Užitečnost a multifunkčnost omítek je rozhodně nezpochybnitelná. Omítky chrání stěny před poškozením a nečistotami, plní i estetickou funkci a umožňují správný odvod vlhkosti ze stěn v interiéru. Vhodná tloušťka omítky ochrání stěny tak, že nebudou náchylné vůči vlhkosti ani mechanickému poškození.
Typy omítek a jejich vlastnosti
Omítky se dělí na vnitřní a venkovní. Dobře zvolená vnitřní omítka vám umožní vytvořit vhodný podklad pro následné dokončovací práce. Nejpopulárnější jsou cementová omítka, vápenocementové, vápenné, sádrové, vápenosádrové až po jádrové omítky. Všechny tyto omítky jsou minerální. Pamatujte, že vnější omítky mají jiné vlastnosti než vnitřní. Vnější povrchy jsou více vystaveny mrazu a vlhkosti, vnitřní povrchy jsou náchylnější k mechanickému poškození.
Sádrové omítky
Sádra je nejoblíbenější materiál používaný pro omítání. Tyto unikátní stavební materiály lákají svou nízkou cenou a snadnou aplikací a také tím, že s nimi lze snadno vytvořit hladký, vzhledově atraktivní povrch. Sádrové omítky nanášíme v jedné vrstvě. Hlavní složkou sádrové omítky nebo omítkové směsi je samozřejmě sádra. Dále se přidává vápno, změkčovadla a kalibrované kamenivo. Sádrové omítky lze používat na omítání většiny místností, ale vyvarujte se jejich pokládání na povrch stěn v místnostech, kde je vysoká vlhkost, tedy v kuchyni, koupelně nebo prádelně. Sádra se díky vytvoření jednotného hladkého povrchu stěny skvěle hodí jako podklad pro nátěr. Tapetování na sádrovou omítku probíhá hladce a výsledný vzhled je elegantní a estetický. Docela důležitou výhodou sádry je, že má relativně krátkou dobu schnutí.
Vápenocementové omítky
Vápenocementová omítka patří spolu se sádrovou omítkou k nejoblíbenějším řešením pro úpravu stěn. Její velkou předností je odolnost vůči vlhkosti, díky čemuž ji můžete bez obav použít v kuchyních, koupelnách, prádelnách nebo garážích. Vápenocementová malta je směsí hašeného vápna, cementu a říčního či kopaného písku. Jednotlivé druhy vápenocementových omítek se liší zrnitostí kameniva v omítce, což bývá písek nebo perlit. Vápenocementová omítka se používá v interiéru se zvýšenou vlhkostí, ale i tam, kde je omítka vystavena většímu mechanickému poškození a opotřebení. Na rozdíl od sádrových omítek vyžadují vápenocementové omítky větší přesnost při nanášení a dokončovací úpravě, zvláště když se očekává efekt hladké stěny. Vápenocementové omítky jsou obvykle hotové omítkové směsi. Jsou vhodné pro ruční i strojní aplikaci s použitím omítacího stroje.
Hliněné omítky
Nejznámější vlastností hliněných omítek je jejich schopnost spoluvytvářet optimální vlhkost vnitřního prostředí. Hliněné omítky žádnou vlhkost v interiéru nevytváří, pouze dynamicky zvýšenou vzdušnou vlhkost nasávají a při poklesu vzdušné vlhkosti interiéru ji zpět uvolňují. Pomáhají tak udržovat klima v interiéru v rovnovážném stavu. Míra schopnosti hliněných omítek vyvažovat vzdušnou vlhkost interiéru je dána objemem hliněného materiálu, který se v daném prostoru vyskytuje. Čím více hlíny, přesněji uvedeno jílových minerálů obsažených v hlíně, v daném prostoru máte, tím více se bude jeho schopnost regulace vzdušné vlhkosti projevovat. Znatelného projevu bude dosaženo až při aplikaci hliněné omítky v plné skladbě (nad 15 mm). Pokud budou v plné skladbě vyomítány všechny plochy prostoru, bude efekt hliněných omítek velký. Spolu s dalšími vlastnostmi, především schopností akumulace tepla a jeho zpětným sáláním, vytváří hliněné omítky obecnou stabilitu a setrvačnost optimálního vnitřního prostředí ve všech aspektech. Osobně říkám, že vytváří tzv. "měkkost" vnitřního prostředí. Jelikož je míra těchto vlastností dána množstvím hlíny v interiéru, doporučujeme hlínu nejen v podobě omítek, ale také v podobě konstrukčních materiálů. Pak je objem hliněné hmoty opravdu velký a stabilita a "měkkost" vnitřního prostředí obrovská.
Čtěte také: životnost interiérových nátěrů Primalex
Další typy omítek
Z hlediska použitého pojiva lze omítky obecně rozdělit na cementové, vápenocementové, vápenné, sádrové, vápenosádrové. Tradiční omítky jsou především sádrové a vápenocementové omítky. Cementová omítka nabízí větší odolnost vůči opotřebení a vlhkosti než sádrová. Dále se používají i jiné vnitřní omítky: hliněné omítky, tepelně izolační omítky, akrylátové omítky, a také ty na bázi silikonu a další.
Tloušťka omítky
Omítání vnitřních stěn není jednoduchá záležitost a špatně položená vrstva omítky a její tloušťka může později způsobit problémy. Optimální tloušťka omítky závisí především na druhu omítky. Tloušťka klasické omítky by měla být 15 mm, maximálně do 20 mm. Omítka na stropy je o něco tenčí a její tloušťka bývá 15 mm. Na dokonale hladké podklady lze nanášet tenkovrstvé omítky o tloušťce 3 mm. Maximální a minimální tloušťka omítky pro konkrétní typ omítky se může lišit. Před zahájením omítacích prací si vždy prostudujte informace na obalu výrobku, abyste správně zvolili tloušťku omítky podle konkrétního typu materiálu.
| Typ omítky | Doporučená tloušťka | Poznámka |
|---|---|---|
| Klasická omítka | 15-20 mm | |
| Omítka na stropy | 15 mm | |
| Tenkovrstvé omítky | 3 mm | Na dokonale hladké podklady |
| Hliněná omítka (plná skladba) | > 15 mm | Pro výraznou regulaci vlhkosti |
| Sanační omítka | ≥ 20 mm | Při silnějších vrstvách vícevrstevně |
Příprava podkladu pro omítání
Nejdříve je nutné odstranit příčinu zvýšené vlhkosti, která vzniká například poruchou střechy, kanalizace, či jiného média nebo ochránit zdivo před povětrnostními vlivy. Zdivo musí dokonale vyschnout, vlastní vlhkost nesmí před omítáním přesáhnout hodnotu 6% a v zimě hodnotu 4%. Pokud se na zdivu objeví zmíněné výkvěty, je nutné vzniklé povlaky odstranit ocelovým kartáčem. Je nutné odstranit i další nečistoty, které představují uvolněné kousky cihel či nadbytečné množství malty. Tento postup je dobré opakovat několikrát s časovým odstupem.
Oprava podkladu
Podklad se nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké je potřeba zvážit jejich příčinu a případně nechat budovu zkontrolovat statikem. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály, v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikost volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny.
Penetrace nebo špric
Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné. Před vlastním omítáním je vhodné nanést cementový postřik, po jehož řádném vyzrání v době dvou až tří dní se mohou nanášet jednotlivé vrstvy omítek.
Čtěte také: Informace o požadavcích na trvanlivost staveb
- Špric: je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na nic lépe držela nahazovaná omítka.
- Penetrace: je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost.
Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny. Penetrace musí být natřena minimálně 24 hodin před aplikací omítky. Pod omítky doporučuji mít penetraci probarvenou k odstínu omítky. U rýhovaných struktur doporučuji mít penetraci probarvenou ve stejném odstínu jako je omítka. Podklad pod omítku se musí nechat řádně vyschnout. Neprovádějte aplikaci omítek na vlhký a zmrzlý podklad.
Aplikační podmínky a technologické přestávky
Omítky lze aplikovat na stěny, když teplota není nižší než 5 stupňů a vlhkost nepřesahuje 3 %. Ideální pro aplikaci omítek je rozmezí teplot +5°C až +25°C. Po přidání doporučených urychlovačů lze omítku aplikovat do 0°C. Není vhodná aplikace při mlze, na přímém slunci nebo za silného větru. Vlhkost by měla být do 80 %. Je dobré vědět, že pastovité omítky jsou na vlhkost citlivější než jádrové, což je zapříčiněno vyšším podílem chemických složek.
Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den. Postřik, přednástřik zraje dva až tři dny, v případě všech omítek je doba zrání jeden den na každý milimetr její tloušťky, ovšem nejméně 14 dní, a to i při minimální tloušťce jedné vrstvy 10 milimetrů. Pro zamezení vzniku smršťovacích trhlin je dobré udržovat omítku po první dva dny ve vlhkém stavu.
Problémy a poruchy omítek
Špatně položená vrstva omítky a její tloušťka může později způsobit problémy. Nedodržování doporučených technologických postupů však může na celé stavbě způsobit velké škody. Každá vrstva omítky totiž tvoří podklad pro další vrstvu a ta musí určitou dobu zrát.
Nejčastější "nemoci" vnějších omítek:
- Nepravidelně popraskaná omítka: Může vzniknout vysycháním omítky v extrémně suchém prostředí bez potřebného vlhčení po první dny, nebo pokud podkladová vrstva nestačila dostatečně vyzrát před nanesením další vrstvy.
- Pravidelné trhliny opisující spáry ve vnějším zdivu: Prokazuje nekvalitně provedenou omítku, zapříčiněno buď nadměrnou vlhkostí zdiva či nevhodně použitou jádrovou omítkou.
- Opadávání omítky: Může způsobit špatně ošetřené zdivo před omítáním či vysoká vlhkost zdiva. V tomto případě je nejlepší celou omítku zrekonstruovat.
- Výkvěty: Vznikají na omítnutém i neomítnutém zdivu procesem, kdy voda vynáší ze zdiva na jeho povrch rozpustné a vápenné sloučeniny soli. Objevují se pouze v případě nadměrně vlhkého zdiva. Vzniklý povlak je vždy nutné z omítky odstranit, neboť zásadním způsobem ovlivňuje její soudržnost s podkladem.
Pokud zvažujete o finální úpravě zateplovacího systému štukovou omítkou, nedoporučuji toto řešení. Štuková minerální omítka není schopna trvale přenášet pnutí na ploše fasády a časem popraská a může se odloupnout z výztužné vrstvy. Často dochází k bobtnání tohoto omítkového souvrství, protože prasklinami v štukové omítce se dostane do souvrství voda. Tento jev dokáže velmi poškodit celý zateplovací systém.
Čtěte také: Cihlová zeď v interiéru
Vlhkost a nasákavost zdiva a omítek
Historické omítky na stavbách nejen dotváří podobu a hodnotu stavby, ale v neposlední řadě i chrání povrch zdiva před zvětráváním. Na stavbách, jejichž základy nejsou nepropustně oddělené od terénu, navíc historické omítky chrání zdivo i před účinky vzlínající vlhkosti, tj. před zasolením líce zdiva. Pro skupinu historických vápenných omítek, které jsou typické právě pro neizolované stavby, je charakteristická jejich vysoká nasákavost pro vodu. Nasákavost je schopnost materiálu přijímat kapalnou vodu. Hodnoty laboratorně zjišťované nasákavosti za běžných podmínek se na vápenných omítkách pohybují okolo 15 hm. %.
To, jak se rychle bude voda ze zaplavených zdí vypařovat, závisí také na propustnosti stavebních materiálů. Zuzana Slížková, vedoucí oddělení materiálového výzkumu Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd, uvádí: "Nejvíce zranitelné a nasákavé jsou hliněné omítky. V tradičních stavbách byly používány materiály, které vodu přijaly, ale tak rychle jako ji dokázaly přijmout, ji zase pouští zpátky." Jde především o cihly, porobeton, pískovec anebo třeba vápenaté omítky. Delší je vysychání některých druhů kamene, jako například opuky. A velmi problematické je vysychání materiály s vodoodpudivou úpravou, která brání srážkové vodě. "Při vysychání je to problém. Podobné složité je i vysychání zateplených zdí." Podle Zuzany Slížkové jsou nejvýhodnější vápenaté omítky. "Cementové omítky jsou mnohem kompaktnější, hůř nasávají a hůř vodu pouští."
Rizika omezení nasákavosti
Vlhkostní mapy na fasádě i v interiéru tradiční stavby vadí a namísto odstranění příčiny - tj. zvětšení plochy pro odvod zemní vlhkosti - jsou plochy pro odvod zemní vlhkosti dále zmenšovány. Například použitím tzv. "sanačních", velmi omezeně nasákavých omítek, penetrací líce zdiva či omítek, hydrofobními stěrkami v oblasti soklu a tak podobně. K omezení plochy pro odvod vzlínající vody dochází i dodatečným vložením horizontální izolace tradičního zdiva, například jeho podřezáním. K dodatečnému vložení izolace dochází zpravidla nad terénem v soklové části stavby. Zatímco plochy nad dodatečně vloženou izolací jsou opravdu odizolovány, soklové zdivo pod izolací je vlhkostí, ale mrazem a zasolováním namáháno i nadále.
Příkladem omezení nasákavosti historických stavebních jsou také penetrace. Použití prefabrikovaných maltových směsí zpravidla zahrnuje i přípravu podkladu (starší omítky či zdiva) před vlastním omítáním nanesením penetrace. Penetrace mají obvykle za cíl zpevnit povrch podkladu a upravit, zpravidla snížit jeho nasákavost. Snížení nasákavosti po použití penetrace se děje buď částečným zaplněním pórů staviva, malty či omítky nebo hydrofobizačním účinkem penetrace. Snížení nasákavosti povrchu historického zdiva či omítek vede k výrazné, a navíc nevratné změně původních vlastností materiálů. Vlastností důležitých pro příjem a odvod vlhkosti ze zdiva. U zdiva se tento stav kriticky projevuje zejména v soklových partiích stavby, která nemá horizontálně izolované zdivo. Právě v soklové části dochází prostřednictvím nasákavých materiálů k transportu vzlínající vlhkosti a solí ze země do zdiva a následně do omítky. Přerušení cesty znamená, že soli již nedoputují do nasákavé omítky, kterou je možné nahradit, ale zůstanou ve zdivu. V nepenetrovaném, tj. zpravidla omezeně nasákavém a současně neizolovaném zdivu, má vlhkost tendenci vzlínat do vyšších částí zdiva. Dlouhodobě se tak procesy, které se původně odehrávaly v soklové části stavby, přesouvají jinam. Tím může, a v delším časovém horizontu bude, docházet k poškozování stavby na zcela nepředvídatelných místech. Omezení nasákavosti líce zdiva nebo historické omítky penetrací zásadním způsobem komplikuje odsolení zdiva nebo omítky. Lze tedy shrnout, že nesprávné použití penetrací, které výrazně snižují nasákavost historického zdiva či historických omítek, může vést až k nevratnému poškození odvlhčovacího systému historické stavby.
Moderní fasádní omítky a jejich trvanlivost
Nejpoužívanější povrchovou úpravou v kontaktním zateplování fasád jsou fasádní omítky. Každý kontaktní zateplovací systém musí mít finální povrchovou vrstvu, která chrání celý systém před vlivy prostředí a dá domu finální estetický vzhled. Finální úprava společně s armovací vrstvou vytváří ochranné souvrství zateplovacího systému. Finální povrchová úprava (omítka,obklad) musí vždy správně fungovat s ostatními materiály celého systému. Při nedodržení předepsané materiálové skladby systému může často docházet k poruchám. Proto nikdy nezaměňujte předepsané systémové prvky (stěrkový tmel, armovací tkanina, penetrace pod omítku, finální pastovitá omítka) za nesystémové levnější řešení.
Dnešní nároky na omítky nejsou pouze o paropropustnosti, možnosti odolávat vlhkosti a výkyvům tepla. Dnes se klade velký důraz na dlouhou životnost a stálobarevnost omítek. Omítky jsou odolné proti tvorbě plísní a usazování řas.
Minerální omítky
Minerální omítka je vyrobena s přírodních materiálů (minerálů) za použití dolomitických vápenců, křemičitých písků, ušlechtilých cementů a dalších přísad. Omítka má díky přírodním materiálům vysokou paropropustnost a vysoké pH, které mají pozitivní vliv na životnost a estetický vzhled omítky. Omítku je nutné po natažení dodatečně ošetřit silikátovým, nebo ideálně silikonovým nátěrem, probarveným do požadovaného odstínu.
Akrylátové omítky
Probarvená omítka, jejíž základ tvoří vodná disperze styren akrylátového kopolymeru nebo vodní disperze syntetického polymeru. Tyto disperze jsou dobře ředitelné vodou a dobře mísitelné s anorganickými plnidly a pigmenty. Lze je míchat do sytých a tmavých odstínů. Do akrylátových omítek se přidávají fungicidní přísady. Dobře snáší UV záření, jsou odolné proti silnému klimatu. Nevýhodou je nízká paropropustnost a nízká odolnost proti tvorbě mechů a plísní.
Silikátové omítky
Pastovitá, probarvená omítka, vyrobená na bázi vodního skla - silikátu. Omítky se již dodatečně neředí vodou, pouze silikátovou penetrací. Při výrobě omítky se kombinují pojivové schopnosti vodního skla a organických polymerních sloučenin. Ostatní složky omítky tvoří pigmenty (pouze anorganické), plniva (vápence, křemenné písky, mastek, bentonity) a aditiva (dispergátory, odpěňovače, záhustky atd.). Nevýhodou jsou náročné klimatické podmínky pro jejich technologii aplikace. Finální tvorbu a vytvrzení omítky nezajišťuje odpaření vody z omítky, ale její vlastní materiálová krystalizace. K tomu je nutné mít optimální klimatické podmínky 20°C a 50% vlhkost vzduchu po dobu minimálně 3 dnů. Častou chybou řemeslníků bývá podcenění tohoto pravidla a pak dochází k vyplavení pigmentu z omítky z důvodu nízkých teplot pod 10°C a vysoké vzdušné vlhkosti, tvorbě fleků na již natažené omítce.
Silikonové omítky
Probarvená omítka na bázi silikonů (organopolysiloxynů). Jedná se o polymerní látky, v nichž křemíkové atomy substituované alkyly nebo akryly jsou spojeny atomy kyslíku. Mezi hlavní přednosti silikonových omítek patří vynikající tepelná odolnost, odolnost vůči UV záření, chemická stabilita a odolnost proti napadení plísní a mechů. Doporučuji pro použití na zateplené fasády se všemi typy izolantů. Omítka má dobrou paropropustnost. V současnosti jsou na trhu nabízeny silikonové omítky nebo omítky na bázi silikonových disperzí a pryskyřic v různých cenových relacích. Cenové relace určuje obsah silikonu v omítce a výše paropropustnosti a zušlechťovacích přísad. Pastovitá silikátová omítka s přídavkem silikonu, díky kterému má omítka větší odolnost proti ulpívání nečistot než klasická silikátová.
Omítky s nanotechnologií a odolností proti mechanickému poškození
Společnost Baumit využila fyzikálně-chemických principů pro vytvoření unikátní omítky s dlouhou životností a odolnou proti degradaci. Omítka BAUMIT NANOPOR TOP. Speciální povrch omítka NANOPORT TOP využívá nanotechnologie. Zbytek nečistot odstraní FOTOKATALÝZA. Fotokatalické aktivní částice se vlivem denního světla aktivují a rozpustí části nečistot, které odpadnou od fasády a následně jsou tyto nečistoty odstraněny působením větru a deště.
Pastovitá omítka CERESIT IMPACTUM je dalším příkladem moderní omítky s unikátními vlastnostmi. Omítka CERESIT CT 79 obsahuje speciální vysoce elastické elastomerové přísady, které jí propůjčují vynikající pružnost. Díky speciální technologii může tato omítka snášet extrémní mechanické zatížení způsobené teplotními výkyvy. Systém s povrchovou úpravou Ceresit Impactum disponuje nízkou nasákavostí.
Volba odstínu fasádní omítky
Při výběru odstínu fasádních omítek a nátěrů se nedoporučuje volit příliš syté a tmavé odstíny. Při použití sytých a tmavých odstínů ve větší ploše může docházet k přehřívání vnějšího souvrství zateplovacího systému. Při častém přehřívání plochy zateplovacího systému dochází k dilatačním pohybům jednotlivých vrstev. Každá fasádní barva nebo omítka má ke svému odstínu přiřazeno % SVĚTELNÉ ODRAZIVOSTI, které se stanovuje indexem HBW. Pro použití na kontaktní zateplení je vhodné použít odstíny v rozmezí HBW 30 - 100. Omítky se sytým odstínem ztrácí svou schopnost odrážet světlo a pod povrchem omítky tak dochází k velkým teplotním výkyvům. V letních měsících můžou být maxima až kolem 70°C. Odstíny s nízkým HBW (<30) lze použít na zateplení s minerální vatou s kolmým vláknem a armovací vrstvou min. 6 mm. Při použití na fasádní polystyren je ideální použít systém, který je na takto syté odstíny navržen. Zásadním faktorem při výběru odstínů je i cena. Pro tmavší a sytější odstíny je potřeba více barveného pigmentu na probarvení. To má zásadní vliv na cenu. Například u výrobce CERESIT najdete ve vzorníku Colours of Nature 5 cenových skupin A,B,C,D,E. U silikonové omítky je orientační cena skupiny A 41,09 Kč/Kg, u skupiny E je to už ale 73,29 Kč/Kg. Na celém balení už je pak rozdíl ve stokorunách. No a na celém domu už je tento rozdíl opravdu znatelný.
Dlouhodobá trvanlivost omítek
Doba, po kterou nová fasáda vydrží, závisí na několika faktorech, jako je kvalita materiálu, odborná instalace a správná údržba. Záleží mimo jiné i na tom, zda je fasáda realizovaná se zateplovacím systémem anebo bez něj. Ale pokud je fasáda dobře provedená, pak by měla vzhledem ke kvalitě současných materiálů vydržet zhruba 30 let. Pochopitelně je třeba počítat s tím, že i fasáda potřebuje údržbu.
tags: #trvanlivost #omitky #10 #cyklu