Článek se zaměřuje na sochy svatého Augustina a svatého Petra apoštola, jejich symboliku a souvislosti s kostelem svatého Augustina. Představuje také život a dílo sochaře Jeronýma Kohla a jeho nevlastního syna Jana Bedřicha Kohla-Severy.
Jeroným Kohl a Jan Bedřich Kohl-Severa - autoři soch
Jeroným Kohl (asi 1632 Horní Slavkov - 18. května 1709 Praha), uváděn je také jeho nevlastní syn Jan Bedřich Kohl-Severa (1681 Praha - 1735 Praha). Jeroným či Hieronymus Kohl se narodil někdy okolo roku 1632 v Horním Slavkově. Byl nejstarším představitelem první sochařské generace, které bylo umožněno svými sochami dekorovat Karlův most. Sochařskému řemeslu se vyučil v dílně raně barokního mistra, žáka Adriaena de Vries, Arnošta Jana Heidelbergera. Ve svém díle byl ale ovlivněn také pražským sochařem Janem Jiřím Bendlem, který byl mimo jiné autorem dnes zničeného mariánského sloupu na Staroměstském náměstí.
Svými řezbářskými i kamennými soubory dekoroval řadu kostelních interiérů a exteriérů, z nichž nejdůležitějšími jsou práce na sochách pro augustiniánský kostel svatého Tomáše na Malé Straně v Praze (1684) či oltář kostela svatého Mikuláše v Lounech (1701-1706), kde pracoval se svým žákem a neméně významným sochařem pražského baroka Františkem Preissem (1660-1712), se kterým ho údajně pojilo celoživotní přátelství. Z pozice dvorního sochaře vytvořil několik děl, z nichž dnes nejznámější je tzv. Kohlova, Lví či Leopoldova kašna na druhém nádvoří Pražského hradu (1686). Pro císařskou rodinu, stejně jako objednavatele z vyšších aristokratických kruhů, vytvářel tzv. Castra doloris, dočasné dekorace při pohřbech důležitých osobností. Svůj život snad završil pracemi pro Karlův most.
Z důvodu pokročilého věku Jeronýma Kohla a stylistickému srovnání s pracemi jeho nevlastního syna Jana Bedřicha Kohla-Severy se někteří badatelé přiklánějí k autorství mosteckých soch mladšího Jana Bedřicha. Ten se narodil v roce 1681 v rodině pražského měšťana Mikuláše Severy. Po smrti otce se Janova matka vdala za Jeronýma Kohla a mladému talentu se tak dokořán otevřely dveře k sochařskému řemeslu. Svůj talent ani školení u otčíma nepromarnil. Až do své smrti v roce 1735 pracoval v Praze, Vídni i na Šporkovském panství v Kuksu a vytvořil zde zajímavé soubory soch, plně již v intencích vrcholného baroka u nás. Po smrti otčíma se v roce 1709 stal jeho nástupcem v úřadu dvorního sochaře.
Kostel svatého Augustina na Náměstí Míru
Projekt se zabývá návrhem obětního stolu, ambonu, sedesu a sezení pro ministranty v prostoru presbytáře kostela svatého Augustina na Náměstí Míru v Brně. Vladimír Fischer, autor kostela dokončeného v roce 1938, nám zanechal vyspělou moderní architekturu s citlivě řešeným interiérem až "plečnikovského" charakteru. Jedná se především o kultivované mosazné detaily v kombinaci s tmavě hnědým mramorem s bílým žilkováním. Na oltáři se dále uplatňuje kombinace leštěných mosazných pásů rámujících plochy z bílého, jemně šedě žilkovaného mramoru spolu s bronzovou sochou ukřižovaného Krista od Josefa Axmanna.
Čtěte také: Recenze plotů Harašta
Důležitým prvkem kostela je též rastr bílých dlaždic a tmavých pásků na podlaze kostela. Tentýž rastr se propisuje do dřevěného, modřínem obloženého, kazetového stropu. Při návrhu oltáře jsme se snažili co nejvíce přiblížit materiálovému řešení, které je v kostele použito. Zároveň jsme hledali stopu příběhu původního tvůrce, kterou otiskl do sakrálního prostoru. Domníváme se, že jsme ji našli ve Fischerově původním, již odstraněném řešení dělícího plůtku presbytáře. Jednalo se o kultivovaně navrženou symboliku kříže a znaku svatého Augustina. Tyto dva symboly jsme navrhli v přenesené mosazné leštěné podobě intarzovat do stěn obětního stolu. Vzniká tak historická linie propojující současné řešení s původní symbolickou linií navrženou tvůrcem kostela.
Blok stolu je opticky i smyslově odlehčen podraženou podstavou opláštěnou leštěným mosazným páskem. Pro obětní stůl jsme zvolili kámen sivec, pocházející z Makedonie, a to pro jeho neagresivní, klidnou kresbu, nekonkurující stávajícímu mramorovému obkladu oltáře. Symbol kříže, skrze který se Ježíš Kristus zhmotňuje v nejsvětější svátosti, je umístěn v čele oltáře. Symbol svatého Augustina odkazující na lásku a naději je potom umístěn po bocích oltáře. To vše vzájemně propojuje mosazná linie symbolizující jednotu a církev shromážděnou kolem jednoho obětního stolu. Součástí stolu je i schránka na relikvii svatého Augustina, umístěná v přední části horní desky, v podobě vkládacího mosazného pouzdra.
Návrh ambonu vychází z řešení oltáře, kdy se na ustoupené podstavě opláštěné mosazným kruhem vznáší mramorový oktagon, korunovaný mosazným čtecím pultem. Vznikne tak dvojice liturgických prostorů nenásilně navazující a doplňující stávající oltář. Pro sedes navrhujeme dřevěná polokřesla z tmavého dřeva s područkami, pro ministranty pak lavice obdobného charakteru.
Kostel je postaven z monolitického železobetonového skeletu, vyplněného cihlovým zdivem (tloušťka 60 cm a 45 cm). Omítka je hladká, bílá. Venkovní obkladové desky jsou z nafialovělého kavernózního ryolitu. Hlavní (jihovýchodní) průčelí kostela se obrací do náměstí Míru. V přízemí ho vyplňuje předsazený plochostropý portikus, který podpírá šest sloupů čtvercového půdorysu, postavených na schodištním soklu. Sloupy jsou obloženy kamennými deskami a rozdělují přízemí do pěti os. Stěny přízemí jsou těmito deskami obloženy pouze do výšky 1,6 metru.
Jedná se o trojlodní plochostropou baziliku obdélného půdorysu (dlouhou 34 metrů, širokou 18,8 metrů), s výrazně převýšenou hlavní lodí (širokou 11,6 metrů, vysokou 18,5 metrů), zakončenou mírně odsazeným kněžištěm s půlkruhovitou apsidou (vysokou 18 metrů), orientovanou na severozápad. Ze západní strany je kněžiště překříženo nízkou plochostropou kaplí obdélného půdorysu, ke které je z jihu souběžně přistavěna nižší obdélná zákristie. Z východní strany je kněžiště překříženo nízkou plochostropou kaplí čtvercového půdorysu, ke které je z jihu přistavěna nižší obdélná přepažená předsíň. Nad touto kaplí se tyčí 50 metrů vysoká hranolová věž s okénky, rámovaná plochými pilastry. Ze severu je k ní přistavěna nižší (asi 9 metrů vysoká) schodišťová vížka kruhového půdorysu s vnitřním vřetenovým schodištěm, prosvětlená rovněž okénky. Akcent věže tvoří na všech stranách v horní části akustické otvory opatřené žaluziemi, tzv. abasony.
Čtěte také: Betonové ploty Petr Harašta: Co říkají zákazníci?
Vstupní portály
- 1. osa přízemí: Obdélný vstupní portál, obložený kamenným ostěním, prolomený kovovými dveřmi (s klikou z vnitřní strany), vedoucí do malé čtvercové jihozápadní předsíňky. Její severní stranu zcela vyplňují prosklené (dvoukřídlé dřevěné) dveře, jež vedou do vedlejší - západní lodi. Na východní stěně předsíňky jsou další dveře, za nimiž se nachází schodiště vedoucí na kruchtu.
- 3. (centrální) osa přízemí: Obdélný předsazený vstupní portál, obložený kamennými deskami, prolomený dvoukřídlými kovovými vraty s klikou. V nadpraží je umístěna bronzová deska zdobená křížkem a nápisem „DOMVS DEI PORTA COELI“ (Dům Boží brána nebes). Vrata vedou do menší obdélné hlavní předsíně, vybavené dřevěným klekátkem a nástěnkami.
- 5. osa přízemí: Obdélný vstupní portál, obložený kamenným ostěním, prolomený kovovými dveřmi (s klikou z vnitřní strany), vedoucí do malé čtvercové jihovýchodní předsíňky.
Socha svatého Augustina
Socha svatého Augustina je protějškem k soše svatého Mikuláše Tolentinského, kterou v Kohlově dílně objednali augustiniáni od svatého Tomáše na Malé Straně. Jeroným Kohl byl jejich oblíbeným sochařem a ti ho vyhledávali při řadě svých realizací. Zřejmě jim také vyhovoval Kohlův, na svou dobu již konzervativní styl ve zcela tradičním duchu s jistou schematičností, naprosto umírněnými gesty a bez jakýchkoli kompozičních novot.
Socha svatého Augustina stojí před kostelem a je zakomponovaná do ohrazení. Socha provedená z pískovce v podživotní velikosti cca 1,5 m spočívá na hranolovém pilířovém podstavci ukončeném římsovou hlavicí. Vlastní postava světce stojí na nízkém neprofilovaném hranolovém soklu, na kterém je vyryt nápis: S. AVGVST. Z boční strany soklu je patrný další nápis ORA PRONOBIS (modli se za nás). Postava světce je ztvárněna v tradičním ikonografickém pojetí, jako učenec. Váha těla spočívá na pravé noze, která stojí na knize s vyrytým nápisem MANES, což má symbolizovat odklon svatého Augustina od učení Manichejců. Levá noha je mírně nakročena. Světec je oděn v kněžské roucho s biskupskou mitrou na hlavě. Pravá ruka, ohnutá v lokti má zvednutý ukazováček, ostatní prsty jsou ohnuty v pěst. Levá ruka přidržuje ve výši pasu knihu.
Symbolika
- Kniha pod pravou nohou: Znamená ponížení kacířů a jejich bludného učení.
- Hořící srdce v pravé ruce: Symbolizuje jeho lásku k bohu.
- Andílek s mušlí u nohou: Odkazuje na příběh z legendy.
Život svatého Augustina
Svatý Augustin, vlastním jménem Aurelius Augustinus, se narodil roku 354 v Thagaste v dnešním Alžírsku. Po dokončení základního vzdělání v rodném městě pokračoval ve studiích humanitních předmětů, především rétoriky a literatury v nedaleké Madauře. Již v této době se u Augustina projevil velký řečnický talent. Augustinova matka byla křesťanka (svatá Monika), sám Augustin ovšem v těchto raných letech byl křesťanem více než vlažným. Učarovala ho Madaura s římskou pohanskou atmosférou. Sem, do města básníků, řečníků, pouličních divadel a mramorových antických chrámů se křesťanství příliš nehodilo. Oblíbil si klasickou římskou poezii, především Vergilia. Vrcholem jeho pohanské části života bylo narození potomka, syna Adeodatuse.
Ciceronův spis Hortensius probudil v Augustinovi zájem o filosofii. Augustin pod vlivem Cicera vstoupil v Kartágu do manichejistické sekty. Pohanského náboženského spolku, spojujícího zásady gnosticismu se staroperskými náboženskými představami zoroastrismu s křesťanstvím a některými východními prvky, především naukou o inkarnaci. Ve svém životě nespokojen, odplouvá Augustin z Afriky do Říma, kde se věnuje výuce rétoriky. Později odjíždí i z Říma, tentokráte do Milána, kde opět přijal místo učitele. Miláno žilo křesťanstvím. Skutečným vládcem Milána byl biskup Ambrož. Pod vlivem jeho mimořádně silné osobnosti nalezl Augustin opět cestu ke křesťanství. Silným motivem konverze byla také návštěva Augustinova přítele Ponticiana, který mu jakožto křesťan vyprávěl o svých přátelích, kteří odvrhli světskou kariéru a bohatství a z lásky k bohu vstoupili do mnišského řádu. Do Augustinova života byl vnesen zmatek, odvrhl svůj starý život. Nastoupená cesta hledání pravdy a lásky vyústila v Augustinův křest.
O velikonocích roku 387 byli on i jeho syn pokřtěni v milánském chrámu samotným biskupem Ambrožem. Augustin přijal Boha ve věku, kdy Kristus pro něj zemřel. Po křtu se vrátil zpět do rodné Afriky, kde se věnoval psaní a přednášení, tentokráte ale ve jménu Ježíše Krista. Založil zde mnišské společenství, otevřené lidem všech společenských vrstev. Význam a věhlas komunity brzy přesáhl hranice města. Další zlom v životě zažil Augustin ve městečku Hippo Regio. Přijel sem s posláním vysvětlit svému příteli okolnosti víry v Ježíše Krista. Při návštěvě místního chrámu byl však poznán a vášnivým davem hned provolán za pastýře, kněze a ihned proti své vůli vysvěcen. Právě Hippo Regio se stalo místem, ve kterém pozdější biskup Augustin stráví celý život, kde napíše většinu svých knih a kde také nalezne místo svého posledního odpočinku.
Čtěte také: Hledáte kvalitní betonový plot? Zkušenosti s firmou Petr Harašta.
Za svůj dlouhý život napsal asi 300 knih, jejichž texty obsahují více než 13000 citátů ze Starého zákona a více než 30000 citací z Nového. Jeho život jsme schopni rekonstruovat z vlastního životopisu nazvaného Confessiones (Vyznání). K nejvýznamnějším Augustinovým pojednáním filosofickým patří De civitate Dei (O Boží obci), De vera religione (O pravém náboženství), De libero arbitrio (O svobodné vůli) či De Trinitate (O Trojici). Stal se jedním z nejvýznamnějších raně křesťanských filosofů a teologů a církevním učitelem. Svatý Augustin bývá zobrazován jako biskup s atributy knihy, psacího brku a planoucího srdce probodeného šípy. Je patronem teologů, knihtiskařů, pivovarníků. Slouží jako přímluvce za dobrý zrak.
Svatý Petr apoštol
Apoštol Petr je v biblickém příběhu Ježíše Krista jednou z nejzajímavějších postav. Byl prvním z Ježíšových učedníků a Kristus mu zjevně velmi důvěřoval. Zároveň je však v evangeliích zmiňována i Petrova nedostatečná víra a především incident, kdy po Ježíšově ukřižování svého mistra třikrát zapřel.
Rybář Šimon Petr
Samozřejmě že o Petrově životě toho příliš nevíme, a tak nám nezbývá než čerpat z toho, co o něm vypráví Bible. Tam se můžeme dočíst, že Petrovo původní jméno, předtím, než se stal následovníkem Ježíše, znělo Šimon (respektive Simeon). Původní rybářské povolání je v Petrově životě symbolické a odráží se i v evangeliu, podle kterého Ježíš Petrovi řekl, že odteď nebude lovit ryby, ale lidi. A tak se i stalo - Petr se stal Kristovým prvním učedníkem a jeho myšlenky šířil po celém světě a „lovil lidi“ do sítí nového učení.
Jak je to se jménem svatého Petra a známá slovní hříčka
Hned při jejich prvním setkání, rozhodl Ježíš, že Šimonovo nové jméno bude znít Kéfas. V Bibli se poté objevuje situace, kdy Ježíš říká Petrovi: „Ty jsi Petr a na této skále zbuduji svou církev.“ Právě od této věty se odvíjí křesťanská víra, že Kristus právě Petra vyvolil, aby založil církev a šířil jeho myšlenky i po jeho smrti. Svatopetrská bazilika v Římě. Ona věta o skále je však zajímavá ještě z jednoho důvodu: v původním aramejském znění, stejně jako v řečtině jde totiž o slovní hříčku, kde jde Šimonovo nové jméno (Kéfas, Petros) stejné jako výraz pro skálu. České překlady se tomuto významu snaží přiblížit například takto: Ty jsi Petr - to je skála - a na té skále vzdělám svou církev.
Třikrát zapřel Krista
Přestože Ježíš Šimona Petra zjevně upřednostňoval před ostatními, ani tento jeho učedník podle Bible neměl dostatečnou víru. V Matoušově evangeliu se dočítáme příběh, v němž Ježíš chodí po vodě a žádá Petra, aby jej následoval. Mnohem zásadnější je však událost, která se stala po ukřižování Ježíše Krista. Sám Ježíš předpověděl, že jej Petr třikrát zapře - a přesně to se stalo. Když Petr viděl, jak strašlivá smrt čekala Ježíše a jaké nebezpečí může hrozit jeho podporovatelům, neodvážil se k Ježíšovi přihlásit. A tak když ho lidé na ulici poznávali a konfrontovali ho s tím, že je Ježíšovým následovníkem, odpovídal: Vůbec ho neznám.
Hlava rané křesťanské církve
Přestože Petr svého mistra zapřel, pokračoval v jeho dílu. Šířil myšlenky křesťanství a odvahou se pokoušel odčinit zbabělost, kterou projevil po Kristově ukřižování. Byl dokonce i zatčen, ale podle vyprávění se mu podařilo z vězení uniknout s pomocí anděla. A tak pokračoval dál - šířil Kristovo učení například v Antiochii nebo Korintu (v Novém zákoně se dochovaly dva listy, které údajně psal Petr pro následovníky v Asii) a nakonec došel až do Říma.
Ukřižován hlavou dolů
Na Petra však i přes pomoc andělů čekal stejný osud jako na jeho mistra. Ukřižování svatého Petra. Legenda (kterou zpracoval i nobelista Henryk Sienkiewicz ve svém románu Quo Vadis), praví, že se Petrovi podařilo před Neronovým řáděním uniknout z Říma. Avšak když utíkal pryč z města, potkal prý Ježíše Krista, který naopak mířil k Římu. Ptal se ho: "Quo Vadis, Domine?" Petr byl údajně ukřižován hlavou dolů a zemřel spolu s velkým množstvím křesťanů, které Nero obviňoval ze zapálení Říma.
Kostely spojené se jménem apoštola svatého Petra v Římě
Řím se může kromě baziliky svatého Petra pochlubit i třemi významnými kostely, které jsou také spojeny se jménem apoštola svatého Petra:
- San Pietro in Carcere (Svatý Petr v žaláři): Nachází se pod Trapejskou skálou nad Mamertinským vězením.
- San Pietro in Vincoli (Svatý Petr v řetězech): Je to kostel, který se nachází na pahorku Eskvilin. Vyplatí se zajít si do tohoto kostela, neboť je v něm umístěna jedna z nejznámějších Michelangelových soch. Kromě Michelangelova Mojžíše patří ke klenotům kostela řetězy, jimiž byl svatý Petr spoután. Podle legendy byly dva řetězy, kterými byl svatý Petr spoután v Mamertinském vězení, převezeny do Konstantinopole, jeden z nich byl poté uložen do tamějšího kostela, druhý byl poslán zpět do Říma. Papež Lev I.
- San Pietro in Montorio: Byl založen na Zlatém pahorku nedaleko místa, kde údajně ukřižovali svatého Petra. Na konci 15. století.
tags: #svaty #petr #apostol #sochy #fasade #kostela