Malování bývalo v dávných dobách spojeno s vůní vyhašeného kusového vápna, které mistři malířského řemesla štětkami umně nanášeli na ne vždy zcela rovné stěny venkovských chalup. I když vyhasit si dnes klasické kusové vápno ve vápenném dole někde na zahradě už není možné, přesto se vápenné nátěry prodávají. Odborníci se shodují, že nejsou sice tak kvalitní jako ty z kusového vápna, svůj účel však přece jen splní.
Vážený zákazníku, dostává se Vám ke zpracování kvalitní přírodní produkt. Je to naprosto čistý přírodní nátěr, neobsahující žádné vedlejší příměsi. Tyto jeho vlastnosti ho předurčují k využití nátěrů jak vnitřních tak venkovních omítek.
Vlastnosti vápenných nátěrů
Vápno je vhodné zejména tam, kde bojujeme s plísní, kde je vlhko, nebo na místech, kde je malba namáhána například otěrem. Vápno přirozeně samo vysušuje a dezinfikuje. Hodně se tedy používá i ve sklepích, chlévech či jinak namáhaných prostorách. Je však i krásně bílé a odolné. Může sloužit i jako penetrace před dalšími nátěry na nových omítkách v bytech. Chybu neudělá ani ten, kdo si vybílí vápnem celý byt. Nátěr je čistý a vydrží docela dlouho, přičemž se dá i částečně umýt při menším znečištění.
Vápno je minerální stavební materiál, který je přirozeně porézní. Když se Limewash aplikuje na povrch, pronikne do pórů podkladu a vytvoří tenkou vrstvu. Tato vrstva umožňuje povrchu „dýchat“, což znamená, že se vlhkost z podkladu může přes nátěr odpařovat. Vápno neobsahuje absolutně žádná pojiva ze syntetické pryskyřice, organická rozpouštědla, konzervační látky a je proto z hlediska stavební biologie naprosto nezávadné.
Na čerstvých omítkových plochách dosahuje vápenný nátěr zvlášť vysoké tvrdosti, působí dezinfekčně a udržuje difúzní vlastnosti zdiva.
Čtěte také: unikátní minerály z Vycpálkova lomu
Trvanlivost a odolnost
Při správné aplikaci může mít vápenný nátěr životnost desítky let. Vápenné barvy Paulin tuhnou přirozeným procesem karbonatace. Povrchy vápenných barevných nátěrů ztvrdnou v důsledku přeměny hydroxidu vápenatého s kyselinou uhličitou ze vzduchu na vodou nerozpustný uhličitan vápenatý.
Čím pomaleji vápenný nátěr vysychá, tím je pevnější. Schne-li rychle, nestačí vápno vytvrdnout a nátěr pak práškovatí. Nátěr je nutné nanášet za vlhkého počasí nebo brzy zrána. Před nanášením barvy vlhčíme čistou studenou vodou.
Vápno jako dezinfekční a izolační prostředek
Vápno má pro nástěnnou malbu význam jako barva i jako pojivo. Je též dobrým dezinfekčním a izolačním prostředkem. Vápno přirozeně samo vysušuje a dezinfikuje. Voda, ve které je uchovávané vápno, získala čistící schopnost. Jestliže ji přilejete do studny, studna se vyčistí od toxinů a kalu.
Použití vápenných nátěrů
Vápno se používalo již v dávné lidské historii na plošné nátěry a při realizacích nástěnných maleb. I dnes se odborníci k vápnu u starších objektů přiklánějí, jelikož dosahuje zvláštní estetiky natřeného povrchu a zároveň velmi dobré chemicko-fyzikální snášenlivosti s historickou stavební substancí. Vápno se dobře snáší s naprostou většinou minerálních podkladů.
Rozhodování o použití tradiční vápenné barvy je celkem snadné. Do novostaveb a rekonstruovaných starších domů ji nepustíme. Ovšem staré domy, kde byla vápenná barva používána tradičně i více jak sto let, ji snesou i dnes. Navíc se vápenná barva používala i z hygienických důvodů v chlévech, maštalích, stájích a podobně a i v tomto případě ji můžeme použít dodnes.
Čtěte také: Přečtěte si náš článek o vápenné maltě
Vnitřní použití
Vápno je vhodné i jako penetrace před dalšími nátěry na nových omítkách v bytech. Chybu neudělá ani ten, kdo si vybílí vápnem celý byt. Nátěr je čistý a vydrží docela dlouho, přičemž se dá i částečně umýt při menším znečištění.
Ve vnitřních prostorách je také možné vápnem natírat vápenocementové, vápenné a hliněné omítky.
Venkovní použití
Vápenné nátěry se dají používat i na venkovní omítky, například u starších stavení na venkově. Vápenný nátěr je možné použít ve venkovním prostředí na vápenné omítky, vápenocementové omítky, savé přírodní kameny (vápenopískové kamenné zdivo je zapotřebí zkontrolovat zkušebními vzorky na pronikání oxidů železitých) a stabilní vápenné nátěry.
Pro venkovní použití však rozhodně není vhodné míchat vápno s křídou. Lépe je sáhnout po speciálních vápenných nátěrových hmotách, které používají například památkáři. Jsou odolné proti povětrnostním vlivům a vydrží i poměrně dlouho. Vápenné barvy a omítky Paulín jsou minerální, přírodní a vysoce paropropustné materiály určené pro renovace historických fasád, památkově chráněných objektů i difuzně otevřených staveb. Tradiční vápno v moderním provedení. Vápenné produkty značky Paulín vycházejí z historických receptur používaných po staletí při výstavbě a obnově fasád.
Moderní vápenné nátěry Paulin jsou vyvinuty s ohledem na současné klimatické podmínky v České republice, včetně kolísání teplot, UV záření a znečištění ovzduší. Vápenné nátěry jsou jedním z nejvhodnějších řešení pro památkové objekty.
Čtěte také: Suchá vápenná malta v praxi
Technika Limewash
Technika Limewash je malířská technika, která nejen dobře vypadá, ale vyznačuje se rovněž funkčními vlastnostmi. Barva je prodyšná, protože se vyrábí na vápencové bázi a ředí se vodou. Limewash se může aplikovat na celou řadu podkladů, ale obzvláště se hodí na porézní povrchy. Technika Limewash navíc vyžaduje jen málo materiálů a odpoutá pozornost od zbývajících bílých stěn!
Příprava a aplikace vápenných nátěrů
Aplikace vápenného nátěru má svá omezení. Tím nejdůležitějším je, že ho lze nanášet pouze na novou omítku, nebo na omítku, kde bylo před tím malováno zase jen vápnem. Pokud nanesete vápno na starý nátěr například primalexu či jiných hmot, vápno popraská a sloupne se. V takovém případě se musí starý nátěr pečlivě odstranit až na omítku, a pak teprve aplikovat vápno. Podklad musí být soudržný, čistý, zbavený nesoudržných vrstev a ideálně před aplikací navlhčený. Plochy je nutné před vápenným nátěrem důsledně očistit a důkladně provlhčit, jinak neproběhne požadovaná reakce.
Podklad musí být stabilní, nosný, pevný, suchý, bez trhlin, prachu a zbavený mastnot jakož i nečistot jako jsou zbytky sazí a nenosných starých nátěrů. Opravené fasádní plochy musí být strukturálně jednotné a bez trhlin. Rozdílné struktury nátěrového základu způsobují nestejnorodé barevné efekty. Opravy omítek je zapotřebí provést pomocí stejnorodé malty. Místa oprav musí být před natřením vyzrálé, vytvrzené a vyschlé. U silně savých a/nebo pískujících podkladů se doporučuje předchozí ošetření Fluatem H703. Podklady obsahující olej se pro úpravu pomocí vápenného nátěru nehodí. Podklad je zapotřebí připravit tak, aby bylo dosaženo rovnoměrné savosti.
Teplota okolního vzduchu a podkladu nesmí klesnout pod +10 °C. Nezpracovávat při přímém slunečním záření - teploty +30°C a vyšší. Vysoké vlhkosti vzduchu (mlze) nebo silném větru. Neaplikovat za deště nebo před jeho příchodem. Při aplikaci za teplot pod +10 °C a následných 72 hod., mohou vznikat jevy karbonatace povrchu. Nepoužívejte na zmrzlé podklady. Popřípadě fasádu zakrýt. Při příliš rychlém schnutí kvůli vysokým teplotám nebo větru, nátěr po 24 hodinách dodatečně navlhčit. Na objekt používejte materiál z jedné dodávky - šarže. Neaplikujte na vodorovné plochy nebo plochy na nichž se hromadí vlhkost či se po nich chodí.
Hydroxid vápenatý při zasychání nátěru reaguje se vzdušným oxidem uhličitým. Přitom se tvoří uhličitan vápenatý, který se stává „pojivem.“ Tradičně se vápenaté nátěry nanášejí malířskými štětkami (na hladké povrchy), na povrchy velmi hrubé (ostře nahozené omítky) se používala košťata namočená ve vápenném mléce. O hůl koštěte se kleplo tak, že z něj mléko odstříklo na zeď. Nátěr se zásadně provádí na vlhký podklad. Pokud by byl podklad suchý, obzvláště za slunného počasí by vůbec nedošlo k reakci, vápno by pouze uschlo a posléze „spráškovalo.“ Prostě by ze stěny spadalo v podobě prášku. Sprašování nátěru poznáme velmi snadno - pokud po stěně přejedeme rukou, kříduje.
Doporučené poměry a přísady
Nátěr je přitom často třeba provádět až 6 krát, vždy po zaschnutí toho předchozího. Vápno se nanáší zásadně malířskou štětkou. Vápenné nátěry je nutné nanášet štětkou, váleček není vhodný. Pro jednodušší nanášení je ideální vápenný nátěr doplnit křídou rozpuštěnou ve vodě v poměru cca 1 : 10, podle potřeby kryvosti nátěru. Dále je pak vhodné do nátěru vmísit i lněnou fermež v poměru cca 1 : 100. Pak se vápno lépe nanáší. I tak je nutné počítat s více aplikacemi. Při nátěru nových omítek jeden až dva nátěry řidším vápenným mlékem v poměru 1:3,2.
Varianty vápenných nátěrů
- Vápno a olej: Vápno s lněným olejem.
- Vápno s kaseinem: Kasein je vlastně hlavním proteinem (bílkovinou) v surovém mléce (přímo od krávy, nikoliv ze supermarketu) a z něj vyrobeného tvarohu. Přidává se do vápenného nátěru (rozmíchaného vápna s vodou na bílení). Je to přírodní alternativa místo fermeže (Fermež snižuje prodyšnost, Kasein prodyšnost zachová.) Naši předkové tím dosahovali vyšší trvanlivosti nátěru a také aroma, protože nátěr trvale voní po mléce. Postupně přilévat studené mléko a míchat. Hodí se zejména pro barevné nátěry sytějšího odstínu a na fasády.
- Vápno s mlékem: Vápenná kaše se rozředí odstředěným mlékem.
- Vápno s kuchyňskou solí: Vápenná barva pro nanášení musí být řídká a cezená.
Tónování vápenných barev
Vápennou barvu můžeme tónovat, avšak jen pigmenty stálými v alkalickém prostředí. Více pigmentu snižuje tvrdost nátěru. Přes síto přidáváme do barvy až na požadovaný tón. Vápenná barva pro nanášení musí být řídká a cezená. Barvu nanášíme všemi směry nebo každou vrstvu jiným směrem. Dříve se používaly přísady snadno dostupných pigmentů, především pak zemitých. Například hlinka, dřevěné uhlí, drcená červená cihla. Později se přidala železitá žluť, červeně, černě, modrá šmolka či zelený chromoxid a další odstíny. Opět zde však byl problém omezené pojivé síly vápna - to dokázalo vázat jen malé množství pigmentu a zbytek pigmentu z nátěru takzvaně „krvácel“ a znečišťoval níže položené plochy.
Novodobě se k modifikaci vápenných nátěrů také používají akrylátové disperze (organická pojiva) v poměru menším jak 2%, a to z důvodu získání stálých barev, nikoli jen barvy bílé. Tento materiál omezuje praskání nátěru a zvyšuje stálost barevné složky.
Bezpečnost práce
A pozor i na dobré zakrytí podlah a dalších částí zařízení při malování. Jakmile vápno jednou zaschne, je velmi těžké jej odstranit dokonce i ze zcela hladkých povrchů. Chraňte oči! Pokud je zasažen zrak, okamžitě vypláchněte proudem čisté vody, následně vyhledejte lékaře. Na očích máme ochranné brýle, případně na rukou gumové rukavice. Pokožku na obličeji potřeme pleťovým krémem. Krémem sodné nebo draselné, které je žíravé. Před započetím práce věnujte pozornost pokynům pro ochranu zdraví a životního prostředí, které jsou uvedené na obalech výrobků nebo v bezpečnostních listech. Pečlivě si přečtěte všechny pokyny a řiďte se jimi. Postupujte podle zákona č.541/2020 Sb., o odpadech v platném znění.
Skladování a údržba
Chraňte před mrazem, udržujte na povrchu vodní hladinu. Vápenný nátěr je možné skladovat v originálních obalech po dobu až 12 měsíců. Chraňte před mrazem a vysokými teplotami.
Shrnutí výhod a nevýhod vápenných nátěrů
| Výhody | Nevýhody |
|---|---|
| Přirozeně dezinfikuje a vysušuje | Lze nanášet pouze na novou omítku nebo na omítku již vápnem malovanou |
| Prodyšný materiál („dýchá“) | Nutnost pečlivé přípravy podkladu |
| Odolný vůči plísním a vlhkosti | Vyžaduje více vrstev pro dostatečné krytí |
| Vysoká bělost a estetický vzhled | Při rychlém schnutí může práškovatět |
| Ekologický a zdravotně nezávadný | Omezená paleta barevných odstínů u čistě vápenných nátěrů |
| Dlouhá životnost při správné aplikaci | Těžké odstranění zaschlého vápna |
| Vhodný pro historické objekty a sanační práce | Citlivost na povětrnostní podmínky během aplikace |
tags: #vápenné #barvy #vlastnosti #a #použití