V uplynulých třiceti letech došlo k výraznému rozvoji zdiva jako stavebního materiálu či zdicích prvků a k posunu v technologii výstavby zděných pozemních staveb. Cihla je tradiční stavební materiál. Mezi její důležité vlastnosti patří dobrá statika, akustika, tepelná stabilita, schopnost propouštět vlhkost i dlouhá životnost. V dnešní době však existuje celá řada cihel, kdy je každá určená pro jiný druh stavby.
Typy cihel a zdicích prvků
Mezi nejčastěji používané typy cihel patří:
- Klasické plné cihly - tradiční materiál s dlouhou historií. Nejvíce užívaný je velký formát cihel o rozměrech 290x140x65 mm a malý formát o rozměrech 250x120x65 mm. V tomto formátu se vyráběly a vyrábějí pálené cihly, betonové a vápenopískové cihly. Klasické cihly jsou vyráběny z pálené hlíny a používají se po staletí. Jsou známé svou vysokou pevností a dlouhou životností. Jsou ideální pro nosné zdi, ale mají vyšší hmotnost a nižší tepelněizolační schopnosti. Často se používají v kombinaci s dodatečnou izolací.
- Vápenopískové cihly - moderní materiál s vysokou pevností a akustickými vlastnostmi. Tyto cihly se vyrábějí z vápna, písku a vody. Jsou velmi pevné, mají výborné akustické vlastnosti a jsou vhodné pro vícepodlažní budovy. Jejich tepelná izolace je však nízká, proto je nutné je kombinovat s kvalitní izolací. Jsou oblíbené pro svou rozměrovou přesnost a ekologickou výrobu.
- Duté cihly (tzv. keramické bloky) - lehké a dobře izolující cihly vhodné pro rychlou výstavbu. Duté cihly jsou moderní variantou, která umožňuje rychlou výstavbu a nabízí vynikající tepelněizolační vlastnosti. Díky své nízké hmotnosti se s nimi snadno manipuluje. Jsou vhodné pro jednopodlažní i vícepodlažní stavby. Nevýhodou může být nižší pevnost ve srovnání s plnými cihlami.
- Broušené cihly - představují další výrazný krok vpřed ve vývoji pálených cihel z hlediska technologie zdění. Lze říci, že se jedná o „high-tech“ mezi cihlami. Broušené cihly se vyrábějí v zásadě stejným způsobem jako klasické cihly THERM, ovšem s tím rozdílem, že se ložné plochy cihel po vysušení, případně vypálení, zbrousí do roviny na speciálním zařízení se dvěma navzájem rovnoběžnými brusnými kotouči.
- CDm, neboli cihla děrovaná metrická, je formátu 240x115x113 mm (skladebně 250x125x125 mm).
Kámen jako zdicí materiál
Kámen je tradičním přírodním zdicím materiálem. Pro stavby využíváme vhodných druhů kamene z vyvřelých, usazených nebo přeměněných hornin. Kámen musí vykazovat pevnost, stálost, otěruvzdornost a co nejnižší nasákavost.
- Horniny vyvřelé představují hlubinné a výlevné vyvřeliny. Nejčastějšími vyvřelinami jsou granitické horniny jako žula, granodiority a křemenné diority. Měrná hmotnost žul se pohybuje mezi 24 až 28 kN/m² a pevnost v tlaku mezi 160 až 240 MPa. Bezkřemenné, to je syenitové horniny, představují druhou hlavní skupinu vyvřelin. Zahrnují syenit, diorit, porfyr a porfyrit, gabro, trachyt a andezit.
- Horniny usazené neboli sedimentární mají převážně původ v primárně horninách vyvřelých nebo přeměněných, popřípadě v horninách již předtím jednou usazených. Usazené horniny dělíme na karbonáty (vápenec, travertin), psamity (pískovce, arkózy, droby) a slínité horniny (opuka).
- Přeměněné neboli metamorfované horniny vznikly buď jako kontaktní stykem s výlevnými a vyvřelými horninami za vysokých teplot, nebo jako lokální ze sedimentárních hornin.
Kamenné zdivo je možné provést v několika formách odvislých od opracování a tvaru jednotlivých kamenů. Jako nejprostší je zdivo z lomového kamene sestavené z nepravidelných kusů kamene. Následuje zdivo kyklopské se spárami orientovanými vždy mezi trojici kamenů. Pravidelnost v ukládání kamenů v řadách se vyznačuje zdivo řádkové, které je známé v hrubém a čistém provedení.
Jednovrstvá technologie zdění
Trendem uplynulých let bylo vrstvení - na vnější obálku vyzděné hrubé stavby se zcela automaticky instaloval systém ETICS, který stavbě propůjčil požadované tepelně-technické vlastnosti. Takové řešení už je ale dnes přežité. Jednovrstvá technologie zdění zatím nedostala tolik prostoru, kolik by zasluhovala. Jednoznačným argumentem, zcela logickým, je rychlost výstavby. Při zdění hrubé stavby odpadá instalace zateplovacího systému, stěny se už jen omítnou. Zvolíte-li kvalitní zdicí systém, ideálně z broušených cihel (protože oproti nebroušeným cihlám je zdění až o polovinu rychlejší), můžete zdít na tenkovrstvé lepidlo nebo na pěnu. Tenká ložná spára zajišťuje minimální množství vody vnesené do zdiva, navíc eliminuje tepelné mosty. Minerální vata je chráněná uvnitř, je hydrofobizovaná, aby nenabírala vlhkost, navíc je mírně stlačena, což ji fixuje na pozici a brání sesedání vlivem gravitace. U jednovrstvé konstrukce odpadá starost s rezonancí zateplovacího systému, který často snižuje akustické parametry stěny. Obvodové stěny jsou nehořlavé a nevznikají tak problémy s odstupovými vzdálenostmi. Bez dodatečného zateplení se dostaneme až na budovu s téměř nulovou spotřebou energie. Minerální vata uvnitř cihelného bloku nijak nebrání přirozené difuzi vodních par, takže je stěna prodyšná a přirozeným způsobem reguluje vnitřní vlhkost. Cihla vypálená z jílu a vody může být naplněná kamennou minerální vlnou (pak hovoříme o tvarovkách Porotherm T Profi, TB Profi). Může se jednat o dutinovou cihlu Porotherm EKO+ Profi. V obou případech se jedná výhradně o přírodní suroviny, zcela recyklovatelné, navíc neobsahující látky znečišťující ovzduší v interiéru.
Čtěte také: Stavba terasy z betonu
Malta a zdicí pěna
Malty mají ve zdivu dva základní úkoly, spojují jednotlivé cihly a vyrovnávají rozdíly mezi ne zcela stejnými cihlami nebo jinými zdicími prvky. Jejich základním účelem je spojení cihel ve vodorovné ložné spáře a svislé styčné spáře. Pro spojení zdicích prvků ale nemusí být užito pouze malty. Rozlišujeme zdivo, kde je namísto malty použito zdicí pěny nebo lepidla. Existují ale zděné stavby, kde malta nebo spojovací látka není vůbec použita. Malty označujeme písmenem M a následným číslem vyjadřujícím pevnost malty v tlaku v MPa. Příkladem je malta označená M5 s pevností v tlaku 5 MPa. Malty rozlišujeme podle složení, provedení a tloušťky na tři druhy. Malty dělíme podle eurokódu 6 na dva druhy podle kvality její přípravy.
- Návrhová malta pro zdění (podle výrobce) je malta, jejíž složení a výrobní postup jsou zvoleny tak, aby zajistily požadované vlastnosti (záměr užitné hodnoty).
- Předpisová malta pro zdění podle receptury je malta, která je vyráběna ve stanoveném poměru složek a jejíž vlastnosti se předpokládají podle použitého poměru složek (záměr receptury).
Kromě malt se dnes na stavbách používá také zdicí pěny. Pěna spojuje cihly v ložné spáře obvykle ve dvou pásech nanesených asi 25 mm od obou líců zdiva. Pro cihly s velkými dutinami a žebry nanášíme pěnu na tato žebra. Povětšinou jde o 4 pásy pěny nad žebry. Použití pěny a tenkovrstvé malty vyžaduje použití broušených cihel s přesnými rozměry. Mezi cihlami nesmí dojít k výškové změně v místě nad styčnou spárou, kdy by jedna cihla byla vyšší. Tím by vznikl vrub a tenká malta nebo pěna nemůže výškový rozdíl vyrovnat.
Příprava a zdění první vrstvy cihel
Prvním důležitým krokem je výškové změření základové desky v místech, kde se budou vyzdívat stěny. Zaměření se samozřejmě dělá až po nastavení izolačních pásů v místech stěn. Při nivelizaci se určí nejvyšší bod základů. První vrstva cihel se zakládá na dokonale vodorovnou a souvislou vrstvu malty (ne na pruzích), která nesmí být v žádném případě tenčí než 10 mm. Na založení první vrstvy se používá speciální vápenocementová malta. Aby tato maltová vrstva byla skutečně vodorovná, používá se při jejím nanášení nivelační přístroj s latí a vyrovnávací souprava, která se skládá ze dvou přípravků s výškově měnitelným nastavením. Pomocí těchto přípravků se nastavuje tloušťka a šířka nanášené maltové vrstvy na jednotlivých místech základů. Od druhé vrstvy se broušené cihly zdí na malty pro tenké spáry, které se dodávají speciálně pro tento účel spolu s cihlami. Na míchání se používá vhodná vrtačka s míchadlem, případně speciální ponorné mísidlo. Šev při pokládání cihel musí být dostatečně tenký. Tloušťka vodorovné spáry by měla být 10 až 15 mm a svislé spáry 8 až 15 mm. Armovací síť se pokládá po pěti řadách cihel. Častěji kontrolujte vodorovné a svislé roviny stěny s vodorovnou rovinou a nezapomeňte na olemování švů. Pokud plánujete v budoucnu stěnu omítnout, doporučuje se položit cihlu na „pusto“. Za tímto účelem není nutné maltou zcela vyplnit všechny spáry a trhliny, takže omítka do trhlin vtéká již při omítání.
Ochrana zdiva
Většina stavebních materiálů musí být při skladování na stavbě chráněna před povětrnostními vlivy. Zásadně je třeba hotovou zeď chránit před provlhnutím, neboť se zejména v komůrkách svisle děrovaných cihel může naakumulovat voda, která by vysychala dlouhou dobu. Zvláště horní části stěn a parapetů se mají přikrýt nepropustnými obaly, aby se nevyplavila malta ze spár a aby se zabránilo tvoření výkvětů a vyplavování snadno rozpustných hmot, např. omítek.
Konstrukční zásady
Drážky a výklenky nesmí snižovat stabilitu stěny a nemají procházet překlady nebo jinými částmi konstrukce zabudovanými do stěny. Vodorovné a šikmé drážky by se neměly používat. Není-li možné se jim vyhnout, měly by být vzdáleny od horního nebo dolního líce stropu nejvíce o ⅛ výšky podlaží.
Čtěte také: Jak postavit pletivový plot
Zdění plotů
Lícové cihly KLINKER jsou ideálním materiálem pro stavbu plotů. Pro zdění plotové podezdívky platí stejné zásady jako pro provádění venkovního lícového zdiva. Plotové sloupky je možné stavět v závislosti na formátu použitých cihel v nakreslených skladebných kombinacích. Vzdálenost mezi sloupky by měla být násobkem modulu (125 mm resp. 150 mm). Běžný odstup sloupků se pohybuje v rozmezí od 1750 do 2750 mm. Pro větší stabilitu sloupků se doporučuje vložit do druhé a do poslední ložné spáry podezdívky dva pruty betonářské výztuže o průměru 6 mm dlouhé zhruba 1 m. Při vyzdívání sloupku 365 x 365 mm s dutinou uprostřed je vhodné tuto dutinu vyplnit betonem, případně ho vyztužit zakotvením do základu. Pro hlavu sloupků lze výhodně použít prefabrikáty i z jiných materiálů.
Zděné suterénní stěny
Vytvoření podezdívky u spodní části obvodových stěn zahrnuje vyřešení detailu s osazením nosné obvodové stěny na základy. U jednovrstvého zdiva musíme řešit osazení první řady cihel na základ. Základ je dnes obvykle opatřen z vnější strany tepelnou izolací. Tloušťka této izolace je od 50 do 120 mm, povětšinou dosahuje alespoň 80 mm. Tímto při osazování první vrstvy zdiva vzniká rozdíl mezi vnějším nosným lícem základu nebo spodní podezdívky a zdiva několika centimetrů. S přibývajícími požadavky na tloušťku tepelné izolace spodní stavby vzniká technický problém s přesahem zdiva přes hranu základů. Při použití jednovrstvého zdiva je vhodné zarovnat vnější líc spodní stavby a zdiva. Tímto vznikne návaznost konstrukcí bez excentricity od zatížení, a vnější izolace spodní stavby a zdiva na sebe přímo navazuje. Pro stěny podzemí nemusí být výhodné užití pórobetonových stěn kvůli jejich nižší pevnosti v ohybu a tlaku a působícímu bočnímu zatížení od zeminy. Proto doporučujeme užít vápenopískových tvárnic Silka s vyšší pevností a hmotností nebo pórobetonové tvárnice P4 a P6 s vyšší pevností. Cihly maltujeme i ve svislých spárách. Suterénní stěny posuzujeme na účinky svislého zatížení od váhy budovy a vodorovného zatížení od zeminy za stěnou. Zemní tlak vyvodí nejvyšší účinek v patě stěny. Pokud je stěna samostatně stojící, je i zatěžovací moment v patě největší. Je zde také účinek smyku od bočního zemního tlaku. Zde posuzujeme ložnou spáru v patě zdi. Je třeba si uvědomit, že zděná stěna zde stojí na základu nebo na vrstvě izolace proti vodě a vlhkosti umístěné na základě. Při opření stěny do příčných stěn výrazně klesne namáhání stěny. Stěna pak působí jako deska opřená v patě, po svislých stranách a v horní rovině o stropní konstrukci. Jiné řešení předpokládá, že před zděnou stěnu zařadíme železobetonovou stěnu odolávající samostatně zemnímu tlaku. Stěna sama přenáší účinky zemního tlaku, vnitřní vyzdívka pak má izolační funkci. Vyzdívka může však být i konstrukcí přenášející zatížení od stropní konstrukce nad podzemím a zatížení od horní stavby. Opěrná stěna pak stojí zcela nezávisle. Zároveň musíme při řešení podzemní stěny v návaznosti na podlahu umístit před stěnu izolaci proti vlhkosti. Základová spára betonového základu pro zídky a ploty musí být v nezámrzné hloubce.
Statické výpočty a Eurokód 6
Pro posuzování únosnosti zdiva platí od března 2010 jako jediná řada nových českých a evropských norem (Eurokód 6) pro zděné konstrukce označená ČSN EN 1996. Stanovuje požadavky na únosnost, použitelnost a trvanlivost konstrukcí. Nepokrývá zvláštní požadavky navrhování na seismická zatížení. V Eurokódu 6 nejsou uvedeny hodnoty zatížení působící na pozemní a inženýrské stavby, které se mají uvažovat při navrhování. Norma EN 1996 -1 -1 uvádí principy a požadavky na bezpečnost, použitelnost a trvanlivost zděných konstrukcí. Je založena na použití metody mezních stavů ve spojení s metodou dílčích součinitelů. Část 1 -1 Eurokódu 6 je obecným základem pro navrhování pozemních a inženýrských staveb z nevyztuženého a vyztuženého zdiva, do kterého jsou vloženy výztužné pruty pro dosažení potřebné tažnosti, únosnosti a použitelnosti zdiva. Při navrhování zděných konstrukcí se řídíme podle ČSN EN 1996 Eurokód 6 Navrhování zděných konstrukcí - část 1 -1: Obecná pravidla pro vyztužené a nevyztužené konstrukce. Tato norma je podkladem pro zpracování přesných a podrobných statických výpočtů zděných prvků. Udává také základní pravidla pro zděné konstrukce.
Zjednodušený výpočet
Pro stavby menšího rozsahu a jednoduché stavby Eurokód 6 (část 3) zavádí zjednodušené metody výpočtu. Tato metoda přináší rychlý a jednoduchý návrh. Pro použití zjednodušených výpočtů jsou normou přesně defi novány velikost staveb a jejich konstrukční provedení. Zjednodušené metody defi nují dvě kategorie staveb, pro něž je možné postup použít. Pro každou kategorii staveb je navržena jiná metoda zjednodušení výpočtu. Zjednodušené metody výpočtu umožňují rychlejší provedení výpočtu nosné stěny, za podmínek zjednodušení zadání a použitých postupů. Výsledky také obvykle vycházejí s vyšší rezervou v únosnosti oproti standardnímu výpočtu. To je způsobeno především normativní volbou součinitelů zavádějících vzpěr a uložení stěny. První metoda stanovuje zjednodušeným způsobem součinitel φ. Pro zjednodušené výpočty obecně platí omezení štíhlostního poměru stěn na 18 nebo 21. To v podstatě umožňuje výpočet pro výšku stěny 3 metry v tloušťce od 175 mm. Při nejvíce užívaných tloušťkách vnitřních nosných stěn 250 a 300 mm bezpečně splňujeme podmínky štíhlosti. Metodu lze užít pro budovy nejvýše se třemi nadzemními podlažími. Jsou defi novány podmínky pro použití metody jako u metody pro zjednodušení výpočtu stěn na svislé zatížení. Principem metody je stanovení velikosti a umístění smykových stěn. Při navrhování daných objektů je potřeba upravit uložení stropů tak, aby vyhovovalo podmínkám výpočtu, tzn. ustanovením v normách. Osazení stropní konstrukce alespoň na dvě třetiny šířky stěny není pro stavební praxi a zvyklosti firem obvyklé a je potřeba toto od projektu zajistit a na stavbě dodržet.
Pevnost zdiva
- Označuje se fu a nazývá se průměrná pevnost zdicího prvku v tlaku. Je základní pevností zdicího materiálu určenou ze zkoušek.
- Pevnost označená fb se nazývá normalizovaná pevnost zdicího prvku v tlaku. δ - vliv šířky a výšky zdicího prvku.
- Dále stanovíme z pevnosti fb výpočtem charakteristickou pevnost v tlaku. Pevnost také často přímo udává výrobce ve svých podkladech. Pevnost se označuje fk a nazývá se charakteristická pevnost zdiva v tlaku kolmého k ložným spárám. Jedná se o pevnost již pro celé zdivo včetně zdicího materiálu a malty.
- Návrhovou hodnotu pevnosti stanovíme podělením charakteristické pevnosti zdiva v tlaku hodnotou součinitele materiálu. Ten dosahuje pro zdivo obecně hodnot 2,0 a 2,2 MPa. Liší se podle druhu užité malty. Pro maltu návrhovou, dodanou výrobcem, má hodnotu nižší. Pro maltu předpisovou, která vznikne například mícháním na stavbě a která může dosáhnout nižší kvality, má hodnotu vyšší. Pro pórobeton platí hodnoty stanovené odděleně. Pro návrhovou maltu je to 2,5 MPa a pro předpisovou 2,7 MPa. fd = fk.
Výpočet množství cihel
Přesné určení toho, jaké množství cihel či tvárnic budete potřebovat, je jednou z klíčových fází plánování investice. To, kolik zdicího materiálu bude zapotřebí, přímo ovlivňuje rozpočet, logistiku dodávek a tempo stavebních prací. Cihla (nebo tvárnice) jakožto základní stavební materiál používaný při zvedání obvodových a vnitřních stěn musí být spočítána precizně. Základem pro výpočet počtu cihel nejsou m² domu (podlahová plocha), nýbrž m² stěny. To je klíčový rozdíl, který rozhoduje o správnosti výsledku. Například dům o ploše 100 m² neznamená automaticky 100 m² zdiva. V praxi může mít dům o ploše 100 m² dokonce 140-150 m² obvodových stěn, v závislosti na výšce podlaží a tvaru budovy. Abyste získali co nejpřesnější počet cihel, je třeba vždy počítat plochu stěn, nikoliv podlah. Pro 1 m² zdiva závisí počet prvků na jejich formátu. Například u keramických cihel standardních rozměrů je na 1 m² stěny potřeba přibližně 8 kusů (u velkoformátových bloků). To znamená, že na stěny potřebujete cca 8 kusů cihel na každý metr čtvereční. Pokud používáme tvárnice větších rozměrů, snižuje se počet kusů na m² i počet spár. Například tvárnice o rozměrech 24×24×59 cm umožňuje omezit ztráty tepla a urychlit práce. Právě proto jsou takové tvárnice o rozměrech 24×24×59 cm tak často voleny v moderním stavebnictví. Výsledek tohoto jednoduchého úkonu vždy zaokrouhlujte nahoru. Tento jednoduchý výpočet dá počet nezbytných prvků. Na stavbě je vždy dobré počítat s rezervou cihel (prořezy, poškození při dopravě) a možností doobjednání dodatečného materiálu. Obvykle se doporučuje rezerva 3-5 %.
Čtěte také: Betonový bazén: Kompletní postup stavby
Orientační spotřeba cihel pro domy
| Užitná plocha domu | Orientační spotřeba cihel (kusů) |
|---|---|
| 70 m² | 2 700 - 2 900 |
| 100 m² | Různá dle technologie a konstrukce |
Níže uvedená data ukazují množství cihel potřebných na dům v praxi, za předpokladu standardní technologie zdění, typických výšek podlaží a klasických projektových řešení. Je třeba pamatovat, že se jedná o orientační hodnoty, které se mohou lišit v závislosti na projektu, tloušťce zdiva, počtu vnitřních příček a použitém materiálu. U jednoduchých projektů s kompaktním tvarem a malým počtem příček bude spotřeba blíže spodní hranici. Členitější rozložení místností, další dělící příčky nebo silnější zdi mohou zvýšit spotřebu materiálu. U jednoduchých přízemních projektů (bungalovů) s malým počtem vnitřních příček bude spotřeba blíže spodní hranici. V případě domů s obytným podkrovím, větším počtem místností nebo silnějšími nosnými zdmi je třeba počítat s vyšší spotřebou. To, kolik cihel bude potřeba na stavbu domu, závisí na projektu, technologii a rozměrech. Bez ohledu na rozsah investice je dobré pamatovat, že cena cihel a jejich množství ovlivňují celý rozpočet. Před finální objednávkou se vyplatí poradit se s odborníkem.
DřevěnáCihla: Rozebíratelný stavebnicový systém
Na podobném principu jako dřevěné tzv. ALPINE BRICK, tentokrát ale založeném na „cihlách českých“, funguje také jednoduchý rozebíratelný stavebnicový systém pro tvorbu funkčního nábytku a jiných dřevěných konstrukcí pro interiéry i exteriéry s patentově ošetřeným označením DřevěnáCihla (BrickModule). Myšlenka vytvořit výše zmíněný rozebíratelný stavebnicový systém DřevěnáCihla, chráněný jako užitný vzor, se u čtyřiačtyřicetiletého Mgr. Petra Kašuby z Kopřivnice, pracovníka v IT oboru, zrodila v loňském roce. A to při rodinném pobytu v lázních, když tento původně vyučený dřevomodelář s manželkou a dcerkou v herničce jednoho z lázeňských domů budovali různé stavby z plastových kostek o velikosti zhruba klasické cihly.
Základním modulem systému, k jehož smontování či rozebrání stačí jen šroubovák a šestihranný imbusový klíč, je dutá dřevěná „cihla“, zhotovená z 12 mm silné smrkové spárovky. Je vyráběna s příčným průřezem 128×128 mm a v délkách 128, 256, 384, 512, 640 a 768 mm. Soudržnosti jednotlivých cihel v sestavě je dosaženo rozebíratelným kolíkovým spojem v kombinaci s ocelovými ztužovacími tyčemi. Z tohoto důvodu je každá cihla ve skutečnosti zhotovena jako dřevěný truhlík bez dna, jehož dílce jsou v rozích spojeny na pokos (pod úhlem 45°) pomocí průběžného vloženého pera nebo frézovaného pera a drážky. Díky tomuto spojení mají cihly ze všech stran vytvořenou pohledovou plochu a mohou tak být umístěny kdekoliv v konstrukci. V hranách každé z nich jsou z obou stran (v případě speciálního požadavku zákazníka jen z jedné) po obvodu vyvrtány otvory pro zmíněné spojovací kolíky a tyče (s roztečí 32 mm), přičemž každý druhý otvor je průchozí. Mají průměr 6 mm, u průchozích ale jen do hloubky 19 mm, odkud pokračuje průměr 5 mm, aby při montáži omylem do nich vložený kolík nepropadl dolů a otvor neucpal. Spojovací kolíky jsou bukové o průměru 6 mm s konci zbroušenými do špičky pro snadnější skládání prvků na sebe. Ztužovací tyče, dodávané v délkách 256, 384, 512, 640 a 768 mm, tvoří dlouhé spojovací šrouby (závitová tyč o průměru 4 mm s koncovými pouzdry s vnitřním závitem) a závrtné matice. Součástí stavebnicového systému jsou ještě deskové moduly z 20 mm silné spárovky s otvory pro kolíkové spoje v ploše.
Při skládání nábytkových nebo jiných konstrukcí se dřevěné cihly sesazují pomocí kolíků nasucho bez použití lepidla, takže v případě potřeby mohou být rozebrány a znovu použity. V jednotlivých řadách se střídavě překládají přes sebe stejně jako při zdění skutečnými cihlami, čímž dochází k jejich vzájemnému „vázání“. Při montáži nemusí být využity všechny otvory, neboť počet a umístění kolíků či ztužovacích tyčí se odvíjí od typu konstrukce a nároků na její pevnost. Po sestavení celé konstrukce se horní dosud odkryté plochy cihel (v některých případech i spodní) uzavřou víky, která vytvoří stolovou desku, sedák, dno nebo půdu skříňky, polici apod. Boky slouží např. k vytvoření mantinelů přebalovacích stolů. Při použití ztužovacích tyčí je lze využít i jako závěsné poličky.
tags: #stavba #jen #cihly #podrobné #informace