šrouby mají také určenou minimální tloušťku betonu. Na výběr kotevní techniky má tedy vliv mnoho faktorů.
Jak vytáhnout špatně namontovanou hmoždinku
Pokud se stane, že hmoždinku namontujete špatně a potřebujete ji vytáhnout, postupujte následovně:
- Do plastové hmoždinky našroubujte vrut o jeden rozměr větší, než jste původně použili.
- Kovovou hmoždinku můžete zatlouct hlouběji do zdi tak, aby nepřekážela.
tags: #hmozdinky #do #betonu #srouby #informace