Možnost správného zabudování do stavebního díla nastává pouze tehdy, je-li vše k tomuto účelu připraveno ve všech návaznostech, jež na stavbě obvykle vznikají. K tomu, aby budoucí montáž mohla proběhnout v řádné kvalitě, musejí být respektovány některé zásady.
Příprava stavebních otvorů a zaměření
Připravenost a provedení stavebních otvorů garantuje zhotoviteli otvorových výplní objednatel, popřípadě zhotovitel celé stavby. Stavební otvory musejí mít boční stěny svislé a nadpraží i parapet musí svírat se svislicemi pravý úhel. Pokud demontáž stávajících okenních otvorů provádí zhotovitel nových oken, je stavební připravenost a garance funkčnosti osazeného okna jeho záležitostí.
Podrobnosti o tom, jak má vypadat stavební otvor připravený pro montáž otvorové výplně, obsahuje Technická normalizační informace TNI 74 6077:2011 - Okna a vnější dveře - Požadavky na zabudování. Rozměry vyráběných oken musejí být šířkově i výškově menší než rozměry stavebních otvorů. O kolik budou rozměry menší, určí zpracovatel dokumentace pro provedení stavby.
Může se stát, že stavba není takového rozsahu, aby byla k dispozici dokumentace řešící detaily otvorových výplní, nebo se nejedná o novostavbu, která má projektovou dokumentaci s rozsahem stanoveným vyhláškou Ministerstva pro místní rozvoj č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb. V takových případech může jako obecné vodítko posloužit údaj, že spára mezi rámem okna či dveří a zdivem či jinou nosnou stavební konstrukcí by měla být v rozmezí 5-10 mm a nemá přesáhnout 15 mm.
Problémy s rozměry připojovací spáry
Nejčastěji se jedná o chybné zaměření, což je v každém případě zásadní nedostatek, který se bude projevovat sníženou schopností připojovací spáry splnit technické požadavky. Ty jsou většinou obsaženy v již zmiňované ČSN 73 0540-2:2011, ať již v části návrhové, či v informativní příloze D dle změny Z1 z dubna 2012.
Čtěte také: Osazení plotového sloupku krok za krokem
Naopak příliš velká šířka připojovací spáry znemožní provedení tepelněizolačního uzávěru z toho důvodu, že vyplňovaný prostor je tak velkým, že expandovaný pěnový izolant netvoří kompaktní hmotu a nemůže mít deklarované vlastnosti. Navíc je prakticky nemožné takový prvek správně ukotvit. Pokud šířka spáry vychází pod 5 mm, většinou již nelze provést její kvalitní tepelněizolační výplň. Pak je nutné přijmout některé z nápravných opatření.
Většinou se to řeší přisekáním ostění stavebního otvoru, což však nebývá příliš vhodné. Může dojít až ke znehodnocení podkladu, obzvlášť jde-li o voštinové keramické tvarovky a úprava se provede hrubým osekáním. Výroba nových prvků je z pohledu technického optimální, samozřejmě však jde o řešení nákladné a pro zhotovitele nepříjemné.
Při výměně oken a dveří se musí odstranit i všechny výplňové hmoty, které mohou tvořit výrazný tepelný most. Typicky se jedná například o staré podkladní betony používané v panelových stavbách. Takový podklad se musí odstranit a okno vyrobit o tento rozměr větší. Jinou možností v tomto konkrétním případě je popuštění okna níž o potřebný délkový úsek a doplnění rámu nahoře rozšiřujícím profilem potřebného rozměru.
Pokud rozměry naměřených prvků přesahují obecně doporučené hodnoty (u oken cca 1 400 × 1 600 mm, u balkonových a vchodových dveří je to asi 1 000 × 2 200 mm), je nutno zvolit řešení pomocí různých sestav menších prvků.
Příprava povrchu a teplotní podmínky montáže
Povrch ostění musí být před zahájením montáže suchý a zbavený prachu a nečistot. Důležité je dbát i na rovnost podkladu, který tvoří stavební konstrukce. Pokud je tento podklad tvořen například cihelným zdivem, pak musí být výplň spár zdiva pevná a v rovině s cihlami.
Čtěte také: Jak osázet okolí plotu
Rozhodně je třeba se vyvarovat občasné praxe, kdy ostění otvoru je těsně před montáží srovnáno maltovou vrstvou a do ještě měkkého podkladu je osazována otvorová výplň. Tento postup se praktikuje většinou při výměnách, aby se majiteli bytu co nejvíce zkrátila doba, kdy je byt bez oken. Sice tím uspoří jeden den nepohodlí, ale výsledek takové výměny v podobě trhlin, prasklin a dalších poruch na sebe obvykle nedá dlouho čekat.
Montáž musí být prováděna za teplot vyšších než 0 °C. Možná je i montáž při nižších teplotách, avšak je nutné k tomu použít speciální montážní pěnu. Při teplotách pod 0 °C je nutné dbát na to, aby povrch byl nejen zbaven nečistot a prachu, ale též aby na něm nebyla jinovatka či zmrzlá voda. Vhodnost použití pro práce v mrazu s vyznačením hranice použitelnosti je na štítku příslušné kartuše s PUR pěnou.
Poloha a kotvení oken a dveří
Poloha oken a dveří ve stavebním otvoru se u novostavby zpravidla určí podle příslušné projektové dokumentace. Ta musí řešit osazení okna jako celku, tedy tak, aby byl detail realizovatelný a umožňoval provedení příslušných parotěsných, vodotěsných, tepelně a zvukověizolačních vrstev nejen v místě průběžného okenního rámu, ale i v místech kování a dalších bodových vlivů. Doporučuje se nechat si zpracovat výkres detailů tak, aby osazení splňovalo po celém obvodu všechny požadavky na něj kladené. Zejména je potřeba upozornit na velmi problematické řešení u parapetů.
Zásady kotvení
Kotvení rámů se provádí ocelovými kotvami s ušlechtilým (pozinkovaným) povrchem, hmoždinkami s kovovým nebo plastovým pouzdrem s hloubkou ukotvení minimálně 40 mm do nosné části ostění, turbošrouby s hloubkou ukotvení minimálně 50 mm do nosné části ostění nebo kompozitními či nerezovými kotvami, případně speciálními systémovými kotvami pro kotvení mimo osu zdiva do roviny tepelné izolace.
Většinou zhotovitelů jsou oblíbeny turbošrouby jako univerzální kotvicí prostředek, který je použit za všech okolností. Je pravda, že univerzálnost tohoto prostředku je značná. Ale vždy musí být splněny nutné předpoklady. K těm patří například to, že materiál zdiva je nedrolivý, pevný, málo pórovitý. Turbošrouby jsou dnes zřejmě nejpoužívanější prostředek kotvení. Jejich výhody plynoucí z celkové jednoduchosti a rychlosti montáže jsou nepopiratelné, ale je třeba pamatovat na skutečnost, že samy o sobě neumožní pohyb dilatačních celků.
Čtěte také: Jak osadit obrubníky
Oblíbeným argumentem proti tomu je, že se nedotahují úplně, ale pouze lehce - nemůže tedy dojít k jevu vtlačení. Pokud nedojde k úplnému a těsnému kontaktu hlavy turbošroubu a rámu, hrozí nebezpečí průniku vlhkosti do vnitřku rámu. To je samozřejmě nepřípustné. Tento způsob tzv. polotuhé montáže klade velké nároky na technologickou kázeň montérů.
Mnoho firem používá jediný turbošroub pro množství různých podkladů. Na trhu je široký sortiment těchto spojovacích prostředků, a tak je vždy nutné volit ten, který je určen pro konkrétní podklad.
Lze se setkat též s kotvením, kdy se hlava turbošroubu zapouští až do dna výztuhy umístěné v profilu. Otvor v rámu, kterým se hlava turbošroubu zapouští do vnitřku profilu, se posléze utěsní krytkou. Zde se - obdobně jako u první odrážky této poznámky - klade vysoký nárok na technologickou kázeň, jinak opět hrozí průnik vlhkosti do vnitřku rámu.
Kotvení obecně musí být provedeno tak, aby s ohledem na materiál stěny bylo trvalé, umožňovalo dilatační pohyby a zároveň nedovolovalo nepřípustné pohyby otvorové výplně vůči stěně. V případě, že konstrukce stěny bude z materiálu, který neumožňuje kotvení, provede se konstrukce, která otvorovou výplň ukotví k jiné konstrukci.
Zásady kotvení jsou uvedeny v technickonormalizační informaci TNI 74 6077:2011. Otvorové výplně se zásadně kotví po celém obvodu. Občasná argumentace některých firem, že „rám podrží pěna“, je naprosto chybná. Pěna tvoří pouze výplň, v žádném případě nejde o nosný konstrukční materiál.
Počet kotev je minimálně 2 ks/bm rámu. První kotva se umísťuje nejdále 250 mm od vnitřního rohu rámu a pokračuje se po vzdálenostech max. 700 mm, u dřeva 800 mm. Kotvy musejí být rozmístěny symetricky, přitom je potřeba dbát, aby skutečně rám fixovaly a nesly. Přesné schéma kotvení rámů má určit po dohodě s projektantem montážní firma a jako součást této smlouvy předá orientační náčrt kotvení oken, kde vyznačí minimální a maximální hranice polohy jednotlivých kotvicích prvků. Zhotovitel montáže pak musí zajistit dodržení únosnosti jednotlivých prvků stanovených ve smlouvě.
Připojovací spára a její utěsnění
Pod pojmem připojovací spára se rozumí celý prostor, který se nachází mezi rámem otvorové výplně a ostěním stavebního otvoru, tedy stavebně-konstrukční částí budovy. Jak již bylo uvedeno, okamžikem zabudování výrobku do stavby se na něj přestává pohlížet jako na výrobek, ale jako na součást stavebního díla. Tato skutečnost je ještě stále dost často podceňována, a proto lze být nezřídka svědkem, že výrobek leckdy i poměrně renomovaného výrobce může být vinou špatně provedené montáže z podstatné části znehodnocen.
Utěsnění připojovací spáry kolem okna má za úkol zajistit vodotěsnost a neprůvzdušnost spáry a její zvukovou izolaci. Nestačí přitom vyplnit spáru mezi otvorem a okenním rámem pouze polyuretanovou pěnou. Tento způsob nepostačuje z hlediska tepelně izolačních vlastností, neposkytuje požadovanou izolaci zvukovou ani dostatečnou odolnost proti vodě. Více než vhodné je přidání speciálních pásek na okenní rám.
Funkční pásky: Vodotěsnost zvenčí, parotěsnost zevnitř
Technicky nejsprávnějším řešením je použití tzv. funkčních pásek jakožto vnitřního a vnějšího uzávěru a tepelněizolační výplně, která vyplní prostor mezi funkčními páskami. Jako tepelněizolační výplň se nejčastěji používá polyuretanová pěna.
Na okenní rám se lepí oba druhy pásek ještě před jeho zasazením do stavebního otvoru. Z interiérové strany se lepí parotěsné (interiérové) pásky, na vnější stranu okna přijdou pásky vodotěsné (paropropustné). Po tomto ošetření okenního rámu dvěma druhy pásků následuje zasazení rámu okna a další montážní postupy.
Parotěsné pásky (interiérové)
Hlavní funkcí interiérové parotěsné pásky je zabránit průniku vzdušné vlhkosti z místnosti do funkční spáry. Občas se lze setkat s názorem, že funkci těsnicí pásky lze nahradit například dřevěnou lištou, plastovým profilem, do něhož se zapravuje vnitřní omítka, a podobně. Jsou to názory vycházející z neznalosti problematiky.
Normový interiérový vzduch v zimním období má částečný tlak vodní páry přibližně 1 300 Pa a exteriérový asi 130 Pa. Rozdíl těchto tlaků je to, co žene vodní páru skrz konstrukci. Pokud vodní pára narazí na studenou oblast, kondenzuje. Podstatou řešení je vždy důsledné utěsnění spojů a použití pásky, která bude mít vysoký faktor difuzního odporu, tedy bude tzv. parotěsná.
Příklad naprostého nepochopení funkce parotěsné pásky je uveden na obrázku 11.1.2.1. Na něm je vidět, že pásku nelze nalepit na rám okna, aby vzdušná vlhkost neměla přístup k tepelněizolační výplni. Navíc vně kolem pásky bude pronikat teplý vnitřní vzduch směrem ven - vzniká zde nežádoucí tepelný most. Páska je ještě perforována turbošroubem, který kotví okenní rám. Toto místo je potřeba speciálně ošetřit hydroizolačním tmelem, což se v tomto konkrétním případě nestalo.
Na dalším obrázku je patrná chybná interpretace funkce parotěsného uzávěru. Poměrně častou chybou bývá i to, že páska vnitřního uzávěru není spojena v rozích. Příklad správně provedeného vnitřního uzávěru je zachycen na obrázcích 11.1.2.4 a 11.1.2.5. V místech překrytí kotev nebo netěsností v rozích se tyto odstraní použitím např. tmelu.
Vodotěsné a paropropustné pásky (exteriérové)
Pásky zamezují vzniku tepelných mostů mezi okenním rámem a stěnou (fasádou). Jedna páska je vodotěsná a současně paropropustná. Tyto její vlastnosti naznačují, že se lepí na okenní rám z venkovní strany. Její instalace zajišťuje, aby spárou kolem okenního rámu nezatékal déšť do fasády. Z vnitřní strany (z místnosti) se ošetřují připojovací spáry mezi oknem a stěnou takzvanou interiérovou parotěsnou páskou. I ta je velmi důležitá, protože zabraňuje možnému vzniku plísní kolem okna i postižení dřevěného okenního rámu plísní. Pára tedy neprostupuje z interiéru do spáry mezi oknem a stěnou a nenarušuje konstrukci.
O existenci vodotěsných a parotěsných pásek majitel bytu (a tedy laik) často ani neví. Nezná většinou ani správný postup, jak se dnes správně okna montují. Na funkci těchto montážních prvků a jejich výhody tedy solidní firma musí zadavatele zakázky upozornit.
Tepelněizolační výplň
Tepelněizolační výplň nemá v připojovací spáře jinou funkci než právě funkci tepelné izolace mezi rámem a stavební konstrukcí. Tepelný izolant musí vyplnit spáru v celé její šířce i hloubce. Nesmí vzniknout žádné kaverny, není však ani správné, když při použití PUR pěny po její expanzi dojde k vytečení z připojovací spáry a přebytky se musejí odstranit. To vede k plýtvání materiálem a ke vzniku tepelných mostů.
Je potřeba použít kvalitní materiály, jejichž stupeň expanze není příliš velký. U takových výrobků, u nichž je stupeň expanze velký (většinou se jedná o levnější cenové kategorie nebo materiál s jiným určením), dochází k tomu, že v materiálu po jeho vytvrdnutí vznikají velké póry a tepelná izolace je tím výrazně zhoršena.
V této souvislosti je třeba mít na paměti, že vodotěsnou funkci venkovního uzávěru musejí plnit nutně nejen tzv. funkční pásky, což jsou speciální výrobky. Jsou to i všechna opatření běžně používaná již v minulých dobách. Sem lze zařadit například parapetní plechy, různé výplňové těsnicí materiály, tmely a podobně. Platí jedna zásada - totiž že všechny detaily fasády musejí být vodotěsné.
V současné době se používají nejčastěji různé druhy tzv. venkovních pásek, které při vysoké odolnosti proti průniku tlakové vody mají poměrně malý difuzní odpor, jsou paropropustné. Dále se používají kompresní pásky, které plní obdobnou funkci. U nich je však nutné dodržovat důsledně maximální přípustnou šířku, kterou mají utěsnit. Kompresní páska použitá způsobem uvedeným na obrázku 11.1.4.2 představuje vhodný způsob provedení venkovní vodotěsné úpravy připojovací spáry. Utěsnění je funkční díky své dostatečné délce a šířku mezery lze regulovat vymezením polohy okenního rámu. Pro úplnost je nutno dodat, že obrázek neřeší druh a skladbu zdiva. I zde platí, že osazení nových oken a dveří by se mělo provádět současně se zateplením zbytku obvodového pláště.
Tabulka: Důležité parametry připojovací spáry
| Parametr | Doporučená hodnota | Poznámka |
|---|---|---|
| Šířka spáry | 5-10 mm (max. 15 mm) | Zajišťuje správné provedení tepelněizolační výplně a kotvení. |
| Hloubka ukotvení (hmoždinky) | Min. 40 mm | Do nosné části ostění. |
| Hloubka ukotvení (turbošrouby) | Min. 50 mm | Do nosné části ostění. |
| Minimální počet kotev | 2 ks/bm rámu | Zajišťuje dostatečnou stabilitu a nosnost. |
| Max. vzdálenost kotev | 700 mm (dřevo 800 mm) | Od vnitřního rohu rámu max. 250 mm. |
| Teplota pro montáž | Vyšší než 0 °C | Při nižších teplotách nutná speciální montážní pěna. |
tags: #osazeni #vodotesnych #a #parotesnych #uzaveru