Staré podlahy mají duši. Každý škrábanec i zašlé místo vypráví příběh o letech používání. Co ale dělat, když už působí spíš unaveně než útulně? Musí se podlaha hned vytrhnout a nahradit novou? Vůbec ne - stačí pár chytrých triků a bude vypadat zase skvěle.
Údržba a péče o lité podlahy
Servis a údržba lité podlahy v její původní formě nejsou nijak náročné. Mnoho lidí, mezi nimi dokonce i „odborníci“ z oblasti stavebních služeb, zastávají rozšířený mýtus o tom, že litá podlaha nevyžaduje absolutně žádnou péči a údržbu, prostě ji člověk „zalil“ a může zapomenout. Realita je jasná. Jakákoliv podlahová krytina samozřejmě vyžaduje údržbu a péči. Monolitické polymerní krytiny jsou také podlahové a nepředstavují výjimku. O ně je také třeba se starat - mýt je v pravidelných intervalech a bránit vnikání písku, nebo jiného abrazivního materiálu na povrch.
Nicméně zhoršení vnějšího vzhledu lité podlahy není vůbec žádným velkým problémem. Vrátit lité podlaze její původní vzhled není nijak těžké. Můžete také využít uvedené procedury pro údržbu lité podlahy jak samostatně, tak i komplexně.
Zde jsou klíčové body pro údržbu lité podlahy:
- Vyvarujte se časté a intenzivní chůze po podlaze ve špinavých botách, v botách s jehlovými podpatky atd.
- Pravidelně podlahu myjte a chraňte ji před pískem a abrazivními materiály.
Renovace lité podlahy
V některých případech je třeba litou podlahu obnovit buď úplně, nebo částečně. Obnovení staré lité podlahy je relativně rychlá procedura s minimálními náklady, protože není třeba připravovat novou základnu. Ta už je hotová a není tedy třeba znovu nanášet první vrstvy podlahy, protože již existují.
Čtěte také: Stará plastová okna a recyklace
Litá podlaha zpravidla vyžaduje renovaci buď při modernizaci celého interiéru, jako třeba při pravidelných opravách, nebo při změně celé koncepce interiérového designu, kdy celá litá podlaha nezapadá do celkového obrazu obnoveného objektu. Renovujeme také, když je podlaha morálně opotřebovaná, tedy zastaralá.
Typy renovace lité podlahy:
- Částečná obnova: Při částečné obnově staré lité podlahy se na stávající pokryv nanáší vrstva nové podlahové výplně - absolutně jakéhokoli druhu (podlaha s barevnými částečkami, podlaha 3-D, s foto-tiskem, podlaha jiné barvy, s graffiti, se šablonou, s aerografiemi, s ozdobnými prvky, atd.).
- Úplná rekonstrukce: Při úplné rekonstrukci lité podlahy je nezbytné úplné odstranění předchozích krycích vrstev, téměř do samého základu podlahy a pak se nalije nová podlaha. Druhá možnost je dražší než první, protože vyžaduje vynaložení sil a času na odstranění předchozí lité podlahy. Většina firem druhou možnost zcela odmítá, protože nechtějí ztrácet svůj čas a energii při odstraňování předchozích krytin, jelikož to považují za neadekvátní ke zbytečně složité službě, nemající navíc příliš smysl, která kromě toho odrazuje mnoho potenciálních zákazníků při výběru podlahové krytiny.
Rekonstrukce podlahy ve starém domě
Ne každá stará podlaha automaticky znamená nutnost kompletní rekonstrukce. Při zběžné kontrole můžete usoudit, zda bude vaše podlaha potřebovat jen drobné povrchové opravy v podobě lepení, broušení a leštění. Pokud však chcete vdechnout objektu nový život, začněte „od podlahy“.
Rekonstrukce podlahy ve starém domě se točí okolo správně zvolené skladby. V první řadě je však nutné zkontrolovat odizolování základů a zdiva (pakliže se jedná o podlahu v přízemí objektu). Pokud nejsou základy domu izolovány plně funkční hydroizolací, je nutné provést podřezání domu, příp. zvolit jinou sanační metodu, kterou se zabrání vzlínání vlhkosti do stěn domu a posléze i do nové podlahy. Rekonstrukce podlahy se neobejde bez zhotovení nové hydroizolace.
Podlahy v přízemí na terénu
V přízemí se setkáváme nejčastěji s budováním nové podlahy od základů. Dříve se podlahy pokládaly přímo na zeminu, často ze zásypu štěrkem nebo sutí a dřevěným záklopem z prken. Tyto dvě vrstvy se většinou nechají odstranit. Je nutné se zbavit všech vrstev, které by mohly držet vlhkost. V rámci rekonstrukce podlahy bude také nejspíše potřeba udělat novou hydroizolaci, například za pomoci vhodných asfaltových pásů. K tomuto kroku bude nutné před aplikací betonového potěru podříznout stěny a tím vytvořit dutinu pro umístění hydroizolace.
Podlahy na stropě
Na půdě je postup rekonstrukce podlahy stejný, až na další prkna, která mohou tvořit pomocí rákosové rohože strop v přízemí. V případě trámového stropu doporučujeme rekonstrukci podlahy konzultovat se statikem. Pokud totiž vylijete podlahu klasickým betonem, můžete snadno udělat velkou chybu. Konstrukce starého stropu jsou navrženy na daleko menší hmotnost, tudíž je vhodnější zvolit výplň, která není těžší než původní materiál. Pro rekonstrukci podlahy na trámovém stropě je lepší využít suchou metodu.
Čtěte také: Jak využít starou cihlovou zeď v interiéru
Metody rekonstrukce podlahy ve starém domě se liší podle finančních možností, vzhledu, ale také možným provedením. Rekonstrukci podlahy zvládne i šikovný kutil nebo zedník. Prvním krokem rekonstrukce je odstranění staré podlahy a dobré očištění podkladu.
Zateplení staré podlahy
Zateplení staré podlahy není jen o vložení izolace. Zvolená skladba podlahy se odvíjí od toho, zda se jedná o podlahu v přízemí na terénu (na zemině) či o podlahu na stropě. Zateplení podlahy zabraňuje nejen zbytečným ztrátám tepla, ale poskytuje i vítaný komfort tepla od nohou. Mimo jiné izolace snižuje míru pronikání hluku z a do místnosti, což je vždy výhodou k vytvoření soukromí v bytech či domech.
Tloušťka izolace závisí na tepelně technickém výpočtu. V přízemí se běžně používá 100-160 mm izolace, u nevytápěných prostor i více. Pro zateplení podlahy na stropě se používá minerální vata umístěná buď mezi trámy stropu, příp. na dřevěném záklopu s vyrovnávací vrstvou. Pokud je strop s podlahou umístěn nad vytápěnou místností, postačí pouze cca 40 mm vhodné minerální vaty pro tlumení kročejového hluku.
Materiály pro zateplení podlah:
- Pěnové sklo: Je vyráběno napěněním skelné hmoty z nového nebo recyklovaného obalového skla. Pěnové sklo se používá především pro zateplení podlahy v přízemí objektu, tedy podlah na zemině či nad nevytápěným suterénem. Má celou řadu skvělých vlastností, a to mimo jiné i jako vhodná tepelná i zvuková izolace. Jeho nespornou výhodou je nehořlavost, nenasákavost vodou a velmi nízká hmotnost. Navíc skladba pomocí pěnového skla nepotřebuje již žádnou hydroizolaci, neboť voda po pěnovém skle nevzlíná.
- Polystyrenové desky (EPS): Často využívané jsou také podlahové polystyrenové desky (EPS). Pro zateplení podlahy na terénu se používá polystyren EPS Z. Je však třeba dbát na kvalitu instalace, neboť špatně zateplené podlahy polystyrenem mohou vést k problémům s hlodavci a degradaci izolace.
V posledních letech byla návratnost investice na zateplení podlahy přibližně 10 let, což pokud vezmeme v úvahu dobu bydlení, není dlouhá doba. Nicméně v souvislosti se současným extrémním nárůstem cen za energie se doba návratnosti bude snižovat.
Suchá vs. mokrá skladba podlahy
Rekonstrukce podlahy má svá specifika. Záleží na tom, zda jde o podlahu betonovou, nebo dřevěnou. V případě betonu jde o tzv. mokrou skladbu, v případě dřevěné podlahy hovoříme o skladbě suché.
Čtěte také: O výrobě betonové tašky
Suchá skladba podlahy
Suchá podlaha se realizuje na očištěný povrch, nejčastěji na prkna (záklop) opatřená separační vrstvou z netkané geotextilie. Jako vyrovnávací vrstva se používá lehké keramické kamenivo, které má skvělé vlastnosti a zatěžuje konstrukci mnohem méně než klasický beton. Konstrukční výška podsypu by neměla být menší než 2 cm, naopak celkovou výšku si můžete nastavit tak, jak vám vyhovuje. Vrstva z lehčeného kameniva se ručně zhutní dřevěnou latí nebo hladítkem.
Mezi hlavní výhody suché podlahy patří její rychlá realizace. Nečekají vás žádné mokré procesy a ani dlouhé technologické pauzy. Rekonstrukce podlahy se dá zvládnout během dvou dní a suchá podlaha je téměř ihned pochozí. Suchá podlaha má však i své nevýhody, mezi které patří především poměrně velká prašnost při realizaci.
Největší předností suchých dřevěných podlah s výplní pěnového skla je jejich jednoduchá a rychlá montáž. Pěnové sklo tu nehraje roli jen tepelně-izolační, ale díky němu můžeme vyplnit i potřebný prostor.
Mokrá skladba podlahy
Betonová podlaha se vyrovná pomocí samonivelační stěrky na bázi cementového pojiva, ale jen pro podklady s nerovností od 2 mm do cca 2 cm. Pro větší nerovnosti od 2 cm výš lze použít vyrovnávací potěr. Potěr se připravuje ze suchých směsí smíchaných s vodou.
Postup rekonstrukce podlah s použitím pěnového skla REFAGLASS (frakce 0-63 mm)
Pro rekonstrukce podlah se používá frakce 0-63 mm, tato frakce se používá, protože je zhutnitelná a samonosná. Aby bylo využito tepelně izolačních vlastností pěnového skla, je zapotřebí použít 300-500 mm zhutněné vrstvy.
Postup pro mokrou skladbu (betonová mazanina):
- Příprava terénu: Nejprve si připravíme rostlý terén, kdy vykopeme jámu (minimálně 300 mm). Finální dno jámy zhutníme 50 kg vibrační deskou, s níž provedeme zhutnění terénu 12krát.
- První separační vrstva: Po zhutnění rostlého terénu přichází na řadu položení geotextílie 200g/m2 jako separační vrstvy mezi rostlým terénem a pěnovým sklem. Geotextílii umístíme na dno a vytáhneme ji po délce obvodové zdi až do výšky min. 30 cm.
- Uložení pěnového skla: Začneme ukládat pěnové sklo. Maximální vrstva pěnového skla, která se nechá zhutnit, je 300 mm, zhutníme stejným způsobem jako rostlý terén.
- Druhá separační vrstva: Jakmile máme zhutněno, pokládáme další vrstvu geotextílie, a to z důvodu, aby nedocházelo k protečení cementového mléka z betonové mazaniny do pěnového skla a nedošlo tak k jeho znehodnocení.
- Distanční pásek a betonová mazanina: Po uložení geotextílie natáhneme mirelonový distanční pásek (10 x 100 mm), který natáhneme okolo obvodového či příčkového zdiva a budoucí betonové mazaniny. Vyhotovíme si betonovou mazaninu v průměru 80-100 mm, kterou zarmujeme.
Postup pro suchou skladbu (dřevěné desky):
- Příprava terénu, první separační vrstva a pěnové sklo: Stejné kroky jako u mokré skladby.
- Druhá separační vrstva: Pokládání druhé separační vrstvy geotextílie je u této skladby použito z důvodu, aby budoucí nosné trámce neskřípaly o pěnové sklo.
- Nosný rastr a pěnové sklo: Položíme si nosný rastr, který podložíme klínky a zafixujeme proti pohybu. Prostor mezi rastrem vysypeme pěnovým sklem, a to pouze z toho důvodu, aby se nám v rastru nedrželi škůdci.
- Třetí separační vrstva: Doporučujeme položit ještě třetí vrstvu geotextílie, která nám zabrání skřípání dřevěných desek o pěnové sklo.
Renovace dřevěných podlah a parket
Dřevěné podlahy a parkety patří mezi materiály, které lze velmi dobře renovovat. Starší podlaha nemusí nutně znamenat okamžitou výměnu. V mnoha případech lze podlahu renovovat a prodloužit její životnost o další roky. Renovace je vhodným řešením zejména tehdy, pokud je podlaha konstrukčně v pořádku a poškození je spíše povrchového charakteru. Častým problémem starších dřevěných podlah je vrzání. Renovace není vhodná v případě, že je podlaha výrazně poškozená, nestabilní nebo vykazuje známky vlhkosti.
Pokud vaše podlaha potřebuje nutně změnu, zkuste se postavit do středu místnosti, odkud budete mít nejlepší přehled a pozorujte místnost. Pak přichází na řadu rozhodnutí o tom, zda budete podlahovou krytinu renovovat anebo ji vyměníte za zcela novou. Výměna podlahy kompletně promění celkový vzhled místnosti. Podlahová krytina, jejíž výměnu plánujete, je pouhou jednou vrstvou podlahy. I to, co se nachází pod ní, ovlivňuje konečný vzhled, pokládku a výslednou kvalitu pohledové vrstvy. Musíte tedy zjistit, zda je konstrukce podlahy v pořádku.
Problém může nastat například ve starších domech, postavených v první polovině minulého století. Tam bývají často parkety, a ty jsou obvykle připevněny na prknech, položených na trámcích nad vzduchovým polštářem. Prostor pod nimi vyplňuje většinou vrstva stavební suti. Pokud není v pořádku některá ze spodních vrstev pod parketami, rekonstrukce by byla nepřiměřeně finančně náročná.
První kroky při renovaci dřevěné podlahy:
- Úklid místnosti: Ideální je začít úklidem místnosti, ve které budete pracovat. Přemístěte nábytek do jiné místnosti a odstraňte všechny podlahové lišty.
- Kontrola upevnění: Pokud někde vyčnívají hřebíky, použijte záhlubník a skryjte je co nejvíce v podlaze. Pokud byly použity šrouby, zkontrolujte, zda nejsou uvolněné, pokud ano, utáhněte je.
- Malování/tapetování stěn: Pokud byste ještě chtěli malovat stěny nebo tapetovat, udělejte to ještě předtím, než se pustíte do broušení prkenné podlahy.
Broušení dřevěné podlahy
Pokud však u masivních dřevěných podlah, tedy i u parket, je vespod vše v pořádku a parkety potřebují pouze přebrousit, lze přistoupit k pouhé povrchové úpravě. Dřevěná prkna na podlahu je potřeba důkladně obrousit, zvláště pokud jsou stará, opotřebovaná a natřená. Chcete-li obnovit původní vzhled a zvýraznit kresbu dřeva, budete muset celou plochu důkladně zbrousit, postupně a několikrát. Naposledy se vždy provádí velmi jemné dobroušení. Volba počtu broušení a zrnitosti závisí na stupni opotřebení podlahy a jejím zašpinění.
K broušení se používá válcová bruska. Dodržte plynulost broušení, aby na prknech nebylo přerušení práce znát. Pokud nejsou prkna rovná, brousí se nejdříve po diagonále a pak paralelně ve směru prken. Různé brusky a smirkový papír jsou nutné pro postupné fáze broušení, teprve pak se podlaha napouští.
Vyplňování spár a trhlin
Prkna mezi sebou mohou mít velké spáry nebo trhliny. Ty je potřeba zaplnit. Jako výplň lze použít spárový tmel obohacený o brusný prach. Hmotu s konzistencí těsta pomocí špachtle naneste do spár, suků, trhlin a skulin. Pak nechte zcela zatvrdnout.
Čištění a ošetření povrchu
Někdy už jen důkladné čištění pomůže. Dřevo se rozjasní, barva se prohloubí a místnost působí svěžeji. Staré podlahy bývají pokryté zbytky vosků, mastnoty a nánosy prachu, které tlumí jejich přirozený lesk. Použijte teplou vodu s trochou octa nebo speciální čisticí přípravek na dřevo. Na parkety nebo prkna se vyplatí měkký kartáč, který odstraní špínu i z drobných rýh. U dřevěných podlah lze vyzkoušet směs vody a trochy jablečného octa. Ocet odstraní zašlý film, voda zjemní povrch. Jen nezapomeňte vytírat téměř suchým hadrem, aby dřevo nenasáklo. Tento jednoduchý krok často přinese překvapivý výsledek.
Pak je potřeba podlahu důkladně vyluxovat a otřít vlhkým hadrem tak, aby byla dokonale čistá. Pak přijde ošetření podlahy nátěrem a voskovým olejem, případně barvou nebo lakem.
Povrchová úprava dřevěných podlah
Parkety se dají zbrousit mnohokrát a do hloubky, poté se pouze povrchově upravují, a to lakováním anebo se použije olej. Vybírat se dá například z laků s vysokým leskem i hedvábně matných a také z přírodních vosků nebo olejů. Lakované podlahy lze zbrousit, očistit a přelakovat nebo je napustit olejem nebo voskem. Dřevěné desky na podlahu se velmi často voskují. Zde je potřeba dodržet zavedený postup a zakoupit kvalitní materiál. Doporučován pro konečnou úpravu bývá tvrdý voskový olej. Pod něj je potřeba nanést základní nátěr. Vrstva musí být rovnoměrná, okraje se natírají štětcem. Základní nátěr musí dokonale zaschnout, nutnou dobu uvádí výrobce materiálu. Pak se nanáší tvrdý voskový olej. Ten bývá matný a bezbarvý.
Pokud nebudete pořizovat podlahu s povrchem zhotoveným u výrobce, můžete zvolit povrch lakovaný nebo olejovaný povrch s UV úpravou. Strojové nanášení laků a olejů zaručuje stejnoměrné nanesení i na okrajové části dílců, což je velká výhoda.
Leštění a olejování
Pokud má podlaha z masivu už něco za sebou, zkuste ji oživit přírodní cestou. Klasikou je směs včelího vosku a lněného oleje. Stačí ji vetřít hadříkem do povrchu a po chvíli přeleštit suchým kusem látky. Dřevo dostane teplý odstín, voní po vosku a získá hedvábný lesk. Pro modernější vzhled existují i barevné oleje, od světlé bílé až po kouřově šedou. Ty změní tón podlahy bez nutnosti kompletní renovace. Když je nanesete jen v části místnosti, snadno vytvoříte efekt přechodu nebo opticky oddělíte zónu pro sezení od kuchyňského koutu.
Sebelépe naolejovaná podlaha potřebuje po nějaké době obnovit vrstvu oleje. Pokud by byla znečištěná, použije se naolejovaná houbička nebo kartáček, kterými se podlaha tře do uvolnění špíny. Pro nanesení další vrstvy oleje lze použít váleček a následně lešticí stroj.
Lakování
Lak je pomyslnou tečkou, která chrání podlahu a zvýrazní její strukturu. Matný působí přirozeně, hodí se do starších domů a bytů. Lesklý naopak přidá eleganci a opticky zvětší prostor. Moderní variantou je polomat, tedy kompromis mezi oběma. Před lakováním nezapomeňte na lehké přebroušení. Nepotřebujete brusku, postačí jemný smirkový papír. Tím odstraníte staré nátěry a podlaha se sjednotí. Po nanesení laku nechte alespoň 24 hodin schnout a vyhněte se kontaktu s vodou. Odměnou vám bude povrch, který vypadá jako nový. Je-li podlaha lakovaná, je potřeba chránit ji před odřením. Pokud k tomu dojde, je nutné podlahu přelakovat. Otírá se vlhkým hadrem a čisticí prostředky se používají pouze v malém množství.
Uvažujete-li však o tom, že byste olejovanou podlahu časem vyměnili za lak, je to možné udělat nejdříve po půl roce. A to budete muset přebrousit povrch až na holé dřevo, přetmelit ho a následně přelakovat.
Šablony a barvy
Chcete něco odvážnějšího? Pak sáhněte po barvě. Malování podlah už dávno není výstřelek, v posledních letech se vrací jako trend. Použít můžete speciální nátěry určené na dřevo nebo beton, které vydrží i větší zátěž. Velkou oblibu získaly šablony. Koupíte je v hobbymarketu nebo si je snadno vyrobíte z plastu či kartonu. Pomocí houbičky nebo válečku nanesete barvu a vytvoříte vzor, který promění vzhled celé místnosti. Geometrické tvary, marocké ornamenty nebo jednoduché pruhy... Fantazii se meze nekladou. Pokud se necítíte na malování celé plochy, zkuste jen lem u stěny nebo střed místnosti připomínající koberec. Takový detail dodá prostoru šmrnc, aniž byste utráceli za drahé renovace.
Další tipy pro renovaci a údržbu
- Pokud nejsou prkna příliš poškozená, nemusí být zapotřebí broušení, stačí podlahu vyčistit a natřít voskovým olejem.
- Na hotovou ošetřenou podlahu se připevní lišty a uzavřou se spoje. K tomu se používá těsnící hmota z akrylu.
- Kdo má laminát, vinyl nebo linoleum, může navíc přetřít povrch obnovujícím sprejem. Ten vytvoří tenký ochranný film a opticky zahladí drobné škrábance.
- Když se nechce brousit, lze použít přípravky nazývané „revitalizéry“. Ty se nanášejí hadrem nebo mopem a po zaschnutí vytvoří tenkou vrstvu, která zakryje oděrky a sjednotí odstín. Vhodné jsou pro laminát i PVC.
- Nábytek opatřete filcovými podložkami, aby se neškrábala podlaha. Na vstup položte rohožku, která zachytí kamínky.
- Položte na podlahu nový běhoun, kusový koberec nebo sisalovou rohož. Změní atmosféru místnosti a odvede pozornost od opotřebovaných částí.
- Zajímavě působí i kombinace různých materiálů. Pokud máte v kuchyni část dřevěnou a část dlažby, přidejte přechodovou lištu v kontrastním odstínu. Nebo nalepte samolepicí pásky imitující kov, je to drobný detail, ale působí designově.
- Na dřevěných prknech, kde se spáry rozjíždějí, můžete vyzkoušet jednoduchý trik s tmelem v barvě podlahy. Vyplníte jím mezery a povrch hned působí udržovaněji.
Tabulka: Srovnání suché a mokré skladby podlahy
| Vlastnost | Suchá skladba | Mokrá skladba |
|---|---|---|
| Typ podlahy | Dřevěná | Betonová |
| Rychlost realizace | Velmi rychlá (2 dny) | Pomalá (technologické pauzy) |
| Mokré procesy | Žádné | Ano |
| Prašnost při realizaci | Poměrně velká | Nízká |
| Vyrovnávací materiál | Lehké keramické kamenivo | Samonivelační stěrka / vyrovnávací potěr |
| Zátěž konstrukce | Nízká | Vyšší |
| Vhodné pro staré trámové stropy | Ano | Ne (pokud statika nedovolí) |
tags: #vše #o #staré #lité #podlaze