Parkour, pro někoho životní styl, pro jiného adrenalinový sport, má mnoho podob, ale každá z nich se nese v duchu překonávání sebe samého. Není to však soutěžní disciplína. Právě naopak, nabádá ke spolupráci jednotlivců. Je o výdrži, tréninku a pokoře. O sdílení znalostí navzájem, přátelství a zábavě.
Co je vlastně parkour?
Definicí je možné na internetu dohledat stovky. Nejustálenější verze ho popisuje jako umění a dovednost dostat se z bodu A do bodu B v co nejkratší vzdálenosti a umět to i zpět. Nejdůležitějším prvkem tohoto sportu je běh. Mimo něj se využívají cviky a pohyby z bojových umění nebo prvky z výcviku armády či elitních jednotek.
Součástí jsou také různé skoky, kotouly a přemety. Celý parkour je vlastně jako opičí dráha nejen pro dospělé.
Historie parkouru
Za předchůdce parkouru bychom mohli považovat Georges Héberta. K zmíněné Hébertově metodě tréninku se dostal francouzský mladík David Belle. Trochu ji přetvořil k obrazu svému, zkombinoval s prvky dalších bojových sportů a zakomponoval do ulic měst. Sportovně nadaný David začal jako jeden z prvních tento extrémní běžecký sport praktikovat na předměstí Paříže ve čtvrti Lisses.
Pro nejednoho praktikujícího parkouristu platí zmíněné místo za Mekku. Později okolo sebe David shromáždil další příznivce, včetně Sébastiena Foucana. Z jejich setkání vznikla v roce 1997 skupina Yamakasi a rok poté i oficiální pojmenování disciplíny: parkour.
Čtěte také: Problémy s přeskakováním plotů u psů a jejich řešení
Postupem času se rozšířil po celé Francii a do celého světa. Tomu pomohla nespočetná videa na YouTube, kde si nadšenci předávají svoje zkušenosti. Pro tracery, neboli pro ty, kteří praktikují parkour, je v podstatě povinností videa sledovat. Jako součást tréninku. Existuje i mnoho filmů, například sci-fi akční thriller Okrsek 13.
Free running
Důležitým milníkem pro parkour byl rok 1998. V tu dobu se skupina Yamakasi kvůli neshodám rozdělila a David Belle odešel. Objevil se free running. Základ má velmi podobný, ale oproti klasickému parkouru dá se říci estetičtější. Jednoduše řečeno, například když potřebují traceři někam přeskočit, udělají velký skok. Je pro ně nejdůležitější zdolat překážku. Oproti tomu free runneři se zaměří nejvíc na vizuální stránku skoku a přidají na efekt několik kotoulů.
Když se ale vše vezme kolem a kolem, jde pořád o stejnou myšlenku. Proto se rozdíly obou odnoží sportu postupem času velice prolínají.
Parkour v České republice
Do Čech se parkour začal postupně dostávat okolo roku 2003. Velkou vlnu zájmu spustila videa Davida Bella, šířící se po internetu během dalších dvou let. Vznikla komunita příznivců, kteří se zájem začali trénovat a posouvat své hranice. V současnosti se u nás parkouru věnuje víc než 10 000 lidí, ačkoliv, jak říká tracer Daniel Samek, „dřív rostla popularita mezi těma staršíma, dneska mají zájem spíš děti okolo dvanácti let.“
Letos v březnu byla otevřena parkourová hala In Motion v Praze. Stala se tak ústředním bodem pro ty, kteří nemají kde nebo s kým trénovat. „Jedním z důvodů, proč jsme otevřeli tuto akademii, je mít možnost nechat si poradit od lidí, kteří mají zkušenosti a mohou hodně pomoct, radši než to zkoušet metodou pokus omyl,“ vysvětluje Daniel.
Čtěte také: Ploty Lamark Hradec Králové a Kukleny - recenze
Trénink parkouru
Metoda tréninku je o tom, naučit se dokonale ovládat svoje tělo. Jak se zdokonalovat a umět svému tělu poručit, aby udělalo cokoliv, co si člověk zamane. Například tím, že jsem trénoval parkour, jsem uměl brzy a snadno jezdit na snowboardu. Parkour je pro mě možnost být všestranný a být schopný čehokoliv. Není to jen skákání přes zdi. Je to životní styl.
Většinou to není jako ve filmech, že bychom běželi a skákali přes střechy. Spíš se jde na určité místo, s partou lidí, co se domluví na tréninku. Každý se individuálně rozcvičí, třeba půl hodiny, a pak se skáče od menších skoků po větší. Trénujeme na jednom místě třeba i dvě hodiny. Někdy stylem drilování, kdy člověk trénuje dokola ten samý skok a zlepšuje se v něm. Jindy naopak zkoušením různých skoků dohromady a nových technik.
Parkour ve světě
Parkour je už tak moc rozšířený, že je skoro v každém státě na světě. V Americe je braný hodně vážně, jako sportovní disciplína. Funguje tam hodně akademií a vedené tréninky. Naopak v Rusku je to víc o volnějším stylu. Každý trénuje sám. V současnosti pochází z Ruska ti nejlepší parkouristi na světě. V Dánsku je pak parkour podporovaný státem. Je například na školách zavedený jako tělocvik. Všechna jmenovaná místa jsou pro parkour v současnosti klíčová.
Čtěte také: Plzeňské hřbitovní stavby: Materiálový přehled
tags: #jak #skákat #přes #ploty #technika