O navrhování a provádění vnějších kontaktních zateplovacích systémů (ETICS) již bylo napsáno mnoho. Zajímavé je, že se přesto v konstrukci kontaktního zateplení stále stejně chybuje. Vnější kontaktní zateplovací systém, mezinárodně označovaný zkratkou ETICS (external thermal insulation composite system), je stavební výrobek složený z jednotlivých komponentů, přesně definovaná sestava, která se kupuje v rámci jedné obchodní transakce u jednoho dodavatele - tzv. „Výrobce ETICS“ musí mít zavedený systém řízení výroby. Ke každému výrobku, tj. i k sestavě „kit“, se předává prohlášení o shodě a návod k užívání a údržbě. Dle zákona 22/1997 Sb. je povinnost umísťovat do stavby pouze certifikované výrobky s „Prohlášením o shodě“.
ETICS je složený z lepicí hmoty, tepelné izolace, kotevních prvků, základní vrstvy (složené ze stěrkové hmoty a skleněné síťoviny), tenkovrstvé omítky a případně fasádní barvy. ETICS je k podkladu připevněný lepením nebo mechanicky pomocí kotvicích prvků, nebo nejčastěji pomocí obou způsobů připevnění. Návrh ETICS ovlivňují i požadavky na požární bezpečnost, zejména na volbu materiálu tepelné izolace a kombinaci různých izolantů v ETICS.
Příprava podkladu a zakládání systému
Zateplení by měl předcházet stavebně-technický průzkum objektu a studie, která hodnotí objekt jako celek. Z takovéto studie vzejdou návrhy optimálních řešení pro snížení spotřeby energie na vytápění. Podklad pro ETICS musí být vyzrálý, bez prachu, mastnot, odbedňovacích přípravků, výkvětů, puchýřů a odlupujících se míst, biotického napadení a aktivních trhlin. Minimálně se doporučuje průměrná soudržnost podkladu 200 kPa a nejmenší z hodnot 80 kPa. Rozsah a četnost průzkumu podkladu by měla odpovídat zejména druhu podkladu a úrovni jeho degradace. Další požadavky jsou kladeny na teplotu podkladu a vzduchu pro aplikaci ETICS, obvykle je požadován interval +5 až +30 °C. Zateplovací systém v žádném případě nemá funkci sanačního opatření pro železobetonové i jiné nosné konstrukce. Poruchy a vady nosných konstrukcí nesmí být zakrývány zateplovacím systémem bez předchozí sanace. Před zateplením se musí odstranit zjevná příčina poruchy, železobetonová konstrukce musí být očištěna, případná odhalená výztuž rovněž a opatřena antikorozním nátěrem. Betonový povrch pak musí být reprofilován vhodným postupem. Problematická bývá zejména vlhkost podkladu způsobená obvykle smáčením srážkovou vodou z důvodu nedokončených klempířských konstrukcí a jiných detailů. Podklad se čistí tlakovou vodou popř. s vhodným čisticím prostředkem. Pokud se použije čisticí prostředek, je třeba nakonec povrch omýt pitnou tlakovou vodou. Řasy na původním povrchu před zateplením je rovněž třeba odstranit vhodným biocidem.
Zateplovací systém se obvykle zakládá na tzv. zakládací lištu. Jednotlivé díly zakládací lišty se spojují plastovými spojkami. Pro vyrovnání případných nerovností se zakládací lišta v místech kotvení podkládá speciálními podložkami. Zakládací lišta se nenapojuje přeložením. Varianta založení zateplovacího systému na zakládací lištu je založení na montážní lať (pokud to výrobce zateplovacího systému připouští). Na připravený podklad se do vrstvy lepicí hmoty vtlačí pruh skleněné síťoviny s volným dolním okrajem odpovídajícím tloušťce tepelné izolace a přesahu síťoviny na líc ETICS (obvykle 15 cm). Na podklad se následně připevní montážní lať s horním lícem v místě založení ETICS. Po nalepení první řady desek tepelné izolace se lať odstraní a volný pruh skleněné síťoviny se vtlačí do předem nanesené stěrkové hmoty na spodním a předním líci první řady desek tepelné izolace. Detail se následně ještě opatřuje rohovým profilem s okapničkou. Založením bez zakládací lišty se zvyšuje požární odolnost založení systému a eliminuje se tepelný most v místě založení. V místě založení systému je třeba dbát na volbu správné tepelné izolace. Pokud k použití desek z minerálních vláken nevedou jiné důvody, doporučuje se u soklů, kde se očekává větší mechanické a vlhkostní namáhání, použít jiný, méně nasákavý a více mechanicky odolný materiál tepelné izolace. Vždy je třeba ale volit desky určené do zateplovacího systému.
Pro ochranu rohů se používají plastové nebo hliníkové profily se sklovláknitou tkaninou. Přesah sklovláknité tkaniny na profilu se volí podle šířky špalety, vždy však s minimální šířkou překladu 100 mm v ploše. V místě maximálního zatížení, jako jsou například nároží budov, se doporučuje použít rohový profil s pancéřovou sklovláknitou tkaninou a to do výšky 3 m. Profil se vloží do lepidla spolu se sklovláknitou tkaninou. V případě rohu v oblouku je nutné použít speciální klenbový roh se sklovláknitou tkaninou, kterou nastřihneme podle potřeby.
Čtěte také: Průvodce montáží spojovacího profilu
Lepení a kotvení tepelné izolace
Lepicí hmota se na desku tepelné izolace nanáší po obvodě desky v šířce 50 až 80 mm a jako terče velikosti dlaně v podélné ose desky. Celoplošné lepení je povinné u lamel z minerálních vláken (vlákna orientovaná kolmo ke stěně; využívají se zejména k zateplování zakřivených stěn). Jedině tyto dva způsoby lepení zajistí rovinnost a celistvost vrstvy tepelné izolace. Desky tepelné izolace se lepí na vazbu, a to se vzájemným posunutím minimálně 150 mm. Desky je třeba lepit bez mezer. Mezery jsou tepelnými mosty v ETICS. Je chyba případné mezery vyplňovat lepicí hmotou. Výjimečně lze úzké mezery v pěnovém polystyrenu vyplnit nízkoexpanzní polyuretanovou pěnou. Větší mezery by se po nalepení tepelné izolace neměly vyskytovat. Pokud se vyskytují, je výjimečně možné vyplnit je vtlačením přířezu tepelné izolace. Je nepřípustné desky tepelné izolace vzájemně lepit mezi sebou. Tepelněizolační desku z plochy fasády se doporučuje klást s přesahem do plochy otvoru o více než tloušťku budoucího zateplení ostění a nadpraží. Až teprve takto vzniklý prostor v ostění a nadpraží se doplní tepelněizolační deskou rozměrově upravenou pro tento detail.
Desky se kotví obvykle po 1 až 3 dnech po nalepení desek, a to v rozích, ve spárách desek a v ploše desek. Minimálně se používá 6 ks kotevních prvků/m², to je při rozměru desky 1 x 0,5 m kotevní prvek v každém T spoji desek a jedna kotva v ploše desky. V každém případě se kotví tam, kde je na rubu desky lepicí hmota. Používají se plastové hmoždinky, pro desky tepelné izolace z pěnového polystyrenu obvykle s plastovým popř. Talíře kotevních prostředků nesmí být příliš zamáčknuté do tepelné izolace a desky tak poškozovat a nesmí z povrchu ani vylézat. Pokud je tepelná izolace z pěnového polystyrenu nalepena na stěně delší dobu, obvykle více než 14 dní, dochází k její degradaci UV zářením. V rámci broušení tepelné izolace před nanášením základní vrstvy musí být tato degradovaná vrstva odstraněna. Broušením se rovněž odstraní i případné nerovnosti na tepelné izolaci.
Základní vrstva a povrchová úprava
Před prováděním základní vrstvy se osazují ukončovací a rohové prvky a zesilovací přířezy skleněné síťoviny (diagonálně v rozích otvorů, na styku dvou různých izolantů apod.). Skleněná síťovina v ploše se pak zatlačuje do předem nanesené stěrky. Skleněná síťovina se pokládá s předepsanými přesahy, min. 100 mm. Hladítkem se vložená skleněná síťovina zatlačuje do stěrkové hmoty, která prostoupí jejími oky. Obvyklá tloušťka základní vrstvy je 2 až 6 mm, optimální tloušťka je 3 až 4 mm. Při riziku zvýšeného mechanického namáhání fasády je možné provést základní vrstvu se dvěma vrstvami skleněné síťoviny nebo s jednou vrstvou tzv. pancéřové skleněné síťoviny. Pokud se skleněná síťovina dává ve dvou vrstvách, dává se bez přesahů. Pokud se vyztužení detailů neprovede nebo se provede chybně, s velkou pravděpodobností se v detailech objeví trhliny. Základní vrstva včetně skleněné síťoviny musí být přetažena přes zakládací lištu. I v detailech platí, že výztužná skleněná síťovina se natahuje do již nanesené stěrkové hmoty.
Typ penetrace musí odpovídat typu konečné povrchové úpravy. V rámci strukturování omítky již nelze vyrovnávat nerovnosti podkladu. Kvalita struktury konečné povrchové úpravy závisí na kvalitě podkladu. Maximální nerovnost podkladu (základní vrstvy) by měla být (0,5 mm + tl. zrna)/m. Zatíraná konečná povrchová úprava musí mít v ploše rovnoměrnou strukturu, nesmí se v ní nacházet místa bez zrn, rýhy a jinak zabarvené plochy. Pokud je podezření, že se na fasádě mohou tvořit řasy, je třeba vhodným způsobem tuto možnost minimalizovat, a to volbou vhodné struktury, zrnitosti, frekvencí čištění líce hotového ETICS a volbou povrchové úpravy s větší odolností vůči usazování a růstu řas. Dle zkušeností je třeba volit omítku s minimální nasákavostí, s maximálním pH a s minimálním obsahem organických látek. Pro omezení růstu řas na fasádě je třeba navrhnout celý systém tak, aby maximálně omezila kondenzace na vnějším nebo vnitřním líci konečné povrchové úpravy, a tak, aby co nejméně zachycoval srážkovou vodu.
Požární bezpečnost ETICS a normy
Návrh ETICS ovlivňují i požadavky na požární bezpečnost. Vliv mají zejména na volbu materiálu tepelné izolace a kombinaci různých izolantů v ETICS. Od srpna 2016 je platná revidovaná norma ČSN 73 0810 o požární bezpečnosti. Významně se zvyšují požadavky na požární bezpečnost fasád. Problematika řešení nových požárních detailů na objektech se zateplovacími systémy je nyní velmi důležitá, protože všechny nové zateplovací systémy již musí být navrženy dle této normy.
Čtěte také: Pokládka betonové zámkové dlažby
Nové znění ČSN 73 0810:2016 přináší z hlediska požadavků na zateplování staveb zásadní změny. Sjednocuje pravidla pro zateplování stávajících a nových staveb, sjednocuje pravidla z hlediska výšky objektu. Pro ETICS se doporučuje respektovat české normy ČSN 73 2901 a ČSN 73 2902, dále pravidla Cechu pro zateplování budov. Norma ČSN 73 0810 povoluje řešení detailu založení ETICS u stávajících objektů s požární výškou h > 12 m dvěma způsoby:
- Pomocí horizontálního pásu izolantu s třídou reakce na oheň A1 nebo A2 (MW) výšky 0,5 m v místech založení systému.
- Na základě zkoušky podle ISO 13785-1 a vystavených PKO (Požárně klasifikačních osvědčení).
Kategorizace budov a požární pruhy
Nově jsou kategorie čtyři, a to budovy jednopodlažní specifické, budovy s požární výškou do 12,0 m (včetně), budovy s požární výškou od 12,0 do 22,5 m (včetně) a budovy vyšší. Sjednoceny jsou i požadavky v rámci jednotlivých podlaží. Požární pruh je nutno instalovat po celém obvodě objektu na rozhraní všech podlaží bez ohledu na to, zda jde o užitná podlaží, bez ohledu na podlažnost požárních úseků a bez ohledu na to, zda se na fasádě nacházejí požárně otevřené plochy. Požární pruh se tedy objeví i nad posledním podlažím (u atiky), na střešních objektech strojoven nebo mezi jednotlivými podlažími vícepodlažního požárního úseku (např. použití nehořlavého tepelného izolantu ve specifických detailech). Založení ETICS a základní požární pruhy lze nahradit systémem, který splní požadavky středněrozměrové zkoušky podle ČSN ISO 13785-1. Výjimku k tomuto pravidlu tvoří tzv. založení ETICS je nutno řešit podle následujících zásad u všech objektů:
- Tepelný izolant je založen pod terénem a pokračuje v nezměněné tloušťce do vyšších podlaží a zakládací lišta se nad terénem instalovat nemusí.
- Tepelný izolant je založen pod terénem a nad terénem se tloušťka tepelného izolantu zvyšuje. Tento převis může umožňovat lokální akumulaci teploty, nicméně pokud je změna tloušťky řešena jako systémové uskočení dle technologického předpisu (s dvojitou perlinkou, rohovým profilem apod.), nejde o porušení celistvosti krycí vrstvy a požární pruh není třeba zřizovat.
- Tepelný izolant je založen pod terénem, nad terénem se tloušťka tepelného izolantu zvyšuje a uskočení je řešeno jako nové založení s použitím zakládací lišty. Zakládací lišta (plastová nebo hliníková) je ze spodní strany většinou exponovaná, tedy bez krycí vrstvy, a vytváří tak slabé místo, kudy může požár vstoupit do tepelně izolační vrstvy. Toto riziko je potřeba eliminovat zřízením požárního pruhu s tepelným izolantem třídy reakce na oheň nejhůře A2 o výšce 0,9 m. Požární pruh nemusí být umístěn přímo u zakládací lišty, nicméně je nutno jej instalovat nejvýše 1,0 m nad terénem.
- Tepelný izolant je založen nad terénem pomocí zakládací lišty, která vytváří slabé místo, kudy může požár vstoupit do tepelně izolační vrstvy. Toto riziko je potřeba eliminovat zřízením požárního pruhu s tepelným izolantem třídy reakce na oheň nejhůře A2 o výšce 0,9 m.
V místě napojení horizontální a svislé konstrukce může být až do výše 0,4 m nad úroveň horizontální konstrukce instalován nenasákavý tepelný izolant třídy reakce na oheň nejhůře E. Na části fasády bez požárně otevřených ploch lze vynechat všechny kombinace materiálů včetně základních požárních pruhů a lze použít pouze hořlavý tepelný izolant, pokud bude od ostatních částí fasády oddělen svislým požárním pruhem v šíři alespoň 0,9 m. Vyústění technologického zařízení na fasádě nesmí být slabým místem, kterým by hrozilo prošlehnutí plamene do ETICS. Tepelný izolant v blízkosti elektrických skříní, vzduchotechnických zařízení (bez možnosti uzavření požární klapkou) apod. Od této úpravy lze upustit, pokud je stejně jako u oken nad technologickým zařízením zřízen základní požární pruh vzdálený maximálně 400 mm. Možný výrazný nárůst teploty v bleskosvodu při zásahu bleskem musí být zajištěn tepelným izolantem třídy reakce na oheň nejhůře A2 v šíři 0,25 m na každou stranu od vedení bleskosvodu po celé výšce fasády. Vnější úprava fasády nesmí umožnit větší tvorbu (toxických) zplodin hoření, které by mohly ohrozit evakuaci osob. Stejné, respektive ještě přísnější, požadavky platí u vnějších únikových cest (úniková schodiště, pavlače apod.).
Další aspekty požární bezpečnosti
Kombinace tepelných izolantů na fasádě je kvůli různým tepelně technickým a mechanickým vlastnostem potenciálním zdrojem poruch a instalace takové kombinace je časově náročnější a vyžaduje aplikaci různých technologických postupů. První možností je zcela se kombinaci materiálů vyhnout a provést vnější zateplovací systém pouze z nehořlavých materiálů (materiál třídy reakce na oheň nejhůře A2). Bez ohledu na třídu reakce na oheň použitého tepelného izolantu v původním systému lze na stávající systém instalovat zateplení nové s požadavky jako pro novostavby, tedy postupovat podle předchozích kapitol. Bez ohledu na reakce na oheň použitého tepelného izolantu v původním systému lze na stávající systém instalovat zateplení nové třídy reakce na oheň B s vnější celistvou vrstvou nehořlavého materiálu tloušťky alespoň 25 mm a tato nehořlavá vrstva musí krýt ostatní části ETICS ze všech stran.
S rostoucí tloušťkou tepelného izolantu je stále aktuálnější otázka tzv. „požární otevřenosti fasády“. Tedy, zda množství hořlavého tepelného izolantu neuvolňuje při svém hoření nadlimitní množství tepla. Nové znění normy uvažuje, že certifikovaný ETICS s tloušťkou izolantu do 0,2 m je bez průkazu požárně uzavřenou plochou, a tudíž PNP nevytváří. V novém znění normy žádný požadavek na zřízení stříšky není, nicméně pokud na obálce budovy je nějaká další konstrukce, je nutno zhodnotit taktéž její možný příspěvek k šíření ohně. Umístění jiných konstrukcí na obálce objektu, jakými jsou např. zábradlí balkonů nebo stříšky, řeší článek 5.4.10 ČSN 73 0810 a v zásadě odpovídá výše zmíněným požadavkům na třídu reakce na oheň ETICS, respektive tepelného izolantu.
Čtěte také: Pokládka zámkové dlažby
| Třída reakce na oheň | Popis |
|---|---|
| A1 a A2 | Výrobky nehořlavé (např. omítkoviny, cementová lepidla) |
| B až E | Výrobky hořlavé, sestupně podle příspěvku k rozvoji požáru |
| F | Výrobky vysoce hořlavé nebo nezkoušené |
Doporučené postupy a detaily
Kvalitní kontaktní zateplovací systém doplňuje řada lišt, prvků a profilů, které zvyšují jeho pevnost, životnost a zaručují správnou funkčnost a ochranu před povětrnostními vlivy. Správným založením zateplovacího systému docílíte požadované rovinatosti nalepených izolačních desek, oddělíte soklovou část domu od plochy fasády a vytvoříte tzv. okapový most pro odvádění srážkové vody z plochy fasády. Správné založení systému slouží také jako protipožární bariéra, která zamezuje přesunu ohně z terénu do zateplovacího systému.
Na rámy oken a balkonových dveří se připevňují okenní ukončovací profily. Pro napojení vnějšího kontaktního zateplovacího kompozitního systému (ETICS) na rám okenní výplně se používá začišťovací okenní profil pro zateplení. Provázání systému umožňuje sklovláknitá tkanina, která je nedílnou součástí profilu. Začišťovací profily jsou konstrukčně řešeny tak, aby kromě dokonalého dilatujícího spojení rámu s omítkou zajistily i potřebnou ochranu stavební výplně před znečištěním a poškozením v době aplikace omítky. Není možné na ETICS použít profil bez sklovláknité tkaniny. Profily bez sklovláknité tkaniny jsou určeny do omítkových systémů. Při montáži okenního začišťovacího profilu pro zateplení je potřeba dodržet několik zásad. Rám okenní výplně musí být čistý bez transparentní ochranné folie. Venkovní teplota by neměla klesnout pod +5 °C a nalepené lišty na okenní rám již neodlepujeme. Nedoporučuje se profily napojovat.
Již před návrhem zateplovacího systému je třeba vytipovat, zda je vhodné realizovat systém s větší mechanickou odolností nebo počítat s ochranou proti graffiti. Již v rámci přípravy projektu je třeba správně vyřešit veškeré detaily. Pokud jsou na fasádě nechráněné vodorovné nebo téměř vodorovné plochy, např. římsy, je třeba je vhodným způsobem oplechovat. Nedodržení tohoto pravidla může způsobit zejména usazování a růst řas, případně jiné poruchy. Dané jsou rovněž postupy pro opracování klempířských konstrukcí. Je chybné přes ohyby klempířské konstrukce finální vrstvu přetáhnout. Nepřípustné je ignorování detailů ve fázi návrhu a jejich pouhé obcházení zateplovacím systémem. Také rám okna se při natahování konečné povrchové úpravy chrání páskou, která se po jejím dokončení strhne. Veškeré konstrukce je třeba při zateplování zakrývat, např. jde o klempířské konstrukce, střešní krytinu apod.
tags: #informace #o #systemovem #profilu #pro #napojeni