Malta patří mezi základní spojovací materiály, bez kterých se neobejde téměř žádná stavební práce. Po maltě sáhnete při zdění, omítání i lepení, a proto je potřeba vybrat vhodný typ s ohledem na způsob využití.
Základem zdicí malty je písek, cement a vápno. Malta se standardně skládá z vody, písku a třetí složky - vápna, cementu, nebo obojího. Podle toho se dělí na maltu vápennou, cementovou a vápenocementovou. Přidáním dalších složek nebo obměnou některé z nich se pak vytváří speciální typy malt, ať už jde o sádrové, šamotové a další.
Co je vápenná malta?
Když mluvíme o vápenné maltě, rozumíme směs jednoho nebo více vázacích materiálů, kde základem musí být: vápno, kamenivo, voda a někdy nějaké přísady nebo přídavky, které se budou lišit. Vápenný tmel, nebo jak ho znali starověcí Římané, mortarius; je vyrobeno z vápna, kameniva a přírodních přísad, složení, které obkladu dodává bioklimatický charakter, díky čemuž je nosič velmi propustný a zvyšuje jeho prodyšnost, aniž by ztratil jeho nepromokavé vlastnosti. Použité vápno může být základně dvou typů: vzdušné nebo hydraulické. Vápno má vlastnost ztvrdnout, když je vystaveno vzduchu, což způsobuje, že mazlavá pasta rozprostřená po povrchu začíná tvrdnout a tvoří pevnou krustu v důsledku vypařování vody, které je následkem chemické změny jeho složek. Na druhé straně, maltové směsi s hydraulickým vápnem se zpevňují bez ohledu na to, zda jsou v prostředí s vysokou vlhkostí. Takto ztvrdne při styku s vzduchem i vodou stejně. Tento typ maltu může být získán zcela přirozeně přímo ze kamene nebo průmyslovou výrobou. Vápenná malta disponuje menší pevností, výměnou za vysokou elasticitu. Hodí se proto při rekonstrukcích historických budov. Než se dostane do tohoto stavu, musí dojít k úplné karbonizaci materiálu, což vyžaduje několik měsíců, než se odpaří veškerá voda.
Historie a vlastnosti vápenné malty
Velké starověké civilizace již znaly jeho efektivitu a dodnes je považován za jeden z nejúčinnějších materiálů v dekoraci a rekonstrukci. Jeho potenciál je tak velký, že je stále považován za jeden z nejčastěji používaných materiálů pro obnovu prostor. Jeho kvalita byla prokázána po celá staletí a v tomto článku odpovíme na některé z otázek, které vzbuzují největší zvědavost na tento úžasný materiál. Přestože je to materiál používaný po tisíciletí, jeho popularita stále roste s postupem času. Za to jsou odpovědné jeho technické i estetické vlastnosti, které tento produkt zařadily do hledáčku špičkových profesionálů v oblasti dekorace a obnovy.
Tento materiál se vyznačuje vysokou úrovní alkalinity, což mu dodává úžasné vlastnosti jako je přirozené fungicidní a desinfekční působení. Nesmírně důležitá vlastnost. Vápno aplikované na povrchy umožňuje odvod nebo absorpci vody prostřednictvím hygrometrické výměny, což brání vysoké vlhkosti v prostředí. Vápenné malty mají výhodu, že jsou stejně efektivní v různých klimatických podmínkách. Mají velkou odolnost vůči dešti, vlhkosti a slunečnímu záření. Vápno má schopnost stažení nebo protažení pro přizpůsobení svého tvaru různým prostředím díky své vysoké plasticitě. Jedna z jejích nejlepších vlastností je, že pokud se jedná o maltu vyrobenou z kvalitního vápna, toto se nebude s časem zhoršovat, naopak, získá lepší konsolidaci.
Čtěte také: více o sortimentu SALITH®
Když se k tradičním materiálům správně přistupuje, mají neuvěřitelnou životnost. Vápno má antibakteriální vlastnosti, také se jím dříve bílilo, aby byli lidi i dobytek v čistém prostředí. Vápenné omítky zlepšují vnitřní klima, takže začínají být moderní, mnozí si totiž vyměnili okna za plastová a rázem mají doma plíseň. Když budete vařit a vznikne hodně páry, vápenná omítka ji pojme, a až bude sucho, zase ji pomalu odpaří. Vápno jako pojivo je energeticky méně náročné na výrobu než cement, část CO2, který vznikne při výrobě, zase spotřebují chemické procesy při tvrdnutí vápenných malt. Vápno se u nás dá sehnat snadno, jsme vápenná velmoc. Téměř v každých stavebninách lze koupit vápenný hydrát a není těžké sehnat ani pytlovanou vápennou omítku.
Typy malt a jejich použití
Malty se dělí podle způsobu využití nejčastěji na zdicí, omítkové, lepicí a správkové. Při výběru maltové směsi vždy pečlivě nastudujte informace psané na pytlích. Na každém obalu je uvedené, pro jaký účel se hodí, jakou má zrnitost, pevnost v tlaku i pro jakou tloušťku vrstvy je vhodná.
Zdicí malty
Zdicí malta je základní stavební materiál používaný pro spojování cihel, bloků, nebo kamene při stavbě zdí. Běžné malty z čerstvého vzdušného vápna se připravují v poměru 3 dílů písku na 1 díl vápna.
- Čistá vápenná malta: Čistá vápenná malta se nejčastěji využívá pro zhotovení vnitřních omítek, případně se uplatňuje i při rekonstrukcích historických budov. Ve srovnání s jinými typy malt má vysokou elasticitu, ale menší pevnost.
- Vápenocementová malta: Vápenocementová malta je při zdění, díky vysoké odolnosti a mechanické pevnosti, zlatou klasikou. Nejuniverzálnějším typem malt jsou vápenocementové, které obsahují podíl vápna i cementu. Vyznačují se větší pevností a hustotou než čistě vápenné malty, ve srovnání s cementovými se však podstatně lépe zpracovávají. Protože mají nižší stupeň nasákavosti než vápenné omítky, jsou vhodné i pro zdění v místech kontaktu zdiva se zemí. Využívají se jak pro zdění, tak omítání ve vnitřních i venkovních prostorách.
- Cementová malta: Cementová malta je prakticky beton. Pro zdění v místech s vyšší vlhkostí se využívají pevné cementové malty, které představují obdobu betonu. Vyznačují se dobrou soudržností a vysokou pevností. Hodí se pro použití ve vnitřních i venkovních prostorách a volí se do intenzivně namáhaných míst. Po cementové maltě sáhněte při zhotovení podezdívek nebo tam, kde bude docházet k výraznějšímu tlakovému zatížení (například v okolí překladů). Počítejte však s tím, že cementové malty jsou obtížněji zpracovatelné a špatně izolují teplo.
- Izolační malta: Dalším typem je tzv. izolační malta, která má vylepšenou vydatnost a zlepšenou tepelnou vodivost. Tepelněizolační malty se můžou pochlubit vylepšenou vydatností a k tomu nabízí lepší tepelnou vodivost, díky čemuž je ideální ke zdění tepelněizolačních zdicích prvků.
Další typy malt
- Lepicí malta: Jak už název napovídá, lepicí malta slouží k připojování různých stavebních prvků či materiálů k sobě. K lepení sádrokartonových a tepelněizolačních desek na podkladní konstrukci použijte lepicí maltu určenou přímo k tomuto účelu.
- Spárovací malta: Spárovací malta se ve stavebnictví používá k vyplňování mezer (spár) mezi jednotlivými stavebními prvky, jako jsou cihly, bloky či kamenné desky. Poskytuje tak strukturální stabilitu a pomáhá udržovat jednotlivé prvky pevně na místě. Zároveň však těsní, brání průniku vlhkosti a splňuje i estetická kritéria.
- Vyrovnávací malta: Pokud se potýkáte s křivou podlahou či stěnami, nemusíte se hned pouštět do náročné rekonstrukce. Řešením může být vyrovnávací malta, která zajistí rovný povrch a připraví jej pro další stavební či povrchové práce.
- Šamotová malta: Tento typ malty se od těch předešlých poměrně liší. Neslouží totiž primárně k vyrovnávání či lepení nějakého materiálu, ale k opravám a tmelení šamotových desek, které jsou nedílnou součástí topenišť a krbů.
Míchání malty
Základem zdění jsou kvalitní cihly, rovný, očištěný povrch, a především dostatek zdicí malty. Pokud mícháte v míchačce větší množství malty a spotřebujte najednou celý pytel cementu (25 kg), bere se toto množství jako cca 4 lopaty. Pro namíchání vápenocementové malty z tohoto množství cementu proto použijte 4 lopaty vápna a cca 16 lopat písku. Vápenocementová malta na zdění se míchá v poměru 4 lopaty písku, 1 lopata vápna a 1 lopata cementu. Při přípravě malty v menších množstvích se vždy nejprve smíchají suché složky a až poté se přidává voda.
Předpřipravené maltové směsi, které se při svépomocných pracích využívají nejčastěji, se od sebe liší složením a mají různé vlastnosti. Míchání malty svépomocí oceníte jako zkušený zedník, který chce cíleně ovlivňovat vlastnosti malty a tím ji přizpůsobovat nárokům prostředí, což je užitečné například u historických staveb. Pokud ale máte se zděním málo zkušeností a nechce se vám experimentovat s poměry jednotlivých složek, bude lepší zvolit pytlované směsi. Ty jsou sice dražší než příprava malty na zdění svépomocí, mají ale stálou kvalitu a jejich příprava spočívá v pouhém rozmíchání s vodou. Míchání malty svépomocí je levné a jednoduché, pravdou ale je, že u běžných menších projektů svépomocí se většinou nevyplatí.
Čtěte také: Rozhovor s Ladislavou Kubíkovou
Potřebujete větší množství malty? Na drobné svépomocné zednické práce si ve většině případů vystačíte s maltovými směsmi v pytlích, jejichž příprava je rychlá, jednoduchá a pohodlná. Pokud však plánujete stavební práce ve větším rozsahu, doporučujeme si směs namíchat ručně. Na druhé straně je pro svépomocné stavebníky obtížné odhadnout optimální poměr surovin, a tak často vytvoří kašovitou směs s nevhodnými vlastnostmi pro konkrétní účel zdění či omítání. Výběr vhodného typu maltové směsi a dodržení správného postupu přípravy je zásadní při zdění, omítání, zapravování i lepení. Pokud si s výběrem vhodného typu směsi nevíte rady, navštivte některou z poboček IZOMAT, kde vám proškolený personál podá pomocnou ruku.
Je důležité použít správné množství vody, protože nadměrné množství může způsobit, že se voda odpaří a sníží pevnost maltové směsi. Stejně tak se vaří vápno a cement, takže směs záleží na konkrétní aplikaci. Doporučuje se, aby se směs různých prvků tvořících vápennou maltu provedla těsně před aplikací na podklad, ať už je to podlaha nebo zeď. Tato směs nám poskytne optimálnější výsledky, pokud se provede pomocí průmyslového míchače, i když je také možné to udělat ručně.
Klíčové složky pro míchání malty
- Ideální ostrost písku (ideální obsah jílu): Čím méně jílu písek obsahuje, tím bude výsledná směs lépe držet, lepit a snížíte i riziko popraskání.
- Ideální zrnitost písku: čím hrubší písek je, tím více vápna budete potřebovat. Pro namíchání je ideální písek frakce 0-4 mm.
- Správný druh cementu: pro většinu staveb svépomocí si vystačíte s klasickým portlandským cementem běžně dostupným ve stavebninách.
- Správný druh vápna: nejlepší a nejlevnější volbou bývá vápenný hydrát, tedy hašené vápno.
Postup míchání
- Přesně musí být vypočítáno množství každé složky: vápno, voda, písek, cement.
- Poté se pokračuje v míchání přísad, které se mají přidat do malty. Nejběžnější bývá písek nebo následně štěrk.
- Dorazili jsme k poslednímu kroku. Jakmile je dokonale smícháná a malta je suchá, je čas ji aplikovat. Odborníci doporučují její umístění v horní části, aby se rozšířila touto oblastí.
Jako radu doporučujeme použít v maltě hydratované vápno, aby tak urychlilo vysychání malty. Než se vápenná malta použije, měla by projít procesem zrání. Když suchý vápenný hydrát namočíte, vznikne vápenná kaše - pojivo, které s pískem a vodou tvoří maltu. Když namočenou kaši necháte pár měsíců odležet, zlepší se její vlastnosti.
Vápenná malta v moderní a historické architektuře
Struktury, které se nacházejí venku, jako například fasády, mají velkou nevýhodu, že jsou neustále vystaveny povětrnostním vlivům, což ovlivňuje stav povrchu a opotřebuje je. To vše, spolu s uběhlým časem, nevyhnutelně vede k jejich zhoršení. Aby bylo možné tohoto cíle dosáhnout, vápenná malta je ideálním materiálem, který nám pomůže problém efektivně vyřešit. Jedná se o ideální produkt pro renovaci fasád, ať už se jedná o soukromý dům, nebo dokonce o památkové budovy. Jeho potenciál jí dá mladší vzhled i lepší vlastnosti v termínech mechanické a chemické odolnosti, čímž fasáda získá lepší vlastnosti, které jí poskytnou dlouhou životnost.
V koupelnách je situace podobná. Mají výhodu, že jejich stav neovlivňují klimatické podmínky, nicméně vysoká vlhkost a stálý kontakt s vodou vyžaduje použití obkladu, který poskytuje větší odolnost proti těmto prvkům.
Čtěte také: Leskovec nad Moravicí a jeho historická vápenná pec
Historické stavby je nutné opravovat za naprosto minimálního použití cementu. Důvodem je ono několikrát zmiňované dýchání staveb. Historické stavby, jak je vám nejspíš známo, neměly jinou hydroizolaci než omazání základů jílem. Tato izolace fungovala dobře, ale ovšem za předpokladu, že vlhkost, která se přes ni do zdiva dostala, se musela odpařit. To je právě kámen úrazu. Cementové omítky jsou téměř neprodyšné a dům pak "nedýchá". S vápennou "dýchá". Vápenocementová malta je sice nepatrně prodyšná, ale blíží se spíše k cementové.
Co se týče dýchání moderních staveb, jedná se opravdu o mýtus. Moderní doba si totiž žádá jinou tepelnou pohodu. Tím, že se dům zateplí, stává se automaticky pro vodní páry nepropustným. Respektive je nutné, aby byl nepropustný. Rosný bod (místo kde začne pára kondenzovat) je totiž uvnitř tepelné izolace. V případě, že se nezabrání vodní páře dostat se do tepelné izolace, izolace začne vlhnout a plesnivět.
Hliněná omítka stejně jako nepálená cihla (tedy hliněná) opravdu s vlhkostí pracuje. Ve chvílích, kdy je ve vzduchu vyšší vlhkost, ji do sebe natáhnou, a když je nižší, tak ji zase uvolní. Udržují tedy v místnostech přibližně konstantní relativní vlhkost. Vyrovnává tak rozdíly mezi dnem a nocí, mezi létem a zimou, mezi chvílemi, kdy je místnost více nebo méně využívána. Navíc vlhkost vzduchu, kterou tak udržuje, je pro lidské tělo optimální. Problém ovšem nastává u novostaveb s moderními (téměř dokonale těsnými) okny a dveřmi. Hlína samozřejmě není všemocná. Když v takovém případě nebude dům dostatečně větraný uměle, nebude hlína ve zdech k ničemu. Ba dokonce může být na obtíž, protože nadměrná vlhkost hliněným konstrukcím neprospívá.
Srovnání pojiv a malt
Nejdříve uveďme nejdůležitější rozlišovací kritérium: Cement je hydraulicky tvrdnoucím pojivem, které tuhne jak na vzduchu, tak i pod vodou. Smícháním s vodou, přidáním příměsí různých zrnitostí (např. drceného kamene, drobného štěrku, písku) a v případě potřeby dalších aditiv (např. plastifikátoru, těsnicí hmoty atd.) a přísad (např. barevných pigmentů, vláken atd.) získáme beton.
(Zdicí) malta k vyzdívání a omítková malta na jednovrstvé nebo vícevrstvé omítnutí stěn a stropů jsou naopak stavebními materiály, které se skládají z minerálního nebo organického pojiva (např. cementu, ale také sádry, vápna, plastu atd.), z vody, kameniva zrnitosti maximálně do čtyř milimetrů a z příměsí (např. písku, úlomků tvrdých cihel, kamenných mouček atd.) a v případě potřeby z aditiv. Pro každou oblast použití existují vhodné malty a omítky.
Cement
Cement je hydraulickým pojivem. Šedý nebo bílý prášek se skládá mimo jiné z jemně mletého slínku portlandského cementu, struskového písku, popílku, mletého vápence, a dále z anorganických a přírodních minerálních vedlejších složek, z kterých po smíchání s vodou vznikne cementová kaše. Tato kaše postupně ztvrdne a je pevná a odolná i pod vodou.
Malta
Cement není ostatně jen základem do betonu, může být také pojivem do malty - přesněji do cementové malty. Tuto maltu lze všestranně použít při stavbě domu, v interiéru i exteriéru, na opravy, ale také k omítání. Cementová malta se vyznačuje vysokou pevností a dobrou soudržností. Uplatnění proto nachází při zvlášť intenzivním namáhání v oblasti podezdívky nebo u sklepního zdiva.
Pokud se cementové pojivo nahradí nebo doplní vápnem, vzniká vápenná malta, respektive vápenocementová malta. Čistá vápenná malta se používá jako omítka v interiéru především z důvodu jejích vlastností, které regulují vlhkost. Vápenocementová malta, nazývaná také univerzální malta, se díky vápnu snadněji zpracovává a lze ji univerzálně používat ke zdění v interiéru i exteriéru - je však poněkud méně odolná než čistě cementová malta.
V závislosti na receptuře a příměsi dalších látek se získávají další malty - například tenkovrstvá malta (třeba k vyzdívání tvárnic z pórobetonu nebo lehkého betonu), šamotová malta (k vyzdívání a opravám topenišť), sádrová malta (k lepení sádrových desek, zatmelení spár u sádrových výrobků nebo upevňování elektroinstalací) nebo malta na dláždění (k pokládce keramické dlažby a desek).
Omítka
Omítková malta naproti tomu sestává také z pojiva (cementu, vápna, sádry nebo umělé pryskyřice), z příměsí se zrnitostmi maximálně do čtyř milimetrů, z vody nebo rozpouštědel a popřípadě z dalších přísad. Rozlišujeme omítky s minerálními pojivy (například standardní omítky, lehké omítky, tepelně izolační omítky atd.) a omítky s organickými pojivy (s umělou pryskyřicí).
Úkolem venkovních omítek (zpravidla vápenocementové omítky na fasádě a cementové omítky v oblasti podezdívky) je chránit zdivo před vlhkostí a povětrnostními vlivy. Navíc regulují vlhkost ve stavebních prvcích. Vnitřní omítky (jádrové omítky) (hlavně vápenná omítka, sádrová omítka nebo vápenosádrová omítka) slouží jako podklad pod omítku pro další úpravu stěn (např. válečkovanou nebo škrábanou omítku, obklady atd.).
Omítky vázané plastickým materiálem (omítka s umělou pryskyřicí/disperzní omítka) jsou velmi elastické, odolné proti povětrnostním vlivům a dobře drží. Jsou k dostání v mnoha barvách, dají se dobře zpracovávat a podle nabídky jsou použitelné v interiéru nebo exteriéru.
| Typ malty | Hlavní pojivo | Vlastnosti | Typické použití |
|---|---|---|---|
| Vápenná malta | Vápno (vzdušné/hydraulické) | Vysoká elasticita, prodyšnost, regulace vlhkosti, fungicidní účinky, pomalé tuhnutí (vzdušné vápno) | Rekonstrukce historických budov, vnitřní omítky, fasády (s hydraulickým vápnem) |
| Vápenocementová malta | Vápno + Cement | Vysoká odolnost, mechanická pevnost, snazší zpracovatelnost než čistě cementová, nižší nasákavost | Univerzální zdění a omítání (interiér i exteriér), místa kontaktu zdiva se zemí |
| Cementová malta | Cement | Vysoká pevnost, dobrá soudržnost, obtížnější zpracovatelnost, špatná tepelná izolace | Podezdívky, sklepní zdivo, místa s vysokou vlhkostí, intenzivně namáhaná místa |
Pozor: Cement a vápno dráždí pokožku, oči a sliznice. Při práci s těmito látkami proto používejte pevnou obuv, rukavice a ochranné brýle!
tags: #vapenna #malta #se #pouziva #na #informace