Tenkovrstvá omítka je tenká vrstva finální omítkové fasádní vrstvy, přičemž přesná definice není v české stavební legislativě nijak ukotvena. Nejčastěji se uvádí, že se jedná o tenkovrstvé (jinak také makromolekulární) strukturované fasádní omítky, které jsou plně probarvené a na připravený podklad se nanášejí nerezovým hladítkem, a to v tloušťce jednotlivého zrna. Ta se pohybuje obvykle od 1 do 5 mm.
Typy tenkovrstvých fasádních omítek
Tenkovrstvé fasádní omítky se liší podle toho, jaké pojivo obsahují. Tak mohou být akrylátové, silikátové, silikonové a silikon-silikátové. Na trhu jsou například tenkovrstvé omítky s nanočásticemi, které podporují samočisticí schopnost fasádní omítky. Tenkovrstvé fasádní omítky se dodávají jako hotové a připravené k nanášení v podobě past, takže někdy bývají také označovány jako pastovité fasádní omítky. Výrobci je nabízejí plně probarvené v celé tloušťce zrna s obrovsky širokou škálou barevných odstínů. Tenkovrstvé fasádní omítky mají nejčastěji povrchovou strukturu rýhovanou, škrábanou nebo hladkou. Dodávají se také v designu přírodních materiálů, například kamene či dřeva, ale také kovové desky, pohledového betonu nebo jako dekorativní mozaikové omítky.
Pojďme se podrobněji podívat na jednotlivé typy:
- Minerální omítky: Jsou to jednosložkové šlechtěné minerální omítky na bázi cementu a vápenného hydrátu. Dodávají se v suchém stavu, balené v pytlích. Po přidání vody podle poměru, který je určen v technickém listu, jsou připraveny k použití. Tuhnutí omítky probíhá při hydrataci cementu a vápna po dodání vody. Mají vysokou paropropustnost a lze je aplikovat na povrch, který je zateplený libovolným izolantem. Jsou přilnavé na podklad i při méně vhodných klimatických podmínkách (např. vysoká vlhkost nebo nízká teplota). Odolnost minerálních omítek proti mechanickému poškození je malá a nelze je čistit tlakovou vodou.
- Akrylátové omítky: Jde o tenkovrstvé disperzní (kašovité) omítkové směsi pro vnitřní i venkovní použití. Vyrábějí se na bázi vodné disperze akrylátových pryskyřic a křemičitých písků. Po promíchání jsou ihned připraveny k použití. Jejich tuhnutí je dvoustupňové - nejdříve se odpaří voda a ve druhé fázi se vytvoří pevnostní struktura. Jsou pružné a dají se mýt i tlakovou vodou. Odolávají poškození, otěru a také povětrnostním vlivům. Jejich tuhnutí v zimním období lze urychlit chemickou cestou. Jsou stálobarevné a tónovat je lze podle široké škály barev. Tyto omítky však nejsou paropropustné a nelze je aplikovat na zateplovací systémy, čili jsou náchylné na ušpinění od prachu nebo okolních nečistot.
- Silikátové omítky: Jsou to tenkovrstvé kvalitní pastózní omítky, které lze aplikovat v interiéru i exteriéru. Složené jsou z draselného vodního skla, organických přísad a plniva na bázi křemičitých písků. Hned po promíchání v nádobě jsou připraveny k okamžitému použití. Mají vysokou odolnost proti povětrnostním vlivům a dobře propouštějí vodní páru. Jsou vodoodpudivé a dají se jednoduše omývat. Při nepříznivých klimatických podmínkách (nízkých teplotách nebo vysoké vlhkosti) se prodlužuje doba jejich tuhnutí. V případě, že se aplikují při nízkých teplotách na nerovnoměrně vyschlé podklady, může dojít ke vzniku tmavších ploch vlivem nerovnoměrně probíhající reakce. Totéž platí při aplikaci na plochy s rozdílnou vlhkostí.
- Silikonové omítky: Na vnější i vnitřní použití jsou vhodné i silikonové - tenkovrstvé pastózní omítky. Vyrobeny jsou na bázi vodní emulze silikonové pryskyřice. Po promíchání v nádobě jsou připraveny k okamžitému použití. Tyto omítky jsou vodoodpudivé a paropropustné. Odolávají povětrnostním vlivům, otěru a mechanickému poškození. Prach, který se usadí na povrchu, je snadno spláchnut deštěm. Použitelné jsou na všechny běžné podklady a lze je tónovat podle široké škály odstínů. Vyznačují se nízkým povrchovým napětím. Podobně jako silikátové omítky i tyto mají s ohledem na použité oxidové pigmenty omezenou barevnou škálu. Další nevýhodou je těžká přetíratelnost.
Silikátová tenkovrstvá omítka (např. weber.pas silikát)
Jednoduše zpracovatelná silikátová probarvená pastovitá omítka obsahující draselné vodní sklo připravená k přímému použití se systémovou penetrací weber.pas podklad UNI, případně weber.pas podklad S. Slouží k ochraně stavby a jejímu barevnému a strukturálnímu ztvárnění při vytváření nových fasád, jejich rekonstrukcích, modernizacích a renovacích. Je rovněž určena pro konečnou úpravu zateplovacího systému Weber Terranova a také v zrnitosti 1,0 mm a 1,5 mm pro konečnou povrchovou úpravu sanačních systémů na vlhké zdivo. Je vhodná pro použití do exteriéru i interiéru.
Barevné odstíny podle vzorkovnice weber color line od roku 2013 bez odstínů označených zn. exclusive. Pokud přetíráme tenkovrstvou omítku weber.pas silikát, vždy bez poškození a barevných defektů, na osluněných plochách vnějších kompozitních zateplovacích systémů, je třeba používat odstíny s koeficientem HBW minimálně 30. Jednotlivé výrobní šarže mohou mít mírně odlišný odstín od oficiálního barevného vzorníku, při doobjednávkách je proto třeba uvádět čísla šarží, případně datum výroby.
Čtěte také: Jak na tenkovrstvou zatíranou omítku?
Příprava podkladu
Než se pustíte do nanášení omítky, zaměřte se na přípravu podkladu. Její součástí je zejména aplikace penetračního nátěru, který zlepší přilnavost nátěrových hmot a sníží jejich spotřebu. Podklad se nejprve musí opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké, je potřeba zvážit jejich příčinu a případně nechat budovu zkontrolovat statikem. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály - v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny.
Penetrace a špric - rozdíly a použití
Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné.
- Špric: Je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na nic lépe držela nahazovaná omítka. Před další prací musí špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny.
- Penetrace: Oproti tomu penetrace je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost. Penetrační nátěr má za úkol sjednotit vlastnosti podkladu a snížit jeho prašnost a nasákavost. Současně zvyšuje přilnavost nátěrové hmoty.
Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává.
Důležitost penetrace
Penetrační nátěr je jedním z nejdůležitějších kroků při přípravě povrchu na nanesení klasické či fasádní omítky. Pomáhá zajistit, že povrch saje všude stejně a je zpevněný, takže zlepšuje přilnavost dalších vrstev. Ať už se jedná o vnitřní nebo venkovní stěny, penetrační nátěr pod fasádu či omítku se vsákne do podkladu, sjednotí jeho savost a zajistí, že další vrstvy dobře přilnou. Pomáhá tak předcházet flekům, praskání nebo dokonce odlupování povrchových vrstev. Penetrace zároveň zpevňuje podklad a chrání ho před vnějšími vlivy, což oceníte hlavně na fasádě.
Kdy se bez penetrace neobejdete?
- Pokud byste se do malování pustili bez nanesení penetrace, hrozí riziko odlupování nového nátěru a také vznik viditelných fleků a map u vyspravovaných stěn.
- Podklad, který není opatřený penetrací, je více nasákavý, a tak je spotřeba barvy podstatně vyšší.
- Jestliže je na zdi více vrstev starých nátěrů nebo jste seškrábali původní nátěr, nebo jste odstranili tapety, pak rozhodně použijte penetrační nátěr. Dokáže zpevnit narušený povrch a vytvoří jednotnou vrstvu, jakýsi spolehlivý můstek mezi novým nátěrem a podkladem.
- Penetrace sjednotí i povrch, který má na různých místech rozdílnou nasákavost.
- Nové omítky, vápenocementové a sádrové patří mezi velice savé materiály. Penetrace sníží jejich savost a tím způsobí zvýšení vydatnosti následného nátěru barvou.
Druhy penetračních nátěrů
Výběr správné penetrace je naprosto zásadní. Penetrační nátěr musí chemicky odpovídat zamýšlené povrchové úpravě. Vhodnou penetraci pro konkrétní finální nátěr vám většinou doporučí výrobce přímo na obalu výrobku.
Čtěte také: Systémová řešení s Knauf omítkou
- Penetrační nátěr pod omítku: Používá se jako základní vrstva před nanášením omítky. Využijete ho jak pod klasické cementové omítky, sádrové omítky i pod ty akrylátové. Penetrace pod omítku zajistí rovnoměrné a pevné přilnutí k podkladu, sníží riziko prasklin a celkově prodlužuje životnost.
- Fasádní penetrační nátěr: Fasádní penetrace je speciálně navržena pro exteriéry a poskytuje tak ochranu proti vlhkosti, plísním a houbám. Použití penetračního nátěru pod fasádní omítku připraví povrch tak, aby byl odolný vůči povětrnostním vlivům, a zajistí rovnoměrné přilnutí. Fasádní penetrace je často vybavena silnějšími adhezními přísadami, které zásadně zlepší přilnavost.
- Hloubková penetrace: Hloubkové penetrační nátěry se používají na silně nasákavé nebo méně pevné povrchy, kde je potřeba zpevnění. Využijete je i jako penetraci na omítku (například před nanesením malby) nebo jako penetraci fasády (před nanesením fasádní barvy). Hloubková penetrace je vhodná i na starší zdivo, které posílí před aplikací dalších vrstev.
- Protiplísňová penetrace: Tento typ je ideální pro fasády i pro interiérové omítky ve vlhkém prostředí. Obsahuje složky, které chrání proti plísním a řasám, což prodlužuje životnost povrchové vrstvy a zajišťuje, že zůstane hezky čistá.
- Akrylátové penetrace: Používají se pod běžně používané akrylátové disperzní barvy a omítky. Snižují nejen savost podkladu, ale i například zlepšují soudržnost starších nátěrů a omítek.
- Silikonové a silikátové penetrace: Jsou určeny pod barvy na stejném základu. Hlavním důvodem je paropropustnost materiálů. Silikonové a silikátové barvy/omítky mají daleko vyšší paropropustnost než akrylát. I když penetrace nevytváří vrstvu, která by byla měřitelná v milimetrech, její paropropustnost se projeví u celkového součtu (zeď + penetrace + barva, nebo kompletní zateplovací systém. Z důvodu soudržnosti je vhodné používat materiály na stejném základu pojiva.
- NANO penetrace: Je hluboce penetrující přípravek na bázi nanočástic. Chemicky a fyzikálně kotví hluboko v ošetřovaném materiálu. Má velmi dobré penetrační a filmotvorné vlastnosti.
Kdy se penetrace vyplatí a kdy je nezbytná?
Penetrační nátěr se vyplatí vždy, když chcete zajistit kvalitní přilnavost nové vrstvy k podkladu. Penetrace omítky je vhodná hlavně při aplikaci na staré nebo porézní zdivo, kde pomůže sjednotit povrch a sníží nasákavost. Fasádní penetrace je zase nezbytná na venkovní stěny, kde působí déšť a vítr. Vynechání penetrace může vést k rychlému opotřebení omítky nebo fasády nebo následných nátěrů a zkrácení jejich životnosti.
Aplikační postup penetrace
Aby byl penetrační nátěr funkční a zajistil kvalitní přilnavost nátěru, je potřeba dodržet správný postup aplikace. Ať se chystáte na penetraci omítky v obývacím pokoji nebo chcete penetrovat venkovní zdi před nanesením fasády, postup je velmi podobný:
- Příprava povrchu: Podklad, který není opatřený penetrací, je více nasákavý, a tak je spotřeba barvy podstatně vyšší. Povrch musí být před aplikací penetračního nátěru čistý a suchý. Odstraňte prach, mastnotu a případné zbytky starého nátěru. Před penetrováním je také nezbytné opravit velké praskliny, uražené rohy nebo opadané kusy omítky. U fasád je důležité zbavit se také mechu nebo plísní, aby byl povrch stabilní a dobře přilnavý.
- Ochrana okolí: Čištění zaschlé penetrace na podlahách, oknech, dveřích či nábytku je velmi obtížné. Proto nezapomeňte zakrýt veškeré vybavení zakrývací fólií.
- Míchání a ředění: Protože penetrační nátěry obsahují sedimentující pigmenty, je potřeba je před použitím promíchat. Podle poréznosti podkladu je možné penetraci ředit vodou dle pokynů udávaných výrobcem. Na dřevěné desky nebo dříve natřené povrchy ve standardní kvalitě můžete penetraci naředit v poměru 1:2. Vždy se proto řiďte návodem na obale.
- Aplikace nátěru: Penetrační nátěr naneste pomocí válečku, štětce nebo stříkací pistole. Aplikujte rovnoměrnou vrstvu po celém povrchu. Myslete na to, aby se nátěr dostal opravdu na každý kousek povrchu. Pro natírání je ideální štětka s délkou vlasu 12-18 cm. Pokud vám práce se štětkou nejde a penetrace vám stéká a stříká všude kolem, použijte malířský váleček. Penetrování bude pracnější, ale čistější. Pro práci na špatně přístupných místech použijte štětec zárohák.
- Nechte zaschnout: Před nanesením další vrstvy penetrace nebo barvy musí nátěr vyschnout. Jak dlouho schne penetrace? To závisí na mnoha faktorech včetně okolní teploty nebo poměru ředění s vodou. Minimální doba schnutí je 4 hodiny, u neporézních materiálů penetrovaných při nižší teplotě však může trvat i 12 hodin. Suchou penetraci poznáte na dotek.
- Aplikace další vrstvy: Jakmile penetrace zaschne, jste připraveni na nanášení dalších vrstev. Díky penetraci budou pevně držet a jejich vzhled bude bez fleků.
Základní vrstva se před prováděním povrchové úpravy penetruje podkladním nátěrem určeným pro daný typ povrchové úpravy ke zvýšení přídržnosti povrchové úpravy a ke snížení savosti podkladu. Penetrace se provádí po vyzrání základní vrstvy minimálně však po 5 dnech.
Aplikační postup tenkovrstvé omítky
Tenkovrstvé omítky se natahují na zaschlý podkladní nátěr směrem odshora dolů. Při realizaci je třeba napojovat nanášený materiál takzvaně "živý do živého", tedy okraj nanesené plochy před pokračováním nesmí zasychat. Při konečné úpravě omítky je třeba dbát, aby úprava byla na všech místech plochy fasády prováděna stejným způsobem. Styk více barevných odstínů omítky v jedné ploše, popř. ploch s odlišnou strukturou, nebo pracovní spára, se vytvoří nalepením zakrývací pásky a jejím okamžitém stržení po zhotovení povrchové úpravy. Po jejím zaschnutí se přelepí zakrývací páskou již hotová hrana tak, aby nedošlo při pokračování k jejímu porušení. Případné krátké přerušení práce lze připustit na hranici barevně celistvé plochy a na nároží.
Faktory ovlivňující aplikaci tenkovrstvých omítek
- Teplota: Teplota podkladu a okolního vzduchu nesmí klesnout pod +5 °C, pokud nejsou použity materiály, které práci při nižších teplotách povolují (např. urychlovač do akrylátové a silikonové omítky). Při používání silikátové a silikon-silikátové omítky nesmí teplota podkladu a okolního vzduchu klesnout pod +8 °C.
- Počasí: Při aplikaci (nanášení) je nutné se vyvarovat přímému slunečnímu záření, větru a dešti. Při podmínkách podporujících rychlé zasychání omítky (teplota nad 25 °C, silný vítr, vyhřátý podklad, apod.) musí zpracovatel zvážit všechny okolnosti (včetně např. velikosti plochy) ovlivňující možnost správného provedení - napojování a vytvoření struktury. Při podmínkách prodlužujících zasychání (nízké teploty, vysoká relativní vlhkost vzduchu apod.) je třeba počítat s pomalejším zasycháním a tím možností poškození deštěm i po více než 8 hodinách.
- Barevné odstíny: Na výsledný barevný odstín silikátových omítek mají vliv i povětrnostní podmínky v době aplikace. Materiál ze stejné šarže, případně i kbelíku, může mít při rozdílných podmínkách při aplikaci, zvláště teplotě a vlhkosti okolí i podkladu, odlišný výsledný barevný odstín. Tmavší barevné tóny způsobují větší namáhání fasády prostřednictvím solárního zahřívání v průběhu dne a ochlazováním během noci, nebo prudkých změn počasí. Proto používání tmavých intenzivních barev na zateplovacích systémech nedoporučujeme.
Čištění a ochrana
Pro přípravu a zpracování omítek je třeba používat výhradně nerezové a plastové nářadí a pomůcky. Bezprostředně po ukončení povrchové úpravy se odstraní ochrana pohledových ploch, klempířských prvků a navazujících stavebních konstrukcí, popř. se okamžitě očistí znečištěné plochy. Doporučuje se urychlená demontáž lešení. Nádoby, nářadí a nástroje je nutné ihned před zaschnutím očistit vodou, stejně jako všechny zabudované části fasády od zbytků omítky. Při pozdějším čištění již může zůstávat barevná skvrna. V oblastech možného odstřiku vody a nečistot z vodorovných ploch za deště, popř. v oblastech s možností úmyslného znečištění, se ETICS musí vhodným způsobem chránit.
Čtěte také: Průvodce tenkovrstvou silikonovou omítkou
Základní složení a použití omítek
Základní složení interiérových omítek je podobné jako v případě fasádních omítek, čili se aplikují tak, že se nejprve nanese jádrová vyrovnávací omítka s větší tloušťkou s průměrem 25 mm a pak povrchová omítka štuková nebo dekorativní. Obvykle se v tomto případě používají omítky i na vápenné bázi. Odolnost v interiéru není tak důležitá jako na fasádě. Důraz je kladen zejména na zachování difúzních vlastností materiálu. Na povrchové úpravy se většinou používají nátěry, často i nejrůznější dekorativní techniky. V poslední době převládá trend barevných interiérů a celkově lze pozorovat odklon od bílé barvy.
Technologický postup omítání stěn
Jestliže se rozhodnete nanášet omítky svépomocí, je potřeba si dopředu připravit nejen požadovaný stavební materiál, ale také nářadí a trochu si práci rozplánovat. Technologický postup omítky není nijak náročný, ale je potřebné chytit správný grif do ruky.
Výběr omítky
K omítání zdí je možné použít různé typy omítek. Abyste zvolili tu správnou, je nutné, abyste věděli, jakou má daná zeď vlhkost. Na vlhké zdi totiž není vhodné používat sádrové ani cementové omítky, které by mohly později opadávat. Na vlhké zdi je pak nejlepší použít pod štuk vápennou omítku.
Nářadí pro omítání
Pro vlastní omítání je samozřejmě potřeba řada nářadí, které je nutné si předem nachystat. Jedná se především o:
- zednickou lžíci
- vodováhu
- olovnici
- zednické hladítko
- zednickou naběračku
- velkokapacitní vědro
- zednickou stěrku
- míchadlo
- stahovací lať
- zednickou skobu
- ruční omítačka (pro špricování zdí)
- klasická míchačka (pro větší plochy)
- stavební kolečko (pro přepravu namíchané směsi)
- omítníky nebo fasádní špachtle (pro tenkovrstvé omítky)
Příprava omítníků
Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky, je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Omítníky mohou být z různých materiálů; dříve se nejčastěji používaly omítníky dřevěné, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenostech, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe, tím těžší bude stahování omítky.
Nahození jádrové omítky
Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Při ručním nahazování, pokud nemáte předchozí zkušenosti, počítejte s tím, že to hned nepůjde a je lepší si to nejdřív vyzkoušet na zdi, kterou budete mít třeba za skříní. Směs nanášejte na zeď za pomoci zednické lžíce do tzv. terčů, a to od stropu směrem dolů. Následně ke stažení a zarovnání použijte stahovací lať nebo ještě lépe dlouhou vodováhu a stahujte omítku odspodu nahoru, následně pak také do stran. Lať nebo vodováhu přitom opírejte o omítníky. Následně sejměte omítníky a zarovnejte vzniklé spáry a jiné nerovnosti za pomoci zednického hladítka.
Technologické přestávky
Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě a vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den.
Natažení fajnové omítky
Konečně se dostáváte k poslední části, kterou je natažení fajnové omítky neboli štuku. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu. Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti; rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.
| Typ omítky | Základ pojiva | Vlastnosti | Použití | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| Minerální | Cement, vápenný hydrát | Vysoká paropropustnost, malá mechanická odolnost | Exteriér (zateplené systémy) | Nelze čistit tlakovou vodou, dodává se v suchém stavu |
| Akrylátová | Akrylátové pryskyřice | Pružná, omyvatelná, odolná vůči povětrnosti, nestálobarevná | Interiér, exteriér (mimo zateplovací systémy) | Není paropropustná, náchylná na znečištění, hotová pasta |
| Silikátová | Draselné vodní sklo | Vysoká odolnost vůči povětrnosti, paropropustná, vodoodpudivá, omyvatelná | Interiér, exteriér (včetně sanačních systémů) | Prodloužená doba tuhnutí za nízkých teplot, hotová pasta |
| Silikonová | Silikonová pryskyřice | Vodoodpudivá, paropropustná, odolná vůči povětrnosti a mechanickému poškození | Interiér, exteriér | Omezená barevná škála, těžká přetíratelnost, hotová pasta |
tags: #tenkovrstva #omitka #vcetne #penetrace #informace