Omítky slouží k vyrovnání nerovností na stěně a tvoří základ pro finální pohledovou vrstvu. Jejich výběr a správná aplikace jsou klíčové pro dlouhou životnost a estetiku fasády či interiéru.
Jádrová omítka a špric jako základ omítkového systému
Jádrová omítka je nejtlustší vrstvou ve skladbě omítky a může mít tloušťku až několik centimetrů. Slouží pro vyrovnání nerovností na stěně a jako podklad pro nanesení finální pohledové vrstvy - štuku. Povrch jádrové omítky je hrubší a je možné jej ponechat jako finální pohledovou vrstvu například v garáži či ve sklepě, kde nejsou kladeny nároky na estetiku. V prostorách, na které nejsou kladené nároky z hlediska estetiky, například ve sklepech, může zůstat jádrová omítka jako finální vrstva.
Jádrová omítka se nanáší na tzv. špric (cementový podhoz), který slouží ke zdrsnění a zpevnění povrchu zdiva pro lepší přilnavost následné omítky. Špric je vlastně podkladní vrstva omítky. Omítanou stěnu je třeba pokropit a následně provést podhoz, při kterém nikdy není vytvořena souvislá plocha, pouze se vytvoří ostré výstupky zajišťující lepší soudržnost s následnou vrstvou jádrové omítky. Špric je řídká malta. Doporučená tloušťka špricu v jedné vrstvě je kolem 5 mm. Poté, co špric uschne a vyzraje, můžete začít aplikovat jádrovou omítku. Nové zdivo a dozdívané staré zdivo musíme nejprve nechat vyzrát, zdící malta potřebuje k vytvrdnutí přístup vzduchu a pokud bychom omítli čerstvě vyzděné zdivo, uzavřeli bychom vlhkost ze zdící malty ve zdivu.
Příprava špricu
Pro přípravu špricu budete potřebovat písek a cement. Vápna ani na špičku nože. Řídká cementová malta 1:3 je ideální. Mícháme ji do takové konzistence, aby vznikla řídká kaše, ale nesmí být příliš řídká, aby nestékala po zdivu, ani příliš hustá, vytvářela by tuhé koláče. Ve stavební míchačce promícháváme asi 1 minutu. Směs se nahazuje zednickou lžící nebo lopatou. Musí se o zeď "zabít". Spadlé zbytky se odstraňují, aby se později nekomplikovala práce při nahazování jádra.
Složení a příprava omítkové směsi
Na domácí přípravě omítky není nic složitého. Chce to jen kvalitní suroviny a jejich správný poměr. Základem je pochopitelně písek - běžně se na hrubou neboli jádrovou omítku používá frakce 0/4. Dále budete potřebovat klasický cement, pak vápno - nejlépe hašené (použít můžete i vápenný hydrát), a nakonec vodu. Na tu je jen jeden požadavek - musí být čistá.
Čtěte také: Expozice kamene v Podolí
Druhy omítkových směsí
- Vápenná malta: Používá se hlavně do vnitřních prostor, je prodyšná a umožňuje prostupnost vodních par. Míchá se obvykle v poměru 1 díl vápna a 3 díly písku. Dostatek vápenného pojiva je důležitý k tomu, aby se směs dobře zpracovávala. Nadbytek ale žádoucí není, vyšší množství vápna sníží pevnost omítky a zvýší její sklon k praskání.
- Vápenocementová malta: Je méně prodyšná, tvrdší, pevnější a více odolná, ale nehodí se na vlhké zdivo. Míchá se v poměru 1 lopata hašeného vápna, 1 lopata cementu a 3-5 lopat písku. Obvykle je poměr těchto směsí 1:1:3 až 1:1:5 (vápno:cement:písek). Pokud budete nahazovat větší vrstvu omítky, což u hrubých omítek není nic výjimečného, můžete přidat vápno a směs udělat takzvaně „mastnější“ - takto upravená omítka se bude lépe nahazovat. Pro omítání vlhkých prostor se doporučuje přidat vápennou složku na úkor složky cementové.
- Cementová malta: Je málo prodyšná, vytváří pevný a odolný povrch, hodí se do vlhkých prostor, ale není vhodná přímo na vlhké zdi. Cementová omítka je vhodná například do sklepa.
Kvalita a zrnitost písku
Pro omítkovou maltu je podstatná volba toho správného druhu písku. Jiný písek můžete použít pro betonování nebo pro zdění, jiný pro omítky. Záleží na ostrosti a zrnitosti písku. Ostrost písku se určuje množstvím obsahu jílu v písku - čím je jílu méně, tím je písek ostřejší. Ostrost písku má vliv na to, jak se se směsí následně pracuje a jaké má vlastnosti. Další podstatnou vlastností je zrnitost písku. Čím je zrnitost větší, tím více je potřeba přidat pojiva - vápna.
Míchání omítky
Míchání omítkové směsi probíhá klasicky ve stavební míchačce, menší objemy můžete připravit i pomocí stavebního míchadla. Vždy nejdříve do míchačky nalijte kbelík vody, potom písek, vápno a nakonec cement. Výhodné je do míchačky nejprve nalít trochu vody, v ní pak nechat rozpustit hašené vápno, a následně přidat písek s cementem. Vodou zahušťujte omítku opatrně, aby nebyla moc řídká - na stavební lžíci musí tvořit „bochánek“. Pokud při nahazování omítky na stěně nedrží, přidejte vápno. Při míchání omítky dejte pozor také na to, aby v přidávaných složkách nebyly žádné nečistoty - větší kamínky, tráva nebo dokonce hlína. Množství vody nelze přesně určit, musíte vždy vycházet z vlhkosti písku. Pokud je písek skladován venku a prší do něj, bude poměr vody jiný než u písku vyschlého. Vodu přidávejte proto tak, abyste docílili té správné mazlavosti směsi. S řídkou maltou se bude špatně pracovat, jednak bude sjíždět ze lžíce a bude i opadávat ze stěny dolů.
Pokud potřebujete „mastnější směs“, přidejte více vápna.
Pytlované směsi
Vápenné omítky snadno koupíte ve formě suchých hotových směsí. Tyto směsi jsou použitelné jak pro ruční, tak i pro strojní nanášení. Tyto směsi můžete bez potíží namíchat i ve stavebním vědru pomocí míchadla, nemusíte shánět písek, cement ani vápno - všechno už ve směsi je. Stačí ji podle návodu na obalu naředit vodou, namíchat a máte hotovo. Pytlované směsi mají většinou omezenou tloušťku omítky v jedné vrstvě na 2 cm.
Doporučené poměry pro ruční míchání omítky:
Čtěte také: Objevte Vápenný Podol
| Druh omítky | Písek | Vápno (hašené/hydrát) | Cement |
|---|---|---|---|
| Vápenná malta | 3 díly | 1 díl | - |
| Vápenocementová malta | 3-5 lopat | 1 lopata | 1 lopata |
| Jemná štuková malta (s cementem) | 3 díly | 1 díl | cca 1/50 celkového objemu |
Aplikace jádrové omítky
V interiéru začínáme omítáním stropu, teprve potom přijdou na řadu stěny. Na stropy nanášíme vrstvu o tloušťce maximálně 10 mm. Před nanesením necháme jádrovou omítku dostatečně vyzrát (přibližně 1 mm tloušťky jádrové omítky = 1 den schnutí - záleží na teplotě a vlhkosti prostředí). Omítnutou stěnu s cementovým špricem je nutné nechat vyschnout a vyzrát a teprve poté můžete začít aplikovat jádrovou omítku. Jeden milimetr tloušťky schnutí. Jinak by se zatuhlý špric opravdu těžko odstraňoval.
Použití omítníků
Připravíme si omítníky (laťky nebo dráty, které lze za tím účelem zakoupit), upevníme je na omítkové terče, které jsou srovnané pomocí vodováhy a olovnice. Terče se umísťují přibližně 1,5 m od sebe v obou směrech. Jejich průměr je 20-30 cm.
Připravenou jádrovou omítku nabíráme zednickou lžící a nahazujeme na stěnu, nesmí se při nárazu rozstřikovat, ani opadávat. Ihned po nahození jádrovou omítku strháváme latí, pohybujeme jí přitom po omítnících střídavě ve svislém i vodorovném směru. Strženou jádrovou omítku zatáhneme kovovým nebo dřevěným hladítkem, v případě nerovností doplníme hladítkem maltu. Vyjmeme omítníky a rýhy po nich zapravíme.
Typy omítek a jejich specifické vlastnosti
V dřívějších dobách se používaly jílové malty, se kterými se ještě dnes můžeme setkat v jižních zemích, tyto se však v souvislosti s ekologickým stavebnictvím znovu dostávají do popředí i v našich zeměpisných šířkách. Jako první minerální pojivo se používalo vápno. Pomocí vápna se mohly vytvářet vnější, počasí odolné omítky, které se na různých chrámech dochovaly až do současnosti.
Vápenná omítka
Vápenná omítka se často doporučuje místo cementových malt. Zejména stěny starších chalup, které se potýkají s vlhkostí od základů, mohou skrze vápennou omítku tuto vlhkost lépe odvádět. Porézní a nasákavé vápenné omítky často „fungují“ na chalupách s neizolovanými základy mnohem lépe než moderní maltové směsi s vysokým obsahem cementu. Na rozdíl od cementových omítek není vápenná tak pevná, ale právě její pružnost a schopnost přizpůsobit se vyšší pravděpodobnosti dilatačního pohybu starých staveb z ní dělá mnohem vhodnější materiál pro vnější i vnitřní povrchovou úpravu stěn. Vápenná omítka se lépe vypořádá s vlhkostí a oproti cementovým maltám je mnohem méně náchylná k praskání v důsledku dilatace stavby. Menší odolnost vápenných omítek na tradičních chalupách vyvažuje jejich pružnost, snadná obnova i dobré souznění s dalšími materiály.
Čtěte také: Vše o bílém hašeném vápně
Pro finální úpravu stěn si připravte jemnou štukovou maltu, která vyžaduje jemně prosátý písek a dodržení už zmíněného poměru 1:3 (vápno:písek). Pro zpevnění je do této jemné omítky možné přidat i cement, ale jeho množství by nemělo přesáhnout zhruba padesátinu celkového množství omítky.
Pro vnější štukové omítky nebo vnitřní omítky do vlhkého prostředí se spotřebuje zhruba 250 kg vápenného hydrátu na jeden krychlový metr písku. Kvalitu vápna je nutné vyzkoušet a podle toho dávkovat optimální množství přesně na typ zdiva vašeho domu. Vápenná báze omítky podporuje hydrofilní vlastnost celého omítkového systému. Suchá směs obsahuje vápencové plnivo, pucolánové složky a vápenné pojivo na bázi přirozeného hydraulického vápna (NHL Natural Hydraulic Lime) dle EN 459-1, se schopností po zatuhnutí nadále tvrdnout bez přístupu vzduchu, tedy i pod vodou. Doplňující složkou jsou hygienicky nezávadné zušlechťující přísady a vápenný hydrát pro zlepšení zpracovatelnosti.
Silikátové omítky
Jako konzervační prostředek je už po celé generace používáno vodní sklo. Je to krásný příklad využití nezávadné látky v oblasti ochrany fasád. Jednosložkové pojivo na bázi vodního skla, připravené k okamžitému použití v silikátových omítkách a silikátových barvách, je optimalizované a vyzrává bez tvorby trhlin. Možnosti použití tohoto pojiva jsou velmi otevřené, nejčastěji se ovšem využívá při povrchové ochraně fasád - hlavně díky své vysoké odolnosti vůči působení povětrnostních vlivů. Díky své anorganické povaze - tvorbě krystalové mřížky při tvrdnutí - dochází k pevnému, hloubkovému spojení s podkladem. Omítky a nátěry na silikátové bázi se vyznačují výbornými difúzními vlastnostmi a jsou taktéž vhodné k ochraně historických budov.
Silikonové omítky
Jako pojivo se používá silikonová pryskyřice, která má podobnou strukturu jako křemenný písek. Tato moderní stavební hmota vytváří mikroporézní plochy, které jsou extrémně vodoodpudivé. Mimo aplikace v bytové a průmyslové výstavbě se vynikajících difúzních a hydrofobních vlastností s úspěchem využívá při rekonstrukci fasád. V omítkách se používá vysoký procentuální podíl silikonové pryskyřice ve formě vodních emulzí s vhodnými disperzemi různých polymerů. To zaručuje splnění požadavků kladených na dlouhou životnost fasády a její vysokou odolnost vůči působení povětrnostních vlivů. Omítky jsou velmi odolné vůči chemickému zatížení (kyselé deště), mechanickému opotřebení i vůči napadení mikroorganismy (plísně, řasy, apod.).
SiSi omítky
Jsou omítky s vysokou odolností proti povětrnostním vlivům. Fasády zatěžuje ve značné míře řada nepříznivých faktorů, jako je působení atmosférických vlivů (voda, SO2, CO2, atd.), mikroorganismů (řasy, plísně, atd.), eroze a mechanické namáhání (otěr, rázové zatěžování). Omítka SiSi firmy HASIT spojuje všechny pozitivní vlastnosti silikonových a silikátových systémů a představuje tak unikátní moderní fasádní omítku.
Akrylátové omítky
Akrylátové omítky obsahují pojivo z umělé pryskyřice, díky kterému jsou omítky tvrdé, houževnaté a vodoodpudivé. Mají ale také své slabší stránky a těmi jsou menší odolnost proti ulpívání prachu (více se špiní) a horší paropropustnost. Vzhledem ke snížené paropropustnosti nejsou tyto omítky doporučovány na kontaktní zateplovací systémy s minerální vlnou, kde by negativně ovlivnili jinak vcelku dobré vlastnosti paropropustnosti celého systému.
tags: #vapenny #spric #pomer #informace