Malta je jedním z klíčových materiálů pro stavební práce - ať už jde o zdění, omítání či lepení. Pro každý úkon je však třeba zvolit správný druh malty, který odpovídá konkrétnímu použití. V dnešní době jsou k dispozici různé druhy suchých maltových směsí, které se liší svým složením a vlastnostmi.
Historie a složení vápenných malt
Za starých časů se malta připravovala z hašeného vápna, vody a písku. Vápno se hasilo v jámách a nechávalo se uzrát několik let. Ke zpevnění se přidávaly i další ingredience, pro novodobého člověka podivné: vejce, syrovátka, tvaroh, vepřové sádlo nebo býčí krev. Organické příměsi používali při stavbách už staří Římané a středověká Evropa si na ně vzpomněla v průběhu 12. století. Dokonce i v pojivu zdiva Karlova mostu byla potvrzena přítomnost vaječných bílkovin, což svědčí o tom, že pověst o vejcích z Velvar nelhala. Při experimentech s mléčnými bílkovinami se navíc zjistilo, že opravdu zvyšují pevnost malty. Něco na tom asi bude, protože mnohé římské i vrcholně středověké stavby se dochovaly dodnes.
Vápno má pro nástěnnou malbu význam jako barva i jako pojivo. Je též dobrým dezinfekčním a izolačním prostředkem. Vápenná barva musí být řídká (vápenné mléko) a musí dobře lazurovat. Vápenná kaše se rozředí odstředěným mlékem. Vápno nejvyšší kvality z pohledu obsahu CaO se vyrábí z velmi čistých nebo praných vápenců.
Vápna vyráběná v minulosti měla jinou kvalitu v porovnání s vápny dnes vyráběnými. Na výrobu vápna se používaly vápence v daném místě dostupné, často s obsahem jílů, surovina byla hodnocena vizuálně, bez chemických analýz. Technologie výroby byla na úrovni tehdejších znalostí a možností. Vápna byla měkce pálená, na teplotu do 1000 °C, obsahovala nedopal a také popel z paliva, který přispívá reakcí s vápnem k tvorbě pevné struktury vápenného pojiva. Obsah jílů ve vápenci způsoboval částečnou hydraulicitu vápna.
Druhy malt a jejich vlastnosti
Malta se standardně skládá z vody, písku a třetí složky - vápna, cementu, nebo obojího. Podle toho se dělí na maltu vápennou, cementovou a vápenocementovou. Přidáním dalších složek nebo obměnou některé z nich se pak vytváří speciální typy malt, ať už jde o sádrové, šamotové a další.
Čtěte také: unikátní minerály z Vycpálkova lomu
Vápenná malta
Jestliže se cement zcela vynežná a s vodou se smíchají cca 3 díly písku s jedním dílem vápna, vznikne malta vápenná. Dnešní vápenná malta není považována za natolik pevnou, aby se vyrovnala maltě s obsahem cementu. Dodnes se nicméně využívá k omítkám, neboť je prodyšná a skvěle reguluje vlhkost. Čistá vápenná malta se nejčastěji využívá pro zhotovení vnitřních omítek, případně se uplatňuje i při rekonstrukcích historických budov. Ve srovnání s jinými typy malt má vysokou elasticitu, ale menší pevnost. Běžné malty z čerstvého vzdušného vápna se připravují v poměru 3 dílů písku na 1 díl vápna. Podtypem vápenných malt jsou ty připravené z hydraulického vápna, které se vyrábí žíháním vápence obsahujícího jíl a jiné nečistoty. Tyto malty mají vyšší pevnost a rychleji tuhnou.
Cementová malta
Dnes se vápno hasí za sucha a místo vajec máme cement. Ke spojení zdiva se v podstatě může namíchat jen cement, písek a voda (4 lopaty písku v poměru k 1 lopatě cementu) a bude to držet. Tato cementová malta se využívá zejména ke zdění namáhavých částí budovy, které nesou velkou zátěž (překlady, podezdívky). Její nevýhodou je však neprodyšnost a nižší tepelná izolace - nehodí se k omítání, zdivo by pod ní mohlo vlhnout. Pro zdění v místech s vyšší vlhkostí se využívají pevné cementové malty, které představují obdobu betonu. Vyznačují se dobrou soudržností a vysokou pevností. Hodí se pro použití ve vnitřních i venkovních prostorách a volí se do intenzivně namáhaných míst. Po cementové maltě sáhněte při zhotovení podezdívek nebo tam, kde bude docházet k výraznějšímu tlakovému zatížení (například v okolí překladů). Počítejte však s tím, že cementové malty jsou obtížněji zpracovatelné a špatně izolují teplo.
Vápenocementová malta
Pro omítky, ale i pro zdění se proto nejčastěji míchá malta vápenocementová. Začátečník se může řídit poměrem 6 lopat písku na 1 lopatu cementu a 1 lopatu vápna (někdo přidává o jeden díl písku víc, samozřejmě záleží na osobní zkušenosti). Nejuniverzálnějším typem malt jsou vápenocementové, které obsahují podíl vápna i cementu. Vyznačují se větší pevností a hustotou než čistě vápenné malty, ve srovnání s cementovými se však podstatně lépe zpracovávají. Protože mají nižší stupeň nasákavosti než vápenné omítky, jsou vhodné i pro zdění v místech kontaktu zdiva se zemí. Využívají se jak pro zdění, tak omítání ve vnitřních i venkovních prostorách.
Speciální malty
- Tepelně izolační zdicí malta: Je ideální pro zdivo, kde je vyžadována dobrá tepelná izolace. Používá se v podmínkách, kdy je vyžadován nízký součinitel tepelné vodivosti. Hlavním benefitem je přitom snížení vzniku tepelných mostů ve spárách a zvýšení celkové tepelného odporu zdiva. Spotřeba při doporučené tloušťce (12 mm) je 13,8 l/m2.
- Lepidlo na Sendwix a betonové bloky: Používá se k ručnímu tenkovrstvému zdění vápenopískových a betonových bloků. Nanášíme ho pomocí speciálního dávkovače. Bloky klademe do maltového lože a poklepem gumové paličky je usadíme do žádané polohy. Úpravu polohy je možné provést maximálně do 8 minut od nanesení lepidla. Doporučená tloušťka vrstvy je 2 mm, spotřeba 2,5 kg/m2.
- Zdicí a zakládací malta na vápenopískové bloky: Používá se na zakládání zdicích prvků a pro ruční zdění méně náročných konstrukcí. Pro rovnoměrné nanášení malty se používá vodící lišta s výškou 15 mm a roztečí cca 20 mm menší než je šířka ložné spáry. Maltou se rovnoměrně vyplní a zarovná vymezený prostor a následně se šablona odstraní. Po umístění bloku se spára sníží a malta tak vyplní skoro celou ložní plochu.
- Spárovací malta pro lícové zdivo: S odolností vůči výkvětům, se používá ke spárování zdiva, zejména klinkrů, lícového, vápenopískového a cihelných pásků. Spotřeba je 15 kg/m2 při doporučené tloušťce vrstvy 10 mm.
- Zdicí a spárovací maltu pro lícové zdivo: Používáme pro zdění a spárování licového zdiva, klinkrů, vápenopískových a betonových prvků, kde je vyžadována větší pevnost. Spotřeba je 15 kg/m2 při doporučené tloušťce vrstvy 12 mm.
- Zdicí malta na pórobeton: Je určena pro ruční zdění obvodového, příčkového zdiva z pórobetonových bloků a tvarovek.
- Zakládací malta: Je určena pro vyrovnání první vrstvy na základové nebo stropní desce. Má vysoký počáteční nárůst pevnosti. Nanášíme ji pomocí zednické lžíce, přičemž je jí třeba zpracovat do 45 minut.
- Zdicí malta lehčená: Je vhodná zejména pro zdění s prvky typu Therm se svislým děrováním.
- Lepidlo na žebra: Používá se pro zdění broušených keramických cihel.
- Lepidlo celoplošné: Používá se pro celoplošné zdění na tenkou spáru bloků.
Výběr správného písku pro maltu
Na zdárném výsledku maltové směsi má zásadní význam volba písku. Písek se dá rozdělit na praný a kopaný. Rozlišujeme zde ostrost písku - čím méně jílu je v písku obsaženo, tím je písek ostřejší. S ostrým pískem v maltě se o něco hůř pracuje, zato máte záruku, že směs bude na stěně držet a nepopraská. Naopak čím víc je písek jílovatější a hlinitější, tím je malta soudržnější, víc lepí, ale je náchylná k popraskání. Také platí, že čím je písek hrubší, tím více pojiva (vápna) je potřeba do směsi zamíchat. Cílem je vytvořit vláčné těsto, se kterým se bude dobře manipulovat.
Pro omítkovou maltu je podstatná volba toho správného druhu písku. Jiný písek můžete použít pro betonování nebo pro zdění, jiný pro omítky. Záleží na ostrosti a zrnitosti písku. Ostrost písku se určuje množstvím obsahu jílu v písku - čím je jílu méně, tím je písek ostřejší. Ostrost písku má vliv na to, jak se se směsí následně pracuje a jaké má vlastnosti. Další podstatnou vlastností je zrnitost písku. Čím je zrnitost větší, tím více je potřeba přidat pojiva - vápna. Používá se hašené vápno nebo vápenný hydrát.
Čtěte také: Přečtěte si náš článek o vápenné maltě
Příprava a míchání malty
Pokud si maltu namícháte sami, víte přesně, co jste tam nasypali. Výsledek můžete ovlivnit s ohledem na tradiční vlastnosti materiálů. Doma namíchaná malta je přitom až desetkrát levnější než pytlovaná, i když její příprava logicky zabere víc času a práce.
Mícháte-li maltu ručně v kolečku, nejprve v něm promíchejte suché přísady a teprve pak přilijte vodu. Výsledná malta musí být lesklá, bez hrudek. První zásadou je, že vnitřní povrch koleček důkladně vypláchneme vodou - tím zabráníme, aby se malta nezačala na stěny kolečka lepit. Pro směs na zdění smícháme písek, vápno a cement. Největší podíl ve směsi bude tvořit písek. U malty pro zdění smíchejte písek, vápno a cement v poměru 4 : 3 : 1. Písek slouží ve směsi jako plnivo a vápno má funkci pojiva. Směs nejprve smíchejte v kolečku na sucho, důkladně ji promíchejte a nakonec přidejte vodu. Čím déle mícháte - tím lépe.
Používáte-li míchačku, dáte dovnitř nejprve kyblík vody, potom písek, vápno a nakonec cement. Naši předkové maltu míchali na rovné zemi, kdy vzájemně mísili jednotlivé hromádky, které nasucho přehazovali. Díky tomu vidíte jednotlivé poměry jednotlivých složek. Po promíchání hromádek suchou směs přemístíte do kolečka a přidáte vodu. Poslední ingrediencí, kterou do malty přidáte, je voda. Zde je potřeba přidávat opatrně, abyste maltu takzvaně neutopili. Jinak byste museli do směsi přidat písek a vápno. Množství vody nelze přesně určit, musíte vždy vycházet z vlhkosti písku. Pokud je písek skladován venku a prší do něj, bude poměr vody jiný než u písku vyschlého. Vodu přidávejte proto tak, abyste docílili té správné mazlavosti směsi. S řídkou maltou se bude špatně pracovat, jednak bude sjíždět ze lžíce a bude i opadávat ze stěny dolů.
Tónování vápenných barev
Vápennou barvu můžeme tónovat, avšak jen pigmenty stálými v alkalickém prostředí. Více pigmentu snižuje tvrdost nátěru. Pigmenty přes síto přidáváme do vápna až na požadovaný tón. Vápenná barva pro nanášení musí být řídká a cezená. Barvu nanášíme všemi směry nebo každou vrstvu jiným směrem. Čím pomaleji vápenný nátěr vysychá, tím je pevnější. Nátěr je vhodné nanášet za vlhkého počasí nebo brzy zrána.
Aplikace vápenných omítek a nátěrů
Před nanášením barvy vlhčíme čistou studenou vodou. Klihovou malbu z omítky odstraníme seškrabáním za mokra nebo umytím. Štětkou nanášíme 1 až 3 vrstvy vápenné barvy. Při bílení celé místnosti nemusí být strop definitivně ukončen. Budeme-li stěny malovat barevně, nejprve strop vybílíme definitivně. Šlehnutím šňůry vyznačíme hranici mezi stropem a stěnami. Novou pačokovanou vápennou omítku přebrousíme a oprášíme. Omítání starých domů a chalup: Cementová omítka uzavře vlhkost ve zdivu, které se pak může začít rozpadat. Máme-li ve starém domě cementové omítky, je nejlepší je odstranit a pak nechat zdivo vyschnout. Vápenná omítka je prodyšná. Staré vápenné omítky tedy můžeme nechat na stěnách, oklepeme pouze nesoudržné a vydrolené partie. Jestliže omítka na poklep duní, neznamená to ještě, že se musí odstranit. Pokud je celistvá, může se ponechat.
Čtěte také: Suchá vápenná malta v praxi
U venkovních omítek se při rekonstrukcích používá nastavená omítka s malým podílem cementu. V ideálním případě použijeme dobře uleželé vyhašené vápno. Písek je vhodný spíše hlinitý. Zdivo očistíme od cementových omítek, případně vyškrábneme spáry. Špricujeme vápenocementovou maltou, ne čistě cementovou. Prohoz musí tvořit na stěně pouze řídké krupičky, ne souvislou vrstvu.
K dosažení autentické „chalupové“ atmosféry je někdy dobré rezignovat na moderní postupy a vrátit se ke klasickým zednickým metodám. Což znamená např. nahodit nerovnou zeď takzvaně „z ruky“, bez omítníků, vodováhy a strhávání latí, takže omítka kopíruje nerovný průběh stěny. Zpracuje se dřevěným hladítkem, pod stropem se udělá (např. pomocí pivní lahve) fabion (oblý přechod), zakulatí se i všechny rohy.
Tradiční postupy omítání
S omítáním nově postavených zdí začněte až když zdivo sedne a malta ztvrdne. Předčasné omítnutí by zabránilo přístupu vzduchu a vyzrání zdicí malty. Maltu na omítání rovnoměrně rozmícháte ve stavební míchačce, do které nejprve nalejete 60-70 procent potřebného množství vody. Pak přidejte vápno, cement, případně univerzální pojivo (Multibat PLUS, Profimalt, Unimalt), nechce zhruba minutu míchat a pak přidávejte písek v příslušném poměru. V míchačce lze rozmíchat i hotové sypké omítkové směsi.
Maltu nabírejte lžící ze zednické naběračky a nahazujte na zeď. Uvolněte zápěstí, je třeba získat zručnost při správném „švihu“ ruky tak, aby malta ulpěla na podkladu, ale nerozstřikovala se při nárazu na podkladové zdivo. Příliš tuhá konzistence malty, která dělá na zdi „koláče“, není vhodná, stejně jako příliš řídká omítka, která po zdi stéká. Zkušení zedníci umí nahazovat omítkovou maltu i přímo ze zednické naběračky. Je třeba mít správnou konzistenci malty, která musí být zároveň dostatečně mastná. Nahazuje se podobným švihem jako lžící.
Jádrovou (základní) vrstvu omítky nahazujeme ve směru zdola nahoru. Abychom docílili roviny, připravíme si omítníky, podle kterých se pak omítka stahuje latí. Jako omítníky poslouží buď speciální k tomu určené výrobky, tenké laťky nebo pevné dráty, které se upevní na podklad na nahozené omítkové terče, vyrovnané podle vodováhy a olovnice. Omítka se hned po nahození strhává latí, kterou po omítnících pohybujeme zdola nahoru a zároveň střídavě do stran. Lze použít v podstatě jakékoli prkno, ale lépe se pracuje s hliníkovou stahovací latí. Je lehčí, snadněji se čistí a nezanáší se zbytky malty, které pak způsobují ve strhávané vrstvě nerovnosti. Strženou omítku zatáhneme kovovým hladítkem. Případné nerovnosti dorovnáme omítkou, kterou rovněž natahujeme kovovým hladítkem. Včas vyspravíme i spáry po omítnících, které opatrně vyloupneme z čerstvé omítky. Hlubší spáry nahodíme a zatáhneme hladítkem, mělké spáry postačí natáhnout omítkou z hladítka a obloukovým pohybem zatáhnout. Hůře přístupná místa (např. pod okenními plechy při rekonstrukci vnějších omítek, rohy atd.) vyspravíme a dohladíme pomocí zednické lžíce dříve, než vrstva omítky zavadne. Chce to jistou praxi a kvalitní (ne příliš tenkou) zednickou lžíci bez ostrých rohů.
Vnitřní omítky
Interiéry se začínají omítat od stropu, teprve poté omítáme stěny. Při klasickém postupu omítání nejprve nahazujeme jádro. Rovinu a správnou tlouštku zajistíme pomocí omítníků. Nejprve nahodíme omítkové terče, vzdálené svisle i vodorovně cca 120 až 150 centimerů, silné zhruba 1,5 cm a o průměru 20 až 30 cm. Pomocí olovnice a vodováhy je srovnáme na stejnou tloušťku a do roviny, výchylky opravíme ubráním nebo dodatečným nanesením vrstvy malty. Vyrovnané terče spojíme omítníky. Můžeme použít i ocelové omítníky, které se upevňují hřebíky. Vnitřní omítka se skládá z jádra a lícní vrstvy (fajnové, štuku), přičemž vrstva jádra se podle potřeby nahazuje na cementový nebo vápenocementový špric. Jádro je 10 až 15 mm silné, nahazuje se vždy od podlahy ke stropu dostatečně silným švihem, aby malta pronikla do spár a nerovností a dobře se na stěně ukotvila. Nahozenou omítku strhneme stahovací latí a poté dorovnáme dřevěným hladítkem. Jádro se v tomto stadiu omítání nevyhlazuje do hladka. Odstraníme omítníky a rýhy po nich zaplníme maltou a dorovnáme. Klasický postup nahazování stropu s rákosem nebo pletivem se dělá tak, že první nahozená vrstva je tenká a pro její rychlé zavadnutí se přidává do omítky sádra nebo cement. Na zatuhlou vrstvu se nahodí 10 mm jádra.
Ekologické aspekty a moderní pojiva
Dnes drží prvenství maltovinové pojivo Multibat PLUS, který po důkladném testování v praxi a „na ostro“ ukázal, že nabízí nejen levnější, ale i kvalitnější zdění a hlavně omítání. Multibat PLUS plně nahrazuje cement a vápno při přípravě malt. Složení Multibatu PLUS (vyrábí se mletím portlandského slínku s anhydritem, tj. síranem vápenatým a dalšími složkami a přísadami, které upravují výsledné vlastnosti připravovaných malt) napovídá, že jeho tvůrce usiloval jak o snazší práci, tak vyšší a stabilní kvalitu. Omítková malta z tohoto materiálu velmi dobře přilne po nahození k podkladu a poté rychleji zavadne.
V současné době je složení, kvalita a zkoušení vlastností vápna určena normou ČSN EN 459-1 a ČSN EN 459-2. Vzdušná vápna se dělí na bílé a dolomitické a třídí se na základě obsahu CaO a MgO (obsah MgO max. 5 % pro všechny třídy) do pěti tříd, přičemž číslo v označení představuje jejich sumu, u dolomitických vápen je uveden minimální obsah MgO. Přirozené hydraulické vápno (NHL) je svým složením podobné hydraulickým vápnům vyráběným v minulosti a je vhodné pro použití při obnově památek. Směsné vápno (FL) je směsí vápenného hydrátu a hydraulické a/nebo pucolánové příměsi, je definováno v 9 kategoriích, hodnotí se podle pevnosti v tlaku a obsahu volného vápna (15 až 80 %).
Tabulka: Přehled typů malt a jejich použití
| Typ malty | Použití | Hlavní vlastnosti | Doporučený poměr (písek:pojivo) |
|---|---|---|---|
| Vápenná malta | Vnitřní omítky, rekonstrukce historických budov | Vysoká elasticita, prodyšnost, regulace vlhkosti, menší pevnost | 3 díly písku : 1 díl vápna |
| Cementová malta | Zdění namáhaných částí, podezdívky, místa s vyšší vlhkostí | Vysoká pevnost, odolnost, neprodyšnost, horší tepelná izolace | 4 díly písku : 1 díl cementu |
| Vápenocementová malta | Omítky, zdění (vnitřní i vnější prostory) | Větší pevnost a hustota než vápenná, lépe zpracovatelná než cementová, nižší nasákavost | 6 dílů písku : 1 díl cementu : 1 díl vápna |
| Tepelně izolační zdicí malta | Zdění s požadavkem na tepelnou izolaci | Nízký součinitel tepelné vodivosti, snížení tepelných mostů | Dle výrobce |
| Lepidlo na Sendwix a betonové bloky | Tenkovrstvé zdění vápenopískových a betonových bloků | Tenkovrstvá aplikace, rychlé tuhnutí | Dle výrobce |
| Spárovací malta | Spárování lícového zdiva, klinkrů | Odolnost vůči výkvětům, strukturální stabilita, estetika | Dle výrobce |
| Zakládací malta | Vyrovnání první vrstvy zdicích materiálů | Rychlé vytvrzování, vysoký počáteční nárůst pevnosti | Dle výrobce |
tags: #tonovani #vapenne #malty #informace