Ve výsledku sice uvidíte jen štuk, jemnou fasádní omítku nebo jiné pohledové materiály, ty by ale bez kvalitního podkladu nedržely. Omítky jsou totiž zpravidla vícevrstvé - o vyrovnání a zpevnění se starají právě hrubé jádrové omítky. Aby omítky splňovaly přísné požadavky z hlediska funkčnosti i vzhledu, musí být vícevrstvé. Nejtlustší vrstvu, která si poradí i s velkými nerovnostmi, tvoří jádrová omítka. Kromě srovnání plochy zajistí také dostatečnou pevnost a odolnost povrchu. Jádrová omítka slouží pro vyrovnání nerovností na stěně. Jedná se o nejtlustší vrstvu ve skladbě omítky a může mít tloušťku až několik centimetrů. Jádrová omítka tvoří základ pod finální tenkovrstvou štukovou omítku. Povrch jádrové omítky je hrubší a je možné jej ponechat jako finální pohledovou vrstvu například v garáži či ve sklepě.
Typy jádrových omítek
Při výběru omítky je důležité zohlednit místo použití, stav podkladu i požadovaný výsledek. Ne každá omítka se hodí všude - některé slouží jako základní vrstva, jiné jako finální úprava a další řeší specifické problémy, jako je vlhkost nebo tepelná izolace.
Vápenocementová omítka
- Jedná se o nejčastěji používaný druh jádrové omítky.
- Má oproti jiným druhům nejlepší zpracovatelnost a také odolnost.
- Ve směsi je použit cement a vápenný hydrát, tudíž je možné ji použít na všechny druhy zdiva jak ve vnitřních, tak také ve venkovních prostorech.
- Pojivo obsahuje cement a vápenný hydrát. Díky cementu je omítka dobře zpracovatelná a odolná.
- Má charakteristickou šedou barvu. I kvůli tomu se obvykle nepoužívá jako finální vrstva ani pro nenáročné aplikace.
Vápenná omítka
- Pojivovou složkou směsi vápenné omítky tvoří výhradně vápno, které výsledné omítce dodá vysokou paropropustnost.
- Jelikož ve směsi není obsažen cement, tak je tento druh omítky vhodný spíše do interiéru, a to kvůli vlivu vlhkosti a menší odolnosti vůči mechanickým vlivům.
- Výhodou vápenných omítek je dobrá paropropustnost.
- Zpravidla se používá jen pro vnitřní použití - je méně odolná a pevná.
- Vzhledem k jejím vlastnostem bývá její tloušťka menší (do 20 mm).
- V exteriéru se často používá i při rekonstrukcích historických objektů, protože představuje tradiční stavební materiál.
Sanační omítka
- Díky plnivu z lehčených materiálů a s tím související vysoké pórovitosti finální směsi jsou sanační omítky schopny odvádět přebytečnou vlhkost ze zdiva.
- Její pojivo obsahuje přísady, které způsobují větší pórovitost hmoty. Díky tomu vyniká nadstandardní paropropustností. Navíc dokáže zachycovat soli a zabraňovat tak vzniku silných výkvětů.
- Sanační omítky se používají pro omítání vlhkého nebo poškozeného zdiva. Proto se s nimi setkáte zejména při rekonstrukcích starých budov.
Tepelně-izolační omítka
- Plnivo těchto omítkových směsí tvoří lehčený materiál s velmi dobrými tepelnými vlastnostmi jako je polystyren nebo expandovaný perlit.
- Díky vlastnostem těchto materiálů je výsledná min. 40 mm silná vrstva omítky schopna zajistit tepelně izolační funkci a může tak částečně nahradit například zateplení domu polystyrenem.
- Používá se pro zlepšení tepelné izolace vnitřních i venkovních ploch.
- Tyto omítky obsahují speciální hydraulické pojivo a izolační materiál (perlit, nebo granulovaný polystyren).
- Obsahuje dolomitické vzdušné vápno a organické lehčící přísady.
- Dokáže posilovat tepelně-izolační vlastnosti zdiva, má vysokou vydatnost a je dobře zpracovatelná. Vyniká silnou paropropustností, díky čemuž dokáže přirozeně regulovat vnitřní mikroklima.
Různé druhy omítek podle zrnitosti
Platí, že čím silnější vrstvu omítky budete nanášet, tím větší zrno by měla mít. Na výběr máte ze 3 základních hrubostí (velikostí zrna) - 1 mm, 2 mm a 4 mm.
- Jádrová omítka se zrnem do 4 mm: Obvykle se jedná o vápenocementovou omítku, kterou je možné ve vrstvě 10-25 mm použít téměř všude.
- Jemná jádrová omítka se zrnem do 2 mm: Má srovnatelné parametry a použití s omítkou s hrubším zrnem.
Výhody a nevýhody jádrových omítek
Výhody
- Odolnost: Výsledná pevnost a odolnost vůči různým vlivům je sice ovlivněna jejich složením, ale v každém případě je stále o dost vyšší než například u omítek sádrových. To rozšiřuje možnosti jejich použití také na venkovní prostory.
- Vyrovnání povrchu: Při nanášení účinně srovnají původní nerovný povrch a vytvoří kompaktní vrstvu, která plní jak estetickou, tak také ochrannou funkci zdiva.
- Cenová dostupnost: Jádrové omítky jsou cenově dostupné, zejména při svépomocné aplikaci.
Nevýhody
- Časová náročnost: Vzhledem k tomu, že se jádrové omítky většinou používají ve vícevrstvém omítkovém systému a každá vrstva potřebuje svůj čas na vyzrání, tak je jasné, že se celková doba realizace výrazně protáhne.
- Nutnost finální vrstvy: Pokud je požadován esteticky hladký povrch, musí být na jádrovou omítku nanesena ještě štuková vrstva, i když dokonale hladkého povrchu se nedosáhne. V místech, kde vzhled hotové omítky nehraje zásadní roli, může být jádrová omítka současně finální vrstvou zdiva. Nejčastěji se k takovému řešení přistupuje při omítání garáží, kůlen, sklepů či skladových prostorů. Podklad vyrovnáte, ale viditelná hrubá struktura s vystouplými zrnky písku zůstane vidět. Prostor pak můžete jednoduše vymalovat třeba vápnem. Štuky a jemné omítky nemusíte na hrubou omítku nanášet ani v místech, kde plánujete lepit obklady. Jako podklad jim stačí dobře vyrovnaná a zpevněná plocha jádrové omítky.
- Dilatace: Nevýhodou je také nutnost zajištění dilatace při tuhnutí v případě, že omítku aplikujeme na moderní tvarovky z pórobetonu či keramiky, kde je díky minimálním rozměrům spár dilatace omezena. Abyste minimalizovali přenos napětí od tuhnutí do zděné konstrukce, tak do jádrové omítky navíc vložíte výztužnou tkaninu.
Příprava jádrové omítky
Zatímco v minulosti si každý zedník připravoval omítku ze základních surovin sám, dnes většina upřednostňuje použití předpřipravených směsí v pytlích. Důvodem je nejen úspora času, ale i přesnost poměrů, díky kterému jsou výsledné vlastnosti hmot konstantní. Suché směsi dodávané v pytlích splňují přísné stavební normy.
Pokud chcete cenu za stavební hmoty stáhnout dolů, nabízí se alternativa v podobě maltovinových pojiv. Jedná se o předpřipravené směsi, které však neobsahují písek. Ten přidáte společně s vodou až při míchání omítky. Pro srovnání - 25kg pytel se směsí jádrové omítky vám vystačí na omítání přibližně 0,8 m2 plochy. Stejně velký pytel pojiva bez písku pak vystačí asi na 6 m2. Cena obou pytlů bude přitom podobná.
Čtěte také: Účinná stínící tkanina
Tradiční a stovkami let používání prověřená je vápenná malta, která se používá hlavně na vnitřní omítky stěn a stropů. Plnivem je v ní písek, pojivem hašené vápno nebo namočený vápenný hydrát (jednodušší cesta), případně další přísady. Míchá se zpravidla v poměru 1 díl vápna a 3 díly písku. Příliš vysoký podíl vápna omítce neprospívá, naopak sníží její pevnost a způsobuje po vyzrání vznik jemné sítě vlasových trhlin v omítce.
Vápenocementová malta je směsí vápna, cementu a písku. Je určena pro vnější i vnitřní omítání zdí ve vlhkém prostředí, případně k omítání stěn v místech vystavených většímu opotřebení. Na stropy a stěny se míchá v poměru 140 kg vápna a 60 kg cementu na krychlový metr písku. Orientační poměr dílů ve směsi je 1 lopata hašeného vápna, 1 lopata cementu a 3 až 5 lopat písku. Cement snižuje prodyšnost omítky, u rekonstrukcí starých domů s neizolovanými základy se proto doporučuje použití vápenných omítek bez cementové složky.
Omítání svépomocí: Krok za krokem
Omítání svépomocí může na první pohled působit složitě, ale ve skutečnosti jde hlavně o pochopení správného postupu a pečlivou přípravu. Omítání svépomocí se nejlépe hodí pro vnitřní omítky, kde nemáte extrémní nároky na rychlost ani dokonalost strojového provedení. Pro menší úpravy, jednu místnost nebo práci po etapách zůstává ruční omítání praktickou volbou. Nezapomeňte, že kromě stavebních hmot budete potřebovat i pořádné zednické vybavení.
Příprava podkladu
- Vyčištění a oprava: Než se pustíte do omítání, podklad si nachystejte. V případě rekonstrukcí odstraňte zbytky starých omítek, solí nebo jiných nečistot. Stěna musí být suchá, čistá, bez prachu a trhlin. Prohlubně vyhlaďte stěrkovou hmotou. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké, je potřeba zvážit jejich příčinu. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály, v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou.
- Navlhčení a podhoz (špric) nebo penetrace: Jádrové omítky nanášejte na navlhčený podklad. Zdivo proto nejprve pokropte vodou. Ve většině případů je potřeba nanést i „špric“ neboli podhoz - řídký nástřik ze směsi cementu a písku, který slouží ke zdrsnění a zpevnění povrchu zdiva. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na nic lépe držela nahazovaná omítka. Oproti tomu penetrace je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny.
- Příprava omítníků: Zejména při omítání křivých stěn doporučujeme používat omítníky. Standardně jde o dřevěné či kovové profily, které připevníte na stěnu a srovnáte pomocí vodováhy. Omítníky se připevňují na omítkové terče, které jsou srovnané pomocí vodováhy a olovnice. Terče se umísťují přibližně 1,5 m od sebe v obou směrech.
Nanesení jádrové omítky
- Míchání omítky: Připravte si jádrovou omítku na vhodnou konzistenci, nesmí být příliš řídká, aby nestékala po zdivu, ani příliš hustá, vytvářela by tuhé koláče (ve stavební míchačce promícháváme asi 1 minutu).
- Nahazování: Připravenou jádrovou omítku nabíráme zednickou lžící a nahazujeme na stěnu. Směs nanášejte na zeď za pomoci zednické lžíce do tzv. terčů, a to od stropu směrem dolů. Na stropy nanášíme vrstvu o tloušťce maximálně 10 mm.
- Stahování a zarovnání: Ihned po nahození ji postupně strhávejte latí - díky omítníkům bude rovnoměrně nanesená po celé ploše. Pohybujte latí přitom po omítnících střídavě ve svislém i vodorovném směru. Strženou jádrovou omítku zatáhneme kovovým nebo dřevěným hladítkem, v případě nerovností doplníme hladítkem maltu. Následně sejměte omítníky a zarovnejte vzniklé spáry a jiné nerovnosti za pomoci zednického hladítka.
Doba zrání a finální úpravy
Než se pustíte do štukování, nebo nanášení fasádní omítky, budete si muset po omítání pár týdnů počkat. Jádrové omítky musí pořádně vyschnout a vyzrát. Doba zrání závisí na okolní teplotě i vzdušné vlhkosti. Obecně platí, že 1mm vrstva omítky potřebuje zrát den. Při běžné tloušťce 20 mm proto počítejte s dobou zrání minimálně 20 dnů. Po vyzrání omítky se často řeší i drobné úpravy povrchu, jako je lehké přebroušení nebo lokální srovnání nerovností.
Jádrová omítka je první vrstvou ve vícevrstvém omítkovém systému, na kterou se následně aplikuje štuková vrstva. Na trhu existují i jádrové omítky, které nevyžadují druhou vrstvu a dají se upravit tak, aby byly dostatečně hladké. Štukovou omítku nanášíme na navlhčenou jádrovou omítku. Natahuje se v tenké vrstvě pomocí ocelového hladítka, na které naberete dvě lžíce omítky. Poté nechte omítku zavadnout až na 40 minut. Další fází je uhlazení, které provedete pěnovým či molitanovým hladítkem mírně namočeným ve vodě. Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti, rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.
Čtěte také: Vlastnosti a využití stínící tkaniny na plot
Srovnání jádrové a sádrové omítky
| Vlastnost | Jádrová omítka | Sádrová omítka |
|---|---|---|
| Počet vrstev | Vícevrstvá (obvykle jádrová + štuk) | Jednovrstvá |
| Rychlost a snadnost realizace | Časově náročnější kvůli zrání vrstev | Rychlejší a snadnější aplikace |
| Odolnost (vlhkost a mechanické namáhání) | Výrazně vyšší odolnost | Méně odolná, není vhodná pro exteriér ani vlhké prostory |
| Tvarová stálost | Vyžaduje dilataci na moderních tvarovkách, možné praskání při nesprávném postupu | Vysoká tvarová stálost, nepropadá se a nepraská |
| Cena (za m2) | 200-400 Kč (strojní aplikace s finální vrstvou), 80-200 Kč (pytel pro svépomoc) | Srovnatelná s jádrovou omítkou |
| Doporučené použití | Exteriéry, vlhké interiéry, klasické cihlové zdivo, vyrovnání velkých nerovností | Interiéry, dokonale rovné zdi, sádrokartonové konstrukce |
Jádrové omítky jsou tradičním, ale stále velmi často používaným materiálem pro úpravu povrchu zdiva. I přesto jsou parametry, ve kterých je jádrová omítka stále nejlepší. Přestože jádrová omítka je u nás stále nejrozšířenějším druhem omítek, tak také sádrová omítka se začíná těšit velké oblíbenosti.
Čtěte také: Stínící tkanina: Montáž a využití
tags: #co #je #tkanina #pro #jadrovou #omitku