Cihla je tradiční stavební materiál, který s sebou nese historii i pevnost. Staré cihly, které často zůstávají nevyužité po demolici staveb, jsou odolné vůči povětrnostním vlivům, mrazu i ohni, a i po letech si stále zachovávají svou nosnost a stabilitu. Vyhodit je by byla škoda, protože představují cenný materiál s mnoha možnostmi využití.
Historie a původ cihel
Poměrně častým požadavkem v rámci stavebně-technických průzkumů historických konstrukcí je zjištění původu a stáří cihel a současně stanovení fyzikálně-mechanických vlastností cihel v kontextu se statickým posouzením cihelného zdiva. Tento příspěvek se zaměřuje na období od 18. do 20. století, což je doba charakterizovaná snahou o unifikaci cihlářských výrobků a současně masivním využíváním plných pálených cihel ve stavebních konstrukcích.
Vývoj cihel ve střední Evropě
- Ve střední Evropě se s pálenými cihlářskými výrobky setkáváme až v 11. století (pokud odhlédneme od nálezů římských cihel na archeologických lokalitách).
- Dobová terminologie hovoří o cihlách „zdících, krycích a dláždících“.
- Středověké cihly jsou charakteristické roztříštěností rozměrů, poměrů délek stran a liší se i kvalitou zpracování a materiálem.
- Značení cihel v Čechách a na Moravě bylo v tomto období spíše výjimkou.
- V rámci monarchie tvořila výjimku oblast Horních Uher, kde lze vysledovat značení cihel tzv. pozitivními kolky již v 18. století jako vcelku běžné. Pozitivní kolek byl vytvořen tak, že ve dně formy byla vyryta či vypálena značka.
- V roce 1839 byly pro Čechy předepsány základní rozměry cihel pro zdění (tzv. zdice) 11½ × 5½ × 2½ palce a současně bylo předepsáno razit na cihlu značku výrobce - cihelny.
- Zcela unifikovaného formátu bylo dosaženo až ke 14. 4. 1883 v souvislosti s metrologickou reformou. Formát cihel pro zdění byl stanoven na 290 × 140 × 65 mm.
- Pro výše uvedené období se stalo charakteristickým tzv. kolkování. Na dno formy byla umístěna reliéfní raznice, jež po odformování vytvořila negativní reliéf v cihlářském výrobku - tzv. kolek. Můžeme tak pozorovat nejčastěji cihly s kolky ve formě iniciál majitele či tradičního názvu cihelny, vzácněji kolky s propracovanými reliéfními erby a symboly, a stejně tak primitivní kolky ve formě malé značky. Často je kolek doplněn kolky číselnými, které pravděpodobně označovaly číslo sady forem nebo pracovní skupinu.
Posuzování stáří zdiva
Častým požadavkem v rámci diagnostiky objektu je posouzení stáří zdiva na základě typologie použitých cihel. To je úkol nesnadný a v řadě případů zcela nemožný. Prakticky v každém historickém období bylo běžné recyklovat stavební prvky, tedy i cihly byly zcela běžně využívány sekundárně, tedy zdění probíhalo s využitím již dříve jinde použitých cihel. Klasickým příkladem je například užívání cihel získaných při demolici prvků tereziánského opevnění v Olomouci (cihly s orlicí a iniciálami F.M.T.). S těmito cihlami se dnes setkáváme ve stavbách z přelomu 19. a 20. století.
Příklad průzkumu historické konstrukce
Jako dokumentace slouží příklad části průzkumu konstrukce mostu ev. č. 36719-2 přes Brodečku v obci Dobromilice, okres Prostějov. Most překlenuje říčku Brodečku a mlýnský náhon. Jedná se o poměrně atypickou konstrukci, neboť most je zděný z kamene, parapetní zdi pak z cihelného zdiva. Použití cihel v původně kamenné konstrukci mostu se pravděpodobně datuje od rekonstrukce v polovině 18. století, kdy byla stávající konstrukce doplněna zděnými parapety a sokly se sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. (tehdy blahoslaveného) Jana Sarkandera. K další úpravě došlo patrně při výstavbě náhonu a jeho překlenutí při severní straně mostu (směr Pivín).
Zatím poslední doplnění cihelného zdiva souvisí s opravami parapetů poškozených provozem v průběhu 20. století. Dle data na omítce na koruně parapetu na povodní straně mostu lze tyto opravy datovat rokem 1968. Pro stanovení fyzikálních a mechanických vlastností jednotlivých typů cihel byly použity cihly odebrané z konstrukce. Konkrétně byly z parapetu nad zaklenutím náhonu odebrány dvojice cihel typu C2 (vzorky C2-1 a C2-2). Jde o nejstarší cihly v mostní konstrukci, pocházející pravděpodobně z poloviny 18. století. Tyto cihly byly použity k vyzdění obou parapetů mostu, v souvislosti s osazením dvou soch světců. Tyto původní části parapetů jsou řešeny jako smíšené zdivo, vrstvy cihel jsou kombinovány s vrstvami kamennými. Cihly tohoto typu jsou užity i v soklech pod oběma sochami. Jde o poměrně typické cihly své doby, v některých kusech lze pozorovat hrubou strukturu užitého vápenného ostřiva. Typické jsou i nerovnosti ploch, nedokonalé vtlačení cihlářské hlíny do formy a v některých kusech i rozsáhlé vnitřní trhliny vzniklé smrštěním při výpalu. Formát cihel odpovídá obecně období před metrologickou reformou. Kolek na cihlách má podobu erbu v ozdobném ornamentu, ve štítu s písmenem B. Erb je opatřen knížecí korunkou. Užití tzv. negativního kolku naznačuje, že byly vyrobeny po roce 1836, kdy bylo značení cihel ustaveno císařským výnosem jako povinné. Jde o cihly běžného velkého formátu 290 × 140 × 65 mm typické pro 20. století, se stopami strojní výroby na povrchu. Lze je pravděpodobně datovat do roku 1968, což je letopočet vyskytující se na omítce koruny parapetu na povodní straně. Výsledky zkoušek cihel prokázaly vcelku očekávanou kvalitu cihel různého stáří.
Čtěte také: Konstrukce stěn s OSB deskami
Identifikace stáří a původu historických cihel v konstrukci je sice možná, ale jako kombinace zjištěných historických a stavebně technických dat o konstrukci a zjištěných rozměrů podoby cihlářských výrobků. Bohužel, rozdíly rozměrů cihel před rokem 1883 jsou navzdory předpisům tak variabilní, že stoprocentně potvrdit jejich zcela přesné stáří pouze na základě rozměrů nelze.
Ekologický potenciál a recyklace cihel
Cihla není jen základní stavební prvek, je to také materiál s obrovským ekologickým potenciálem. Od výroby až po recyklaci může cihla přispět k udržitelné stavbě a šetrné architektuře. Cihla je krásným příkladem toho, že i tradiční materiál může být klíčem k ekologičtější budoucnosti.
Ekologický původ a výroba
Většina cihel pochází z přírodních surovin jako je hlína, jíl a písek. Tyto materiály jsou nejen snadno dostupné, ale navíc často pocházejí z místních zdrojů, což minimalizuje uhlíkovou stopu spojenou s dopravou. Už během těžby a výroby se stále častěji využívají technologie šetrné k životnímu prostředí. Pálené cihly sice procházejí energeticky náročným procesem vypalování, ale výsledkem je extrémně trvanlivý materiál, který vydrží desítky až stovky let. Moderní výrobci stále více sází na obnovitelné zdroje energie a inovace, které snižují uhlíkovou stopu už ve fázi výroby.
Druhy cihel a jejich ekologické vlastnosti
Na trhu dnes najdeme několik druhů cihel, které se liší nejen svými vlastnostmi, ale i ekologickým dopadem.
- Sušené cihly (vepřovice): Vůbec nejstarší cihly z nepálené jílovité hlíny, která se kombinuje s chlévskou mrvou, vápnem, slámou, pískem a plevami. Co se akumulačních vlastností týče, jsou na tom lépe než pálená cihla, nedokáží ale čelit vlhkosti.
- Pálené cihly: Ve vypalovacích pecích se z hlíny vyrábí od starověku. Mají tvar kvádru a váží 4,7 kg, dovedou akumulovat teplo, k tomu dokáží zajistit potřebnou zvukovou izolaci. Je to materiál lehký a přitom pevný, má vysokou požární odolnost a vzhledem k tomu, že se jedná o přírodní materiál, je do značné míry ekologický. Pálené cihly mohou být plné, nebo děrované - ty zeď odlehčí a zároveň mají lepší tepelnou izolaci.
- Zvonivky (klinkery): To jsou ostře nebo dvakrát pálené cihly. Jsou dražší, ale obzvlášť vhodné pro estetické využití. Vykazují maximální pevnost a kompaktnost.
- Duté cihly: Lehčí varianta, která šetří materiál i energii při výrobě a má lepší izolační vlastnosti.
- Betonová cihla: Vyrábí se často z recyklovaných materiálů, jako je drcený beton.
- Lícové cihly: Dekorativní prvek, který kombinuje krásu s funkčností a dlouhou životností.
- Porotherm cihly: Moderní typy cihel s vysokou tepelnou izolací, které přispívají k úspoře energie během užívání budovy.
Recyklace cihel: Druhý život pro staré materiály
Dobrou zprávou je, že cihly lze recyklovat! Staré zdivo lze rozebrat a cihly znovu použít, nebo se drtí na stavební materiál pro silnice a zásypy. Díky recyklaci šetříme přírodní zdroje a snižujeme množství stavebního odpadu. Navíc recyklované cihly často získávají nové využití v zahradní architektuře nebo při tvorbě designových prvků. Opětovné využití starých cihel je ekologicky šetrné. Snižuje množství stavebního odpadu a omezuje potřebu výroby nových cihel, která spotřebovává energii a suroviny. Možnosti jsou téměř neomezené.
Čtěte také: Tipy pro obývací stěnu ze sádrokartonu
Ekologické srovnání druhů cihel
| Typ cihly | Výhody | Ekologický přínos |
|---|---|---|
| Pálená cihla | Odolnost, trvanlivost | Dlouhá životnost, možnost recyklace |
| Dutá cihla | Lehkost, úspora materiálu | Méně surovin, nižší spotřeba energie |
| Betonová cihla | Recyklace materiálů | Opětovné využití stavebního odpadu |
Vlastnosti pálených cihel
- Odolnost a trvanlivost cihel: Keramické stavební materiály překračují životnost více než 150 let. Díky ověřenému způsobu výroby jsou pálené cihly mimořádně pevné, robustní a rozměrově stabilní.
- Šetrnost k životnímu prostředí i k peněžence: Cihla je materiál s dlouhým životním cyklem, výjimečnou energetickou účinností, tvoří pouze minimum odpadu a je recyklovatelná. Potenciál opětovného použití cihel je až 95 %.
- Bezpečnost a komfort pálených cihel: Jelikož se cihla vyrábí z přírodních materiálů, je naprosto bezpečná pro všechny, kteří s ní přijdou do kontaktu při výrobě, manipulaci i po zabudování.
- Stálobarevnost a bezúdržbovost: Cihly si zachovávají stálobarevnost, i proto jsou oblíbené a mají široké možnosti uplatnění. Během let se cihla nerozbije, nerozloží a ani nevyžaduje namalování.
Využití starých cihel v zahradě
Staré cihly se hodí zejména tam, kde oceníte jednoduchost práce s těžkým materiálem a přírodní vzhled, který dodává prostoru charakter. Logicky vzato, cihla se na zahradu hodí už svým složením, protože pálená hlína si se zahradní zeminou musí rozumět. Než se pustíte do realizace, doporučujeme cihly očistit od zbytků malty, prachu a nečistot. Tento jednoduchý krok nejen zlepší vzhled, ale také zjednoduší samotnou stavbu či skládání.
Praktické využití
- Cihlové chodníčky, obrubníky a nízké zídky: Nejčastějším a zároveň nejjednodušším využitím je stavba cihlových chodníčků, obrubníků a nízkých zídek. Takto lze elegantně rozdělit zahradu na různé zóny, například užitkovou a rekreační část, nebo vytyčit cesty, aby se nepošlapával trávník.
- Vyvýšené záhony a pařeniště: Obdélníkové zídky snadno vytvoříte jen s minimálními nástroji, a pak je stačí zaplnit zeminou nebo doplnit skleněným krytem.
- Zahradní posezení a venkovní ohniště: Můžete z nich postavit pevné lavice, jednoduché stoly nebo kompletní grilovací kout. Konstrukce z cihel je stabilní, odolná vůči ohni a snadno se přizpůsobí konkrétním rozměrům prostoru.
- Podpěrné sloupky k pergole: Pokud vám zbylo hodně cihel, postavte z nich třeba podpěrné sloupky k pergole.
- Venkovní dlažba a terasy: Recyklovanými cihlami lze vydláždit zápraží, terasu či podlahu letní kuchyně. Dají se z nich vyskládat zpevněné chodníčky a cestičky či schody.
Dekorativní prvky
Cihly se neomezují pouze na praktické stavby. Jsou vhodné i pro menší dekorativní projekty. Můžete z nich vyrobit například pítko pro ptáčky, hmyzí hotel, svícny nebo originální květinové truhlíky. Pokud máte cihel jen pár, postavte do zahrady stavbu podobnou komínu. Nahoru pak dejte třeba dřevěnou desku a na ni misku nebo ošatku s ptačími dobrotami. Cihlové zídky i chodníčky je dobré doplnit o květinovou výsadbu. Barevně se budou vedle cihlových staveb vyjímat hlavně modré a fialové květiny. Klasickou barevnou kombinaci s cihlami tvoří růže, šanta, levandule, šeřík. Pro stinnější partie zahrady budou dobrou volbou hortenzie a barvínek.
Cihla jako dekorativní prvek v interiéru a exteriéru
Cihla, věčností ověřený stavební materiál, má ve stavebnictví nezastupitelné místo. Funguje však stejně dobře i jako dekorativní prvek - jak v interiéru, tak v exteriéru, a vůbec není jen symbolem retra. Nadčasové cihlové stěny, zídky či fasády jsou v kurzu a investice do nich se rozhodně vyplatí. Dekorativní prvek v podobě odkrytých cihel funguje v interiéru stejně jako obraz, zdobí a krášlí. Cihla ladí ke všemu, vynikne s kovem, sklem i dřevem. S její pomocí vytvoříte industriální interiér, stejně tak zapadne do obydlí laděném do venkovského stylu, nebo do bytu designovaného v duchu minimalismu. Pohled na odhalené cihlové zdivo evokuje historii, poctivé řemeslo, neošizenou práci a nostalgickou krásu. Ostatně i proto se mnohdy stává součástí vinných sklepů, místností s krbem, pilířů kuchyňských linek, ale i koupelen a schodišť. Tam cihly často doplňuje keramika, dřevo nebo kované prvky. Lidé se tak obvykle snaží navodit pocit „stáří“ a atmosféru statku, nebo dokonce hradu, k čemuž neomítnuté cihly, ale i kameny nebo ručně tesané trámy přispívají. Staré cihly lze prostě recyklovat a to dokonce i opakovaně. Například v interiéru mohou vytvořit působivou neomítnutou, vyspárovanou stěnu, jen je nakonec často vhodné plochu nalakovat, nikoli ale natřít, tím bychom se zbavili větší části působivé patiny.
Cihlová fasáda a obklady
Zajímavou, funkční a zároveň prakticky bezúdržbovou je právě ta cihlová - tzv. režné zdivo - fasáda, která je typické pro anglický venkov a v podstatě i pro Anglii obecně. Pokud jde o stěny v exteriéru, můžete poměrně výjimečně spatřit recyklované cihly jako součást fasády, případně z nich mohou být vyzděny šambrány. Častěji se objevují fasády z cihlových pásků (známé i jako klinkery) a nejhezčí obložení vnějších stěn samozřejmě docílíte s páleným materiálem, ne s betonovými napodobeninami. Současně můžete také volit materiál samotných panelů. Od toho se ostatně odvíjí i cena, ty z lehčeného betonu či kameninové budou dražší než plastové nebo flexibilní (ve formě cihlových pásků, které lze stříhat obyčejnými nůžkami). Jejich výhodou je v každém případě to, že se většina z nich dá použít i na hotovou omítku, plus jsou stálobarevné a vysoce odolné proti povětrnostním vlivům.
Jak pracovat se starými cihlami
Čištění cihel
Než začnete s cihlami pracovat, doporučujeme vám věnovat jim trochu péče a očistit je od nečistot a zbytků malty. Nabízí se celá řada osvědčených metod. Použít můžeme zednické kladívko, ale i sekeru s vědomím, že ji ztupíme, plochý sekáč, motyčku bez násady, ovšem i starý žebrový radiátor, který použijeme, jako bychom prali prádlo na valše, prostě o něj cihly odrhneme. Je samozřejmě také možné vyrobit si či sehnat nějaký čistící stroj, například na principu hoblovačky, ovšem smysl to má pouze v případě, že se chystáme čistit velké množství cihel. Pokud máte uskladněné staré pálené cihly a nebo se chystáte bourat nějakou stavbu na svém pozemku či její část, určitě zvažte, co se stavebním materiálem dál. Tyto cihly totiž můžeme využít v domě, ale i zahradě různým způsobem. A nejde jen o to, že bychom chtěli ušetřit, ale především o vzhled těchto cihel, jejich patinu, kouzlo. Určitě samozřejmě vyhodíme spolu s ostatní stavební sutí cihly mokré a rozpadající se, pokud však některé cihly stále drží a nebo dokonce zvoní, schovejte si je.
Čtěte také: Obývací stěna Iguan a Berno - recenze
Ošetření cihlového povrchu
Využití neomítnutých cihel k ozvláštnění stěn i podlah není nic nového, ale hodí se připomenout, že očištěné staré cihly vypadají zajímavěji než nové. Vždy je potřeba počítat s určitou křehkostí a pórovitostí tohoto materiálu, a tím pádem ošetřit jeho povrch. Neexistuje žádný jednoznačně osvědčený recept. Někdo používá speciální penetrace, jimiž se ošetřuje i kámen, jiní lidé dosáhli dobrých výsledků s akrylátovými laky; ty někdy špatně drží a šupinkují. Je třeba hledat ten nejvhodnější výrobek pro vaše potřeby metodou pokus-omyl. Argumentem proti lakům bývá uzavření vlhkosti ve zdivu, a pokud ošetřujete cihlový povrch ve vlhčí místnosti, zaměřte se na speciální penetrace na kámen. Ve starších návodech se zmiňuje vodní sklo, u cihlových dlažeb lidé někdy zkouší i různé druhy vosku. Vytvořit odolnou bariéru proti pronikání vlhkosti je žádoucí zvláště na podlahách. Pokud použijete cihly pro dláždění v exteriéru, musíte počítat s možností, že i ty sebelépe vypálené mohou při nasátí vody popraskat v mrazu a drolit se. Proto je vždy dobré mít někde uloženou zásobu cihel na výměnu.
Pokládka a spárování cihel
Dlažbu z recyklovaných cihel můžete pokládat na sucho nebo dláždit do betonového lože. U pokládky do betonového či maltového lože mezery mezi cihlami vyspárujte maltou. Mezi cihlami je třeba nechat spáry přibližně 10 mm. Jednou z možností je zasypat spáry pískem smíchaným s vápnem. Tato směs se namete do spár a poté pokropí. Existují i jiné způsoby, ale je nutné počítat s tím, že při spárování mokrou maltou se porézní povrch cihel špatně čistí. Jde to, ale je nutné spárovat po malých úsecích a hned čistit ideálně už napenetrovaný povrch. Dláždit cihlami „na sucho“ vyžaduje zhutněný podklad.
Stavba zídky z pálených cihel
Postavit si na zahradě zídku z pálených cihel má velký význam tam, kde se nehodí jiné materiály, kde chceme celkový vzhled zahrady sjednotit právě co do použitých materiálů, a hlavně - taková zídka nás bez obtíží přežije a bude našim budoucím generacím důkazem, jak šikovní jsme byli. Pálená cihla označovaná také jako lícová cihla ražená se vyrábí stlačením hlíny do speciálních forem. Díky tomu má lícová cihla ražená rustikální charakter a často bývá označována jako ostařelá cihla nebo lícovka. Všechny 4 strany cihly jsou pohledové. Pracovat s nimi je vcelku jednoduché. Spojují se tradičně maltou, ale je možné použít i speciální lepicí nízkoexpanzní pěnu. Cihly je možné omítat i natírat barvami. Půlit či jinak upravovat cihly můžeme buď pomocí zednického kladívka, nebo úhlovou bruskou s kotoučem.
Příprava místa a základy
- Na vybraném místě vykopeme, nebo rýčem vyhloubíme základy. Vytvoříme výkop asi na výšku rýče, není potřeba dosahovat zámrzné hloubky.
- Výkop vysypeme drenážní vrstvou, která bude odvádět od základů přebytečnou vlhkost. Drenážní vrstvu budou tvořit drobné kameny nebo hrubý štěrk.
- Drenážní vrstvu uhrábneme hráběmi nebo lopatou do roviny a raději se přesvědčíme vodováhou, že nám drenáž "neutíká".
Míchání malty a zdění
Máme dvě možnosti. Buď tradičně smícháme vápenocementovou maltu na zdění, která se míchá v poměru: 4 lopaty písku, 1 lopata vápna a 1 lopata cementu, nebo vsadíme na modernější způsob a použijeme již namíchanou suchou maltovou směs, která se pouze "zadělává" vodou. První vrstvu malty nanášíme přímo na drenážní vrstvu. Použijeme zednickou lžíci a jednoduše drenážní vrstvu maltou zakryjeme. Špičkou lžíce maltu lehce uhladíme do stran a podélně, aby vznikla jednolitá souvislá vrstva. Do malty založíme první řadu cihel. Mezi jednotlivými cihlami musíme nechat místo na spáru zhruba na šířku našich prstů. Než začneme zdít druhou řadu, je potřeba vyplnit spáry maltou. Aby nám přebytečná malta nevypadávala oběma okraji ven, stačí dopředu a dozadu přiložit třeba rovný odřezek z prkna a do spáry napěchovat maltu. Potom opět po celé délce řad cihel naneseme vrstvu malty a začneme zakládat druhou řadu. Neustále kontrolujeme rovinu horní i boční pomocí vodováhy. Pokud nám konec řady nevyjde na celou cihlu, jednoduše jí rozpůlíme zednickým kladívkem, je možné také použít úhlovou brusku s kotoučem na beton. Pokud zakončujeme řadu půlkou cihly, další řadu začínáme také půlkou, aby nám zídka správně tzv. "vázala".
tags: #stěna #ze #starých #cihel #informace