Jen málo předmětů je tak běžných a prozaických jako cihla. Cihlu si nevšímáme, je ukrytá pod omítkou a téměř ji nevnímáme, když jdeme kolem hotové zdi. Přitom cihla provázela člověka odpradávna, až na místo, kde spočinuly v měkkém lože malty při stavbě zdí. A z těchto nepatrných věcí tvoří dohromady velký celek, jeden velký dům. Cihla má zkrátka svůj příběh, který může vyprávět. Cihly se pálily už dávno před Kristem.
Značky neboli kolky na cihlách známe již z doby starověkých států a římské říše. V českých zemích se používání cihlářských kolků uvádí od pozdní gotiky (15. století), kdy bylo značeno z praktických důvodů pouze obchodní zboží. Další rozmach cihlářství a kolků nastává ve druhé polovině 17. století a v 18. století v souvislosti se stavbami barokních cihelných pevností. Až do poloviny 19. století fungovaly zpravidla jen „panské“ cihelny. Na výrobu cihel bylo třeba mít koncesi, kterou nebylo snadné získat. Výsledkem bylo, že cihly mohl vyrábět prakticky každý, což mělo za následek masivní rozšíření kolků kvůli přehlednější identifikaci. Tomu odpovídala mnohdy kvalita cihlářského zboží včetně kolků.
Proč se cihly značily?
Přesný důvod, proč docházelo ke značení cihlářského zboží, se už asi přesně nedozvíme. Podle některých historiků je možné prvotní kolky považovat za označení kvality cihel z dané cihelny. Mohlo se také jednat o vyjádření privilegia vojenské nebo městské cihelny. Značení cihel kolky převzaly postupně vrchnostenské cihelny, zde se jednalo o propagaci daného šlechtického rodu. V 19. století začaly značky jednotlivých cihelen v tržním prostředí sloužit jako dobrá reklama. Rovněž značky na cihlách mohly hrát určitou roli při technologii stavění - lepší spoj s maltou apod. Víme totiž, že zedníci umísťovali cihly značkou dolů.
Výroba cihel
Princip výroby cihel se neměnil po celá staletí již od dob starověkého Egypta. Cihlářství se odedávna dařilo tam, kde byl dostatek jílovité hlíny s nízkým obsahem vápníku, nejčastěji ze spraše. Při výrobě se z hlíny nejprve odstraňovaly nečistoty, kořínky či kameny. Po odležení se do hlíny přidávalo tzv. ostřivo. Nejčastějším ostřivem býval křemičitý písek. Používalo se i organické ostřivo, zejména obilné plevy a nadrobno nasekaná sláma. Například jen na Starém Brně existovalo pět cihelen, další se nacházely na Kraví hoře, známá byla Kohnova cihelna ve Štýřicích.
Od starověku až do 19. století byl postup výroby cihel velmi podobný. Do dřevěných, a od 19. století i plechových forem se vtlačilo přiměřené množství připravené cihlářské hlíny. Horní plocha se poté zarovnala s okrajem formy. Po obrácení a sejmutí formy zůstala na desce měkká surová cihla. Následovala fáze sušení. Sušení je při výrobě cihlářského zboží velmi důležitý proces. Cihly se sušily několik týdnů, někdy i měsíců. Po fázi sušení (zpravidla trvala několik týdnů) se přešlo k samotnému vypalování cihel v peci. Do poloviny 19. století se cihly vypalovaly v jednoduchých polních pecích, než přišel vynález kruhové pece s kontinuálním výpalem dle patentu berlínského stavitele Friedricha Hoffmanna z roku 1858. Po vypálení cihel (asi do 1 000 °C) následovala jejich přebírka a další uskladnění či přímo transport k zákazníkovi.
Čtěte také: Jak na renovaci parket?
Druhy značení na cihlách
Kolky na cihlách dělíme na dva základní typy. Pozitivní kolky vystupují z hmoty cihly. Vzniknou tak, že se do dna cihlářské formy vyryje zrcadlově obrácený znak. Forma se vyplní hlínou a při vyklopení má cihla vystouplý reliéf. Tyto kolky byly nejvíce rozšířené od 17. do 18. Druhým typem byly negativní kolky, zapuštěné (vytlačené), které vznikly vtisknutím kovové destičky do hmoty cihly. Tato destička byla přibitá ke dnu cihlářské formy. Tyto kolky jsou zastoupeny nejčastěji a jsou mladší, lze je zařadit do 19. století, ale nemuselo to být vždy pravidlem. Negativní kolky vznikaly také razítkováním až po vyklopení vlhké cihly, což vysvětluje křivé nebo převrácené znaky.
Samotné kolky na cihlách mohou představovat různá čísla, písmena či znaky či kombinace obojího:
- Symbol čísla - označoval pravděpodobně cihlářskou partu (konkrétní směnu), podle toho se dala lehce rozpoznat kvalita odvedené práce. V řídkých případech znamenalo číslo letopočet. Cihly se symbolem čísla jsou nejvíce zastoupené z celkového množství značených cihel.
- Symbol písmena - zpravidla se jednalo o iniciály jména majitele cihelny; někdy i o iniciály názvu cihelny (častý je symbol CS či SC, které označoval v minulosti rozšířené „spolkové cihelny“). Rovněž se objevuje i kombinace celého jména majitele i místa cihelny.
- Nejenom klasické plné cihly měly své kolky. Rovněž další cihlářské zboží, jako byly například dlaždice z cihelného materiálu (tzv. půdovky).
Jaké vlastnosti měla dobrá cihla?
Není cihla jako cihla. Staré cihly se mohou vyznačovat různou kvalitou podle toho, k jakému účelu byly primárně zhotoveny - od obyčejných plných cihel přes lepší zdicí cihly až po nejvyšší jakost „ostře“ pálených cihel, tzv. zvonivek neboli klinkerů (odvozeno z německého slovesa „klingeln“ - zvonit).
Nejkvalitnější cihla splňuje následující podmínky:
- Má bezvadný čistý tvar s ostrými hranami a rohy; je bez kamínků a bez trhlinek.
- Při úderu vydává jasný zvuk (tzv. zvoní).
- Vzdoruje povětrnostním podmínkám, především mrazu.
- Musí být dostatečně porézní, aby na ní dobře držela malta.
- Má nízkou nasákavost (lepší cihly nemají přijmout více než 15 % vody).
- Snese nejméně 1 metrický cent tlaku na 1 cm².
Příklady cihel s kolky
Následující tabulka uvádí příklady cihel s kolky, včetně jejich rozměrů a místa nálezu:
Čtěte také: Tipy pro zdění starých cihel
| Kolek | Rozměry (mm) | Místo nálezu | Poznámka |
|---|---|---|---|
| W.* S. | 285×138×67 | Židlochovice | Výrobcem je s velkou pravděpodobností Wenzel Sponder, v Brně Modřicích na přelomu 19. a 20. století. |
| KIII | 285×130×67 | Brno, Ulice Cejl | Odebráno z objektu káznice v Brně na ulici Cejl. |
| A&Cz1 | 294×149×62 | Brno | Odebráno z konstrukce bývalého chlapeckého sirotčince (dnes Filosofická fakulta MUNI), datované 1905. |
| A&C24 | 281×130×65 | Brno | Odebráno z budovy v areálu bývalé Vlněny v Brně, patrně 20. léta 20. století. |
| HEINRICH BRODSCHEK 1923 8 | 283×141×71 | Brno | Odebráno z hlavní budovy Mendelovy univerzity, ulice Zemědělská, Brno, Černá pole. |
| GKS4 | 306×138×74 | Brno | Odebráno při demolici budov bývalé Vlněny v Brně, datace - poslední třetina 19. století. |
| K31G | 294×143×71 | Brno | Odebráno při demolici areálu bývalé Vlněny v Brně, datace konec 19. století. |
| G53K | 265×117×50 | Brno | Odebráno při demolici areálu bývalé Vlněny v Brně. |
| A3 | 296×149×68 | Brno | Odebráno při demolici budov bývalé Vlněny v Brně, datace - poslední třetina 19. století. |
| R66D | 300×154×75 | Brno | Odebráno z konstrukce bývalého chlapeckého sirotčince (dnes Filosofická fakulta MUNI), datované 1872. |
| FS11 | 285×140×67 | Litovel | NTM - Centrum stavitelského dědictví Plasy (sbírka P. |
| FS9 | 285×140×70 | Litovel | NTM - Centrum stavitelského dědictví Plasy (sbírka P. |
| ML4 | 292×137×70 | Litovel | NTM - Centrum stavitelského dědictví Plasy (sbírka P. |
Čtěte také: Staré parkety: Koupě a cena
tags: #staré #cihly #se #znakem #historie