Ať už jako cihly-vepřovky, pálené cihly zvonivky nebo dlaždice - keramika je neoddělitelně spjata s historií stavebnictví a bydlení. Tvoří - často ukrytá pod silnou omítkou - základní strukturu stavebních konstrukcí. Přitom je keramika jako stavební materiál skutečně nepostradatelná a stala se skutečným poutačem.
Ty cihly, jejichž zaznamenaná historie je stará nejméně 10 tisíc let. Prvními cihlami byly takzvané sušené vepřovice, jejichž obdoba se při stavbách u nás používala především na vsích ještě na přelomu 19. a 20. století. O cihlách se zmiňuje také starobabylonský Epos o Gilgamešovi (3. tisíciletí př. n. l.).
Pálené cihly se přitom začaly v Evropě rozmáhat již od 11. století a od 13. století začaly cihelny vznikat i u nás. A to doslova jako houby po dešti. Cihelny samozřejmě vznikaly na místech, kde byl dobrý zdroj cihlářské hlíny. A někde dokonce později stála jedna cihelna vedle druhé, stačilo si vybrat.
Ještě do poloviny 20. století byly na našem území stovky cihelen, což již dávno není pravda. Množství cihelen bylo tenkrát logické, jelikož potřeba cihel při rozrůstání se především městských aglomerací od druhé poloviny 19. století byla enormní. V konkrétních lokalitách byly cihelny vázány na ložiska jílů a spraší vhodných pro cihlářskou výrobu. Nakonec došlo k situaci, kdy měla téměř každá větší obec svou cihelnu a mnohde jich bylo i několik.
K uzavření mnoha menších cihelen došlo za druhé světové války a jejich provoz nebyl po válce často obnoven. A ve druhé polovině 20. století zanikla většina ostatních cihelen. Nejen pětileté plány, zestátnění a centralizace výroby, ale i nástup jiných stavebních materiálů daly cihlám a tedy cihelnám pořádnou herdu do zad. Hlavním konstrukčním materiálem se v tu dobu stal železobeton. A do dnešních dnů se udržela tradiční historická výroba cihel jen ve zlomku původních cihelen. Vlastně jde již jen o odlesk zašlé slávy.
Čtěte také: Jak na renovaci parket?
Cihla je lidmi vymyšlený a vyráběný stavební prvek, vlastně lze hovořit o umělém kameni, byť v této souvislosti dnes známe především výrobky z betonu imitující pohledově kámen. Cihly se vyrábí formováním hlíny do pravidelných útvarů (nejčastěji kvádrů s poměrem stran 4 : 2 : 1, existují však i složitější moderní tvary). Tradiční plné cihly se vytvrzují buďto působením žáru ve vypalovací peci (pálené cihly), případně se v zemích s teplým podnebím suší na slunci (nepálené cihly).
Mezi nepálené cihly patří i výše zmíněné vepřovice, tedy sušené cihly s příměsí pilin nebo slámy, což jsou hmoty zlepšující izolační vlastnosti cihel. Cihla je víceúčelový stavební materiál, který se při výstavbě tradičně spojoval maltou, ovšem současné přesně broušené tvarovky se spojují stavebním lepidlem či pěnou.
Z cihelných materiálů známe tradiční plné pálené cihly, lícovky pro estetické využití, lícové cihly ražené (výroba ražením hlíny do speciálních forem), cihly klinker (též se jim říká zvonivky pro zvuk, který vydávají při poklepu, vlastně jde o lícové cihly vysoké kvality a s nasákavostí do 6 %), věncovky (využití pro zakončení zdi tzv. věncem), duté cihly (příčkovky, ve směru nejdelšího rozměru jsou v cihlách vytvořeny typicky dvě dutiny čtvercového průřezu) a cihelné tvárnice, které jsou nejčastěji dutinkové. Dále jsou známé a okrajově využívané cihly vínovky (slouží k uložení lahví), trativodky (odvodňují zeminu) a cihelné pásky (slouží k obkládání stěn a různých povrchů).
Žalovská cihelna
Žalovská cihelna je pro starousedlíky pořád pojmem, i když od jejího zániku uplynulo už více než 60 let. Z dálky viditelný komín byl odstřelen a okolní stavby určené pro výrobu cihel byly strženy na počátku 60. let minulého století. Místo pak bylo překryto navážkou a betonovou deskou, na níž byly postaveny nevzhledné velkoobjemové haly sloužící jako sklad pneumatik Barum. V současné době, v návaznosti na stavbu nové školy, dochází z iniciativy města k odstraňování starých ekologických zátěží a navážek, aby se pozemek uvolnil a připravil pro další veřejně prospěšnou výstavbu.
Po bagrech, které odstranily vrchní vrstvy, nastoupili archeologové, protože z historických pramenů bylo možné očekávat zajímavé nálezy. Tato část Žalova, věrná svému pojmenování, byla prehistorickým sídlištěm a raně středověkým pohřebištěm. Vedoucím archeologického týmu byl ustanoven Mgr. David Daněček ze Středočeského muzea v Roztokách. Ukázalo se, že pod novodobou navážkou se zachovalo prakticky celé srdce žalovské cihelny, tzv. kruhová 24komorová pec typu Hoffmann z poč. 20. století (samozřejmě bez stropních kleneb). Zatím se podařilo odkrýt 16 komor, není vyloučeno, že byla pec časem zmenšena.
Čtěte také: Tipy pro zdění starých cihel
Kromě jednoho kompletního vozíku pro převoz hlíny, nalezeného již před třemi lety a dnes již restaurovaného a vystaveného před školou, byly objeveny i koleje pro jejich transport a další pozůstatky vybavení cihelny. Výroba cihel zde probíhala zřejmě již v první polovině 19. století, neb o těžbě cihlářské hlíny v Žalově nám zanechal zprávu už amatérský archeolog Páter Krolmus (1790-1861). Také existují doklady o tom, že se zde pálily střešní tašky, podobně jako v nedalekých Letkách (tzv.
Zásadním ekonomickým impulzem pro velkovýrobu cihel, a to nejen v Žalově, ale i v Roztokách (v Tichém údolí čp. 17), v Sedlci (Hergetova cihelna) nebo v Libčicích nad Vltavou (Fischerova), byla výstavba železnice. Ta zcela zásadním způsobem zefektivnila distribuci hotových výrobků, ale také přísun uhlí, coby topného média. Kvalitní cihlářská spraš se těžila v nedalekém zemníku, správně hliníku, dnes již zavezeného skládkou odpadu. Odtud se v těžkých důlních vozících převážela po kolejích do vlastní cihelny.
Výroba cihel byla zprvu ruční, když hlavní pracovní silou byly místní ženy a děti. Až počátkem 20. století byla zavedena moderní strojová výroba s nepřetržitým provozem(!), která byla pochopitelně mnohem produktivnější. Vytvarované těsto cihel se po prvotním vysušení vypalovalo pro různé využití. Odkrytí „žalovských Pompejí“ nastolilo i jednu zajímavou otázku. Prakticky všechno zdejší cihelné zdivo postrádá výrobní znaky žalovské cihelny, výrazné Ž na ploché straně cihly. Většina použitých cihel je bez označení nebo mají označení číselné, a to z boku.
Zdá se, že cihly s reliéfem Ž mohou pocházet ještě ze staré ruční výroby, zatímco číselně označené jsou již produktem pozdější strojové výroby. Budova městského úřadu, dříve (do roku 1932) obecní škola, byla postavena v roce 1855, tedy zřejmě krátce po zprovoznění původní žalovské (a ovšem možná i roztocké) cihelny. Naopak strojová výroba zde zřejmě začala až po postavení na svou dobu velmi moderní kruhové, ovšem v žalovském reálu oválné pece (patentované v roce 1901), pravděpodobně až po první světové válce.
Šitbořické zvonivky
Vlastnosti cihel vyráběných v Šitbořicích jsou naprosto unikátní. Je to prostě způsobeno specifickou konzistencí hlíny, která se vyskytuje právě ve svazích nad Šitbořicemi. Mají vynikající mrazuvzdornost. ani drsné klimatické podmínky. korozi.
Čtěte také: Staré parkety: Koupě a cena
Vinařům a jiným výrobcům vína se vrátí kvalita těchto cihel v dlouhodobě kvalitním vzhledu zdiva v jejich sklípcích. Stavitelé rodinných domků je pak dodnes používají jako neomítané estetické zdivo. U hospodářských budov je zase výhodné použít tyto pálené cihly právě proto, že nemusí být omítané. jejím prakticky bezúdržbovém provozu.
A právě to je typická vlastnost cihel známých jako zvonivky nebo v pohraničí jako klinkery. Kromě lícových cihel neboli zvonivek (zvaných též klinkery) vyrábí cihelna také speciální produkty na zakázku.
tags: #stare #cihly #zvonivky #historie #výroby