Cihly jsou pro většinu lidí obyčejný stavební materiál. Badatelé z Fakulty stavební VUT v Brně ale vědí, že se za každou cihličkou skrývá dlouhá historie a někdy i zajímavý příběh. Stejně jako jiní sbírají mince či poštovní známky, vědci z brněnské techniky se zaměřili na historické cihly.
Historie a vývoj cihlářství
Cihly se jako stavební materiál začaly v Evropě rozmáhat v 11. století, od 13. století nastal jejich boom i v Brně. Cihlářská výroba je oborem, který byl až do průmyslové revoluce velmi konzervativním a technologicky konstantním. Podle starých cihlářských příruček bylo primární hodnotou při zakládání cihelny přítomnost cihlářské hlíny. V odůvodněných případech však tyto připouštějí i založení cihlářského podniku mimo ložisko kvalitní hlíny, což však podmiňují dostupností dráhy nebo říční plavby až k samotné cihelně.
V nejstarších obdobích industrializace cihelen totiž nebyl kladen důraz na vylepšení pecí - jejich systém byl ostatně po stovky let neměnný - nýbrž byly patrné snahy o mechanizaci tváření cihel. Spolu s tím bylo nutné řešit i problematiku sušení cihlářského zboží, když kolem roku 1900 již pokročilé cihlářské stroje byly schopny vyrobit ve dvanáctihodinové směně až 60 000 kusů cihel.
Typy tvářecích lisů
- Šnekové lisy: Využívány především pro tváření obyčejných zdicích cihel a obecně hrubšího zboží, ale i některých druhů střešních krytin, stropních desek či drenážních trubek.
- Revolverové lisy: Využívány především při výrobě kvalitní a složitěji profilované falcové krytiny.
Značení a formáty cihel
Pro cihly středověké, do 15. století bylo často typické tzv. prstování. Jde o podélné rýhy vytvořené prsty cihláře na horní straně cihly vystupující z dřevěné formy. Dalším vývojem začaly být cihly vytvářeny v dřevěných formách se dnem, zde už je tato strana cihly ideálně rovná, tento způsob formování zjednodušil možnost použití značek - tzv. kolků.
Na výrobcích je zejména patrné, zda byly vytvářeny vtlačením cihlářské hlíny do formy, či již byl z hlíny šnekovým lisem vytvářen nekonečný pás, který byl následně řezán na jednotlivé výrobky (přelom 19. a 20. století). Rozměry cihlářských výrobků, především plných zdicích cihel, bývají často diskutovaným tématem. Středověké cihly byly typické nejednotným formátem, nicméně patrnou snahou o zachování poměrů délek stran 4:2:1 (včetně spáry).
Čtěte také: Jak na renovaci parket?
Vývoj rozměrů cihel
- 13. - 14. století (Brno): "Malý formát", rozměry kolem 200×100×50 mm.
- 14. - 15. století (Pozdní gotika): "Vysoký formát", přibližně 290×145×75-100 mm.
- 1788 (Vídeň): První plošná směrnice M. Ebela předepisuje rozměry 12×6×3 palce (cca 316×158×79 mm).
- 1810 (Morava): První známý pokus o regulaci cihlářských výrobků.
- Po roce 1876 (Metrický systém): Rozměr cihel pro zdění ustanoven na standardní hodnotě 290×140×65 mm.
Značení cihel
Zatímco v období baroka bylo použití cihlářských značek na Moravě spíše výjimečné, až od druhé třetiny 19. století, zřejmě i v kontextu vydaných předpisů, se postupně začaly všechny cihly značit. Dnes rozlišujeme značky (kolky) v zásadě na pozitivní a negativní.
- Pozitivní kolek: Vystupuje z plochy cihly, vznikl tak, že do dna formy byla značka vyryta či vypálena. Jsou většinou relativně jednoduché a jsou obecně považovány za starší (18. století).
- Negativní kolek: Značka zahloubená do plochy výrobku, většinou vznikla připevněním značky (mosazné, či litinové) na dno formy. Setkáváme se s nimi v průběhu 19. a ještě na počátku 20. století.
Odborníci chtějí zjistit, zda jsou staré cihly použitelné v případě rekonstrukcí památek. "Používáme především elektroakustické metody, mezi které patří ultrazvuk a rezonanční metoda."
Historické cihly v Brně a jejich sbírky
Dnes v moravské metropoli žádná cihelna nefunguje. "Cihelny z 19. století v Brně máme zmapovány dokonale. Tehdy město mělo dobré zdroje cihlářské hlíny. Podél ulice Úvoz a na svazích Kraví hory byla jedna cihelna vedle druhé." Dosud experti zmapovali 99 historických cihelen v Brně. Na plánované výstavě představí i výrobky s otisky zvířecích tlap nebo vtip z 19. století, cihlu označenou nápisem SEX.
„Archeologové objevili ve Vídeňské ulici řadu cihel označených SE, což jsou podle všeho iniciály pánů Spitze a Ehrenfesta, majitelů cihelny. Kromě iniciál se v té době doplňovaly cihly číslovkou, která označovala číslo formy, aby mohli dělníci vykázat, kolik jich vyrobili. Všechny řady byly popsané arabskou číslicí, ale i v 19. století.“
Zajímavé podle odborníků jsou cihly, jež dlouho schnuly na slunci a po jejich neztuhlém povrchu se občas prošla kočka nebo prase. Vedle těchto otisků se vyjímá i otlačená ploska lidského chodidla. „Je to naše nejmilejší cihla z 18. století a má na sobě otisk bosé ženské nohy, je deformovaná celoživotním nošením špičaté obuvi, což byla v té době výsada horních deseti tisíc.“
Čtěte také: Tipy pro zdění starých cihel
Badatelé z Fakulty stavební VUT v Brně chtějí mít databázi zahrnující všechny známé značené cihly, které se vyskytují na území České republiky. „V dnešní době je velmi obtížné dohledávat původ cihel, tím spíš, že na území České republiky byly stovky, ne-li tisíce cihelen. Jen v Brně jsme zjistili polohu stovky historických cihelen.“ Spolupracujeme s Centrem stavebního dědictví Národního technického muzea, které sídlí v klášteře v Plasech. Povedlo se nám pro muzeum zachránit sbírku patrně největšího moravského sběratele cihel, který už nebyl schopný se o ni starat.
Recyklace a diagnostika historických cihel
V průběhu používání pálených cihel docházelo jednak ke změně používaných formátů cihel, za druhé, díky dobovým technologiím přípravy cihlářské hlíny a různým technologiím výroby, mají cihly z každého období historie svůj nezaměnitelný vzhled a do jisté míry moderní výrobou nenapodobitelné detaily. V tomto směru se jeví jako řešení využití historických zdicích prvků získaných ze zbouraných objektů. Tato tzv. „upcyklace“ má několik výhod.
Při použití historických cihel získaných ze zbouraných konstrukcí nebývá problém jejich autenticita, avšak obtížné je získat dostatečné množství cihel podobného vzhledu a vlastností a zejména prokázání kvality těchto cihel. Obecně rozšířené mínění o tom, že vypálená cihla je tak kvalitním prvkem, že ji lze bez problémů znovu použít, se nezakládá zcela na pravdě.
V dodávkách cihel pro rekonstrukce historických konstrukcí se přitom vyskytují cihly z mnoha různých staveb, z různých částí staveb (chráněné i nechráněné zdivo), čímž variabilita jejich vlastností ještě narůstá. Je proto velmi obtížné garantovat jejich kvalitu na základě standardních zkoušek - na odebraných 5 nebo 10 cihlách např. z množství desítek tisíc cihel nelze jejich kvalitu spolehlivě prokázat, k tomu by bylo zapotřebí odzkoušet výrazně větší množství vzorků.
V rámci výzkumu byla Ústavem stavebního zkušebnictví FAST VUT v Brně vyvinuta metoda pro stanovení trvanlivosti historických cihel plných pálených před jejich použitím při rekonstrukcích památek a historických staveb. Tuto vlastnost využívá rezonanční impulzní metoda, která je velmi citlivá na identifikaci vad ve vnitřní struktuře materiálu a umožňuje zaznamenat celé spektrum frekvencí v určeném rozsahu.
Čtěte také: Staré parkety: Koupě a cena
Třídy trvanlivosti cihel
Zdicí prvky byly rozděleny do čtyř tříd trvanlivosti na základě počtu zmrazovacích cyklů, které dané cihly vydržely.
- 2. třída: Cihly použitelné ve venkovním prostředí, méně exponovaná místa (např. povrchové svislé zdivo s výjimkou soklů, výplně zdiva), anebo ve vnitřních exponovaných prostorách.
Výsledky této práce prokázaly, že pomocí nedestruktivní rezonanční metody a známé nasákavosti cihel plných pálených lze s poměrně dobrou přesností (85 %) predikovat jejich trvanlivost (životnost), a to bez jejich poškození. Rozsáhlý výzkum a testy provedené v laboratořích Fakulty stavební VUT v Brně, a následně při rekonstrukcích reálných objektů (most Portz - Mikulov) ukázaly problematičnost různé jakosti dostupných cihel určených pro znovupoužití, a mimořádnou vhodnost rezonanční metody pro jejich rychlé třídění přímo na stavbě, či v depozitu pro stavbu určeném.
Tato metoda svou relativní jednoduchostí a rychlostí měření umožňuje bez nutnosti destruktivních zkoušek v potřebném rozsahu predikovat trvanlivostní vlastnosti upcyklovaných cihel. Zde je jednoznačně místo na trhu pro subjekt, který by se zabýval nejen shromažďováním historických cihel pro znovupoužití, ale kde by současně byly cihly přetříděny do výše uvedených kategorií kvality a možnosti využití, samozřejmě s přihlédnutím k dalším parametrům, jako je formát a vzhled.
Historie Humpolce a jeho průmysl
Slovanské osídlení širší oblasti Humpolecka je předpokládáno nejpozději již na konci 12. století. Humpolec vznikl jako strážné místo uprostřed pohraničních hvozdů, kde vedla důležitá stezka vedoucí z Prahy na Moravu. Prvním známým držitelem města je řád německých rytířů, dále to byl do r. 1325 želivský klášter a poté křižovníci s červenou hvězdou. Velmi významně se do historie zapsal r. 1233, ke kterému se vztahuje první písemná zmínka o kostelu sv. Mikuláše založeného želivskými premonstráty.
Ve 13. - 15. století tu nabyla na významu těžba stříbra a od 15. stol. tradiční soukenická výroba. Zdejší heslo „500 let oblékáme svět“ není jen reklamní slogan, ale kus historie a slávy Humpolce. V 19. století mělo město již natolik rozvinutou soukenickou výrobu, že zaměstnávala na 2 000 lidí a městu se začalo říkat „Český Manchester“.
Setničkova olejárna a povodně
Opatovský řídící Václav Melichar zaznamenal do časopisu Zálesí (roč. VII, 1925/26), v článku „Olejárny na Zálesí“ tento popis Setničkovy olejny i s nákresy: „U p. Setničky, po doškách U Dolního Trupla, se donedávna vyráběl ze semene olej všeho druhu: lněný, makový, řepkový, luštincový a bukvicový.“ Pražírna Josefa Světničky byla postavena r. 1805. Rodina Setničkova je dlouholetým držitelem této usedlosti a zabývala se výrobou oleje od nepamětných dob. Již tak činil v 18. st. praděd nynějšího majitele Pavel Setnička, po něm v 19. st. Josef Setnička, pak jeho syn Josef, otec dnešního držitele.
Dne 20. května 1920 mlýn téměř smetla z povrchu zemského velká povodeň. Zničila obytné stavení a poškodila i mlýnské zařízení. Škoda, že povodeň, která překvapila v r. 1920, zničila část stavení i zařízení olejárny. Od té doby Josef Setnička nepracuje v olejárně a živnost odhlásil. Zdá se, že mlýn už nikdy nebyl obnoven, neuvádí ho (ani olejnu nebo krupní stoupy) žádný přehled mlýnských zařízení po r. 1920.
Popis mlýna č. 2 v Opatově (Dolní Truplový mlýn)
Protokol z 15.6.1891 uvádí:
- Mlýn č.2 v Opatově, tzv. Dolní Truplový mlýn, má jedno mlýnské složení a čtyři stoupy na kroupy.
- Celkem má dvě vodní kola na vrchní vodu, z nichž horní mlýnské má průměr 2,85 m a šířku 0,48 m.
- V mlýnské nádržce před mlýnem jest jalový splávek 2,20 m široký s hradícími prkénky 40 cm vysokými.
- Na začátku mlýnského náhonu jest v potoce hradící stavidlo 2,25 m široké a 27 cm vysoké od prahu.
- Fixní bod byl zasazen při břehu vodní nádržky na č. parc. 778 ve vzdálenosti 10,05 m od rohu stájí a kolmo 8,80 m ode zdi zahrádky. Sestává se z kamenného sloupce, na jehož povrchu jsou vytesána písmena J.S. 1891, tento povrch (hlava) zbačí kontrolní bod.
Voda z Jankovského potoka byla vpouštěna stavidlem do nádržky před mlýnem.
tags: #stare #cihly #humpolec #informace