Krov je definován jako nosná konstrukce, jejímž hlavním úkolem je vynášet střešní krytinu včetně systému laťování a eventuálních konstrukcí souvisejících se zateplením. Nejdůležitějšími součástmi krovu jsou pozednice, systém vaznic, sloupků, krokví, kleštin, pásků a různých způsobů zavětrování. Příhradový neboli vazníkový krov je moderní řešení využívané především u větších hal, skladů, průmyslových objektů nebo novostaveb s větším rozpětím. Jeho konstrukce se skládá ze dřevěných nebo ocelových prvků spojených do trojúhelníkových polí, čímž vzniká pevná a lehká soustava. Navíc se vazníky vyrábějí předem ve výrobní hale, což výrazně zkracuje čas montáže na stavbě. Tento typ krovu umožňuje snadnou integraci tepelné izolace a vedení elektroinstalace přímo mezi vazníky.
Vazníkové konstrukce a jejich výhody
Vazníky mají oproti klasickým krovům jisté výhody, které jim nelze upřít. Dokážou zastřešit téměř jakýkoli půdorys, dají se s jejich pomocí vytvořit střešní konstrukce libovolných tvarů, s rozpony až 30 metrů. Oproti klasické konstrukci docílíte až 40% úspory dřeva. Poskytují rychlejší možnost montáže, a to i v zimních měsících. V praxi mají široké využití, od střešních a stropních vazníků, přes nosné trámy až po bednící prvky pro betonářství. Celkově je tedy u vazníků výhoda v nižších finančních nákladech oproti krovům klasickým. Vazníkové krovy vytvářejí soustavy vazníků, které jsou příčně uloženy ve vzdálenosti 0,9 až 1,2 metry.
Typy vazníků a jejich spoje
Vazníkové konstrukce krovů jsou známy ve dvou druzích. Jednak jsou to klasické vazníky sbíjené hřebíky, které v zásadě umožňují estetičtější řešení konstrukcí. Pak jsou to vazníky příhradové, spojované styčníkovými deskami s prolisovanými trny známými pod názvem Gang-nail. Ty nabízejí modernější řešení a v neposlední řadě i řešení efektivnější. Příhradový vazník je lehká konstrukce vyrobená nejčastěji z dřevěných desek a ohraničená horním a dolním pásem. Vnitřní prostor zpevňují další desky o tloušťce 40-50 mm. Jednotlivé prvky konstrukce lze sice spojit hřebíky, jedná se však o dlouhý a nepříliš efektivní proces. Z toho důvodu se častěji na spojení prvků používají styčníkové desky s prolisovanými trny. Ty jsou vyráběny z pozinkované oceli. Pokud se stavba nachází v nepříznivém prostředí, doporučuje se spíše nerezová ocel. Jsou umístěny tam, kde se jednotlivé desky setkávají. Kvalitně vyrobený krov a správně zvolená krytina vám zajistí střechu s životností 30 až 60 let - jde o investici, která se rozhodně vyplatí.
Dřevěné prvky se vyrábí z řeziva, většinou smrku či jedle, a to v menších tloušťkách než u tradičních krovů. Úspora tohoto řeziva dosáhne až 40% a tím samozřejmě klesají i celkové náklady na materiál. Jako řezivo se používá jehličnaté zdravé dřevo, které má vlhkost do 15%. Pro vazníkové konstrukce je důležité dobře vysušené dřevo. Sušením dřeva na 15 % vlhkosti se sníží jeho hmotnost a jsou zlikvidováni všichni škůdci. Nejčastěji využívaným materiálem je kvalitní nehoblované řezivo. Důležité je však správné ošetření základovým nátěrem a impregnací.
Využití podkroví u vazníkové střechy
Příhradové vazníky vypadají pro stavbu jako skvělá volba. Jsou lehké, jednoduché na montáž a celkově vychází levněji. Všude se však uvádí, že mají jednu zásadní nevýhodu: neumožňují využít potenciál podkroví jako obytný prostor. To však není tak úplně pravda. Podkroví u střechy z příhradových vazníků se jako úložný, a dokonce i obytný prostor využít dá. Při konstruování střechy z příhradových vazníků se firmy snaží počítat minimálně s úložným prostorem. Pokud má střecha sklon alespoň 20° a rozpon 9-10 metrů, což běžné rodinné domy zpravidla splňují, člověk se bude moci v podkroví postavit, aniž by se uhodil do hlavy. Na příhradové vazníky není nutné zanevřít ani když máte v plánu využít podkroví jako obytné. To lze navrhnout, když má výsledná střecha vyšší sklon (35-40°). V tomto případě je zapotřebí doplnit nosnou konstrukci o vnitřní podporu. Do spodní části vazníků lze namontovat podhled, většinou ze sádrokartonu, aby nezatěžoval konstrukci. Podhled lze nechat též jako otevřený prostor, aby bylo vidět na celou konstrukci. Mezistřešní prostory je nutné odvětrat a dřevo samozřejmě chránit hlavně proti škůdcům ať už přírodní nebo chemickou cestou.
Čtěte také: konstrukce vazníkových střech
Plánování a návrh vazníkové střechy
Stavba střechy svépomocí začíná důkladným plánováním, výběrem vhodného typu krovu a kvalitního řeziva. Pokud se ptáte, jak postavit střechu krok za krokem, základem je pevný krov, přesné měření a dodržení statických zásad. Střecha tvoří až 25 % hodnoty celé stavby a její správná montáž zásadně ovlivňuje životnost domu. Střecha i krov musí být navrženy statikem nebo projektantem, protože nesprávné dimenzování může ohrozit stabilitu celé konstrukce. Autor nechal navrhnout vazníky v DEKu a dokonce mu poslali 3D model, se kterým uměl pracovat dále. Nyní obvykle vzniká dimenzování vazníků ve speciálním výpočtovém softwaru, který projektantovi pomůže navrhnout optimální konstrukci, včetně kompletní projektové dokumentace a cenového návrhu.
Při plánování nezapomeňte na průchody komína, ventilační šachty, střešní okna a háky pro okapy. Každý z těchto prvků ovlivňuje rozmístění krokví. V této fázi se vyplatí využít i 3D návrh střechy v projektovém softwaru, který pomůže odhalit kolize ještě před samotnou stavbou. Při výběru typu krovu je třeba zohlednit sklon střechy, tvar domu, nosnost stěn a plánované využití podkroví. Vazníkový krov patří mezi nejčastěji používané typy u rodinných domů a podkrovních staveb. Jeho hlavní výhodou je pevná konstrukce s možností většího rozpětí mezi obvodovými zdmi - 8 až 10 metrů bez potřeby dodatečných sloupů. Základ tvoří vaznice (vodorovné nosníky), které rozkládají hmotnost krokví a střešní krytiny na celý rám. Při realizaci se nejčastěji používá smrkové nebo jedlové dřevo s pevnostní třídou C24, přičemž každý spoj je vyztužen ocelovými úhelníky. Vazníkový krov je sice složitější na montáž, ale vyniká dlouhou životností a stabilitou.
Úskalí výroby vazníků svépomocí
Lze si vyrobit vazníky svépomocí? Autor měl za to, že lze. V DEKu si je nechal navrhnout a dokonce mu poslali 3D model, se kterým uměl pracovat dále. Vše si detailně rozkreslil a objednal materiál na pile. Lisování styčníkových desek měl v plánu pomocí přípravku, který si na to navrhl a svařil. Do přípravku se vložily styčníkové desky a fošny a na to se položil velký 20 t hydraulický zvedák, který se dá připojit na kompresor s velkým vzdušníkem, a tento peklostroj měl za úkol dokonale zalisovat styčníkové desky. Pro přesné zařezání konců jednotlivých dílů vazníků si nakreslil a na 3D tiskárně vyrobil šablony - fošny pak podle nich řezal elektrickou motorovou pilou. Bohužel teorie a realita se rozcházela a na volné ploše bez přípravků se mu nepovedlo udržet kvalitu vazníků tak, jak si představoval. Vyrobil jeden kus a nebylo to ono. Lehce zpanikařil, ale pak našel firmu HR Wood, která měla přesně ty, co potřeboval jako skladovou položku, protože měl obyčejnou sedlovou střechu. Tímto neslavně skončil jeho pokus o výrobu vazníků doma. Na garážové stání atd., kde je menší rozpon, by to bylo v pohodě, ale těch 10 metrů délky už je problém. Některé firmy nabízejí zákazníkům možnost odebrání vazníkové konstrukce, kterou si poté mohou nechat smontovat externími pracovníky na místě stavby.
Montáž vazníků
Střechu se po dlouhém uvažování autor rozhodl vyřešit pomocí vazníků, jelikož neměl betonové stropy a v případě krovu by bylo zapotřebí spousta podpěrných bodů, které vazníky nepotřebují. Nakonec vyhrála firma Greko z České Lípy. Mezím než věnec hezky vyzrál, se vazníky vyrobily. Přivezli je na dlouhém přívěsu, jelikož měřily 17,5 m a příjezdová cesta není moc přístupná, museli objednat jeřáb, který je od silnice přes sousední domek přenesl na pozemek. Jako správný lakomec si autor řekl, že na té instalaci nic není, a se švagrem se do toho dali sami. Přijel známý s jeřábem, měli ve věnci předchystané, přesně rozměřené úhelníky chycené svlačníkama a šlo se na věc. Předem je potřeba říct, že výškové práce nejsou jeho silná stránka, ale vidina ušetřených peněz strachy přemohla. Vazníky naházeli asi za 3 hodiny a provedli zavětrování. Vše se utáhlo, pověsila se glajcha a bylo hotovo. Vazníky se ukládají obvykle přímo na věnec bez pozednice. Je potřeba uvážit, zda potřebují vazníky prostor pod sebou kvůli prohnutí (například v zimě pod sněhem), nebo můžou vazníky přímo spočívat na vnitřních příčkách. Do spodní části vazníků lze namontovat podhled, většinou ze sádrokartonu, aby nezatěžoval konstrukci. Mezistřešní prostory je nutné odvětrat a dřevo samozřejmě chránit hlavně proti škůdcům, ať už přírodní nebo chemickou cestou.
Řešení štítového přesahu u vazníkové střechy
Štítový přesah střechy lze při stavbě nového domu či rekonstrukci střechy sedlové a nebo pultové řešit několika způsoby. V první řadě se rozhodujeme, zda bude štít zděný, nebo zda bude štítovou stěnu tvořit poslední vazník položený na věnci a obložený OSB deskou. Zdivo bude samozřejmě dobře fungovat s fasádou, která tak bude spojitá. Ovšem právě vazník obložený stavební deskou bude ideálním řešením pro dřevostavbu. Je však třeba věnovat důkladnou pozornost napojení stěny a vazníku.
Čtěte také: Na co si dát pozor při poptávce vazníkové střechy
Malý nebo nulový přesah
Malý přesah přes štítovou stěnu je možné vynést pouze laťováním, které může být u štítů zesíleno. Maximální délka přesahu se pak pohybuje zhruba do 300 mm. Vše je závislé na konkrétním detailu. Je též nutné uvážit velikost zatížení od krytiny a zatížení sněhem a větrem. Laťování je zároveň vhodné staticky posoudit.
Větší štítový přesah
Větší štítový přesah u vazníkové střechy je volen, pokud laťování není dostatečně únosné a přesah již přesáhne určitou délku. V tomto případě je třeba vytvořit podpůrnou konstrukci. Příhradové vazníky se ukládají obvykle přímo na věnec bez pozednice. Přesah se tedy vytvoří pomocí štítového žebříku, který je položen na krajní vazníky a štítovou zeď. Toto řešení je vhodné pro přesahy zhruba do 700 mm. Větší přesah by mohl vykazovat nadměrné deformace krajního rohu u okapu. Druhou možností je umístění vazniček přišroubovaných k několika krajním vazníkům a vykonzolovaných přes štítovou zeď. Na okraj se pak umístí vhodná krokev. Toto řešení se podobá klasickému krovu, jde však o velmi pracný způsob a může být problém s obložením podhledu takového přesahu. Vzhledem k ceně je obvykle použito nehoblované řezivo. Pohledový přesah by bylo možné řešit také pomocí křížem lepeného dřevěného panelu. Pomocí desky z CLT se vytvoří pohledová plocha, která bude vynikat svou jednoduchostí a funkčností. Bohužel je takový materiál dražší než všechny předchozí možnosti.
Kompletní pokládka střešní krytiny
Po osazení vazníků a případném štítovém přesahu následuje montáž kontralatí a latí, které slouží jako podklad pro střešní krytinu. Pod krytinu se pokládá paropropustná hydroizolační fólie, která chrání izolaci před zatékáním.
Pro záklop střechy přijel tchán a kámoš, z auta se vytáhla AKU hřebíkovačka půjčená z DEKu a šlo se pobíjet. Dva chystali prkna a autor jel jak fretka. Plocha střechy je cca. 230 m2 a za den se zvládlo 3/4. Další den se doklepal zbytek. Toto vše se dělo 61 dnů od prvního kopnutí do země. Na fólii se spěchalo, protože autor měl strach ze sněhu a chtěl to mít zakryté, ať neprší a nesněží do záklopu a do baráku. Klasicky se fólie roztahovala z role najednou, v místě překrytí druhou vrstvou se to přicvaklo sponkovačkou, pak se překrylo dalším pásem a celé se to prolepovalo páskou na parozábrany, která drží jak čert. Toto včetně kontralatí se dokončovalo někdy do noci s reflektorem a čelovkou a druhý den tu napadlo 20 cm sněhu. To bylo radosti, že se to stihlo. Pak byla pauza, protože mrzlo.
Když dělali oknaři okna, jal se autor laťování. Dle výrobce krytiny si vyrobil na 3D tiskárně přípravek pro udržení rozteče 28 cm mezi latěmi, vzal namořené latě z místní pily a šlo se na věc. Torx vruty a aku vrtačka a jelo se. Práce na 2 odpoledne. Kdyby mu to někdo podával nahoru, za den není co řešit. V tomto stavu barák přežil zimu.
Čtěte také: Plechová střecha Satjam: Co byste měli vědět
Důležité je zvolit vhodnou skladbu střešního pláště. Kvůli vlhkosti se do ní musí instalovat hydroizolační fólie, která chrání konstrukci před vodou pronikající shora, a parozábrana/parobrzda, která zase brání vniknutí vody do střechy z prostoru pod střechou (pokud je obydlený, vzniká zde velké množství vodních par při všech možných činnostech - od pouhého dýchání až po vaření či koupání). Tato voda by mohla ve střešním plášti zkondenzovat a následně poškodit všechny prvky. Z tohoto důvodu se skladba střechy volí jako provětrávaná, kdy je její součástí mezera, která slouží k odvětrání vzniklé vlhkosti. Je potřeba, abyste na to dali velký pozor, protože střecha se špatnou skladbou nebo nedostatečným odvětráváním může být po několika letech mokrá a budete ji muset složitě znovu rekonstruovat.
Okapové háky a pokládka krytiny
Háky autor koupil v DEKu a půjčil si tam ohýbačku. Na youtube se nachytřil jak na to a byla to vlastně brnkačka. Na háky si označil spád a podle značky ohýbačkou ohnul. Do krokví udělal zářez elektrickou motorovkou (parádní pomocník po celou dobu stavby) a vruty přišrouboval. Chytil si nejdřív první a poslední a mezi ně natáhl provázky.
Krytinu si vybrali Terran Zenit Evo, carbon černá. Je to betonová taška, brali si ji přes stavebniny, cena byla velmi příznivá, oproti Bramac Tegalit Star. Na den D povolal tchána, švagra a kámoše, půjčil v DEKu GEDU a hurá na to. Za jeden den rozvezli komplet tašky. Nobelovku tomu, kdo vymyslel vozík na střešní latě. S tím to bylo obrovské ulehčení práce. Rozvezení proběhlo o víkendu a autor pak tašky sám během týdne položil. Šlo to super, trochu trápení s hřebenem, ale nakonec to dobojoval a bylo hotovo. Všude dával držáky hromosvodu, ten doplní později. Hromosvodový drát půjde jak po hřebeni, tak po každém kraji střechy - ze základů má v každém rohu vytažená drát, tak snad to bude v pohodě. Na závěr se montují hřebenáče, okapy, oplechování, sněhové zábrany a závětrné lišty.
Kdy přizvat odborníka
Postavit střechu svépomocí je možné, pokud máte dostatek znalostí, technického vybavení a chuť do práce. Odborníci by měli zasáhnout především při návrhu krovu a statickém výpočtu, kde je důležité správně určit nosnost a rozložení zatížení. Stejně tak se doporučuje přenechat jim montáž vazných trámů, oplechování střechy a montáž svodového systému, které vyžadují zkušenosti a přesnost. Naopak, mnoho přípravných a pomocných prací zvládnete i sami. Můžete si připravit řezivo, ošetřit ho impregnací, brousit nebo natírat dřevěné prvky a upravit krokve podle projektu. Bez větších problémů zvládnete i montáž paropropustné fólie, kontralatí nebo jednoduché latování - pokud dodržíte bezpečnostní zásady a použijete stabilní hliníkové lešení. Při samotné realizaci střechy vám práci výrazně usnadní pojízdné lešení, které zajistí bezpečný a pohodlný přístup ke všem částem krovu a střešní konstrukce. Nezapomeňte na instalaci odvodňovacích prvků - vtoky, žlaby, svody. Při této části práce se doporučuje použít hliníkové lešení, které zajistí bezpečný přístup a stabilitu při manipulaci s těžkými trámy ve výšce. Při plánování nezapomeňte na průchody komína, ventilační šachty, střešní okna a háky pro okapy.
| Vlastnost | Příhradové vazníky | Klasický krov |
|---|---|---|
| Cena materiálu | Nižší (až 40% úspora dřeva) | Vyšší |
| Rychlost montáže | Rychlejší (předvýroba, snadná instalace) | Časově náročnější |
| Využití podkroví | Omezené, ale možné s vyšším sklonem a podporou | Velmi vhodné pro obytné podkroví |
| Rozpětí | Velké (až 30 m bez mezilehlých podpor) | Menší (do 10 m bez složitých podpor) |
| Spoje | Styčníkové desky s trny (Gang-nail), hřebíky | Tesařské spoje (čepy, dlabání, plátování) |
| Náročnost návrhu | Vyžaduje specializovaný software a statika | Vyžaduje zkušeného tesaře/projektanta |
tags: #vaznikova #strecha #svepomoci #navod