Betonová taška se řadí mezi nejoblíbenější materiály, které se využívají jako střešní krytina. Když se podíváme na mnohé střechy jak starších domů, tak i novostaveb, zjistíme, že betonové tašky má většina z nich. Naše betonová střešní krytina poskytuje maximální komfort užitný, ale i estetický. Poskytuje ochranu před povětrnostními vlivy, za silného deště nevibruje a tlumí vnější hluk. Pokud se samozřejmě pokládka provede správně, podle pravidel.
Příprava podkladu a konstrukce střechy
Nejdůležitějším krokem před pokládkou střešní krytiny je správné rozměření krovu a určení vzdáleností latí podle pokynů jednotlivých výrobců střešních krytin. Bohužel u některých neprofesionálních firem se můžeme často setkat s podceněním tohoto kroku. Výsledkem je různá vzdálenost latí po délce krokví, což je nejvíce patrné na okrajových taškách. Doporučené rozteče jsou totiž rozdílné pro jednotlivé typy krytin i pro různé sklony střechy. Samotné pokládce tašek předchází rozměření střechy a zhotovení vhodného podstřeší.
Hydroizolace a laťování
Na připravenou konstrukci krovu nainstalujeme okapní plech. K okapnímu plechu přilepíme pás hydroizolační fólie. Hydroizolaci upevníme postupně od okapu k hřebeni v celé ploše střechy pomocí sponek, které pak překryjí kontralatě. V současnosti je ale detail často řešen tak, že tepelná izolace je ukončena v místě kleštin a prostor až ke hřebeni zůstává volný, nezaizolovaný tepelnou izolací. Použita je pouze pojistná fólie dotažená až ke hřebeni. Před pokládkou tašek je nutné překontrolovat kvalitu podkladové folie a střešních latí. V případě chyby je potřeba provést potřebné opravy či výměny.
Následně se osazují kontralatě. Kontralatě se umisťují nad krokve, tj. kolmo na okapní hranu. Kontralatě se připevňují ke krokvím nejčastěji dostatečně dlouhými hřebíky. V těch případech, kdy existuje zvýšené riziko průniku vody pod krytinu z důvodu větrem hnaného deště nebo zafoukání prachového sněhu, utěsňují se perforace střešní fólie v oblasti kontralatí vhodnými střešními doplňky. Aby bylo větrání dostatečně účinné, musí být zvolena dostatečná výška kontralatě. U běžných střech s délkou krokví do 10 m je výška kontralatě 40 mm dostačující. U střech s délkou krokví přes 10 m nebo u střech objektů, kde lze očekávat vyšší zatížení střešního pláště vzdušnou vlhkostí, se doporučuje větší výška.
Dále následuje montáž střešních latí, které se osazují na kontralatě rovnoběžně s okapní hranou směrem od okapu k hřebeni. Maximální přípustná vzdálenost střešních latí je určena sklonem střechy a příslušným modelem betonové tašky. Čím menší je střešní sklon, tím jsou střešní latě víc u sebe. Od celkové délky krokve se odečte vzdálenost střešních latí první řady tašek v okapní hraně VLO (u většiny modelů betonových tašek je VLO 330 mm, což zaručuje běžný přesah tašek do střešního žlabu cca 70 mm - změnou VLO lze přesah upravit podle místních podmínek). Dále se od celkové délky krokve odečte „konstanta“ v hřebeni VLH, která je u většiny modelů betonových tašek 40 mm. U delších krokví je možné vypočítat optimální vzdálenost střešních latí bez větších problémů. U krátkých krokví může ale nastat taková situace, že aby bylo zajištěno minimální délkové překrytí tašek, bude nutné tašky v poslední řadě pod hřebenem (zkrátit) řezat. Jakmile je známá vzdálenost střešních latí, pomocí šňůrovače se na kontralatích umístí značky, na které se osazují střešní latě (tzv. vodorovné šňůrování).
Čtěte také: Vše o střešní fólii a izolaci
Rozměření krycí šířky
Prvním krokem je ujasnění si rozmístění a přichycení střešních tašek a doplňků. Důležitým bodem, který je nutné dodržet je stanovení průměrné krycí šířky. To umožní dilataci střešní krytiny v ploše, a to i při působení teplot. Pro potřebu přesného rozměření střechy je třeba dle zásad pokrývačského řemesla (Pravidla pro navrhování a provádění střech vydané CKPT Čech a Moravy) zjistit skutečnou průměrnou krycí šířku tašek. Nejprve je nutné si připravit: krajní tašky, hřebenáče, pultové tašky, nášlapné tašky, poloviční a řezané tašky k úžlabí a nároží, prosvětlovací tašky, anténní průchodky bez ohledu na sklon střechy a všechny základní tašky u hřebene a okapu.
Nejprve se stanoví optimální krycí šířka tašek. Ta se zjistí tak, že se na střešní lať položí řada jedenácti základních tašek a zjistí se rozměr přes deset základních tašek, v tzv. sraženém položení a pak v tzv. roztaženém položení. Pro zjištění hodnoty roztaženého položení Cwd a hodnoty sraženého položení Cwc je vhodné použít svinovací metr. Ten se jednoduše zachytí ve vodní drážce 1. tašky a výsledná hodnota se odečte dle polohy vodní drážky 11. Hodnota Cwd a hodnota Cwc se sečtou a výsledek se vydělí 20. Střešní latě se používají dřevěné (zřídka též ocelové). Minimální průřez dřevěných střešních latí je 50/30 mm, kdekoli je to konstrukčně možné, doporučuje se používat latě rozměru 60/40 mm. Větší dimenze samozřejmě zaručuje větší únosnost, a to nejen samotné střešní krytiny v kombinaci se zatížením sněhem, ale snižuje i nebezpečí prasknutí latě při montáži pod vahou pokrývače. Střešní latě 60/40 mm je bezpečně možné používat při osové vzdálenosti krokví do 1,2 m. Pro větší vzdálenosti krokví je nutné únosnost latí ověřit statickým výpočtem.
Pokládka střešních tašek
Nyní už na nás čeká samotná pokládka střešní krytiny. Tašky se pokládají na střešní latě. Tašky se kladou po „sloupcích“ směrem od okapní hrany k hřebeni - pokládají se na střešní latě zprava doleva. Levý okraj každé 3. tašky se rovná na značky na střešních latích. Tašky se kladou přes sebe s dostatečným délkovým překrytím ve směru stékající vody a s bočním překrytím ve směru rovnoběžně s okapní hranou. Délkové překrytí určuje vzdálenost střešních latí. Požadované minimální délkové překrytí závisí na sklonu střechy a příslušném modelu betonové tašky. U betonových tašek se nejčastěji pohybuje mezi 80 mm až 140 mm. Pro jistotu se pak během pokládky kontroluje dodržení optimální krycí šířky přes 10 základních tašek.
Tašky začneme klást zespodu směrem k hřebeni, a to po zhotovení okapu. Postupně se dostaneme až k hřebeni. Při pokládce tašek kontrolujeme všechny prvky, abychom se vyhnuli použití poškozených, zlomených, popraskaných, případně nekvalitních prvků. U střešního systému, kde má taška více barev (antická červená, Venezia, Ferrara, Modena) doporučujeme pokládku provádět z více palet kvůli dosažení smíšeného vizuálního efektu. Nezatěžujeme střešní lať v jednom bodě! Běžně používaná je střecha sedlová, na které si ukážeme správnou pokládku. U ní se začíná kladením pravých tašek u okapní hrany a v dalších řadách v kombinací s půlenými taškami, aby byla dodržena převazba. Pokud není možné střechy rozměřit na celé řady základních tašek, doporučujeme střešní tašky zkrátit vysokorychlostní úhlovou bruskou s adekvátním řezacím kotoučem.
Kotvení tašek
Velmi důležitou zásadou pro pokládku střešní krytiny je nutnost kotvení jednotlivých tašek, kterou řeší příručka Pravidla pro navrhování a provádění střech vydaná Cechem klempířů, pokrývačů a tesařů ČR a současně to upřesňuje každý výrobce ve svých technických podkladech. Krytina z betonové tašky pod sklonem střechy 45° nevyžaduje připevnění. Samotná hmotnost betonové krytiny zabezpečuje odolnost proti povětrnostním vlivům, ale u sklonu střech mezi 45° a 60° je třeba připevnit každou druhou tašku a u sklonu nad 60° každou tašku. Hlavní zásadou je nutnost kotvení základních tašek v ploše střechy podle jejího sklonu. Při sklonu do 45° se tašky nepřipevňují, při sklonu do 60° je nutné každou třetí tašku připevnit pozinkovaným vrutem (hřebíkem) otvorem v tašce nebo pomocí příchytky tašky. Současně ale také platí, že při jakémkoliv sklonu střechy je nutné kotvit veškeré tašky na okrajích střechy a u prostupů. To se týká všech okrajových tašek na štítových hranách a dále pultových tašek. Taška pultová se používá u pultových střech pro ukončení horní hrany pultové plochy. Taška je opatřena na straně závěsu betonovým krycím lemem. Připevňuje se pozinkovaným vrutem přes zadní zámek ke střešní lati, případně příchytkou tašky. Pravidlo o nutnosti kotvení platí ale také pro všechny základní tašky podél okapní hrany, hřebene, úžlabí a nároží, kolem střešních oken a komínů, tedy tam, kde by se mohly vlivem působení větru uvolnit. Připevnění tašek můžeme provést pomocí nerezových příchytek nebo vruty. Tašky se na střešní latě zavěšují za dva výstupky umístěné v horní části zadní strany tašky. Při pokládce na střechy se sklonem do 45° není nutné jednotlivé tašky v ploše kotvit. Při pokládání na střechy sklonu 45-60° je nezbytné kotvit každou třetí tašku v ploše pomocí stranové příchytky. Z důvodu ochrany před větrem je třeba dále kotvit všechny tašky po obvodu střechy bez ohledu na sklon či typ střechy. Jedná se o první řadu u okapu, poslední řadu u hřebene a tašky okrajové. Dále se musí kotvit všechny tašky řezané, zejména v úžlabí, nároží, kolem střešních oken apod. Kotvíme nejlépe pomocí vrutů s antikorozní povrchovou úpravou.
Čtěte také: povrchová úprava betonových podlah v potravinářství
Spotřeba tašek
Spotřeba střešních tašek je závislá od použité střešní krytiny. Při montáži střešních tašek Beta nebo Hodonka je třeba 10 ks na metr čtvereční, u tašek Rota spotřeba činí pouhých 8 ks na metr čtvereční.
Větrání střechy
Půdní prostory se již častokrát používají pro bydlení nebo kanceláře, které musí být dobře větrané. Proto se musí vytvořit funkční větrání mezi hydroizolační folií a střešními taškami. S větráním střechy pomohou střešní tašky větrací, větrací mřížky a pásy hřebene. Při navrhování dvouplášťových a tříplášťových střech za použití betonové střešní krytiny se provádí větraná vzduchová mezera mezi krytinou a hydroizolační fólií o ploše nejméně 200 cm2, připadající na 1 m šířky střechy, o výšce vzduchové vrstvy nejméně 20 mm. Přesahuje-li vzdálenost přiváděcích a odváděcích větracích otvorů 10 m, zpravidla se zvětšuje plocha větrané vzduchové vrstvy asi o 10 % základní plochy na každý další 1 m, který přesahuje vzdálenost 10 m. Odváděcí větrací otvory ve hřebeni či na nároží se volí o velikosti plochy nejméně 1/1000 plochy střechy (při uvažování plochy střechy přimykající se ke hřebeni či k nároží z obou stran). K odvětrání střechy slouží taška větrací, která je modifikací základní tašky s otvorem chráněným betonovou stříškou a mřížkou. Větrací tašky se kladou v druhé řadě pod hřebenem. Počet kusů na běžný metr délky hřebene se určuje v závislosti na délce krokve a sklonu střechy.
Dalším důležitým bodem při realizaci střešního pláště je jeho správné odvětrání. V okapní hraně je vzduch do střešního pláště nasáván otvorem mezi kontralatěmi. Tento otvor je zakryt větracím pásem, aby se ve větrací mezeře neusídlili různí hlodavci nebo ptáci. Průřez otvoru u okapu musí být min. 1/500 přilehlé plochy střechy a min. 200 cm2/bm. Průřez větrací mezery v ploše střešního pláště musí být min. 200 cm2/bm a musí mít výšku min. 20 mm. Průřez větrací plochy u hřebene či nároží musí být min. 1/2000 přilehlé plochy střechy. Z těchto údajů vyplývá, že výška kontralatě (tedy výška větrané vzduchové mezery) musí být min. 20 mm. Větší mezera je ale vždy výhodnější, více vzduchu je schopno absorbovat více vzdušné vlhkosti a lépe odvětrat podstřešní prostor. Z tohoto důvodu je ideální na kontralatě používat běžné střešní latě a výšku větrané vzduchové mezery zvětšit na 30-60 mm. Odvětrání v hřebeni se řeší pokládkou hřebene na sucho. Pod hřebenáč se montuje větrací pás hřebene (kartáčová lišta): plastový prvek zajišťující spolehlivý odvod vzduchu ze střešního pláště a zároveň bránící usídlování ptáků. Na nároží se větrací pás hřebene dávat nesmí, zde se používá samolepicí pás. Pokládka hřebene do malty se dnes používá pouze ve výjimečných případech a správné odvětrání střešního pláště by mělo být konzultováno s výrobcem používané krytiny. U většiny typů střech je odvětrání pomocí hřebenáče kladeného na sucho nedostatečné a je nutné jej řešit dále pomocí tašek odvětrávacích. Ty se umísťují do druhé řady od hřebene, většinou doprostřed každého krokevního pole. Větrací průřez těchto tašek se u jednotlivých výrobců liší, je nutné si jej vždy před pokládkou zjistit. Nejčastěji ale bývá spotřeba větracích tašek 10 ks na 100 m2 střechy.
Tabulka: Počet kusů střešních tašek na běžný metr délky hřebene
Počet kusů střešních tašek na běžný metr délky hřebene se určuje v závislosti na délce krokve a sklonu střechy.
| Délka krokve (m) | Sklon střechy (°) | Počet kusů na bm hřebene |
|---|---|---|
| do 5 | do 30 | 2,5 |
| do 5 | 30 - 45 | 3,0 |
| do 5 | nad 45 | 3,5 |
| 5 - 10 | do 30 | 3,0 |
| 5 - 10 | 30 - 45 | 3,5 |
| 5 - 10 | nad 45 | 4,0 |
| nad 10 | do 30 | 3,5 |
| nad 10 | 30 - 45 | 4,0 |
| nad 10 | nad 45 | 4,5 |
Napojení komínů a střešních oken
Uložení prvků příslušenství u komínů a střešních oken si vyžaduje mimořádnou přesnost a obezřetnost. Pro napojení komínů, střešních oken, úžlabí střech se nabízí půlená střešní taška, okrajové střešní tašky poskytují elegantní řešení na zakrytí štítových hran. Dále se musí kotvit všechny tašky řezané, zejména v úžlabí, nároží, kolem střešních oken apod.
Čtěte také: Jak zajistit bezpečný styk epoxidu s jídlem
Hřeben a nároží
Jakmile jsme dokončili pokládku betonové krytiny, nastal čas na instalaci hřebene. Pokládku hřebenáčů začneme umístěním hřebenové ucpávky ve vrcholu štítu. Poté nad ucpávku připevníme příchytku hřebenáče pro první hřebenáč. Ten nasuneme do příchytky a připevníme přes další příchytku vrutem do hřebenové latě. Hřeben včetně dalších podstřešních vrstev je dalším detailem, ve kterém se často chybuje. Při suchém kladení hřebenáčů u profilované betonové krytiny (KMB Beta a KMB Hodonka) musí být první lať ve vzdálenosti 30 mm pod hřebenem. Na vrchol spoje krokví se připevní držák hřebenové latě. Výška připevnění držáků je závislá na sklonu střechy. Do takto připravených držáků se vloží hřebenová lať 50/30 mm a zafixuje se hřebíky (2,5 × 32 mm). Po pokrytí celé střechy krytinou se univerzální kartáčová lišta nebo pás přichytí krátkými hřebíky k hřebenové lati. Hřebenáče se doporučuje klást tak, aby otevřená spára byla po směru převládajících větrů. Nejdříve se připevní příchytka hřebenáče do kraje hřebenu dvěma pozinkovanými hřebíky (2,5 × 32 mm). Nasune se hřebenáč a přitiskne do příchytky. Další příchytka se připevní jedním pozinkovaným hřebíkem (2,8 × 70 mm) dírou v hřebenáči a dvěma pozinkovanými hřebíky (2,5 × 32 mm) do hřebenové latě. Tento postup se opakuje. Hřebenáčová příchytka současně vymezuje krycí délku hřebenáče. Hřebenáč vlastní vahou a dotlačením vytvaruje těsnicí lištu tak, že utěsní prostor mezi taškou a hřebenáčem. Hřebenáčová příchytka má pro ukotvení přes hřebenáč oválný otvor, který umožňuje měnit krycí délku hřebenáče. Detail ukončení hřebene a štítových hran se uzavře perforovanou ucpávkou příslušné barvy nebo ozdobnou hřebenovou ucpávkou. Správným řešením při realizaci hřebene je v případě dvouplášťové střechy dotažení tepelné izolace včetně fólie až do vrcholu krovu - v tomto případě žádný problém nenastává.
Doplňkové prvky a solární panely
Na předem určených místech, kde se krytí přeruší, doporučujeme okamžitou instalaci doplňkových prvků, aby se později nemuselo vracet zpět. To platí především na větrací prvky, sněhovou zábranu, vývod antény a kanalizační větráky, stoupací plošiny, lemování stěn a komínů. Kvůli uvedeným skutečnostem je nutné dopředu naplánovat a určit jejich místo.
Protisněhová opatření
Často se musíme zabývat sjížděním sněhu ze střechy. Zabezpečení proti sesuvu sněhu se provádí nejúčinněji pomocí protisněhových tašek. Ty se umísťují do druhé řady od okapu (celá řada) a dále v celé ploše střechy v počtu 1,3-5 ks/m2 - závisí na sněhové oblasti, ve které se střecha realizuje. Protisněhové tašky je možné nahradit kovovými protisněhovými háky. Jejich umístění je totožné s umístěním protisněhových tašek. Účinnost však může být v extrémních situacích nižší vzhledem k nižší pevnosti ve srovnání s protisněhovými taškami kompletně vyrobenými z betonu. Druhým způsobem zabezpečení sjíždění sněhu jsou liniové zábrany. Jedná se o protisněhové mříže, trubkové zachytávače či dřevěné kulatiny ukotvené do speciálních držáků na každé krokvi, většinou ve druhé řadě od okapu. Posledním možným řešením je kombinace obou těchto systémů. Nejjednodušší je montáž protisněhových tašek, kterými prakticky nahrazujeme tašky základní. Montáž protisněhových háků je rovněž jednoduchá, pouze se zaháknou za horní část základní tašky.
Montáž fotovoltaických panelů
Rostoucí ceny energií, potřeba nezávislosti, ekologické smýšlení nebo dotační podpora… Důvodů je mnoho, výsledek jeden - dříve solární kolektory a nyní především fotovoltaické panely se na střechách objevují stále častěji. KM Beta proto nabízí ucelený systém pro montáž na betonovou střešní krytinu. Orientace střechy, její sklon a riziko zastínění jsou klíčové parametry pro účinnost panelů a měly by být zohledněny každým investorem i realizační firmou. Stejně důležité je ale zohlednit i situace, které nastanou během užívání. Jde především o problémy se sněhem, odstraňování nečistot a také nezbytnou kontrolu. Fotovoltaické panely potřebují pravidelnou údržbu, protože dle vyjádření jednotlivých výrobců může prach snížit jejich účinnost o 5 až 10 % a na výkonu se samozřejmě mohou rovněž projevit i drobné závady a poškození způsobené rozmary počasí, například krupobitím. To ovšem v případě šikmých střech může být komplikované. Základem takových řešení jsou tašky se speciálním nosným blokem. Povrch panelů má přitom velmi nízkou adhezi, sníh se na něm většinou dlouho neudrží, a pokud panely zabírají celou stranu střechy, nelze instalovat žádná protisněhová opatření. Je tak nutné řešit, co by se mohlo stát při pádu větší vrstvy z velké plochy. Obtížnější situace nastává, pokud mají být panely na té části střechy, která je směrem k veřejně používané komunikaci, kde by sníh mohl někoho zranit nebo způsobit finanční škody. V takovém případě lze doporučit například instalaci fotovoltaiky jen do horní poloviny střechy a ve zbývající ploše rozmístit protisněhové tašky či háky. Taška kolektorová slouží jako držák slunečního kolektoru na střeše bez prostupu střešním pláštěm. Každá taška musí být připevněna k lati dvěma vruty s nerezovou úpravou. Taška kabelových prostupů slouží jako bezpečný a spolehlivý prvek k propojení elektrických a datových kabelů od zařizovacích předmětů přes střešní plášť. V případě novostavby lze fotovoltaické panely montovat zároveň s pokládkou střešní krytiny. Osazení panelů je samozřejmě možné posunout na dobu, kdy je stavba těsně před dokončením. Tím lze eliminovat riziko poškození panelů během stavebních prací a také jejich odcizení, pokud stavba není chráněná. V případě nejběžnějších šikmých střech se skládanou střešní krytinou se k upevnění panelů velmi často používají speciální háky. Ty se zatahují a kotví pod střešní tašky. Systémové řešení pro betonové tašky pracuje se specifickým prvkem - kolektorovou taškou. Ta má na vnější straně integrované dva šrouby 8 × 27 milimetrů s roztečí 75 milimetrů. Další výraznou pomocí je i taška kabelových prostupů, která zajišťuje bezpečné a spolehlivé převedení kabeláže přes střešní plášť. Taška má v čele tři stupňovité a zaslepené vývody. Podle počtu a průměru kabelů se seříznou na potřebnou velikost průchodky, čímž je zachována maximální těsnost prostupu. Tašky slouží jako držák slunečního kolektoru na střeše bez prostupu střešním pláštěm. Kolektor se připevňuje k tašce pomocí střešní konzoly s objímkou, kterou prochází nosná trubka. Kolektor se na ni v horní části zavěsí montážními háčky a volně se uloží na trubku v dolní části. A jak dlouho montáž fotovoltaických panelů trvá? Vše se odvíjí od sklonu a orientace střechy a samozřejmě přístupu na ni. Betonovými střešními doplňky KM Beta postupně nahrazuje běžně používané plastové prvky.
tags: #napojení #betonové #krajové #tašky #na #fasádu