Střecha představuje klíčovou konstrukční část každé stavby, neboť ji chrání před nepříznivými povětrnostními vlivy, jako jsou déšť, sníh, vítr a oheň, a významně ovlivňuje životnost celého objektu. Dřevěné krovy, jakožto hlavní nosná konstrukce šikmých střech, se v našich podmínkách tradičně a nejčastěji používají pro rodinné domy, a to i v rámci složitějších architektonických řešení. Kromě funkčního aspektu dodávají obytnému prostoru originální nádech a umožňují efektivní využití podkroví.
Výběr typu střechy je omezen územním plánem, požadavky památkářů nebo funkčními nároky. Střechy se dělí podle tvaru (rovinné nebo zakřivené plochy), počtu plášťů, konstrukčního řešení, sklonu střešní roviny (ploché 0-5°, šikmé do 45°, strmé nad 45°) a pochůznosti. Fond historických krovů dochovaných na našem území sahá 700 let nazpět a představuje širokou škálu rozmanitých konstrukčních řešení.
Typologie střešních konstrukcí
Existuje široká škála konstrukčních řešení střech. Nejrozšířenějším je sedlová střecha s vaznicovým krovem, rozšířené jsou také střechy pultové, valbové, polovalbové či stanové.
Stanová (jehlanová) střecha
Stanová střecha, nazývaná též jehlanová, má čtyři střešní roviny, které se sbíhají do jednoho vrcholu a tvoří tak čtyřboký jehlan. V podstatě se jedná o valbovou střechu nad čtvercovým půdorysem. V 70. a 80. letech minulého století byl tento typ střechy velmi oblíbený, často doplňovaný vikýřem pro lepší využití a prosvětlení podkrovních prostor. Dnes se s ní setkáváme méně často, neboť i přes svou estetiku a jednoduchou konstrukci má pracnější pokládku a větší materiálové ztráty kvůli řezání.
Krov stanové střechy je speciálním případem stojaté stolice, kde vaznice probíhá po obvodu do čtverce a v rozích je uložena na sloupy. Pro zastřešení věží se používají krovy odvozené z vaznicové soustavy, které se vyznačují velkým poměrem výšky k šířce na poměrně malém půdorysu a vyžadují důkladné prostorové ztužení s ohledem na velké zatížení větrem.
Čtěte také: Technické informace o podkroví
Valbová a polovalbová střecha
Valbová střecha má hřeben a střechu na všechny čtyři strany, s okapem po celém obvodu domu. Polovalbová střecha vzniká zkosením či částečným zkosením štítu, kdy střecha od hřebene na kratší straně dosahuje jen do poloviny nebo menší části stěny. Je považována za kompromis mezi valbovou střechou a potřebou nízké výšky domu. V praxi vypadá jako by se sedlová střecha seřízla na dvou protějších stranách. Polovalbové střechy jsou skloněné ke čtyřem stranám obvodu budovy, přičemž okapy jsou po všech stranách střechy, ale ve štítech jsou položeny výše. U polovalbové střechy vzniká „pološtít“ lichoběžníkového tvaru. Hodí se jak do moderní, tak i klasické zástavby, nejčastěji na podélných stavbách, které nejsou příliš členité. Pro konstrukci se používají jak klasické krovy (pro využití podkroví jako obytného prostoru), tak i příhradové vazníky (pro nízké stavby bez podkrovního bydlení). Doporučený a optimální sklon pro polovalbové střechy je 35-45°, což zajišťuje kvalitní a rychlý odvod vody a sněhu a dostatečný vnitřní prostor pro podkrovní bydlení.
Pultová střecha
Pultová střecha, která se z původně hospodářských budov přestěhovala na obytná stavení, vzniká, když se sedlová střecha rozpůlí.
Sedlová střecha
Sedlová střecha je nejjednodušší, má dva štíty a voda teče na dvě strany, což znamená, že má na protilehlých stranách dva okapy. Krovy pro sedlovou střechu do rozponu 4,5 metru se používají hambalkové, pro rozpon větší než 6 metrů je nutná vrcholová vaznice. Pokud je rozpon střechy větší než 8 metrů, je nutné použít více vaznic, rozmístěných tak, aby volná vzdálenost krokví mezi vaznicemi byla menší než 4 metry.
Křížová střecha
Křížová střecha vznikne protnutím dvou sedlových střech a je velmi častá pro řešení možnosti osazení oken v podkroví a podchodné výšky.
Mansardová střecha
Mansardová střecha se skládá ze dvou rovin různého sklonu: ve spodní části je strmá, ve vyšší plošší. Toho se rovněž využívá pro zlepšení podchodné výšky podkroví s možností jeho většího využití. K lepšímu využití podkrovních prostorů mají mansardové krovy lomené střešní plochy. Do místa lomu se umísťuje středová vaznice, na kterou se osedlávají krokve obou střešních rovin.
Čtěte také: Plechová střecha Satjam: Co byste měli vědět
Pilové střechy
Konstrukce pilových střech zabezpečuje dobré osvětlení a odvětrání vnitřních prostorů, proto se v minulosti s oblibou používaly k zastřešení průmyslových budov. Soustava se skládá ze sedlových střech s nestejným sklonem, z nichž střecha nejstrmější je obvykle zasklená. Každá vazba je plná, podepřená sloupem v místě styku střešních rovin.
Konstrukční systémy krovů
Krovy se dělí podle konstrukčního uspořádání, především podle způsobu podpory krokví. České krovy jsou nejčastěji ve formě vaznicové soustavy. Několik hlavních, principiálně odlišných konstrukčních systémů (krovy krokevní, vazníkové, vaznicové, skružové, lamelové) se dělí na celou řadu typologických podskupin a ty ještě dále na desítky svébytných variant a jejich vzájemných kombinací.
Vaznicová soustava krovu
Vaznicový krov je nejrozšířenějším konstrukčním řešením. Je vhodný pro komplikované půdorysy střech a při použití několika vaznic mohou vzniknout střešní konstrukce s velkým rozpětím. Základním nosným prvkem je vodorovně uložený hranol - vaznice, zpravidla podepřená sloupky.
Hlavní prvky vaznicové soustavy:
- Vaznice: Vodorovné podélné trámy, které podpírají krokve. Rozlišujeme pozednice (na obvodovém zdivu), hřebenové vaznice (ve vrcholu krovu), bokové vaznice (mezi hřebenem a okapovou vaznicí) a okapové vaznice (podkrovnice, podporované krátkými sloupy). Plocha pozednice na zdivu musí být impregnována.
- Krokve: Šikmé trámy nesoucí střešní souvrství (laťování nebo bednění) a střešní krytinu. Kladou se kolmo na okap a jsou osazeny na vaznicích. Jsou od sebe vzdáleny 0,9 až 1,2 m. Stabilita krokví je zajištěna táhly - kleštinami nebo hambalky.
- Plná vazba: Základní nosný prvek tradičního krovu, příčná konstrukce, která se opakuje po cca 4-5 m délky střechy. Skládá se z vaznic, vodorovného příčného výztužného prvku (hambalku nebo kleštin), svislých či šikmých podpůrných prvků (sloupky, vzpěry, pilíře atd.) zděného štítu. Používá se též na nároží a v úžlabí. Plná vazba je doplněna o dvojici kleštin, umístěných nad pozednicí a pod vaznicí.
- Prázdné vazby (jalové): Mezi plnými vazbami jsou ve vzdálenosti cca 90 až 120 cm umístěny tzv. prázdné vazby, tvořené krokvemi s kleštinami.
- Sloupky: Podpírají vaznice, vzdálené 3 až 4,5 m, tj. pod každou třetí až čtvrtou krokví. Bývají většinou čtvercového průřezu a do vaznic a vazných trámů se čepují nebo zapouštějí.
- Vazné trámy: Přenášejí váhu střechy do nosných zdí a zachycují vodorovné síly. Leží v kapsách v obvodové zdi nebo na ní a vážou plné vazby a krokve. Vazné trámy u vaznicových krovů bývají často osazené níže než pozednice.
- Kleštiny: Dva prvky (např. 8/16 cm) přišroubované ke krokvi, které zajišťují, aby se krokve nerozjížděly. Kleštiny a vzpěry v plných vazbách ztužují krov v příčném směru. Tahově namáhané kleštiny slouží k zachycení příčných vodorovných sil.
- Hambalky: Vodorovné příčné výztužné prvky, které horizontálně spojují dvě proti sobě stojící krokve. Při symetrickém zatížení působí na krokve jako vodorovná střední podpěra.
- Pásky: Bývají dlouhé 1,1 až 1,4 m a jsou začepovány do sloupů a vaznic, zpevňují krov proti vodorovným silám větru.
- Výměny: Přerušení krokve v místě komínového otvoru, střešního okna nebo vikýřů se realizuje pomocí výměn.
Kladou se kolmo na okap a jsou osazeny na vaznicích. Vaznice u tohoto typu podepírají svislé sloupky ukotvené ve vazných trámech. Podle rozponu a sklonu střechy se mění počet a rozložení vaznic tak, aby se respektovaly optimální vzdálenosti podepření krokví, které by neměly přesáhnout 4,5 m mezi vaznicemi a 2,5 m mezi vaznicí a vrcholem. Vaznice a pozednice se kampují (osazování na ozub, které zabrání posunutí prvku), ke sloupům a krokvím se připojují rovněž kampem nebo lípnutím a spoj se ještě pojistí svorníkem.
Tabulka: Rozdělení vaznic podle umístění
Čtěte také: OSB desky na plochou střechu: Tloušťka
| Název vaznice | Umístění | Poznámky |
|---|---|---|
| Pozednice | Na obvodové zdi | Roznáší váhu krovu na obvodovou zeď, podepřena po celé délce, klade se naplocho, plocha na zdivu musí být impregnována. |
| Podkrovnice / Okapová vaznice | Na zdi, podporovaná krátkými sloupy | Vaznice v dolní části krovu. |
| Hřebenová vaznice | Ve vrcholu krovu | Vaznice v nejvyšším bodě střechy. |
| Boková vaznice | Mezi hřebenovou a okapovou vaznicí | Střední vaznice krovu. |
Hambálková soustava krovu
Na rozdíl od vaznicové soustavy je u hambálkové soustavy každá vazba vazbou plnou. Vazby jsou vzdáleny 0,9 až 1,2 m. Hambálkový krov se skládá z krokví přidáním vodorovného hambálku, který horizontálně spojuje dvě proti sobě stojící krokve. V hambálkové soustavě je důležité zachytit horizontální síly v místě osedlání krokve na stěnu, a to buď prostřednictvím kovových kotev, nebo celé soustavy se stropnicí prostřednictvím spolehlivého tesařského spoje (například šikmého zapuštění).
Vazníková soustava krovu
Vazníková soustava se používá především u střech menších sklonů a není vhodná k budování podkrovních prostor. Tvoří ji vazníky, které jsou uloženy příčně ve vzdálenostech 0,9 až 1,2 m. Pro zastřešení vazníky je důležité zabezpečit prostorovou pevnost v podélném směru a v rovině střechy. Pro velká rozpětí se využívají lepené dřevěné profily, sbíjené, svorníkové či lepené dřevěné vazníky. Předností příhradových vazníků (PV) je poměrně jednoduchá výroba s možností zhotovení výrobní dokumentace pomocí PC softwaru. Konstrukce PV sestává z horního tlačeného a dolního taženého pásu, vzájemně spojených diagonálami. Podle provedení se rozlišují na sbíjené, svorníkové, sponové, lepené a montované, podle tvaru pak přímopásové, sedlové, pultové, obloukové nebo kombinované. Ke stavbě rodinných domů se nejčastěji používají sbíjené a svorkové přímopásové nebo sedlové příhradové vazníky. Tento způsob „tovární“ výroby, dopravy na místo stavby a velmi rychlé i přesné montáže se používá nejen u stále oblíbenějších, lehkých, sendvičových dřevostaveb, ale i při výměně původních, poškozených a nefunkčních krovů. Výhodou je subtilní profil, malá hmotnost a také rychlost praktické montáže.
Vlašská soustava krovu
Vlašská soustava vděčí za své jméno Itálii, kde se tento typ krovu hojně používal, zejména v konstrukcích střech s větším rozpětím. Základem jsou plné vazby, zpravidla věšadla vzdálená od sebe 4 až 5 m, na které se kladou rovnoběžně se žlabem hranoly asi 120 × 160 mm, tzv. vazničky. Rozestup mezi vazničkami je 0,9 až 1,2 m.
Ardantova soustava krovu
Ardantova soustava umožňuje zastřešení velkých rozponů do 20 a více metrů. V soustavě se využívá princip vzpěry a věšadla. Šikmé vzpěry se kotví do sloupů umístěných v obvodové stěně.
Rámová soustava
Rámová soustava vzniká doplněním vazníků o stojky, které se kotví do základu a tvoří zároveň oporu pro obvodové stěny. Vzdálenost rámu jsou nejčastěji 4 m.
Skružové a lamelové krovy
Skružové oblouky pocházejí z Francie, z dílny tesařského mistra de l’Orme. Skládají se ze dvou až sedmi vrstev nastojato postavených a do oblouku vypilovaných desek nebo fošen, které se spojují hřebíky, šrouby, svorníky nebo kolíky. Skružový oblouk může být půlkruhový, úsečkový (segmentový), eliptický, parabolický nebo vlnitě prohnutý. Průběžně se zabezpečují ocelovými objímkami. Skruž se pomocí sloupů, kleštin a vzpěrek doplňuje o horní pás ve tvaru střechy. Vzdálenost vazeb je 3 až 4 m. Nejstarší soustavou tohoto typu je lamelová klenba, v níž je jediným nosným a ztužujícím prvkem současně velká lamela přiřezaná do požadovaného tvaru. Takto se vytvoří jednoduchý spoj a kosočtvercová síť. V místě spoje jsou současně tři lamely.
Materiál pro krovy
Základní surovinou pro krovy je dřevěný masiv nebo upravený odpad na bázi dřeva. Dřevo má vynikající izolační schopnosti, ale pro stavbu krovu jsou důležitější jeho výborné vlastnosti v ohybu a tlaku (působením tepla se příliš neroztahuje a při změně teploty se nemění jeho mechanické vlastnosti). Téměř vůbec nepodléhá chemickým vlivům (např. na rozdíl od železa nereaguje se vzdušným kyslíkem) a velmi dobře odolává ohni. Jednotlivé prvky krovu vznikají strojním „porcováním“ kulatiny (kmenů) a kvalita materiálu i zhotovených prvočinitelů má vliv na všechny navazující řemeslné práce.
Dříve používali tesaři dřevo kácené v zimě, plavené a tesané ručně, s oblinami, což také zvětšovalo průřez trámů. Dnes se používají trámy hraněné, řezané na katru, s posekaným povrchem, což je signál pro dřevokazný hmyz. Nejlepší ochranou je použít hoblované trámy, ideálně i broušené, s impregnací Lignofix.
Problémy a údržba krovů
Největším nebezpečím pro historické krovy je srážková voda lokálně pronikající netěsným nebo poškozeným střešním pláštěm. Tento problém se nejčastěji objevuje v místech napojení střech na výše vybíhající štítové zdivo, dále okolo prostupů komínových těles, antén, hromosvodů a také v blízkosti střešních oken či vikýřů. Nejvíce ohrožené jsou přitom vodorovně orientované trámy, z nichž nemá voda možnost odtékat a hromadí se na jednom místě. U krokevních krovů se voda hromadí v dlabu na konci vazného trámu. U vaznicových krovů vzniká na pozednici miskovitý prostor, který se může v případě lokálního poškození střechy naplnit vodou.
Dřevěné krovy jsou zranitelné především biotickým poškozením (biodegradace) dřeva, obvykle úzce souvisejícím s pronikáním nadměrné vlhkosti k jednotlivým prvkům a jejich styčníkům. Když je vlhkost ve dřevě vyšší než 60 % a teplota je nad 20 °C, rozběhne se zhoubný proces. U krovů opatřených podkrovními vestavbami bývají nejohroženější místa (pozednice, vazné trámy, krátčata) obvykle dobře přístupná ke kontrole stavu materiálu. Pravidelné revizní prohlídky by se měly provádět nejméně dvakrát ročně.
Krokevní krovy jsou citelněji než vaznicové poškozovány netěsnostmi střešního pláště. U křídel ukončených plnou valbou se přidává problém se zachycením vodorovné síly, jelikož nárožní a valbové krokve nemají protějšky pro pevné trojúhelníky. Další slabina krokevních krovů souvisí s tím, že jejich prahové části bývají často zazděné do koruny zdiva. Po delší době se však u těchto případů mohla nepříznivě projevit nadměrná kondenzace vzdušné vlhkosti v promrzající části zdiva.
U oprav pozednic je proto dobré zvážit výměnu měkkého dřeva za trvanlivější, například dubové. V případech mimo památkovou ochranu se vyplatí starou soušku nahradit řádnou krokví. Důležité je věnovat pozornost dostatečnému provětrávání půdního prostoru. I takzvané pojistné hydroizolační fólie mohou konstrukci někdy více uškodit, než pomoci.
Je důležité rozumět věcem a sledovat změny projevující se ve střeše a podkroví, bránit zatékání a dbát na trvalé provětrávání. Vše ve stavbě má svůj smysl a význam.
tags: #stanova #strecha #vazba #informace