Informační systém pro návštěvníky Železných hor a pro geoturisty je v plenéru na území CHKO Železné hory a Národního geoparku Železné hory rozdělen do několika úrovní. K základním prvkům patří Bezobslužné informační stanoviště - BIS.
Geologické bohatství Vápenného Podola
Lokalita se nachází ve východní části chrudimského staršího paleozoika, v místech vápenopodolské synklinály, která je nyní interpretována jako soustava tektonicky omezených ker s šupinovitou stavbou. Jedná se o komplex sedimentů, místy postižených slabou metamorfózou, ve kterých se objevují i žilná magmatická tělesa, typu minet.
V místě lokality se vyskytují sedimenty devonského stáří ve vývoji tzv. podolských vápenců, které tvoří jádro vápenopodolské synklinály. Petrologicky se jedná o světlé bělošedé vápence, místy i pestrobarevné krystalické vápence. Vápennopodolský mramor obsahuje četné zkameněliny devonského stáří - např. trilobity rodu Dalmanitina, lilijice druhu Scyphocrinites elegans nebo hlavonožce Orthocycloceras fluminense.
Historie těžby vápence a proměny krajiny
Horninové komplexy byly v minulosti otevřeny velkým jámovým lomem, který se nacházel v prostoru mezi kostelem a silnicí Vápenný Podol - Prachovice. Na bázi lomu se nacházelo jezírko s uhličitou vodou. Surovina se zpracovávala ve vápence, jejíž zbytky se nacházejí pod kostelem.
Během těžby byly objeveny vchody do dvou největších jeskyní v Pardubickém kraji - Páterovy a Podolské. Jeskyně představují významné zimoviště netopýrů a jsou registrovány jako Evropsky významná lokalita.
Čtěte také: Kamenný plot krok za krokem
V současnosti je lom rekultivován a zavezen výsypkou nebilanční suroviny z lomu Prachovice, tím byla ukončena téměř 400 letá historie dobývání vápence v blízkém okolí Vápenného Podola a těžba se přesunula do lomu u Prachovic. V blízkosti kostela se nachází největší z posledních přirozených skalních výchozů v obci.
Dále byl v obci od 17. století využíván pramen uhličité vody, který sloužil Lázním svatého Václava, jejichž historická budova se dosud zachovala.
Bezobslužné informační stanoviště (BIS)
BIS se sestává z dřevostavby, ve které je instalováno pět tabulí s obecným rozvedením tématu prvohory. V okolí dřevostavby jsou rozmístěny horninové bloky z území Železných hor, které zahrnují 17 dostupných ukázek z 10 lokalit. Jedná se o slabě metamorfované sedimenty a vulkanity. Horninové bloky jsou většinou naleštěny a vždy opatřeny pylonem s komentářem o původu a složení horniny, který je opatřen i barevnou mikrofotografií.
Expozice Příběh kamene ve Vlastivědném muzeu v Olomouci
Expozice geologie, archeologie a lapidária Vlastivědného muzea v Olomouci, kterou najdeme v barokních sklepních prostorách paláce bývalé jezuitské univerzity na Denisově ulici č. 30, otevřela poprvé své brány návštěvníkům v roce 2013. Expozice nabízí návštěvníkům deset tematických zastavení, která vypráví „příběh“ kamene od jeho nejstarších dějin po období novověku. Kámen je zde představen ve třech základních formách: jako hornina, poté opracovaný do podoby nástroje a nakonec přetvořený v umělecké dílo. Prohlídku vystavených exponátů zpříjemní návštěvníkům několik interaktivních koutků.
Archeologická část expozice
Archeologická část expozice se věnuje kamenným nástrojům ze sbírek muzea, a to od jednoduchých valounových artefaktů až po precizně provedené kusy, dokládající zručnost našich předků. V archeologické části výstavy najdou návštěvníci kamennou sekeru nalezenou v poli u Bystročic, která patří k největším exponátům svého druhu, které se dochovaly do současnosti. Své místo zde nalezl i keltský monoxyl, který byl objeven v roce 1999 u břehu mohelnického jezera.
Čtěte také: Postup: Suchý beton a kámen
Keltský monoxyl
Na východním břehu mohelnického jezera si v roce 1999 Jaroslav Peška, tehdejší ředitel Vlastivědného muzea v Olomouci, povšiml z vody vyčnívajícího velkého kmene. Zjistil, že jde o velkou loď převrácenou dnem vzhůru. Během uvolňování člunu se v náplavové vrstvě podařilo objevit několik zahrocených kůlů působících dojmem, že původně vytvářely řady. Tato nálezová situace může indikovat existenci menšího mola či možného přístavu v těchto místech. Ručně dlabaný monoxyl byl vyroben z jednoho kmene asi dvě stě let starého dubu. Trup lodi má mírně kónický tvar s největší šířkou v zadní čtvrtině. Na mírně zahrocené přídi se nalézá částečně dochovaný kruhový otvor, který pravděpodobně sloužil k uvázání plavidla. Záď byla nejspíše opatřena obdélným otvorem pro kormidlo. Vnitřní prostor lodi zpevňují čtyři výstužná žebra.
K datování byly odebrány vzorky jak z plavidla, tak i kůlů. Z nich se podařilo v dendrochronologické laboratoři v Mikulčicích určit stáří na základě analýzy letokruhů dřeva a stanovit datování na roky 281 a 301 př. n. l. Letopočty odpovídají mladší době železné, kdy na Moravě sídlili z antických pramenů známí Keltové. Z tohoto důvodu lze mohelnický monoxyl označit za obchodní, nákladní či kupeckou loď, sloužící k transportu zboží nebo osob po řece Moravě v mladší době železné.
Sekera z doby kamenné
V roce 1929 nalezl pan Sekanina na poli v katastru Bystročic (poloha „Na dolině“) kamennou sekeru o délce 220 mm a maximální šířce 65 mm. Artefakt má tmavě zelenou barvu a po celém povrchu je pečlivě vyhlazen. Bohužel jde o ojedinělý nález, a proto ji můžeme pouze obecně zařadit do mladší doby kamenné (5 600-4 000 př. n. l.). Podle petrografické analýzy provedené v roce 2014 profesorem Antonínem Přichystalem z Masarykovy univerzity v Brně je vyrobena z jadeitu a surovina na její výrobu pochází z dílen na svahu hory Monte Viso, která se nachází poblíž francouzsko-italských hranic. Odtud byly vyrobené sekery distribuovány na rozsáhlé území sahající od pobřeží Atlantiku na západě až po bulharskou Varnu na východě. Ze středoevropského prostoru zaujme jejich četnější výskyt na Moravě, kde jich máme doloženo už téměř dvě desítky. Právě sekera nalezená v Bystročičích náleží svými rozměry k největším exemplářům ve střední Evropě vůbec a nepochybně šlo o vysoce ceněný artefakt. Lze připustit, že popisovaná sekera představuje doklad obchodu či směny surovin v mladší době kamenné mezi našim územím a oblastí severní Itálie. Jejím majitelem byl s největší pravděpodobností příslušník tehdejších společenských elit.
Lapidárium
Část expozice, vytvořená ze sbírky lapidária, prezentuje kamenné sochy, reliéfy či architektonické články od doby románské po baroko. I když je expozice Příběh kamene zpřístupněna veřejnosti deset let, samotná sbírka kamenných soch a architektonických článků se začala utvářet mnohem dříve. Již koncem 19. století byly v městském historickém muzeu postupně shromažďovány různorodé doklady architektonického a sochařského vývoje na území města Olomouce.
Boží muka z Hodolan
Hodolanská boží muka patří mezi jedny z nejstarších dochovaných na Moravě, pocházejí pravděpodobně z roku 1527. K jejich vzniku se pojí kriminální čin! Stála na staré spojovací cestě z Nového Světa do Hodolan (dnes Olomouc-Hodolany, Tovární ulice) v místě, kde byl 10. ledna 1527 zabit jeden z představitelů drobné moravské šlechty Adam Stolbašský z Doloplaz. Dle dochovaných pramenů došlo k zabití při Vítkově sebeobraně. Kvůli postupujícímu zvětrávání použitého kamene - miletínského pískovce - byla tato kulturní památka v roce 1973 předána Vlastivědnému muzeu v Olomouci a na její původní místo osazená kamenná kopie od sochaře Josefa Stárka.
Čtěte také: Výhody plotů z umělého kamene
Kamenná deska
V neblahé době okupace Olomouce švédskou armádou (1642-1650) byla na jednu z městských bran, na tzv. Dolní bránu, osazena kamenná deska s vytesaným znakem Švédského království a monogramem CRS (Christina Regina Scueciae = Kristina královna Švédska). Po odchodu Švédů z Olomouce byl tento kámen na bráně obrácen a na druhé straně vytesán reliéf se znakem Arcivévodství rakouského (dvouhlavý císařský orel) s iniciálami LIRI (Leopoldus I. Rex Imperator = Leopold I. král a císař). Dolní brána stávala při ústí dnešní Lafayettovy ulice. Byla zbourána v roce 1884.
Socha sv. Mořice
Jako voják s negroidními rysy a s černým křížem na bílém poli ve znaku bývá zobrazován svatý Mořic (+ 302). Je znám jako velitel římské vojenské jednotky, tzv. thébské legie. Byl křesťanem a spolu s dalšími vojáky z legie, kteří byli stejného vyznání, odmítl účast na pohanských obřadech. Za to byl i s ostatními usmrcen. Do českých zemí pronikl kult sv. Mořice v 10. století. V Olomouci je sv. Mořici zasvěcen chrám na ulici 8. května. Socha sv. Mořice (kolem 1690) byla původně umístěna ve výklenku nad západním portálem olomouckého kostela sv. Mořice.
Informace pro návštěvníky expozice Příběh kamene
Expozice Příběh kamene se nachází v depozitárních prostorách VMO (ulice Denisova, č. 30) a je otevřena od 1. května do 30. září. Otevírací doba je každý den kromě pondělí v čase 10-18 hodin. Samostatné vstupné do lapidária činí 20 Kč pro dospělého, 10 Kč pro děti a seniory. Expozice geologie, archeologie a lapidária Vlastivědného muzea v Olomouci, kterou najdeme v barokních sklepních prostorách paláce bývalé jezuitské univerzity na Denisově ulici č. 30, otevřela poprvé své brány návštěvníkům v roce 2013.
| Exponát | Lokalita nálezu/původu | Datování | Materiál |
|---|---|---|---|
| Keltský monoxyl | Mohelnické jezero | 281-301 př. n. l. (mladší doba železná) | Dub |
| Kamenná sekera | Bystročice (poloha „Na dolině“) | 5 600-4 000 př. n. l. (mladší doba kamenná) | Jadeit (původ Monte Viso, francouzsko-italské hranice) |
| Boží muka | Hodolany (Olomouc) | 1527 | Miletínský pískovec |
| Kamenná deska (švédský znak/habsburský orel) | Olomouc, Dolní brána | 1642-1650 (švédský znak), po 1650 (habsburský orel) | Kámen |
| Socha sv. Mořice | Olomouc, kostel sv. Mořice | kolem 1690 | Pískovec |
tags: #expozice #kamene #vapenny #podol #informace