Mít nohy v teple bez nutnosti tlustých ponožek a bačkor umožňuje jen podlahové topení. Aby byla pokládka podlahového topení úspěšná, nezanedbejte přípravu na samotnou instalaci. Specifika spodní konstrukce jsou u pokládky podlahového topení zásadní.
Příprava podkladu a izolace
Jak jsme si řekli na začátku, podklad pro instalaci podlahového vytápění musí být vyrovnaný, očištěný a vysušený. Navíc musí splňovat rovinnost, a to v toleranci, kterou udávají konkrétní normy (u běžných podlah v bytové výstavbě je maximální odchylka místní rovinnosti 2 mm na 2 m).
Jakmile máte povrch takto připravený, položíte na něj nepropustnou fólii, následuje polystyren, a poté ukládáte vrstvu fólie s kotevní sítí pro upevnění trubek. Po klasické izolaci následuje ta reflexní, k ní se nejčastěji používá hliníková fólie. Instalace podlahové izolace snižuje celkové provozní náklady za topení.
Odborníci doporučují použít taképřídavnou izolaci - v oblibě je tvrdý polystyrén. U podlahového topení je ideální tloušťka izolační desky 58 mm a nahoru patří alespoň 50 mm betonu. Počítejte tedy po dokončení instalace s menší výškou místnosti, protože podlahové vytápění potřebuje o něco vyšší výšku podlahy.
Skladba podlahy
Běžně se setkáváme s tloušťkami izolantů od 120 mm pro standardní domy, přes 150-200 mm pro nízkoenergetické až po 200-300 mm pro pasivní domy. Pro izolace větších tlouštěk s malým dotvarováním a bez akustických požadavků (izolace na terénu apod.) se používají nejčastěji pěnové izolanty, zejména pěnové polystyren. Tyto materiály mají při plnoplošném působení zatížení pro běžné případy dostatečnou únosnost, tj. Vlastní návrh podlahy musí zohlednit základní vstupní údaje, kterými jsou velikost a typ zatížení, pevnost podkladní tepelné izolace a tuhost roznášecí desky. Podlahová konstrukce je z hlediska statiky komplikovaná v tom, že tuhá deska „plave“ na měkkém podkladě.
Čtěte také: Tloušťka betonu pro podlahové topení
- Izolace - obvykle ji tvoří desky z polystyrenu.
- Litá podlaha - anhydritová nebo betonová.
- PVC podlaha
Dilatace a topná zkouška
Dilatační pás instalujte po celém obvodu každé místnosti s podlahovým teplovodním topením. Totiž zabraňuje praskání a poškozování potěrové desky v době, kdy je podlahové topení zapnuto.
Musíte provést topnou zkoušku podlahy. Je to de facto test fungování celého topného systému. Díky této zkoušce zjistíte, jestli se podlaha zahřeje všude tam, kde chcete, a na správnou teplotu. Celý tento proces testování trvá několik dnů a provádí se měsíc před pokládkou podlahové krytiny. Vlhkost cementového potěru nesmí před instalací samotné podlahy překročit 1,64 % CM.
Podlahová krytina a její instalace
Při instalaci na podlahové topení musí být topný systém vypnut 48 hodin před a 48 hodin po instalaci vinylových dílců. Podlahovou krytinu nemusíte před samotnou instalací na podlahové topení nijak speciálně ošetřit. Důležitý je však výběr konkrétní podlahy tak, aby zvládala nároky na podlahové topení.
Tloušťka betonové desky a výztuž
Pro běžné podlahy s celkovým zatížením do 7,5 kN/m2 tak na základě provedeného statického rozboru vystačíme při standardním dodržení technologie s betonovou deskou tl. 50-60 mm z betonu B20, vyztuženou sítí W4 150/150 mm (tl. 50 mm), nebo W4 200/200 (tl. 60 mm).
Častým dotazem nejenom laické veřejnosti bývá, zda-li do roznášecí vrstvy podlahy patří kari síť. Pokud se to pokusíme zjednodušit a věnujeme se podlahám s běžným zatížením tj. v rodinných domech apod., můžeme roznášecí desky těžkých plovoucích podlah rozdělit na desky betonové a anhydritové. V případě betonových desek navrhujeme vzhledem k malé pevnosti betonu v tahu výztuž (nejčastěji kari síť) vždy, výjimečné případy (malé podlahy apod.) bez výztuže je třeba vždy doložit statickým posudkem. Výztuž ukládáme osově do středu desky. Je to efektivní poloha z hlediska umístění, zároveň při smrštění desky nedochází k přírůstkovým momentům. Kromě vlastního umístění výztuže je třeba dodržet symetrický rozptyl vodního součinitele po průřezu a následná péče při zrání betonové desky.
Čtěte také: Tloušťka OSB desky pro střechu: Na co si dát pozor?
Důležité zásady pro pokládku
Při použití dostatečně pevné izolace (pro běžné rodinné domy např. nejpoužívanější Isover EPS 100Z) vzniká největší dotvarování běžné podlahy zejména pokládkou na nerovný podklad. Působící zatížení tak nepřenáší izolační deska plnoplošně, ale pouze bodově (např. z 20-50 % plochy). V podlaze tak vznikají dutiny, které se snaží dle působícího zatížení postupně dosednout.
Z výše uvedeného vyplývají jednoduché zásady pro pokládku, které jsou uvedeny např. Desky izolantu je třeba pokládat tak (např. Ideálním řešením není ani pokládka EPS na podsyp s větší zrnem. Také velká zrna podsypu se dokáží do tepelné izolace zatlačovat, než se vyrovná napjatost v konstrukci.
Teplovodní podlahové vytápění
V této druhé části seriálu článků a navazujících dalších dvou částech se zaměříme na teplovodní podlahové vytápění s trubkovými hady (otopnými okruhy). Skladba podlahy, montáž, zapojení, regulace, zdroj tepla a další části otopné soustavy musí odpovídat příslušným normám.
Vytápěná místnost má v podlaze zabudovány otopné hady - trubky z různých materiálů, různých průměrů a vzdáleností od sebe. Ukládají se do systémových desek, lišt nebo jiných konstrukčních prvků. Vytápění trubkovými hady nezmenšuje využitelnou podlahovou plochu místnosti. Instaluje se v interiérech rodinných domů, obchodních centrech, administrativních či průmyslových budovách, různých provozovnách aj. i s vysokým zatížením podlah.
Základní požadavky na teplotu
Účelem každého vytápění, tedy i podlahového, je dosažení tepelné pohody prostředí. Teploty vzduchu v místnosti podle ČSN EN 12831-1 [2] se doporučují následující: v obytných a pobytových místnostech 20 °C, v koupelnách 24 °C. Pro povrchy, které jsou přímo v kontaktu s lidmi, je nutno ze zdravotních a fyziologických důvodů dodržovat maximální přípustné povrchové teploty podlahy v pobytové zóně 29 °C, v koupelnách 33 °C a v okrajových zónách 35 °C.
Čtěte také: Jaká je minimální tloušťka betonové podlahy?
Projekt podlahového vytápění
Správně navržený projekt podlahového vytápění je jednou z podmínek dobré funkce otopné soustavy. Úkolem projektu je zajistit rovnoměrné vytápění všech prostorů. Projektant navrhne délku a dimenzi trubkových hadů jednotlivých topných okruhů z hlediska tepelných ztrát a jejich hydraulického odporu při proudění otopné vody, typ zdroje tepla, vhodný rozdělovač, ovládací prvky, které měří a řídí vytápění na požadované teploty a dále vše co s vytápěním souvisí.
Pro návrh podlahového vytápění je třeba znát: tepelnou ztrátu místnosti; podlahovou plochu místnosti; umístění vany, kuchyňské linky, vestavěných skříní a dalšího trvale umístěného nábytku, pod které se podlahové topení nedává; typ podlahové krytiny (má vliv na teplotu otopné vody a rozteč potrubí). Izolace může být plochá nebo tvarovaná na vrchní straně pro usnadnění montáže trubek. Při instalaci izolačních vrstev se izolační desky pokládají těsně k sobě.
Dilatační pás a fólie
Před zalitím trubkových hadů se podél stěn a dalších konstrukcí budovy, vstupujících do kontaktu, umístí obvodový dilatační pás. Obvodový dilatační pás se instaluje vždy po obvodu stěn a u velkých ploch i do dilatačních spár mezi jednotlivé úseky podle výkresu a projektu.
Má několik účelů: tlumení šíření kročejového hluku (vibrací) do sousedících konstrukcí stavby, vyrovnávání objemových změn při změně teploty, zamezení popraskání betonu či anhydritu a rovněž narušení svislých konstrukcí, stěn, se kterými by byla vzniklá deska v kontaktu. Přes tepelnou izolaci se pokládá fólie bránící vniknutí vlhkosti a záměsové vody z betonu, anyhydritu, do izolace a do spodních konstrukcí, a teprve pak se kladou trubkové hady.
Výběr podlahové krytiny
Pro podlahové vytápění jsou vhodné pouze podlahové krytiny s malým tepelným odporem. Nedoporučují se koberce s výškou vlasu nad 10 mm a gumovým podkladem, PVC s plstěnou podložkou a parkety z měkkého dřeva. Dřevěné krytiny musí být dokonale vysušené, protože jinak se mezi nimi rozevřou spáry.
Tloušťka vrstev a typy potěru
O konstrukční výšce rozhoduje použitá skladba podlahového vytápění. Při použití systémové desky s izolací je pro výšku rozhodující, zda je použit mokrý nebo suchý způsob montáže. Materiálem roznášecí vrstvy u mokré montáže je obvykle beton (45 až 60 mm nad trubkou) nebo anhydrit (35 až 45 mm nad trubkou).
Jedná se patrně o podlahové vytápění teplovodní na terénu. V první řadě je potřeba respektovat požadavky normy na tepelné izolace. Současná platná norma ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov - požadavky stanovuje tři hodnoty tepelné izolace - požadovanou, doporučenou a doporučenou pro pasivní výstavbu.
Pro stanovení tloušťky tepelné izolace se započítávají pouze´vrstvy od roviny kde je umístěné vytápění směrem dolů. Pro podlahové topení bych doporučil dosáhnout minimálně doporučení normy, nebo se blížit nízkoenergetickému standardu. Tepelné izolace na bázi expandovaného polystyrénu (EPS) by tedy mělo být minimálně 16 cm, lépe 20 cm. Plastový rozvod trubek vytápění se většinou pokládá na systémovou desku z XPS, její tloušťku lze tedy do celkové izolace započítat (zpravidla je kolem 3 cm). Dále je předepsáno minimální krytí potrubí rozvodu betonem, které se pohybuje v rozmezí od 4,5 do 6 cm podle druhu betonu.
Minimální tloušťka potěru
- Betonový potěr: minimální tloušťka 6-7 cm.
- Anhydritový potěr: minimální tloušťka 3,5 cm.
Vhodný výběr tloušťky potěru na podlahové topení je důležitý pro dosažení optimálních možností vytápění. Je třeba si uvědomit, že betonové potěry špatně přivádějí teplo než anhydritové.
Pokud je instalace v patře na stropě, je opět doporučeno vložit co nejvíce tepelné izolace (nebudete topit do stropní konstrukce), nebo použít materiály s větší tepelnou izolací (menší λ), například polyuretanové desky apod. Zpravidla není v podlaze dost místa.
Nátopná zkouška a zbytková vlhkost
V případě, že pod dřevěnou podlahu instalujete podlahové vytápění, je potřeba provést tzv. nátopnou (někdy se říká topnou) zkoušku. Provádí se před tím, než se začne s pokládkou dřevěné krytiny. Po instalaci topení a vylití potěru je potřeba nechat litou vrstvu dostatečně vyschnout.
Nejvyšší povolená zbytková vlhkost v podkladu je podle normy nižší, než když v podlaze topení zabudované není. Povolené hodnoty jsou u cementového potěru 2 % a u anhydritu 0,3 %. U dřevěných podlah nesmí teplota podkladu překračovat 28 ˚C.
Suché a mokré podlahové topení
Při rozhodování o tom, jaké podlahové topení si pořídíte, je nutné zvážit vstupní náklady, efektivitu a samotný provoz i údržbu. V základě si můžete vybrat mezi suchým a mokrým provedením.
U mokrého podlahového vytápění jsou trubky zaplaveny potěrem (anhydritem nebo betonem). U suchého se používá suchá izolace. U mokrého podlahového vytápění se hydroizolace aplikuje na podkladový beton. Poté se položí izolační fólie a podklad podlahového vytápění. Trubky se pevně připevní na systémovou desku. Při mokrém procesu se trubky pokryjí vrstvou betonu nebo anhydridu. Doporučená minimální tloušťka je 55 mm pro anhydrid a 65 mm pro beton. Na beton se poté nalije vyrovnávací potěr, aby se podlaha vyrovnala. Ideální pro rozsáhlé rekonstrukce a novostavby.
Pokud je vaším hlavním cílem rychlé vytopení místnosti, zvolte suché podlahové topení. Má kratší náběhový čas - už do 60 minut. Mokrý typ má vyšší tloušťku potěru a proto vytopení trvá o desítky minut déle.
tags: #tloušťka #betonu #podlahové #topení #norma