Injektáž zdiva je stavební technologie spadající do chemických sanací, která se používá k řešení problémů se vzlínající vlhkostí nebo k utěsnění zdiva proti vodě. Efektem této sanace je to, že se vyruší fyzikální efekty a zamezí se kapilárním jevům. Sanace chemickými látkami je vskutku reálná možnost odstranění problémů se vzlínající vlhkostí, nebo průsaky vody do nemovitosti. Tento proces nevyžaduje složité zásahy do struktury budovy. Pokud tuto technologii budeme srovnávat s mechanickou sanací - typicky podřezávání - vždy půjde o šetrnější metodu a menší zásah do statiky nemovitosti.
Typy chemických injektáží a materiály
Existuje několik druhů injektáží, na které lze běžně při chemické sanaci narazit. Chemické sanace se neustále posouvají zejména po stránce materiálů a technologií.
Injektáž křemičitany
V článku se dočtete o velmi účinné a dlouhodobě trvanlivé variantě provedení chemických injektážních clon proti pronikání vzlínající vlhkosti do zdiva. Jde o tlakovou injektáž křemičitany. Dozvíte se, co musí předcházet provedení injektážní clony křemičitany, jak tato injektáž funguje a na jaké zdivo a zdroje vlhkosti je nejvhodnější ji používat. Chemické injektážní clony a bariéry proti pronikání vlhkosti jsou považovány za tzv. přímou sanační metodu. Jde tedy o jeden ze způsobů, jak přímo zabránit pronikání vody do konstrukcí.
Tlaková injektáž zdiva křemičitanem patří do kategorie injektáží, které zdivo vnitřně hydrofobizují (zdivo se stane pro vodu nesmáčivé), a zároveň dojde k zúžení kapilár uvnitř zdiva, takže je pro vodu mnohem obtížnější zdivem pronikat. Roztok křemičitanu je lehce nažloutlá kapalina, která se rovnou injektuje do zdiva, případně je možno ji ředit v určitých poměrech vodou. Vše záleží na stupni nasycení materiálu vodou. Tuto informaci se také mimo jiné dozvíme z provedeného vlhkostního průzkumu, který předchází návrhu injektáže.
Jak už bylo napsáno výše, roztok křemičitanu má dvě základní vlastnosti, které brání vodě pronikat do zdiva. První z nich je vnitřní hydrofobizace. Silanolátová složka obsažená v roztoku po svém injektování do zdiva reaguje s oxidem uhličitým z ovzduší a vznikají hydrofobní vodoodpudivé sloučeniny, které se trvale a pevně vážou ve struktuře zdiva. Druhou vlastností roztoku je schopnost zúžit kapiláry uvnitř zdiva. Tento efekt zajistí křemičitá složka. Ta reaguje v pórech a kapilárách zdiva na nerozpustné křemičité sloučeniny, které se rovněž velmi pevně vážou k podkladu. Dochází ke zúžení pórů a kapilár ve zdivu a znesnadnění transportu kapalné vody. Struktura zdiva se stane pro vodu hůře proniknutelnou, ale nedojde k úplnému uzavření zdiva. Působením obou mechanismů - hydrofobního a bariérového - je transport vody v kapilárním systému zdiva přerušen a postupně dochází k vysychání zdiva nad injektáží provedenou clonou.
Čtěte také: Techniky tlakové injektáže
Při samotném injektování má roztok křemičitanů podobnou konzistenci jako čistá voda. Dokáže tedy velmi dobře penetrovat do zdiva a vyplňovat i nejjemnější póry a kapiláry uvnitř. Jeho použití je poměrně široké. Lze jej využívat pro injektáž cihlového, kamenného a smíšeného zdiva. Velmi dobré zkušenosti jsou právě u kamenného a smíšeného typu o větších šířkách. Injektáž křemičitany je vhodná proti vzlínající zemní vlhkosti. Využívá se pro provedení horizontální bariéry ve zdivu. Je velice variabilní a lze s ní provádět i těžko pro jiné technologie těžko proveditelné detaily - například propojení rozdílných výškových úrovní vodorovné izolace. Dále ji lze využít jako plošnou injektáž do zdiva pod úrovní okolního terénu, kde napomůže omezit pronikání vlhkosti do zdiva z boku od přilehlé zeminy. Lze tak vytvořit náhradu svislé izolace např. suterénních prostor bez odkopových prací. Je zde ale třeba zdůraznit, že tento druh injektáže není vhodný proti tlakové, ani dočasně tlakově působící vodě. Pokud se jedná o tyto druhy vlhkosti, pak je třeba volit jiný způsob izolace.
Injektáž silikonovými mikroemulzemi a krémy
Principem metody je vnitřní hydrofobizace (dosažení vodoodpudivosti) stavebních hmot. Mikroemulze na bázi silanů a siloxanů pronikne do pórů zdiva a na jejich povrchu vytvoří chemicky pevně vázanou vodoodpudivou mikrovrstvu, která znemožní kapilární vzlínání vody do zdiva. Metoda není limitována tloušťkou zdiva, je použitelná i v případech sanace vysoce zavlhčeného zdiva, které by muselo být jinak před injektáží předsušováno. Není určena proti působení tlakové vody. Silikonové mikroemulze je možné použít pro zdivo cihelné, kamenné i smíšené.
Materiál, který běžně používáme je silan/siloxanový injektážní krém na čistě vodní bázi určený pro sanaci vlhkého zdiva a základů. Tento krém vytváří dodatečnou bariéru horizontální izolace proti kapilárně vzlínající vlhkosti. Kombinuje výhody silikonových mikroemulzí a krémové konzistence. Pro injektování zdiva proti vzlínající vlhkosti se používají i silikonové materiály ve formě krémů. Jednoduše se aplikují do předvrtaných otvorů ve zdivu. Samovolně se rozptýlí v pórech zdiva, kde reagují na k podkladu chemicky vázanou mikrovrstvu silikonového vodoodpudivého polymeru.
Injektáž polyuretanovou pryskyřicí
Tlakové injektáže polyuretanovou pryskyřicí se používají pro izolování zdiva proti vzlínající a tlakové vodě. Hydroizolační funkce se dosáhne polymerací injektážního polyuretanu s vodou obsaženou ve vlhkém zdivu, při které dochází k několikanásobnému rozpínání - zvětšování objemu polyuretanu a tím k utěsnění zdiva. Produkty v této kategorii jsou většinou jedno nebo vícesložkové pryskyřice. Tato flexibilní hydrofobní hmota pro zastavení průsaků vody v pohyblivých trhlinách, spárách v betonu a zděných konstrukcích se ukázala jako velmi vhodnou metodou sanace pro několik druhů problému. Hmota se dá různě nastavit pro rychlost reakce a vytváří tak polyuretan s uzavřenou strukturou buněk. Některé PU jsou vytvořeny pro přímé zastavení, jiné pro dlouhodobé tím, že vytváří chemicky odolnou bariéru.
Proces injektáže zdiva
Většina látek, které používáme nejsou volně dostupné a vyžadují speciální vybavení. Tato metoda sanace spočívá v provádění otvorů do zdiva (obvykle 12-18mm vrtákem), kde se zhotoví vrty ve vodorovné řadě, nebo v ploše podle zvolené technologie a materiálu. Následně se zvolený materiál aplikuje do stěny, kde se vytváří bariéra proti vzlínající vlhkosti nebo utěsnění průsaků.
Čtěte také: Zpevnění základů injektáží
Přípravné práce
Základní informace o tom, jaké jsou zdroje vlhkosti a příčiny jejího pronikání do konstrukce, odhalí až odborně provedený vlhkostní průzkum a diagnostika zdiva. Na základě výsledků z tohoto šetření je možno navrhnout ucelený systém sanace, který přímo zabrání, nebo omezí pronikání vlhkosti do objektu. Chemické injektáže zdiva jsou jedním z možných opatření, které se velmi často volí.
Vždy při prohlídce nemovitosti posuzujeme, zda je vlhkost ve zdivu dostatečná. Musí být zajištěný transport krému v kapilárním systému zdiva. Před samotnou injektáží je vhodné provést otlučení omítek na vlhkých stěnách do výšky vlhkostních map s přesahem ideálně 80 cm nad tyto mapy.
Vrtání otvorů
Do zdiva se vyvrtají malé otvory, což se obvykle provádí v řadě po celé délce postižené stěny. Samozřejmě záleží na typu sanace, podle toho se volí technologický plán vrtů. Pro cihelné objekty se většinou používají tixotropní materiály.
Tlaková injektáž se provádí pomocí tlakového čerpadla a pakrů osazených do injektážních vrtů ø 12 - 14 mm v osové vzdálenosti 100 - 150 mm od sebe, v závislosti na vlhkosti, materiálovém složení a vazbě zdiva. Tlak injektování je odvislý od masivu, do kterého injektáž provádíme. U zdiva používáme tlaky cca do 3,5 - 5 MPa podle stavu zdiva a pojiva. Vrty se provedou do hloubky cca 50 mm od protějšího líce zdi, jejich rozteče by měly být 100 až 120 mm. Osazení vrtů musí být zvoleno tak, aby konce vrtů navazovaly na hydroizolaci v podlahách. Před injektáží je nutné vrty vyčistit stlačeným vzduchem. Po navrtání se jednotlivé vrty osadí těsnícími prvky - pakry, které při injektáži umožní připojení hadice čerpadla a uzavření sousedních vrtů.
Geometrie vrtů ve zdivu, tj. sklon vrtů činí obvykle 5 až 30° (vrty musejí zastihnout nejméně jednu ložnou spáru zdiva). Injektážní rohů spočívá v tom, že se musí provést vějířové navrtávání. Tímto postupem se zajistí provázání obou stěn tak, aby se sanační materiál dostal přesně podle potřeby a ve správném množství na konce obou stěn.
Čtěte také: Injektáž betonu: Kompletní průvodce
Aplikace injektážního materiálu
Mikroemulze se injektuje pomocí speciálních čerpadel do vrtů připravených elektrickými vrtačkami. Roztok křemičitanů je do provedených vrtů injektován pomocí tlakového čerpadla - injektážní pumpy. Tlaková injektáž umožňuje podstatně zkrátit dobu provádění sanačních prací, a zároveň dosáhnout rovnoměrného rozložení přípravku ve zdivu. Pracovní tlak a postup injektáže se volí v závislosti na stavu zdiva. Soudržné kompaktní zdivo je proinjektováno v jednom pracovním kroku.
V případě smíšeného nebo narušeného zdiva s trhlinami a u zdiva s dutinami se použije dvoustupňová injektáž, která výhodně spojí zpevnění a odvlhčení zdiva. Nejdříve se provede statická tlaková injektáž cementovou směsí, jež vyplní větší dutiny nebo kaverny a stabilizuje tak zdivo a posléze se ještě do polotuhé malty pod tlakem vstřikuje silikonová mikroemulze. Toto doplnění maltou ale není nutné. Jelikož je Vaše zeď vystavěná pravděpodobně přizděnou cihelnou „patnáckou“ k betonové vyšalované zdi, využijte nejbližší spáru k podlaze. Protože následně bude vrt veden v betonové hloubce zdi, nepíšete, o jakou tl. se jedná, ale to není podstatné, osové vzdálenosti bych přizpůsobil betonové zdi, a to z doporučených 100 mm na 80 mm, byť budou vrty vedeny přes cihelnou přizdívku.
Technologická přestávka a následné úpravy
Materiál po aplikaci vyžaduje určitý čas, aby se mohl vstřebat do zdiva, každý materiál to má jinak. Někdy je doporučováno do úplného vstřebání nechat stěnu cca 3 týdny bez dalších procesů. Po ukončené injektáži je vhodné nechat zdivo bez omítek ještě cca dva týdny a pak na něj aplikovat sanační omítku. Sanační omítky, jako doplňkové sanační opatření, samy o sobě zdroje vlhnutí neodstraňují a zdivo nevysušují.
Druhy injektáží podle rozsahu
- Běžná liniová - vodorovná sanace: Vodorovná sanace krémem, nebo polyuretany se provádí vrty (cca 2/3 šířky zdiva) ve vodorovné rovině s různým rozestupem vrtů, obvykle 10 - 20 cm. Následné vyčištění ofukem, vrtákem či kartáčem zajistí přípravu pro injektovanou látku nízkotlakým / vysokotlakým speciálním čerpadlem navrženým pro sanační firmy.
- Víceřadá injektáž: Provádí se technologicky shodně s vodorovnou sanací.
- Plošná sanace: Plošná sanace se provádí šachovnicovým navrtáváním podle technologického plánu sanačního prostředku. Zde je už hodně vrtání a tento typ sanace se provádí všude tam, kde jsme pod úrovní terénu tak, aby se vytvořila ucelená bariéra v celé výšce stěny pod terénem. Nejlepší technologie, avšak bezkonkurenčně nejdražší. Není nic neobvyklého, že cena začíná na 15 000 - 20 000 za metr plochy. Proto běžná sanace části domů vychází na nemalé peníze. Principem je vždy, že se nemovitost provrtá kompletně a mezi stěnu nemovitosti a terén se nainjektuje speciální gelová složka která adekvátní reakcí vytvoří dodatečnou mechanickou bariéru.
Výhody a specifika injektáže
Každá sanace zdiva má své přednosti ale také úskalí. Proto vždy technik musí vymyslet metody sanace takové, aby nedošlo k poškození nemovitosti. Můžete se setkat s názorem, že není vhodná pro starší budovy právě s ohledem na množství vrtů, ale jde o holý nesmysl. Ve starších budovách, kde došlo k degradaci zdiva vlivem dlouhodobé vlhkosti, nebo v případě výskytu vzlínající vlhkosti ve stěnách a základech se naopak hodí správnou volbou materiálů a to z důvodů zpevnění zdí.
Obvyklá sanace trvá jeden, nebo dva dny pro běžné rodinné domy. U menších lokálních akcí se tento zásah počítá na jednotky hodin. Při správné aplikaci může ochrana vydržet po mnoho let. Proto poskytujeme záruky na funkčnost materiálu i 50 let. Používáme kvalitní sanační materiály od předních výrobců, stejně jako kvalitní vybavení. Neustále se posouváme v rámci zkušeností, technologií a různých školení. Při prohlídce se obecně odhadne stav zdiva a nemovitosti, proto se zvolí materiál podle aktuálních problémů. V případech, kdy je zdivo staré, velmi narušené tak se vždy volí materiály pro stabilizaci zdiva a jeho výsledné zpevnění. Pokud by takové zdivo bylo zanecháno osudu, jde o zásadní narušení statiky a snížení životnosti stavby.
Hydroizolační nátěry jsou tekuté hydroizolace zabraňující nežádoucímu průniku vody, nebo jiných látek, které mohou narušit normální stav stěny. Cílem těchto nátěrů je vždy souvislá, neprodyšná vrstva, která je tvořená různými chemickými voděodolnými materiály. Zabraňuje tak pronikání jakékoliv vody (vzlínající vlhkost, povrchová, stékající, tlakovou) do konstrukcí či interiéru.
Často kladené otázky a řešení
Zde uvádíme řešení některých běžných problémů a otázek, které se mohou objevit při injektáži zdiva:
| Problém/Otázka | Řešení/Odpověď |
|---|---|
| Stěny obsahují pálené i nepálené cihly, nepravidelné spáry nebo nedostatečně silné pro 14mm vrták. | Odborník posoudí stav zdiva a navrhne vhodný materiál a technologický plán vrtů. V případě potřeby se spáry před injektáží doplní maltou. |
| Nutnost vrtat přes omítku. | Vrtání přes omítku je možné, ale je třeba zohlednit tloušťku omítky a správně nastavit hloubku vrtu. |
| Injektáž vnitřních zdí starého cihlového domu, kdy se občas díra vyvrtá do cihly místo do spáry. | Pokud jsou spáry nepravidelné nebo se vrt dostane do cihly, injektáž může fungovat, pokud je zajištěn dostatečný transport krému v kapilárním systému zdiva. Je však ideální vrtat do spár. |
| Doba vstřebávání injektážního krému do cihlového zdiva. | Doba se liší podle materiálu, obvykle se doporučuje nechat stěnu bez dalších procesů cca 3 týdny do úplného vstřebání. |
| Sklon vyvrtaného otvoru +/- 3 cm od vodorovné linie při 45 cm tlustém zdivu. | Sklon vrtů je obvykle 5 až 30°. Odborník posoudí, zda je odchylka v toleranci vzhledem k typu zdiva a použitému materiálu. |
| Dům postavený z betonových dutých tvárnic bez výplně, tři vrstvy pod úrovní chodníku. | Pro injektáž do dutých tvárnic je nutné je nejprve vyplnit vhodným materiálem (např. cementovou maltou) a teprve poté provést injektáž. |
| Vrtání do spáry se starou izolací (IPA nebo podobné). | Vrtat lze i do spáry se starou izolací. Důležité je vrty před injektáží řádně vyčistit. |
| Volba výšky injektáže, pokud je v zemi původní lepenková izolace, která plní funkci až od první spáry, a první řada cihel je vlhká. | Doporučuje se vrtat do spáry vodorovně s podlahou, a to i se sklonem vrtu. Pokud je vlhká celá první řada cihel, krémová injektáž by se měla dobře šířit i mimo spáru. Odborník by měl posoudit konkrétní situaci. |
| Injektáž stěn, které se zdají být suché, ale pro jistotu je chcete ošetřit. | Preventivní injektáž je možná, ale je třeba zvážit její ekonomickou opodstatněnost. Zaměřte se především na viditelně vlhké části. |
| Injektáž vnitřní strany domu s novou fasádou. | Injektáž z vnitřní strany je možná. Je důležité zvolit správnou hloubku vrtů a navázat na izolaci v podlahách. |
| Provrtání skrz kvůli mezerám v kamenném zdivu. | Pokud dojde k provrtání skrz, je nutné zadní část vrtu utěsnit a případně upravit postup injektáže. |
| Sanace zdi s vnější žulovou a vnitřní cihlovou vrstvou (40 vs 20 cm), s drolící se výplní spár. | Před injektáží je vhodné spáry napustit maltou, nechat technologickou pauzu a poté vrty provést a injektovat. |
| Hloubka, do které se krém dostane směrem dolů, pokud je nejbližší vhodná spára o cihlu nad podlahou. | Sanační vrstva by měla sahat až pod podlahu a napojit se na předpokládanou izolaci v ní. Odborník by měl posoudit možnost dosažení této hloubky. |
| Vlhkost od sklepa, přítomnost plísní v pokoji, nutnost propojit izolaci zdiva s izolací pod polystyrenem podlahy. | Doporučuje se provést injektáž zdiva v nejnižší možné výšce, ideálně v kamenném základu, a poté propojit tuto izolaci s hydroizolací pod polystyrenem (např. lepenka nalepená i na zeď). |
| Dům na kamenném valu, kameny zarovnány neznámým materiálem, následuje izolace a pálená cihla, problém ve vazbě cihel. | Pokud se spáry sypou a jsou vlhké, je nutné je vyšpárovat novou maltou (3-4 cm) a poté vrtat. I když vrt prochází částečně cihlou, injektáž by měla být účinná. |
| Proč se používá vrták průměru 14 mm, proč ne menší? | Vrták o průměru 14 mm zajišťuje dostatečný objem pro aplikaci injektážního materiálu a optimální distribuci v pórech zdiva. |
| Funguje systém i při aplikaci do nepravidelné spáry (např. mezi betonovým a cihlovým zdivem)? | Ano, systém funguje i v nepravidelných spárách. Je důležité zajistit dostatečný průnik materiálu. Odborník by měl posoudit konkrétní situaci a případně upravit osové vzdálenosti vrtů. |
| Sanace kombinované zdi - jedna řada cihlová, za ní beton. | Využijte nejbližší spáru k podlaze. Osové vzdálenosti vrtů by měly být přizpůsobeny betonové zdi, např. 80 mm místo 100 mm, i když vrty procházejí cihlovou přizdívkou. |
| Navrtávání schodiště pro injektáž. | Schodiště se obvrtává v tzv. kaskádách, tj. šikmými liniemi kopírujícími schody. |
tags: #tlakova #injektaz #spary #cementovou #maltou #informace