Betonové podlahy se pro své vlastnosti (zejména odolnost a pevnost) používají jak v interiérových, tak exteriérových prostorách. Vzhled podlahy i její parametry do značné míry ovlivňuje způsob povrchové úpravy. Povrchové úpravy betonu se provádí z důvodu vylepšení mechanických vlastností materiálu i jeho vzhledu. Pomocí povrchové úpravy lze také úspěšně renovovat starší vrstvy betonu, které nevyhovují z estetického ani funkčního hlediska.
Mechanické způsoby povrchové úpravy betonu
Mezi základní mechanické způsoby povrchových úprav patří broušení, frézování a leštění.
- Broušení: Technologie broušení se využívá pro jemné opracování povrchu betonové podlahy. Provádí se pomocí speciálních brousicích souprav s diamantovými či tvrdokovovými nástroji, které umožňují odstranění cca 2mm vrstvy povrchu. Profesionální stroje k broušení betonu jsou soustavně chlazeny vodou.
- Frézování: Pokud je při renovaci potřeba odstranit silnější vrstvu betonu, přistupuje se k frézování. Profesionální frézy na beton dokážou odstranit i vrstvu betonu silnou přes 8 mm.
- Leštění: Konečná úprava betonových podlah se provádí leštěním. Lešticí stroj pracuje při vysokých otáčkách a dodá betonové podlaze poutavý lesklý vzhled.
Nátěry a impregnace betonových podlah
Vlastnosti betonové podlahy lze vylepšit nanesením vrstvy nátěru či impregnace. Nanesení penetračního nátěru je důležité zejména u minerálních podlah na cementové bázi. Sjednotí savost a zajistí trvanlivost požadovaných vlastností podkladu. Protože penetrace betonu zvyšuje přilnavost, je součástí přípravy podkladu před nanášením nátěrového systému. Beton je přirozeně pórovitý a nasákavý materiál.
- Pro zacelení pórů se používají uzavírací nátěry, které zvyšují odolnost vůči chemikáliím i působení slunečního záření.
- V místech, kde dochází ke kontaktu s vodou a hrozí riziko uklouznutí, se na betonové podlahy nanáší speciální protiskluzové nátěry. Mají vysoký podíl pevných částic, které povrch zdrsňují a minimalizují riziko uklouznutí.
- Pro ochranu betonových podlah před vlhkostí a vodou se povrch ošetřuje hydrofobním nátěrem, který zabrání přístupu vody i do drobných trhlin.
- Tenkovrstvý nátěr na pryskyřičné bázi se nanáší strojově. Protože betonovou podlahu vytvrdí, zlepšuje odolnost vůči chemickým i mechanickým vlivům.
Dekorativní úpravy betonových ploch
I betonové plochy ve venkovních prostorách mohou vypadat originálně.
- Dekorativní vymývaný beton se nejčastěji využívá na příjezdové cesty, chodníky či parkovací stání. Vyznačuje se poutavým vzhledem obnažených kamenů a protiskluzností.
- Podlaha z raženého betonu imituje vzhled zámkové dlažby či pravidelně vyskládaných kamenů. Realizuje se ražením do čerstvého betonu, a to pomocí speciálních razidel různých tvarů.
Stříkání betonu
Další metodou povrchové úpravy betonové podlahy je stříkání. Využívá se jak u nových venkovních podlah, tak u renovací. Metodou stříkání lze na připraveném podkladu vytvořit různé vzory a docílit tak poutavé imitace kamene či dlažby. Pomocí šablon či lepicích pásků se na podkladu připraví požadované vzory a následně se nastříká tenká vrstva jemné směsi probarveného betonu. Finální nastříkaná vrstva je hladká a protiskluzová.
Čtěte také: Materiály pro úpravu betonu
Renovace betonové podlahy nátěrem
Nejjednodušším způsobem renovace betonové podlahy je překrytí novou vrstvou nátěru. Na trhu jsou k dispozici speciální barvy na beton, které jsou odolné a na připravený podklad dobře přilnou. Jedná se o snadné a cenově dostupné řešení pro oživení starých betonových ploch, a to jak v exteriéru, tak interiéru.
Další techniky úpravy vzhledu betonových podlah
Vzhled nové betonové podlahy lze ozvláštnit i dalšími technikami. Patří mezi ně například gravírování, rytí, ruční malování či probarvování. Různé vzory, ornamenty či spáry se ručně či strojově vrývají do tenké barevné vrstvy, která se nanáší na připravený betonový podklad. Realizace takové betonové podlahy je však časově náročná a vyžaduje zkušenosti i umělecké cítění.
Příprava betonové podlahy před úpravou
Pokud jste se rozhodli oživit stávající betonovou podlahu nátěrem, stříkanou vrstvou či jiným typem povrchové úpravy, musíte ji připravit. Beton je potřeba v první řadě zbavit všech nečistot či zbytků stavebních hmot. Podkladová vrstva musí být rovná a bez viditelných prasklin, úlomků či spár. Odstranění nečistot z podkladu si usnadníte použitím vysokotlakého čističe, který dokáže uvolnit i zašlou špínu. Před dalšími úpravami však musí povrch dokonale proschnout. Máte-li v plánu podlahu opatřit barevným nátěrem, nejprve beton ošetřete penetrací.
Tryskání betonu
Mnohé firmy dnes nabízejí služby tryskání betonů vysokotlakým vodním paprskem. Hlavní činností těchto firem je většinou pomocná údržba betonového povrchu při sanacích a příprava povrchů betonu ve stavebnictví. Proti tomu existují specializované firmy (nebo i drobní živnostníci), které se věnují specifickému využití tryskání betonů. Tryskání betonů nemá například příliš velké využití pro tryskání metáním.
Využití vysokotlakého vodního paprsku
Jaké využití má vysokotlaký vodní paprsek při ošetření betonových prvků? Nejběžnější aplikací, kterou využijí i majitelé domů, je tryskání tlakem vody. Stačí mít dostatečný tlak vody a tryskací jednotku. Pokud tlak vody nestačí, je nutné pořídit či vypůjčit si speciální kompresor. Hygienické normy pro takové čištění v některých případech vyžadují speciální nároky: tryskání horkou vodou pod tlakem. Zde je třeba speciální tryskací jednotky, jejíž cena je v řádu desetitisíců. Pořád tu mluvíme ale jen o čištění betonu.
Čtěte také: Postupy pro povrchovou úpravu betonu
Abrazivní tryskání
Pokud je nutné zbavit se nežádoucích či zvětralých částí betonu, tato běžná zařízení rozhodně nestačí. To se pak nejen pohybujeme v pořizovacích cenách v řádech statisíců i milionů, ale také ve spleti certifikací a bezpečnostních omezení. Samotné vodní tryskání zvládne celkem běžně vrtání do betonu do hloubek několika desítek centimetrů nebo demolice částí betonu.
Metoda tryskání betonu, kdy je pod tlakem hnána speciální látka (pevné částice) - tzv. abrazivum, má již velmi blízko k původnímu významu pojmu pískování povrchů. Hlavní rozdíl je v častějším využití mísení s vodou. Nejčastěji se využívá vysokotlaký vodní paprsek, ke kterému je přisávána abrazivní směs v k tomu určené jednotce. Druhou metodou je tryskání vodní clonou, kdy se do proudu sušeného abraziva v koncové trysce přimíchává voda. Mezi moderní trendy pak patří speciální "mokrá směs pro tryskání". Vhodným poměrem vody a abraziva lze dosáhnou velmi ohleduplného ošetření povrchů staveb.
Opravy betonu
Opravy betonu jsou nezbytné pro udržení pevnosti a stability betonových konstrukcí, které se mohou v průběhu času zhoršovat vlivem různých faktorů, jako jsou povětrnostní vlivy, mechanické zatížení, chemické reakce nebo korozní procesy. Opravy betonu se používají k prodloužení životnosti konstrukcí a zajištění jejich bezpečnosti.
Existují způsoby, jak opravit povrchové trhliny pomocí akrylátových a epoxidových pryskyřic, cementových stěrek a injektážních metod, a také je možné opravit poškozené betonové konstrukce obnovením výztuže i zajištěním protikorozní ochrany. Při rozsáhlejších poškozeních se používá metoda doplňování a obnovy betonu, např. polymerovými stěrkami, a k opravě betonové podlahy nebo povrchu se používá např. epoxidový nátěr.
Při sanaci betonu se musí zohlednit různé stavebního objektu se týkající požadavky jako třídy pevnosti a třídy modulu pružnosti. Evropská norma pro sanaci EN 1504 část 3 rozděluje náhradu betonu do tříd R1 až R4 a snaží se tím přihlédnout k daným skutečnostem, které jsou typické pro stavební dílo a pro podklad.
Čtěte také: Postupy pro úpravu venkovního betonu
Ochrana pohledového betonu
Stěžejním cílem při údržbě a opravách pohledového betonu je v prvé řadě udržení či obnova jeho vzhledu. Sem náleží např. zdrsnění povrchu betonu (např. Povrch pohledového betonu je, jako u všech silně porézních stavebních materiálů, citlivý k celé řadě vlivů, ochotně absorbuje vodu i jiné kapalné látky (zejména oleje), v povrchových vrstvách ulpívá snadno prach i jiné nečistoty. Porézní povrch se snadno zbarvuje, pokud na něj působí trvale či periodicky úkapy z dešťových svodů a klempířských prvků, porézní povrch usnadňuje úchyt mikroorganizmů atd. Zejména v exteriéru je řada těchto vlivů velmi intenzivní.
Na vzhled pohledového betonu má mimořádně výrazný vliv vlhkost. Nerovnoměrnost ve vlhkosti povrchových vrstev, resp. nerovnoměrnost v rychlosti jejich vysychání může vést k trvalému či dočasnému „posunu” v barevnosti jednotlivých oblastí, transport vlhkosti vede obvykle i k tvorbě nežádoucích výkvětů.
Preventivní opatření
Je nutno mít vždy na paměti, že pohledový beton je z estetického hlediska proměnlivý, snadno „zranitelný“ jak vlivy okolního prostředí, tak i vandalskými „útoky”. Konstrukce z pohledového betonu je zhotovena kvalitně, bez defektů, je investorem či projektantem bez výhrad akceptována. Ochrana takového betonu je zásahem čistě preventivním. Jde o to předejít nežádoucímu znečišťování povrchu, předejít koroznímu působení prostředí a tam, kde toto nebezpečí hrozí, může jít o ochranu před vandalizmem.
Primárním preventivním opatřením pro dlouhodobé zachování odpovídajícího vzhledu musí být vlastní konstrukční řešení. Je třeba eliminovat rovné nespádované plochy, kde může v exteriéru docházet k zadržování sněhových či dešťových srážek a prachu. Hladová či mírně kyselá voda z tajícího sněhu resp. deště může relativně velmi rychle narušit vzhled povrchu pohledového betonu. Rovněž je nezbytné vyřešit konstrukční detaily tak, aby voda stékající z oplechování nepřicházela do trvalého či periodického kontaktu s povrchem betonu. Rezavé skvrny či zbarvení od sloučenin mědi jsou následně prakticky neodstranitelné. Samostatnou otázkou je správné nadimenzování dilatací.
V interiéru je nutno pečlivě zvážit řešení takových detailů jako je napojení svislých stěn do podlah či schodišťových stupňů. „Údržba” resp. čištění vodorovných ploch vede téměř vždy k nežádoucímu a obtížně odstranitelnému ušpinění kontaktních ploch. To samé platí o vetknutí zábradlí do pohledového betonu.
Hydrofobizace povrchů
Mezi nejúčinnější preventivní opatření bránící zaprášení povrchů a usnadňující jejich následnou údržbu patří hydrofobizace povrchů. Hydrofobizované (nesmáčivé) povrchy zabraňují pronikání vody a vodných roztoků do podpovrchových partií, což má významný dopad na čistotu ošetřených ploch i jejich korozní a mrazovou odolnost. Hydrofobizace se provádí alkalicky odolnými polysiloxany či oligomerními silany, a to buď ve formě roztoku v organických rozpouštědlech, nověji pak ve formě vodou ředitelných emulzí. Opatření je technologicky velmi jednoduché, podmínkou je pouze dostatečně suchý podklad, v případě použití emulzí přiměřené odmaštění povrchu a odstranění odbedňovacích přípravků.
Uzavírací impregnace
Další možností je opatřit povrch pohledového betonu uzavírací impregnací, která vytváří v pórovém systému narozdíl od polysiloxanů souvislý film. Prostředky pro to používané jsou buď styrenakrylátové či styrenbutadienové alkalirezistentní disperze nebo prostředky na bázi organických jednosložkových či vícesložkových pryskyřic. Opatření podobně jako v předchozím případě zabraňuje v přístupu vody do podpovrchových partií, dochází zpravidla k určitému zpevnění povrchu v mechanickém slova smyslu. Opatření omezuje špinivost povrchu, může bránit karbonataci, zvyšovat korozní odolnost.
Povrch betonu má zvýrazněné zabarvení, dochází k „prokreslení” trhlin i jiných imperfekcí. Obdobný dopad na vzhled povrchu pohledového betonu má i preventivní nanášení tzv. antigraffiti nátěrů. Ty si obvykle nekladou za cíl znemožnit nanášení sprejerských výtvorů, ale usnadnit především jejich případné odstranění. Často se kombinují s výše uvedenými uzavíracími impregnacemi.
Doposud jmenované ochranné prostředky mají malou či velmi omezenou schopnost zpomalit karbonataci, popř. zvýšit odolnost povrchu k jiným korozním faktorům. K tomu je obvykle nezbytné použít speciálně formulovaných prostředků sekundární ochrany. Ty však mají i v transparentní podobě výrazný dopad na vzhled povrchu, navíc v přítomnosti drobných imperfekcí bez předchozího vytmelení povrchu se jejich účinnost dramaticky snižuje. Přestěrkování (vytmelení) povrchu jemnými stěrkami a následná aplikace speciálně formulovaného prostředku sekundární ochrany však nebývá již považována za „pohledový” beton.
Opravy pohledového betonu
V průběhu výstavby železobetonových konstrukcí z pohledového betonu či při výrobě a transportu prefabrikátů může dojít k celé řadě drobných i závažnějších poruch. Nejčastěji se jedná o mechanické poškození hran a rohů, řidčeji se vyskytuje mechanické poškození ploch.
Velmi problematickým defektem jsou trhliny bez ohledu na důvod jejich vzniku. Odstranění nežádoucích přelivů v oblasti styků či pracovních spár se často s neuspokojivým výsledkem řeší broušením povrchu, ve větším rozsahu pak pemrlováním či mechanickým pikováním. V důsledku těchto zásahů do povrchu betonu dochází k obnažení hrubých podílů kameniva, z estetického hlediska je to zásah často neakceptovatelný.
Menší poruchy, olámané rohy a hrany se zpravidla s úspěchem opravují polymermaltovými či polymerbetonovými kompozicemi. Ty vynikají jednak velmi dobrou přídržností k podkladu a jejich barevný odstín je obvykle možné přizpůsobit barvě opravovaného prvku, což bývá obzvlášť významné u betonů barevných.
U větších či rozsáhlejších poškození a defektů je obvyklé používat spíše polymercementové kompozice, kde pojivou složkou je portlandský cement zušlechtěný přidanými polymery. Použitím polymercementových kompozic se dosahuje jen zřídka odpovídajícího barevného odstínu, struktura opravovaných a neopravovaných míst nebývá zcela stejná.
Čištění pohledového betonu
Nejčastějším úkonem z hlediska údržby pohledového betonu je čištění povrchu. Nejjednodušším a současně nejšetrnějším postupem je tlakové mytí vodou. Tento postup je zejména účinný u povrchů preventivně hydrofobizovaných či impregnovaných. Účinnost zásahu se zvyšuje použitím teplé vody a ekologicky šetrných a odbouratelných saponátů. Metoda nemá při tlacích do 40 bar prakticky žádný dopad na strukturu povrchu.
Velmi účinnou metodou čištění povrchů betonových konstrukcí a dílů je použití parních čističů. Metoda „tryskající” proti povrchu páru předehřátou na cca 140 ºC o tlaku přibližně 4 bary je účinná na čištění olejových skvrn či mastnot obecně a výborně se uplatňuje při odstraňování graffiti tam, kde byly použity antigraffiti prostředky, zejména na voskové bázi.
Mezi velmi šetrné a progresivní metody, které nacházejí uplatnění opět především při odstraňování graffiti, náleží postup označovaný jako „vacublasting”, tryskání v podtlaku. Metoda spočívá ve vytváření podtlaku nad vymezenou částí povrchu, přičemž v důsledku toho je do speciálně konstruované komory nasáváno vhodné abrazivo. To je společně s odstraněným prachem, barvami a dalšími nečistotami odsáváno. S ohledem na to, že je možno volit abraziva různé tvrdosti, má tento postup malý či zanedbatelný dopad na strukturu povrchu betonu, zejména jsou-li použity organické drtě velmi šetrné k podkladu.
V tomto ohledu je metoda podobná klasickému tryskání pískem či nesilikátovými abrazivy, kdy je proti povrchu čištěného betonu abrazivo vrháno proudem vzduchu. Hloubka zásahu, a tím i charakter vyčištěného povrchu, odvisí od granulometrie abraziva, od toho zda se jedná o ostrohrannou drť či oblá zrna a na řadě dalších faktorů (doba tryskání aj.). S obdobným dopadem na vzhled povrchu lze počítat při použití vysokotlakého vodního paprsku (VVP).
Pokud došlo k poškození či rozpadu povrchu pohledového betonu, např. v důsledku působení posypových solí (CHRL), v důsledku koroze ocelových výztužných vložek apod., nezbývá obvykle nic jiného, než realizovat opravu pohledového betonu „klasickým” sanačním postupem. Z povrchu opravované konstrukce musí být v takovém případě odstraněn veškerý nesoudržný, uvolněný, zvětralý či jinak viditelně poškozený beton.
Povrchy, z nichž byl odstraněn beton, jsou při klasicky prováděné sanaci doplněny na původní průřez. S ohledem na rozsah poškození se správková reprofilační malta nanáší buď zednickým způsobem nebo způsobem strojním. Rozsahem menší poruchy, především v interiéru, je možné opravit i speciálně formulovanými polymermaltovými kompozicemi.
Obecně je ovšem nutno připustit, že u pohledových betonů, u kterých se projevily poruchy ve větším rozsahu, se povrchy takových konstrukcí do původní podoby sanují velmi nesnadno, obvykle to není technicky ani ekonomicky proveditelné. V takovém případě je nutno počítat s nově pojatou finalizací povrchu. K tomu lze použít poměrně široké palety možností, např. vytmelení a sjednocení celého povrchu jemnou stěrkou (tzv. egalizace) a následné nanesení krycího barevného nátěru.
Výhodou těchto řešení je zajištění odpovídající trvanlivosti opravených povrchů, možnost propůjčit povrchům zcela nový vzhled, a to jak ve smyslu strukturním či barevném. Použití obkladových prvků umožňuje velmi často i účinnou ochranu vůči vandalským útokům, usnadňuje se čistitelnost takto řešených povrchů, u dopravních i jiných staveb je možné zvýšit specificky korozní odolnost atd.
Oprava a údržba pohledových betonů je oborem, kde se uplatňuje řada technologií a materiálů široce využívaných i v jiných nestavebních oborech (např. údržba a obnova přírodního kamene). Základním předpokladem pro dlouhodobou trvanlivost konstrukcí z pohledového betonu je nejen bezchybné provedení při výstavbě a výrobě, ale, jak bylo již zdůrazněno, i konstrukční a projektové řešení. To v maximální možné míře musí eliminovat výše zmíněná rizika, musí předejít vzniku trhlin a rovněž dobré konstrukční řešení by mělo usnadnit i běžný každodenní úklid a provoz interiérů.
tags: #úprava #povrchu #betonu #metody