Eternitová (osinkocementová či azbestocementová) krytina, synonymum pro vláknocementovou střešní krytinu, byla vynalezena v roce 1899 průmyslníkem Ludvíkem Hatscheckem z Olomouce. V České republice se začala vyrábět od roku 1921 pod obchodním názvem "Eternit" podle patentované technologie L. Hatscheka v Eternitových závodech v Šumperku a v Berouně. Tehdy moderní krytinou se rekonstruovaly staré střechy ze štípaných šindelů a hojně se používala i na novostavby. Staré azbestocementové (eternitové) krytiny dodnes nalezneme na řadě střech rodinných domů, chat a chalup.
Základními komponenty pro výrobu původního eternitu byl rozvlákněný osinek (azbest), cement, voda a přísady. Miliony použitých osinkových vláken ve hmotě působily jako železo v betonových konstrukcích, dodávaly výrobkům vynikající pevnost v ohybu. Oproti dřevěným šindelům měla tato krytina neopominutelné výhody: nemusela se nijak zásadně udržovat, pokládka byla rychlejší, měla větší životnost a především byla nehořlavá. Vzhledem k nízké hmotnosti se nejvíce používala v horských oblastech, nicméně rozšířena byla prakticky po celém našem území.
Zdravotní rizika azbestu a legislativa
Bylo však prokázáno, že právě osinkocementová vlákna mají negativní vliv na zdraví lidí, respektive jen některá z nich mohou mít vdechováním karcinogenní účinky, proto výroba osinkocementové krytiny byla postupně v jednotlivých státech zakazována. V současnosti jsou staré eternitové střechy často za hranicí své životnosti a díky zdraví škodlivému azbestu nevyhovují současným požadavkům na zdravé bydlení. Problém nastává hlavně při poškození nebo neodborném odstranění, kdy se do vzduchu uvolňují škodlivá vlákna. Azbest je rizikový ve chvíli, kdy se uvolňují vlákna do vzduchu např. při řezání, lámání, vrtání nebo drcení. Vdechování může vést k vážným onemocněním plic, včetně rakoviny. Vážné, často smrtelné onemocnění se může projevit až za desítky let.
Dnes už je použití krytin s obsahem azbestu samozřejmě zakázané. Eternit bez azbestu můžete spatřit na střechách realizovaných po roku 1999, kdy byl eternit s azbestem zakázán dle zákona č. 157/1998 Sb. Přesto doporučujeme obezřetnost - na první pohled je nemožné rozlišit, zda materiál obsahuje azbest nebo ne. Jistotu přinese až odborný rozbor v akreditované laboratoři, kde se z odebraného vzorku ověří, zda (a případně v jakém množství) jsou v materiálu azbestová vlákna.
Problémem starých eternitových střech jsou karcinogenní mikrovlákna azbestu. Ty se mohou při manipulaci s chatrnou a rozpadající se krytinou, která je na střeše desítky let, uvolňovat do ovzduší a hrozí jejich vdechnutí. Práce s azbestem je tak regulována zákonem a hygienickými a dalšími normami. Podmínky pro práci s azbestem uvádí např. zákon č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví a další navazující právní předpisy.
Čtěte také: Stará plastová okna a recyklace
Odstranění a likvidace eternitové střechy
Pokud budete chtít eternitovou střechu zlikvidovat, nepouštějte se do toho sami. Je to zákonem zakázané! Likvidaci azbestu smí provádět pouze firma s oprávněním k nakládání s nebezpečnými odpady. Ohlášení se obvykle řeší na Krajské hygienické stanici, pokud práce provádí firma, a evidence probíhá přes systém odpadového hospodářství. Jako vlastník se obracíte primárně na specializovanou firmu - ta administrativu řeší za vás.
Odstranění je nutné nahlásit stavebnímu úřadu a hygienické stanici. Dle stavebního zákona č. 283/2021 Sb. a novely zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, platí od 1. 1. 2026 nutnost ohlásit Krajské hygienické stanici každou výměnu krytiny, která obsahuje azbest, a to i pro malé stavby na vlastním pozemku. Je též nezbytné mít povolení pro nakládání s nebezpečným odpadem a samotnou krytinu je třeba odvézt na skládku nebezpečného odpadu.
Při demontáži staré azbestovláknité krytiny (eternitu) je nutné používat ochranné pomůcky a zejména pak dýchací roušky. Při manipulaci s eternitem se vyvarujte jeho lámání či řezání, při kterém se uvolňuje spousta prachu s mikrovlákny azbestu, který můžete vdechnout. Absolutně nepřípustná je práce s eternitem v zastavěné lokalitě při povětří. Starou krytinu je nutno likvidovat jako nebezpečný odpad.
Odborné odstranění eternitové střechy:
- Zakrytí okolí stavby
- Demontáž bez lámání
- Průběžné zvlhčování
- Zabalení do neprodyšné fólie
- Označení jako nebezpečný odpad
- Odvoz na certifikovanou skládku
Po likvidaci dostanete doklad o ekologické likvidaci, který je důležité uschovat.
Náklady na odstranění eternitové střechy:
Orientačně vás samotná demontáž eternitové střechy vyjde na 150-300 Kč/m². Likvidace a odvoz střešní krytiny pak stojí 2 000-5 000 Kč za tunu. Celkem tedy za malou kůlnu zaplatíte cca 10 000-25 000 Kč. Cena závisí na přístupnosti, výšce střechy a regionu.
Čtěte také: Jak využít starou cihlovou zeď v interiéru
Vláknocementová krytina dnes
V roce 1980 se na evropském trhu objevila vláknocementová střešní krytina. Začátkem devadesátých let byl azbest definitivně nahrazen směsí vláken buničiny a vláken umělých. Současná vláknocementová krytina je tedy naprosto zdravotně nezávadná. Technologie výroby se samozřejmě zdokonalila, nicméně její princip zůstává stejný. Pojivem pro vlákna zůstává nadále cement. Směs se lisuje válcováním do tenké vrstvy, která již odpovídá tloušťce výsledného produktu.
Složení vláknocementu:
| Komponenta | Procentuální zastoupení |
|---|---|
| Portladský cement | 40% |
| Vápenná moučka a recyklovaný vláknocement | 11% |
| Armovací vlákna (např. na bázi polyvinylalkoholu) | 2% |
| Buničitá vlákna | 5% |
| Voda | 12% |
| Vzduchové póry | 30% |
Vláknocementová krytina se vyrábí v poměrně široké škále tvarů. Nejběžnějším tvarem historicky používaným na našem území je tzv. česká šablona (též nazývaná jako francouzské krytí). Má rozměr 40x40 cm a pokládá se na koso. V západním příhraničí se často používá německý čtverec (německé krytí), který má jednu hranu zaoblenou a pokládá se šikmo směrem od okapu. Nejčastěji má rozměr 30x30 cm. Dalším oblíbeným tvarem je obdélník 30x60 cm s ostrými nebo seříznutými rohy, který se pokládá souběžně s okapovou hranou. Výrobci dále nabízejí tvar bobrovka a dalších kosodélníků, které se ale používají mnohem méně.
Šablony se vždy vyrábějí s povrchovou úpravou. Horní povrch a hrany výrobku jsou stříkány ve více vrstvách, spodní povrch bývá voskovaný v odstínu podobném hornímu povrchu. Nejvíce používanou barvou je tmavě šedá (grafitová či modročerná), hojně se používá červená a světle šedá, méně pak černá a hnědá. Povrch šablon může být buď hladký nebo strukturovaný, napodobující povrch přírodní břidlice.
Vláknocementové šablony se vyrábějí nejčastěji v tloušťce 4 mm, ovšem řada typů se vyrábí i v tloušťce přes 5 mm. Silnější krytina má větší pevnost a únosnost a obzvláště se hodí do oblastí s vyšší nadmořskou výškou či oblastí s vyšším sněhovým zatížením.
Příslušenství a vlastnosti
K šablonám se vyrábí řada prvků originálního příslušenství. Z vláknocementu se ve stejných barvách zhotovují hřebenáče a některé odvětrávací hlavice. Prvky pro odvětrání ventilačních potrubí jsou většinou plastové, protisněhové zachytávače a doplňky umožňující chůzi po střeše jsou kovové. Vláknocementové šablony patří do kategorie lehkých střešních krytin.
Čtěte také: O výrobě betonové tašky
Minimální sklon střechy, od kdy je možné vláknocementovou krytinu použít, se dle jednotlivých typů dost zásadně liší. Obecně lze říci, že českou šablonu je možno použít pro střechy se sklonem od 30°, obdélníky od 25°, a za splnění určitých podmínek (vodotěsné podstřeší, první klimatická oblast) dokonce od 18°. Maximální sklon je 90°, krytinu lze tedy použít i pro obklady štítů apod.
Podklad a montáž
Podklad, na který se šablony montují, se rovněž zásadně liší. Produkty společnosti Cembrit se smí pokládat pouze na střešní latě, pod kterými je odvětraná vzduchová mezera. Šablony společnosti Eternit je možné pokládat rovněž na latě, ale i na celoplošné bednění. I zde je samozřejmě nutné pod nosným podkladem vytvořit větranou vzduchovou mezeru. Latě se používají o průřezu 50x30 mm, raději 60x40 mm. Bednění se zhotovuje z prken min. tloušťky 24 mm (pro světlou vzdálenost krokví do 60 cm), nebo 30 mm (pro světlou vzdálenost krokví do 100 cm). Místo bednění je možné použít i dřevoštěpkové desky (typu OSB), jejich tloušťka by měla být min. 22 mm pro světlou vzdálenost krokví do 60 cm, nebo 28 mm pro vzdálenost do 100 cm.
Na bednění se umístí pojistná hydroizolace, bývá to buď difuzně otevřená fólie kontaktní na bednění, nebo asfaltový pás s nenasákavou vložkou. Pokládka na latě je výhodnější z hlediska lepšího vyrovnávání povrchových teplot (na horní a spodní straně šablon), v šablonách pak nedochází k vnitřnímu napětí.
Správné odvětrávání střešního pláště:
- 1 okap
- 2 hydroizolační fólie
- 3 střešní lať
- 4 kontralať
- 5 střešní krytina
- 6 hřebenáč
- 7 větrací profil s kartáčem
- 8 tepelná izolace
- 9 parozábrana
- 10 krokev
- 11 větrací hlavice
- 12 zachytávač sněhu
Krytina typu české šablony se přibíjí dvěma hřebíky a v dolním rohu se kotví vichrovou sponou, která se protáhne skrz třetí otvor (všechny otvory jsou již připraveny z výroby) a ohne směrem dolů po spádu střechy. Obdélníky se mohou kotvit obdobným způsobem, lepší varianta je montáž na háčky (místo hřebíků), na které se šablony pouze zavěšují. Výhodou je rychlejší montáž a nemůže docházet k pnutí materiálu vlivem teplotní dilatace. Hřebíky by vždy měly mít délku 32 mm, vichrové spony 20 mm. Háčky jsou závěsné nebo natloukací. Spojovací materiál se používá buď z pozinkované oceli, nebo měděný. Dělení krytiny se provádí ručními nebo pákovými nůžkami, je velice snadné a jednoduché.
Pro správné fungování střešního pláště je klíčové odvětrání vzduchové mezery umístěné pod střešní krytinou. Pro vláknocementovou krytinu musí být tloušťka vzduchové vrstvy min. 50 mm, pod 25° sklonu dokonce min. 60 mm. Plocha přiváděcích otvorů v okapní části by měla být min. 1/300 přilehlé plochy, plocha odváděcích otvorů v hřebeni či nároží min. 1/600 přilehlé plochy. Důležitou součástí jsou i protisněhová opatření. Existují dva základní způsoby provedení ochrany proti sesuvu sněhu: protisněhové háky a liniové záchytné systémy.
Rekonstrukce a moderní alternativy
Při rekonstrukcích narážíme na azbestocementové střechy, které jsou staré i přes osmdesát let. Tato stará krytina je ovšem často ze severní strany porostlá mechem, drolí se, praská a při větších deštích v horách už neplní svou funkci, protože propouští vodu. Pokud se trošku rozhlédnete po okolí, naleznete ještě stále spoustu eternitových střech. Paradoxem u eternitové střechy je to, že čím více je porostlá mechem, který se na ní velmi rád uchycuje, tím je bezpečnější, dochází k omezení unikání azbestových vláken do okolního ovzduší. Vůbec se tedy nesnažte mech odstranit, a už vůbec ne mechanicky. Obecně platí, že lepší je do struktury staré eternitové střechy vůbec nezasahovat.
Střechu ze staré azbestocementové krytiny bychom rozhodně neměli rekonstruovat tím, že ji překryjeme lepenkou, asfaltovým šindelem nebo jinou krytinou. I tak se v praxi někdy můžeme setkat se zákazníky, kteří chtějí použít starý eternit jako podklad pro novou střechu. Takový způsob rekonstrukce ale klempíři rozhodně nedoporučují. Zakonzervování staré eternitové střechy zvyšuje škodlivost azbestu.
Eternitocement patří mezi lehké střešní krytiny. Volte proto při rekonstrukci lehké materiály jako například ocelové střešní krytiny. Při volbě renomovaného výrobce jejich životnost přesahuje životnost původního azbestocementu. Při výběru nové krytiny je třeba vzít v úvahu nižší statickou únosnost krovu. Pokud se tedy do jeho rekonstrukce nechcete pouštět, zvolte materiál s nízkou hmotností, který stávající krov nepřitíží, jako je například plechová, asfaltová nebo současná vláknocementová krytina. Při výměně starého eternitu za skládanou krytinu by kvůli její výrazně vyšší hmotnosti bylo nutné krov s velkou pravděpodobností zesílit či v krajním případě zcela předělat.
Plechovou střechu lze pokládat na stávající bednění, případně nově instalované laťování. V závislosti na nosném systému střechy může být vlastní realizace poměrně rychlá, což je v nevyzpytatelném zimním počasí vítané. Pokud je stávající konstrukce v dobrém stavu, stačí obvykle sundat starou krytinu, klempířské prvky a vyspravit nebo vyměnit bednění. Případná střešní okna je třeba demontovat a otvor zalepit. Na krov nebo na bednění se následně připevní difuzní fólie, nové laťování a následně se instaluje plechová krytina.
tags: #stara #skladba #eternitove #strechy #popis