V případě, že jste zvolili pro vytápění vašeho domu či bytu, případně jednotlivých místností podlahové teplovodní topení, je před započetím jakýchkoliv podlahářských prací zcela nezbytná nátopná zkouška. Tato zkouška musí být bezpodmínečně provedena za všech okolností. Podlahové vytápění je dnes standardem moderního bydlení. Nabízí rovnoměrné prohřátí místnosti od podlahy, absenci radiátorů zabírajících místo a příjemný pocit tepla pod nohama.
Co je anhydritová podlaha a proč je nátopná zkouška nutná?
Anhydritová podlaha nebo také „litá“ podlaha je typ podlah vyrobený z anhydritového pojiva, písku a vody. Nátopnou zkoušku je nutné provést z toho důvodu, že část záměsové vody se po pokládce potěru přemění na krystalicky vázanou vodu a ta zůstane v potěru uzavřená. U topného potěru by následně mohlo dojít k jejímu uvolnění. Při zahřátí totiž dojde k uvolnění přebytečné vlhkosti z potěru.
Výhody anhydritové podlahy pro podlahové topení
- Lepší přenos tepla: Anhydrit má součinitel tepelné vodivosti vyšší přibližně o 20 % než beton. To znamená o 20 % lepší přenos tepla. Navíc stačí nižší teplota topné vody - v průměru o 5 °C méně než u betonu. To sice zní jako drobnost, ale u tepelného čerpadla je to zásadní rozdíl v účinnosti.
- Minimální smrštění: Cementový potěr se při vysychání smršťuje. U podlahového topení je to problém, protože smrštěním vznikají mikrotrhliny a vzduchové kapsy kolem topných trubek. Anhydritový potěr má smrštění přibližně 0,1 mm na metr - tedy téměř žádné. Tekutá směs dokonale obteče každou trubku a po vytvrdnutí zůstává v pevném kontaktu. Navíc díky minimálnímu smrštění nepotřebuje anhydrit hustou síť dilatačních spár.
- Rychlejší vysychání: U cementového potěru musíte s nuceným vysycháním topením čekat minimálně 28 dní. U anhydritu stačí 7 dní.
- Nižší tloušťka potěru: Nad topnými trubkami je u anhydritového potěru dle normy ČSN EN 13813 minimálně 35 mm. U betonu je to zpravidla 45-65 mm.
Kdy se provádí nátopná zkouška?
Nátopnou zkoušku je potřeba provést před započetím jakýchkoliv podlahářských prací. Před započetím topné zkoušky je nutné nechat nový potěr dostatečně vyzrát. Zrání anhydritu je odhadováno na 7 dní, cementového základu na 21 dní. U anhydritových litých podlah je to minimálně 7 až 9 dnů. Kdybychom zatopili do čerstvého potěru, způsobili bychom v něm trhliny a další vady.
Postup nátopné zkoušky
Spouštění podlahového topení v určitém režimu má vyzkoušet funkčnost celého systému, nejen samotného podlahového topení, ale i roznášecí betonové desky, nejčastěji anhydritové lité podlahy. Podlahové topení je nutné spustit vždy, i když je to už po delší době od betonování.
- Příprava podkladu: Litému povrchu se musí odstranit povrchová vrstva - sintr (šlem). U Anhydritu je doporučeno provést zbroušení vrchní vrstvy, takzvaného sintru, které je po úplném vytvrdnutí materiálu podstatně obtížnější. Topné trubky musí být řádně upevněné, izolace zakrytá vodotěsnou fólií s přelepenými spoji, dilatační pásky po obvodu stěn.
- Počáteční teplota: Začínáme spuštěním podlahového topení na teplotu podlahy max. 20°C. První a druhý den necháme teplotu na 20°C. Podlahové topení pokud možno na noc nevypínáme po celou dobu zkušebního zátopu.
- Postupné zvyšování teploty: Teplota se postupně zvyšuje max. o 5 až 10 °C za 24 hodin až k dosažení maximální teploty topného media. U anhydritového potěru je to maximálně 45 °C, u cementového potěru 55 °C. Většinou se jedná o postupné zvedání teploty v AFE a to pěti stupních do teploty 35-40 stupňů.
- Udržení maximální teploty: Tato maximální teplota musí být poté udržena nejméně 5 dní. Kdy se tato teplota drží zhruba po dobu týdne. Útlum podlahového topení můžete začít následující den po dosažení maximální teploty, nebo nechte podlahové topení jet na plno, aby se podlaha vysušila (anhydrit = max. 45°C).
- Postupné snižování teploty: Ochlazování musí probíhat opět plynule max. o 10 °C denně.
- Měření zbytkové vlhkosti: V posledním kroku je těsně před položením podlahové krytiny nutné provést měření zbytkové vlhkosti, a to ideálně pomocí CM přístroje. V tomto případě je klíčové zvolit si pro odběr vzorku z podlahy takové místo, kde nebude hrozit případné poškození trubek. Dle ČSN by zbytková vlhkost u vytápěných anhydritových podlah neměla být vyšší než 0,3 % CM, u cementových vytápěných potěrů 1,5 % CM. U betonových podlah by se nemělo překročit 1,8 %, u anhydritových podlah pak 0,3 % zbytkové vlhkosti v betonu, měřeno CM metodou. U dřevěných podlah nesmí teplota podkladu překračovat 28 ˚C.
Nátopnou zkoušku může udělat topenářská firma ve spolupráci s investorem, správcem, ale vždy musí být podepsán určenou zodpovědnou osobou, která se na nátopné zkoušce podílela. O průběhu topné zkoušky musí být vystaven protokol. Podlahář nesmí zahájit podlahářské práce, dokud naměřené hodnoty nesplňují požadavky normou ČSN 744505 podlahy a společná ustanovení a neobdrží kopii protokolu o nátopné zkoušce.
Čtěte také: Betonová podlaha a nátopná zkouška: Kompletní návod
Specifika pro dřevěné podlahy na podlahovém topení
V případě, že pod dřevěnou podlahu instalujete podlahové vytápění, je potřeba provést tzv. nátopnou (někdy se říká topnou) zkoušku. Provádí se před tím, než se začne s pokládkou dřevěné krytiny. U dřevěných podlah nesmí teplota podkladu překračovat 28 ˚C.
Doporučené dřeviny a typy podlah pro podlahové topení
Podklad musí být odizolovaný, aby teplo neutíkalo do konstrukce, rovný, tvrdý a suchý. V provozu nesmí teplota podkladu překračovat cca 28 ˚C. Pro kontrolu se do podkladu umísťují teplotní čidla, která indikují případné přetopení podlahy. Samozřejmostí musí být regulovatelnost topného systému. Rovněž je důležité, aby byl dodržen a písemně potvrzen náběhový diagram topení. Teprve potom se podlaha pokládá, buď celoplošným lepením, nebo jako plovoucí. Komfortnější je první způsob, k lepení je však třeba použít lepidlo určené výrobcem k instalaci na podlahové topení. Parkety se pokládají při teplotě podkladu od 18 ˚C a relativní vzdušné vlhkosti nižší než 65 %.
Při pokládce plovoucím způsobem se používá paronepropustná fólie a speciální protihluková podložka na podlahové topení, například Izofloor Thermo, Tuplex apod. Dostatečnou pozornost je třeba věnovat výběru samotné podlahy. Ne každá dřevina, ne každý rozměr je vhodný.
Masivní dřevěné prvky by do tloušťky do 15 mm a šířku do 12 cm. Z hlediska tvarové stability se uvádí nejvhodnější šířka pro klasické parkety do 7 cm, pro mozaikové parkety tloušťka 8 mm a šířka maximálně 22 mm. Nevhodné jsou palubky širší než 80 mm. Velkou roli hraje poměr šířky a tloušťky. Tenké a současně široké profily s tangenciálním průběhem letokruhů mají tendenci se prohýbat, vznikají korýtka nebo vyboulení, případně se tvoří nadměrné spáry.
Průmyslová mozaika, neboli kantovka obvyklé tloušťky 22 mm není vhodná kvůli vysokému tepelnému odporu a nebezpečí tvorby skupinových spár. Naopak velmi stabilní profil a nízký tepelný odpor vykazuje průmyslová mozaika poloviční tloušťky. Tzv. lamparkety se na podlahové topení nehodí kvůli nevhodnému poměru šířky a tloušťky.
Čtěte také: Elektrické vytápění v koupelně: Návod na montáž a izolaci
Dobrou variantou je použít třívrstvou podlahu, která je stabilnější a pracuje méně než masivní podlahy. Na trhu je jich dostatečný výběr, ne každá tato podlaha se ale na podlahové topení hodí. Typy vhodné pro toto využití výrobci označují. Kromě obvyklé vícevrstvé konstrukce z různých dřevin jsou k dispozici i podlahy složené z několika vrstev stejné dřeviny. Ty lépe odolávají změnám teplot a vlhkosti, protože všechny vrstvy na ně reagují stejně.
Aby celý systém podlahového topení s anhydritem fungoval na maximum, je důležité zvolit finální krytinu s co nejnižším tepelným odporem. Nejlépe funguje vinyl, linoleum, minerální krytiny a dlažba.
Protokol o nátopné zkoušce
O průběhu topné zkoušky musí být vystaven protokol. Nátopnou zkoušku provádí topenářská firma za účasti zástupce investora, uživatele, dodavatele a projektanta a vždy o ní musí být vystaven Protokol o vyhřívání podlahy podlahovým vytápěním. Podlahář nesmí zahájit podlahářské práce, dokud naměřené hodnoty nesplňují požadavky normou ČSN 744505 a podlahář neobdrží protokol o nátopné zkoušce.
V protokolu se musí uvést hodnoty, na které je regulace, signalizace a zejména havarijní zabezpečení nastaveno. Zjistí-li se během topné zkoušky závady, je nutno topnou zkoušku po jejich odstranění opakovat.
Tabulka srovnání zbytkové vlhkosti a doby zrání
| Typ potěru | Doporučená doba zrání | Maximální zbytková vlhkost (CM) |
|---|---|---|
| Anhydritový (vytápěný) | 7-9 dnů | 0,3 % |
| Cementový (vytápěný) | 21-28 dnů | 1,5 % |
| Cementový (nevytápěný) | min. 21 dnů | 5 % (možnost uzavření speciálním nátěrem) |
Každý výrobce litého potěru má zpravidla vypracovaný technologický postup vysoušení a nátopné zkoušky, který se může od námi popsaného postupu prvního nátopu lišit.
Čtěte také: Metody zkoušení cementu v tlaku
tags: #topna #zkouska #podlahoveho #topeni #anhydrit