Ve světě kytar koluje mnoho mýtů i kolem povrchových úprav, avšak je důležité si uvědomit, že povrch laku musí mít určitou tvrdost a pružnost. U většiny laků lze dosáhnout stejného nebo podobného cíle, s výjimkou olejů a vosků. Každý materiál, ať už přírodní nebo uměle vytvořený, má jiný hmatový vjem. Příkladem může být obliba či neobliba krků, lakovaných matným nebo lesklým lakem. Stručně řečeno - čím více chemie, tím lepší odolnost.
Typy laků a jejich vlastnosti
Šelak
- Šelak má oproti chemickým lakům zcela jiný lom světla.
- U akustických nástrojů jednoznačně přispívá ke kvalitě zvuku nástroje.
- Nelze jej stříkat, nanáší se pouze ručně, a to buď štětcem (nižší estetická kvalita výsledného povrchu) nebo klasicky, tedy polnou (smotek vlněné látky, překrytý lněnou nebo jinou přírodní látkou) krouživými pohyby.
- Časová náročnost na akustické kytaře se pohybuje okolo měsíce práce, pokud má výsledek vypadat dlouhodobě dobře.
- Šelak je na dotyk velmi příjemný, zdůrazňuje kresbu dřeva.
- Nejméně nástroj brzdí, je nanášen v tak tenké vrstvě a má tak optimální tvrdost a pružnost, že je považován za ideální povrchovou úpravu.
- Vytvrzuje pouze vytěkáním rozpouštědla, tedy lihu, a to jde velmi pomalu a nelze to nijak urychlit.
Vosky a oleje
- Tvoří velmi tenkou vrstvu, zachovávají tedy pocit dotyku dřeva.
- Mají nízkou odolnost otěru a nutnost pravidelné obnovy, protože jde většinou o vysychavé materiály.
Nitrocelulózový lak (Nitrolak)
- Je chemickou náhradou šelaku.
- Je mechanicky i chemicky odolnější, tvoří středně silnou vrstvu, je ideálně tvrdý i pružný, akusticky velmi vhodný.
- Nezanedbatelný je hmatový vjem, který je velmi příjemný.
- Má ale spoustu negativ, nejdůležitější je jeho chemický rozpad.
- V průběhu životnosti laku dochází k rozpadu celulózy a lakový film ztrácí schopnost soudržnosti, v laku vznikají praskliny (tzv. "pavouci" v laku z 50. let).
- Pokud do takové praskliny vnikne vlhkost, lak se odloupne od dřeva a odpadne.
- Je, stejně jako u šelaku, nutnost pomalého nanášení jednotlivých vrstev.
- Vysoká vzdušná vlhkost při stříkání způsobuje zašednutí laku.
- Dnešní pojem "nitrocelulozová povrchová úprava" nemá s původním procesem, vyvinutým ve 20. letech 20. století a masově používaným od 30. let, mnoho společného.
- Jedna z důležitých operací při použití nitro povrchové úpravy, převzatá z šelakování, vymizela zcela - rozmývání laku před závěrečným leštěním, které umožňovalo použít tenčí lakovou vrstvu.
- Nitro je pouze vrchní vrstva.
- Každý výrobce nitrolaku používá jinou recepturu, takže vlastnosti jsou různé.
- Pod pojmem nitrolak dnes můžeme nalézt i hmoty, které mají sice stále stejný základ, ale vlastnostmi se podstatně liší od původního materiálu.
- Akusticky je velmi vhodný, i když estetický dojem je zásadně horší než u šelaku a vrstva o dost silnější než u vosku či vysychavého oleje.
- Nitrolak je důstojný nástupce modernější doby - dobré vlastnosti, dá se aplikovat v relativně tenké vrstvě - z běžných laků škodí nejméně.
- Od roku 2007 ho však EU zakázala, a tak si muzikant musí sáhnout hlouběji do kapsy.
- Známé popraskání nitra je projevem rozpadu celulózy, který nelze zastavit.
- Nitro mnoho výrobců nepoužívá, protože je velice hořlavé. Na rozdíl od většiny barev zůstává hořlavým dokonce i po vyschnutí.
- Lakování nitro lakem může trvat i 30-40 dní vzhledem k pomalému dozrávání laku (má málo sušiny - 10 %, je potřeba nanést mnoho vrstev laku).
Polyuretanový lak (PU)
- Vytváří středně silnou vrstvu (cca 0,3 - 0,4 mm).
- Vzhledem k jeho mechanickým vlastnostem je řazen mezi akusticky velmi vhodné povrchové úpravy.
- Netrpí nedostatky nitrolaku, jsou trvanlivé, dobře se udržují.
- Polyuretan neboli PU - přibližně od 70. let vytlačuje nitrolaky, a to úspěšně.
- Zvukově je podobný nitru, pokud lakující mistr není „čuně“ a ví, kdy přestat vršit další vrstvy laku.
- Je dobrým kompromisem ceny a vlastností.
- Lakování polyuretanem trvá přibližně 15 dní a má 40-50 % sušiny.
Akrylátový lak
- Platí to samé, co pro polyuretanové laky.
- Jsou měkčí, lépe se leští, ale dle mého názoru více tlumí zvuk.
- Osobně si myslím, že polyuretany jsou vhodnější pro hudební nástroje.
Polyesterový lak
- Je třísložkový lak, který by v průmyslu hudebních nástrojů neměl mít místo.
- Výhody, které jsou především v rychlosti a snadné aplikaci této hmoty, mu zaručily trvalou přízeň mnoha firem (Asie bez výjimky, ostatní ve většině).
- Nezřídka ho nalezneme i u zakázkových výrobců zvučných jmen po celém světě.
- Jedinou technologickou nevýhodou je reakce na některé pryskyřice (např. palisandr) a nutnost použití separačních laků na bázi polyuretanu před samotnou aplikací polyesteru.
- Tato operace je na hudební nástroje doporučována i pokud se nejedná o problematické materiály.
- Přilnavost laku ke dřevu je zásadně horší, než u jiných vícesložkových laků.
- Vytváří velmi silnou vrstvu (v tenkých vrstvách špatně a pomaleji reaguje), která je, po úplném vysušení, velmi tvrdá a neumožňuje dřevu kmitat.
- Obvykle se tloušťka laku pohybuje okolo 1 mm a více.
- Kdo jel někdy vodu, měl možnost tuto skvostnou hmotu zažít na vlastní kůži, v podobě kánoí a kajaků.
- Polyestery - třísložkové laky, které dobře znají všichni, kteří někdy zalepovali díru v lodi. Přesně ta odporně páchnoucí hmota, která se spolu se skelnými vlákny mění v nerozbitnou a šutrům odolávající masu, se po naředění mění v lak, třeba na kytaru.
- Má dvě velké výhody - lze ho nanášet v opravdu silných vrstvách najednou (v řádu milimetrů) a skvěle se leští.
- Polyester umožňuje nástroj "obalit" v tak silné vrstvě, že po vytvrzení se přebrousí pouze jednou, přeleští a je hotovo. Bohužel zde platí, že čím silnější vrstva laku, tím lépe tvrdne. Velmi tenké nánosy v podstatě netvrdnou.
- Lakování esterem trvá 8 až 10 dní a má 90 % sušiny.
Epoxidový lak
- Je dvousložkový lak, dobře zpracovatelný, dobře plnící póry.
- Oblíbený drobnými výrobci v 80. a 90. letech pro dostupnost a jednoduchost zpracování.
UV laky
- Především nástupem akrylátových UV laků se oblast použití značně rozšířila, a to i do oboru hudebních nástrojů.
- Mají výhodu rychlého vytvrzení vlivem UV záření - řádově minuty.
- Vzhledem k absenci rozpouštědel jsou ekologicky příznivé.
- V současné době hi-tech v oboru hudebních nástrojů.
- Vlastnosti bych přirovnal k polyuretanům.
- Bohužel, technologicky aplikovatelné pouze v průmyslových provozech.
- Vytvrzování laku probíhá po ozáření nalakovaného povrchu UV lampou, a to v řádech minut.
Vodní laky
- Jsou uretan/akrylátové laky.
- Nedostatky tkví ve špatné plnivosti pórů, nárocích na tloušťku lakového filmu - při nedodržení přesného postupu a technologických přestávek se vrstvy už nesvazují a nelze tedy po přebroušení navázat novou vrstvu - ale především ve vzhledu.
- Lak se příliš nevpíjí do dřeva a má špatný lom světla v materiálu - působí uměle.
- Jsou pravděpodobně budoucnost. Momentálně používané (občas) na matné povrchy.
- Lesk, pokud vím, zatím moc nejde. Respektive jde, ale je třeba tak vysoká teplota k dosušení, že jí nástroj nelze vystavit.
- Zásadní mínus pro použití na hudební nástroje tkví v tom, že lak se příliš nevpíjí do dřeva, takže neprokresluje strukturu materiálu. Esteticky tak působí "studeným" dojmem.
Vliv laku na zvuk nástroje
Typ laku má obrovský vliv na zvuk. Barva, kterou obvykle výrobci kytar používají, byla vyvinuta pro automobilové komerční účely. Vypadá skvěle, rychle schne a vydrží navždy. Je výborná pro auta, ale velice špatná pro zvuk.
Vliv laku přímo souvisí s typem nástroje. Například u nylonové kytary, kde je síla rezonanční desky přibližně 2 mm, je vrstva laku silná 0,3-0,4 mm poměrně zásadním faktorem. U strata, kde tloušťka rezonujícího materiálu je přibližně 45 mm, je vliv laku jasně menší. Z uvedených informací vyplývá, že jednoznačně dokonalý lak neexistuje. Vždy jde o nalezení kompromisu. Někdo preferuje bezúdržbovost, jiný akustické vlastnosti nebo cenu.
Doporučení pro lakování
Vlastní lakování již bude náročnější na technické vybavení i vhodný prostor. Budeme potřebovat nutně kompresor s regulátorem tlaku, stříkací pistoli, nejlépe s výměnnými tryskami, a teplý neprašný prostor, pokud nás tedy nikdo nepustí do stříkacího boxu. Jsou k sehnání také základové nitrolaky, které mají vyšší plnící schopnost a ulehčí práci s porézními materiály a omezí propadání laku. U jasanu bych je doporučil, několikrát jsem je aplikoval dokonce štětcem, jen je třeba pohlídat nečistoty.
Vhodné je oblepit papírovou páskou všechna místa, kde lak nemusí nutně být, hlavně v místě usazení krku, kde nemá lak co dělat. Když si pohrajeme s oblepením všech dutin, nástroji jen prospějeme. Tělo je nutné upevnit na nějakou manipulační tyč (například v místě usazení šroubovaného krku), uchycení na hák není z hlediska manipulace zrovna nejšťastnější.
Čtěte také: Aplikace polyuretanových nátěrů na beton
Problém bude, kde lakovat. Pokud nemáme přístup do stříkacího boxu, kde máme ideální podmínky, budeme se muset potýkat s komplikacemi. Teplota je limitujícím faktorem, pod 20° C se nemá smysl do lakování vůbec pouštět, ideální je alespoň 30° C. Za teplého letního dne a bezvětří můžeme lakovat i venku, problémem vždy bývá, jak se zbavit drobných návštěvníků, kteří neodolají tomu smočit svých šest nožek do právě usychajícího laku a prachu. Pokud lakujeme v uzavřeném prostoru, je nezbytné odsávání, aceton by našim neuronům a zdravému úsudku zrovna neprospěl. Lakujeme raději mnoho menších vrstev než méně silnějších.
Důležité je, aby vrstva před dalším lakováním byla dostatečně suchá a tvrdá, jinak dochází k naleptávání spodních vrstev, pomalému schnutí, vzniku pomerančovité struktury a bublinek v laku. Nečistoty a povrchové anomálie odstraňujeme po každé vrstvě, pokud nám lak náhodou steče a vytvoří kapku, přebrousíme také. Musíme však brousit dobře vytvrdlý lak, jinak bychom nadělali víc škody než užitku. Aplikujeme několik desítek tenkých vrstev podle potřeby, za jeden den to nejspíš nestihneme.
K broušení a leštění laku přistoupíme, až bude lak dobře vytvrdlý a vyzrálý. Nitro musíme nechat zrát minimálně tři až čtyři týdny, jinak bude další práce k ničemu. Podle kvality povrchu se snažíme, abychom do laku zasahovali co nejjemnějším smirkem, který nám situace dovolí. Jestliže je lak bez kapek, pomerančové struktury atd., určitě nebrousíme smirkem hrubším než je 1200. Takto jemné smirkové papíry jsou určeny k broušení pod vodou. Nasucho se ihned zanášejí, udržujeme tedy broušenou plochu mokrou. Hlídáme, aby se voda nedostala nikde pod lak, na dřevo. Když se tak stane, v těchto místech dřevo bobtná a lak praská, v žádném případě tedy nesundáváme papírovou pásku s lakem před finále.
Brousíme stejnoměrně všechny části, aby vrstva ubývala stejnoměrně. Přecházíme na jemnější smirky, až k hodnotám 2500, takové jemné rýhy se již dají poměrně snadno rozleštit. K leštění používáme lešticí pasty různých zrnitostí. Jako nejhrubší lešticí pasta se také dají použít některé lešticí pasty na kov. Pasty jsou dnes už celkem dostupné i v poloprofi provedení. Leštění v ruce je časově náročné a výrobci se bez leštiček neobejdou. Po vyleštění je lak ještě velmi náchylný k poškrábání a tvrdost získává až v průběhu dalšího období, musíme s vyleštěným tělem nakládat velmi opatrně. Pokud jsme nevydrželi čekat dost dlouho, může se stát, že se nám lak začne propadat, a můžeme zašít brousit znovu. Od začátku lakování do ukončení leštění uplyne tedy asi šest týdnů.
Údržba kytary a kytarová kosmetika
Důležitou součástí péče o kytaru je samotná údržba nástroje. Díky používání kytarové kosmetiky lze jednoduše a efektivně prodloužit životnost jednotlivých částí kytary i samotného nástroje jako celku. Kytara se opotřebovává převážně samotným hraním a také vlivy přímého okolí, zejména vzdušná vlhkost a prach ovlivňují stárnutí strun, oxidaci hardwaru nebo vysychání hmatníku.
Čtěte také: Jak vybrat polyuretanový tmel na beton?
Během hraní na kytaru odpadávají z rukou mikroskopické kousky kůže, které se dostávají do vinutí strun, na hmatník a na hmat krku. Dochází také k jemnému poškrábání laku od trsátka. Vhodná prevence před negativními vlivy okolí kytary je její ukládání po hraní do obalu či kufru, kde si kytara vytváří své vlastní stabilní mikroklima, které je možné kontrolovat pomocí měřidla vlhkosti.
Kytarové kosmetiky je na trhu značné množství. Vhodná doba pro aplikaci kosmetiky je při výměně strun. Díky tomu lze snadno od nečistot vyčistit hmatník.
Údržba lakovaných hmatníků
Lakované hmatníky bývají zpravidla javorové a lze je snadno poznat podle jejich žluté barvy. Dřevo je tedy pokryto vrstvou laku, která ho chrání před poškozením a nadměrným vysycháním. Jeho údržba je tedy snadná a spočívá převážně v čištění. Kosmetické přípravky kromě čištění umí lak i dobře vyleštit. Nevýhodou lakovaných hmatníků po stránce údržby je to, že se lak hraním začne časem odlupovat okolo pražců nebo na hranách hmatníku.
Údržba nelakovaných hmatníků
Nelakované hmatníky jsou převážně ze dřeva palisandru a ebenu. Tyto dřeva se poznají podle tmavě hnědé až černé barvy. Jsou více náchylné na vysychání. Pro jejich snadné čištění lze kromě čistících prostředků a hadříků použít i obyčejný jemný zubní kartáček. Firma Dunlop například nabízí set přípravků, které nejprve odstraní nečistoty a poté hmatník impregnují. Pokud by se nelakovaný hmatník neimpregnoval, postupně by docházelo k jeho vysychání a praskání. Vysušený palisandrový hmatník lze poznat tak, že je bledý a s výraznějšími a hlubšími prasklinkami.
Údržba laku těla a krku
Stejně jako je u hmatníku důležité vědět z jakého je materiálu, u laku na těle (popřípadě i na hmatníku a na krku) je důležité znát jeho druh. Běžně používané laky na kytarách jsou polyuretan nebo nitro lak. Oba se udržují odlišnými přípravky. U každé kosmetiky ošetřující lak by měla být uvedena informace na který druh laku ji lze použít. Specifická je údržba kytary s matným lakem. Kosmetika pečující o lak má jednak efekt samotného čištění, ale také bývá antistatická. Pokryje lak jemným filmem, který ho chrání před prvotními nečistotami a prachem. Při čištění těla je dobré nevynechat luby, zadní desku a také hmat krku.
Čtěte také: Jak aplikovat polyuretanový tmel na okapy
Údržba strun a hardwaru
Údržba strun může výrazně prodloužit jejich životnost. Během hry se uvolňují mikroskopické kousky kůže, které se pak dostávají do vinutí strun a narušují přirozený rozkmit strun. Ruce se při hraní potí a pot chemicky reaguje s materiálem strun. Vzdušná vlhkost na struny působí i když se na ně nehraje. Ošetření strun je vhodné provést před samotným hraním a hlavně po jeho skončení.
Vzdušnou vlhkostí a oxidací trpí převážně hardware jako jsou ladící mechaniky, kobylky, struníky a snímače. Čištění mechanik nebo kobylky vyžadují odinstalaci celých dílů. U mechanik na klasických kytarách je dobré promazávat ozubená kolečka, která pomáhají s hladkým chodem při otáčení mechaniky. Zásadní vliv na správný chod kytary má nultý pražec. Nejjednodušší způsob jak dopomoci správnému fungování nultého pražce, je drážky pro struny promazávat speciálními lubrikanty. K promazání pražce je možné použít i grafit z obyčejné tužky. Lubrikovat tedy lze kameny na kobylce u elektrických kytar.
Doba schnutí a tvrdnutí laků
| Typ laku | Doba lakování / tvrdnutí | Procento sušiny |
|---|---|---|
| Šelak | Okolo měsíce (pomalé schnutí) | N/A |
| Nitrocelulózový lak | 30-40 dní | 10 % |
| Polyuretanový lak | 15 dní | 40-50 % |
| Polyesterový lak | 8-10 dní | 90 % |
Veškeré laky, i chemicky vytvrzované, v čase vyzrávání mění své vlastnosti. Tento proces trvá několik měsíců. Teprve potom lze hodnotit dopad zásahu.
tags: #polyuretanovy #lak #na #kytaru #informace