Bezpečná stavba vyžaduje pevné a spolehlivé základy, ve kterých jsou právě izolace důležitým prvkem. Izolace základů stavby je potřeba vždy. Liší se pouze její kvalita, postup aplikace s ohledem na okolní podmínky, zvolenou konstrukci stavby a radonový index. Za úkol mají zamezení přístupu zemní vlhkosti k nadzemním konstrukcím stavby, ochranu proti stékající i tlakové vodě a izolaci proti radonu a jiným plynům.
Označení IPA lepenka znají všichni starší kutilové. Jednalo se v podstatě o asfaltovou lepenku s papírovou vložkou. Ta se ovšem časem rozmočila a izolace přestala plnit svoji funkci.
Moderní Hydroizolační Materiály
V dnešní době se naštěstí používají trvanlivější materiály, zaručující izolacím potřebnou životnost. Ze segmentu asfaltových pásů se pro izolace základů používají oxidované a modifikované asfaltové pásy. Oxidované pásy jsou méně odolné proti mechanickému poškození, hůře zpracovatelné při nízkých teplotách, nelze je ohýbat do kolmých úhlů a vlivem UV záření rychle degradují. Oproti modifikovaným pásům mají nižší životnost. Proto se v rámci izolace základů pokládají spíše jako roznášející nebo doplňující vrstva, rozhodně však nad úrovní terénu.
Modifikované asfaltové pásy jsou elastické, více odolné vůči UV záření a ohebné dle typu i při minusových teplotách až do -25 °C. Používají se tedy všude tam, kde oxidovaná provedení nestačí. Je vhodné, aby použitá hydroizolace sloužila zároveň jako izolace proti radonu. Požadavky na protiradonovou izolaci stanoví též projektant na základě naměřeného Rn (radonového indexu).
Jak se Izolují Betonové Základy?
1. Výběr Vhodné Izolace Základů
Návrh konkrétní realizace izolace základů ve většině případů kombinuje požadavky investora (využití stavby, rozpočet, aj.) s odborným návrhem projektanta. Ten jej zpracovává na základě posouzení radonového indexu a hydrofyzikálního namáhání spodní stavby v těchto oblastech:
Čtěte také: Test plastových oken: výsledky a doporučení
- zemní vlhkost,
- volně stékající voda po svislých plochách,
- volně stékající voda po sklonitých plochách,
- tlaková podzemní voda,
- tlaková voda vzniklá hromaděním,
- srážková povrchová a odstřikující voda.
Pro různé podmínky se doporučuje aplikace vhodných asfaltových pásů:
- Zemní vlhkost (1): Oxidovaný pás: charBIT G200 S40; Modifikované pásy: charBIT ELAST PV S40, charBIT ELAST PV S40 HQ.
- Voda prosakující horninou (2, 3) a tlaková voda (4, 5): Modifikované pásy: charBIT ELAST G S40, charBIT ELAST G S40 HQ (pod úrovní terénu vždy min. ve dvou vrstvách).
2. Příprava Podkladu
Podklad, na který izolaci natavujeme, musí být dobře připraven. Jen tak je zajištěna odpovídající přilnavost. Nosný podklad musí být rovný, suchý, bez prasklin, nečistot (prach, úlomky, mastnota, vápenné mléko), ostrých hran a hlavně ošetřený penetračním nátěrem pro asfaltové pásy. Ten pomůže zajistit dokonalé přilnutí izolace k podkladu (zvýšenou pozornost věnujte přípravě podkladu pro samolepicí asfaltové pásy). Podkladem pro izolační vrstvu z asfaltových pásů mohou být: betony (vč. betonových mazanin), cementové potěry, zdiva s cementovou omítkou.
3. Natavení Asfaltových Pásů
„Pokládka“ izolace se provádí postupným odvíjením a svařováním asfaltových pásů. Pomocí plamene pás rozehřejeme tak, aby rozteklý asfalt dokonale přilnul k podkladu. Správně roztavený asfalt vyteče několik milimetrů přes okraj pásu po obou bocích. Při více vrstvách musí být tyto mezi sebou vzájemně homogenně svařeny v celé ploše. Jednotlivé vrstvy musí být posunuty tak, aby nikdy nebyly podélné a příčné přesahy nad sebou. Při izolaci je klíčové dodržet jednotlivé přesahy izolačních pásů: pro příčné přesahy minimálně 12 cm, pro podélné přesahy minimálně 8 cm.
Izolovat můžete celou plochu najednou, nebo nejdříve části pod nosnými zdmi. V takovém případě je vhodné položené pruhy izolace proti vodě zakrýt materiálem charBIT A330 H, který přesahuje na bocích hydroizolací cca o 5 až 10 cm. Přesah pro napojení hydroizolace z plochy je tak ochráněn proti značnému stavebnímu znečištění (malta, prach apod.). Před pokračováním izolatérských prací se charBIT A330 H odtrhne a pod ním je ideálně čistý povrch asfaltového pásu pro dokončení izolace.
V případě pokládání více vrstev se každá další vrstva pokládá:
Čtěte také: Vlastnosti starého a nového betonu
- ve stejném směru, jako předchozí vrstva (pásy se nekříží a natavují celoplošně),
- na střed pásu v předchozí vrstvě (okraj pásu je v polovině podkladového pásu),
- s příčnými spoji pásů alespoň 30 cm od příčného spoje předchozí vrstvy (spoje nejsou nad sebou).
Svislé plochy klademe maximálně v délkách 250 cm, aby nedošlo k prověšení pásů. Podkladní asfaltové pásy doporučujeme kotvit v příčném spoji.
4. Ochrana Izolace Základů
Po úspěšném natavení pásů je třeba ochránit izolaci proti protržení, proříznutí, nebo proseknutí. Již kompletně dokončené vodorovné izolace lze ochránit dočasně (lehkým pásem charBIT A330 H, starým kobercem, polystyrenem, geotextilií, aj.), nebo trvale betonovou mazaninou, či potěrem (před pokládkou podlahových vrstev). Izolace svislých stěn lze ochránit přilepenými deskami z extrudovaného polystyrenu (poslouží zároveň jako tepelná izolace). Jsou nenasákavé a lze je tedy zahrnout zeminou. Alternativou je též ochrana nopovou fólií, nebo přizdívkou z cihel.
Jak Docílit Maximální Životnosti Izolace
Aby izolace základů vydržela maximum, je třeba dodržet klíčové podmínky při kladení pásů a aplikaci penetračního nátěru:
- Teplota konstrukce, materiálu a ovzduší by neměla být:
- nižší než 5 °C při pokládce oxidovaných lepenek,
- nižší než 0 °C u lepenek z modifikovaných asfaltů,
- vyšší než 30 °C u všech typů lepenek, s ohledem na riziko poškození materiálu manipulací a pohybem osob po již realizovaných plochách.
- Teplota konstrukce a ovzduší by při penetraci neměla být nižší než 8 °C.
- Při pokládce/penetraci nesmí na nosný podklad pršet nebo sněžit.
Typy Betonu a Jejich Využití
V moderním stavebnictví klademe důraz nejen na statické vlastnosti nově projektovaných staveb, ale i na jejich trvanlivost a odolnost zajišťující co možná nejdelší dobu bez nutné rekonstrukce či opravy dílčích částí. Existuje široká škála betonů pro různé specifické aplikace:
- Vodopropustný beton PERVIA: Je navržen tak, aby umožnil průchod vody skrz něj.
- Beton pro průmyslové podlahy: Určen pro vytvoření odolných podlah v průmyslových prostorách. Vsypy jsou tvořeny směsí portlandského cementu, vysokopevnostního kameniva a dalších speciálních přísad.
- Betonové podlahy DURAMO: Podlahy z tohoto betonu jsou odolné proti opotřebení, tření a mají vysokou nosnost.
- Konstrukční beton: Je určen pro širokou škálu konstrukčních aplikací, jako jsou sloupy, stropy, základy a nosné zdi. Má dobrou pevnost a schopnost odolávat tlaku a namáhání.
- Samozhutnitelný beton COMPACTON: Je koncipován tak, aby se rovnoměrně rozlil bez nutnosti použití vibračních zařízení. Tento beton má unikátní vlastnosti, které mu umožňují samovolně vyplnit všechny dutiny a útvary bez manuálního zásahu.
- Pěnový beton POROFLOW: Je lehký beton tvořený homogenní směsí cementu a vzduchových pórů, které snižují jeho hmotnost.
- Vysokopevnostní beton: Má vysokou pevnost a odolnost. Je často používán v konstrukcích, kde je vyžadována vysoká nosnost nebo kde jsou kladeny vysoké nároky na pevnost materiálu.
- Vláknobeton a drátkobeton: Obsahují přídavek vláken nebo drátů, které zvyšují jejich pevnost a odolnost proti trhání. Jsou často používány ve stavbách, které vyžadují zvýšenou odolnost proti vlivům prostředí nebo namáhání.
- Vodostavební beton: Je speciálně navržen pro aplikace ve vodním prostředí, jako jsou přehrady, jezy nebo vodní kanály.
- Lehčený beton: Je vyroben s přídavkem lehkých materiálů, jako je polystyrenová drť nebo umělé kamenivo, což snižuje jeho hmotnost.
- VERTUA® beton: Je speciální druh betonu se sníženou emisí CO2 až o 50%. Betony Vertua® jsou vhodné pro řadu aplikací při výstavbě - od interiérových a základových konstrukcí až po vyztužené vnější konstrukce, a hodí se zejména pro použití v oblasti infrastruktury.
Trvanlivost Betonu a Její Hodnocení
I když je beton nejrozšířenější stavební materiál a používá se více než 100 let, na hodnocení jeho trvanlivostních vlastností stále neexistuje jednoznačný názor. Na mnoha vědeckých pracovištích probíhají rozsáhlé výzkumy za účelem stanovit kritéria hodnocení trvanlivosti betonu. Jako rozhodující se stále jeví vlastnosti povrchové vrstvy betonu (tzv. „covercrete“) v tloušťce 25 ~ 50 mm a její propustnost pro vodu a vzduch. Domnívají se, že právě těmito zkouškami lze nejlépe popsat pórovitou strukturu betonu a tím i trvanlivost betonu. Lze konstatovat, že trvanlivost je funkcí propustnosti.
Čtěte také: Použití betonové podlahy
Vlastnosti Povrchových Vrstev Betonu
Důležitým parametrem určující trvanlivost konstrukce je kvalita povrchové vrstvy, neboť ta je přímo vystavena působení okolního prostředí a svými parametry pak chrání celý betonový prvek. Z hlediska trvanlivostních vlastností má smysl hlouběji sledovat parametry povrchové vrstvy, zejména transportní děje, kdy tyto poznatky poslouží k další optimalizaci nově vznikající konstrukce a zajistí tak její lepší estetické i funkční vlastnosti.
Metody Měření Propustnosti
Pro měření propustnosti povrchových vrstev betonu existuje celá řada metod založených na podobných principech. V tomto příspěvku budou představeny výsledky měření metodami TPT, GWT, ISAT a vysokotlakého permeametru. Všemi těmito postupy lze srovnávat kvalitu betonu, ovšem je třeba přihlédnout k vlastnímu charakteru měření, neboť každou uvedenou metodou je měřena nepatrně jiná vlastnost a snadno tak může dojít k desinterpretaci výsledků. Uvedené zkoušky propustnosti byly doplněny dalšími běžnými zkouškami mechanických vlastností. Na daném množství vzorků tak vznikl poměrně rozsáhlý soubor dat. Při hodnocení povrchových vrstev betonu hraje významnou roli jeho povrchová vlhkost a její měření je důležité provést před každou zkouškou propustnosti. Pro měření povrchové vlhkosti byl použit kapacitní vlhkoměr Kakaso, jímž bylo provedeno měření vždy před měřením vzduchové, resp. vodní propustnosti.
Metoda TPT (Torrent Permeability Tester)
Následně byl na prvním zkušebním místem stanoven součinitel vzduchové propustnosti kT metodou TPT (Torrent Permeability Tester) švýcarské firmy Proceq. Zařízení se skládá z dvoukomorové vakuové buňky a regulátoru tlaku, který koriguje proudění vzduchu do vnitřní komory, a z vakuového čerpadla. Třída kvality krycí vrstvy betonu z hlediska trvanlivosti se určí z tabulky deklarované výrobcem.
Metoda ISAT (Initial Surface Absorption Test)
Po této zkoušce bylo stejné zkušební místo podrobeno zkoušce ISAT (Initial Surface Absorption). Toto italské zařízení stanovující propustnost betonu tlakovou vodu je specifikováno britskou normou BS 1881/208. Metoda spočívá v měření množství tlakové vody (0,2 bar) vtékající do betonu přes akrylátovou komůrkou. Po naplnění komůrky vodou je přívod vody z nálevky uzavřen a probíhá měření pohybu vody po 10, 30 a 60 min. Počet dílků na měřítku po prvních pět sekundách měření určuje interval měření a tím i v podstatě třídu kvality povrchu betonu.
Metoda GWT (Germanns Water Permeability Test)
Na druhém zkušebním místě byl po změření povrchové vlhkosti a součinitele vzduchové propustnosti kT metodou TPT změřen součinitel propustnosti tlakovou vodou k1 metodou GWT (Germanns Water Permeability Test). Toto dánské zařízení firmy Germann Instruments se skládá z tlakové komůrky připevněné pomocí svorek, těsnění a silikonu na zkušební místo. Po naplnění komůrky vodou měříme čas a množství tlakové vody (0,2 bar) vsáknuté do povrchu betonu pomocí mikrometrického šroubu, který nahrazuje objem vody vsáknuté do betonu. Německá norma DIN 1045 považuje za trvanlivé ty betony, které mají součinitel propustnosti k1 < 1,0.10-16 m².
Vysokotlaký Permeametr
K experimentálnímu stanovení hydraulické vodivosti byla použita metoda založená na přímém využití definičního vztahu. Měření bylo prováděno na zařízení vyrobeném firmou CNE Technology. Design tohoto zařízení vychází z práce [2]. Hlavní součástí je ocelová Hasslerova komora. V ní je umístěn válcový vzorek (vývrt) o průměru 1,5‘‘ a délce 50 mm. Vzorek musí být před vlastním měřením nasycen kapalinou, v tomto případě vodou. Během měření pak protéká vzorkem ve směru podélné osy voda jako „vedená“ kapalina. Aby byl zajištěn její jednosměrný tok vzorkem a aby bylo zabráněno obtékání vzorku, je vzorek utěsněn rukávem z nitridového kaučuku; potřebný těsnící tlak vně rukávu je zajištěn pomocí tlakové lahve s dusíkem (plná láhev 20 MPa) a prostřednictvím zásobníku tlaku a destilované vody je tlak přiveden do těsnícího prostoru Hasslerovy komory. Konstantní nastavený průtok kapaliny transportované vzorkem je zajišťován chromatografickým čerpadlem, schopným poskytnout kapalině tlak až 40 MPa.
Měření je prováděno tak, že se nastaví požadovaný průtok kapaliny a měří se tlak (resp. tlakový spád) potřebný k jeho dosažení. Směrnicí této závislosti je právě hydraulická vodivost. Více měřených bodů závislosti samozřejmě poskytuje lepší výsledek. Vycházíme z předpokladu, že ve vzorku platí Darcyho zákon a závislost průtoku na tlaku prochází počátkem. Obdobná metoda pro stanovení hydraulické vodivosti stavebních materiálů není v Evropě standardizována, známa je pouze americká ženijní norma [3].
Experimentální Program
Veškerá data pocházejí z analýzy vzorků o stáří 90 dnů. Mladé betony jsou typické svojí větší vlhkostí, která jistě ovlivní každé měření, proto byla kapacitním vlhkoměrem změřena a zohledněna při určování součinitele propustnosti kT. Pro účely experimentálních měření byly na vyrobeny čtyři betonové bloky (s označením 6, 12, 18 a 22) bez povrchové úpravy o rozměrech 690 x 400 x 150 mm, které byly postupně podrobeny šesti zkušebním metodám. Pro experimentální program byly navrženy čtyři betonové směsi (Tab. 1), které se svým složením blíží běžně používaným recepturám pohledových betonů. Při jejich návrhu byl kladen důraz zejména na konzistenci čerstvé směsi, která byla laděna tak, aby výsledné směsi vykazovaly sednutí okolo 140 mm. Zpracovatelnost u pohledových betonů je jeden ze základních předpokladů pro jejich úspěšnou výrobu, neboť defekty vzniklé nedokonalým hutněním snižují estetickou hodnotu prvku, ale navíc, v souvislosti s tématem tohoto příspěvku, každá dutinka či kaverna tvoří přístupovou cestu pro pronikání agresivních látek. Výroba a následné měření probíhalo ve spolupráci Ústavu stavebního zkušebnictví Fakulty stavební VUT v Brně, Experimentálního centra a Katedry materiálového inženýrství a chemie Fakulty stavební ČVUT v Praze.
Vzhledem k tomu, že hydraulická vodivost uvedených směsí byla nízká, byl experiment na hranici použitelnosti metody vysokotlakého permeametru. Tlakový spád potřebný pro navození ustáleného toku kapaliny vzorkem se i při minimálním nastavitelném průtoku (0,02 ml/min) blížil maximálnímu těsnícímu tlaku. Ten dosahoval hodnoty 15 MPa, při použití vyššího těsnícího tlaku docházelo k praskání vzorků kvůli překročení jejich pevnosti v příčném tahu. Proto nebyla bohužel změřena závislost průtoku na tlakovém spádu, ale měření bylo prováděno tzv. jednobodově.
Hodnocení Existujících Konstrukcí
Hodnocení stavu betonových konstrukcí je oblast, která je velice důležitá a aktuální. Navíc lze očekávat, že význam tohoto oboru ještě více poroste s ohledem na historii betonového stavitelství. V tomto komplexním příspěvku jsou přesně a detailně popsány metody standardně používané při stavebním průzkumu pro posouzení stavu železobetonových konstrukcí. Hlavním cílem je však představení všeobecně známé nedestruktivní ultrazvukové metody, jakožto neinvazivního postupu pro získání kvalifikovaného odhadu u specifického typu konstrukcí. Tato skutečnost je velice názorně deklarována na reálném případu významné technické památky. Vysoká kvalita tohoto příspěvku odráží dlouhodobé praktické zkušenosti autorů. Při hodnocení existujících železobetonových konstrukcí památek je vždy nutné ověřit vlastnosti betonu a rozmístění výztuže. Příspěvek se zabývá zkoušením betonu pomocí nedestruktivních metod - zejména tvrdoměrné a ultrazvukové.
Specifický Přístup k Hodnocení
Hodnocení existujících konstrukcí objektů zasluhujících památkovou ochranu nebo uměleckých děl ze železobetonu vyžaduje specifický přístup. Jedná se v převážné většině o stavební objekty z počátků betonového stavitelství či meziválečného období, ale v poslední době vystupuje do popředí snaha chránit i objekty výrazně mladší, z období 60. až 70. let 20. století. Značná část zejména průmyslových objektů však byla postavena ryze účelově, úsporně, s omezenou životností. V průběhu doby se rovněž změnily požadavky na kvalitu a trvanlivost materiálů nosných konstrukcí. Při hodnocení starších železobetonových konstrukcí je tedy nezbytné ověřit jejich spolehlivost nejen na základě prohlídky, ale i na základě zkoušek.
Pro zjištění pevnosti v tlaku a dalších vlastností betonu je sice metoda jádrových vývrtů referenční, avšak hodnocení historicky či umělecky cenných konstrukcí vyžaduje šetrnější zkoušení.
Postup Ověřování Spolehlivosti
Při ověřování spolehlivosti existujících konstrukcí a pro navrhování jejich obnov se postupuje podle zásad ČSN EN 1990 a dalších platných norem. Jelikož některé zásady a údaje zejména pro staré konstrukce v těchto normách chybí, využívá se pro jejich hodnocení norem ČSN ISO 13822 Zásady navrhování konstrukcí - Hodnocení existujících konstrukcí [2] a ČSN 73 0038 Hodnocení a ověřování existujících konstrukcí - Doplňující ustanovení [3]. Podobně se konstrukce zhodnotí i z hlediska provozuschopnosti. Pokud jedna nebo více podmínek nejsou splněny, pak není možné hodnocení na základě dřívější uspokojivé způsobilosti použít. V tom případě je nutné prokázat vlastnosti materiálů a konstrukcí dle současně platných norem pro navrhování betonových konstrukcí, tzv. Eurokódů.
Na základě našich zkušeností však lze alespoň minimální ověření vlastností železobetonové konstrukce doporučit v každém případě, i když jsou všechny podmínky splněny. Jen málo laiků si totiž uvědomuje, že např. betony vyráběné určitou technologií před 1. světovou válkou odhadem v 95 % případů nevyhovují dnešním byť minimálním požadavkům na beton pro nosné konstrukce [1]. Situace u betonů meziválečných je jen o málo lepší. Vždyť ještě ve 30. letech 20. století byly nosné železobetonové konstrukce jako desky a průvlaky běžně vyráběny z betonu tříd d, e (ČSN 1090-1931), které odpovídají dnešnímu značení C8/10, C10/13,5. U betonu nižších pevnostních tříd navíc časem dochází k degradaci a pevnost postupně ještě klesá, takže u starých konstrukcí nejsou žádnou výjimkou pevnostní třídy C6/7,5, C4/5 a dokonce C3/3,5, pro něž v současné době není ekvivalent v normě ČSN EN 206. Často uváděný laický názor „konstrukce tu stála 100 let, a tudíž zde bude stát klidně dalších 100 let“ je založen na absolutní neznalosti dané problematiky.
Metody Zkoušení Betonu v Konstrukci
Metody určené pro zkoušení betonu v konstrukci jsou v podstatě obsaženy ve čtyřech částech normy ČSN EN 12504. Z uvedených metod je beze sporu nejpřesnější metoda jádrových vývrtů, která ovšem představuje určitý destruktivní zásah do konstrukce. Minimální průměr jádrových vývrtů z betonu je 50 mm, z důvodu velikosti kameniva však převažují odběry vývrtů o průměru 100 mm [4]. Zvláště u památkově chráněných objektů není takový zásah žádoucí, navíc pro objektivní zhodnocení stavu konstrukce by bylo zapotřebí odebrat značné množství vzorků. Proto je ideální nejprve beton konstrukce na velkém počtu zkušebních míst vyzkoušet nedestruktivně, a teprve po jejich vyhodnocení odebrat potřebné (minimální) množství vývrtů pro upřesnění nedestruktivních zkoušek. Daný postup odpovídá normě ČSN 73 2011 [5], jenž byla v roce 2012 harmonizována s evropskými předpisy a pro zkoušení památkově chráněných a starších konstrukcí se hodí lépe než evropská norma ČSN EN 13791 [6] (určena spíše pro relativně nové betonové konstrukce).
Tvrdoměrné Metody
Tvrdoměrné metody patřily a stále ještě patří k nejpoužívanějším nedestruktivním metodám ve stavebnictví. Oblíbenost metody spočívá v poměrně jednoduchém postupu, podle něhož je možné na základě zjištěného ukazatele tvrdosti stanovit hodnotu krychelné pevnosti v tlaku betonu. Zkušební místa ovšem musíme zbavit zkarbonatované vrstvy betonu, která je obvykle výrazně tvrdší, a vybrousit je tak, aby byla jasně patrná struktura betonu [7]. Broušení zkušební plochy je samo o sobě výrazným zásahem do vzhledu konstrukce.
Ultrazvuková Metoda
U masivní konstrukce může být beton podélně vrstevnatý, což znamená, že vlastnosti betonu v jádře průřezu jsou jiné (často horší), než je tomu u povrchové vrstvy. Zvláštním případem je obetonování původního profilu novou vrstvou betonu, např. při statickém zajištění konstrukce v minulosti (záznamy o tom často neexistují). Vztahy mezi rychlostí šíření impulsu a pevností v tlaku se tedy mohou lišit podle konkrétního složení betonu. Pro neznámý beton je odhad pevnosti pouze na základě rychlosti šíření impulsu problematický. Čím je přitom pevnost betonu vyšší, tím je vzájemný vztah pevnosti a rychlosti šíření UZ impulsu méně přesný. Přesto lze pevnost v tlaku z rychlosti šíření ultrazvuku stanovit, zejména v rozsahu pevností v tlaku od 5 MPa do 30 MPa - viz Obrázek 1 [8]. Ultrazvuková metoda má proti tvrdoměrům několik výhod. Zejména není nutné brousit povrch na strukturu betonu a dále zjišťujeme vlastnosti betonu v celé tloušťce. Podmínkou je ovšem dobrá přístupnost dvou protilehlých povrchů zkoušeného prvku.
Příklad Využití Ultrazvukové Metody
Využití ultrazvukové metody pro stanovení pevnosti v tlaku betonu historické konstrukce si ukážeme na příkladu starého továrního objektu, postaveného v roce 1915. Účelem průzkumu bylo zjistit skutečný stav nosné konstrukce z hlediska budoucího využití, přičemž ve hře bylo i prohlášení objektu památkou. Zatímco vnější zdi jsou zděné z cihel, vnitřní nosná konstrukce je železobetonová, tvořená podélnou řadou sloupů spojených podélným průvlakem s náběhy. Z něho vybíhají příčná žebra rovněž s náběhy, mezi nimiž jdou železobetonové desky - viz Obrázek 2. Nosná konstrukce na první pohled zaujme štíhlostí tvarů - jedná se o typickou konstrukci z tohoto období, která byla navržena s maximální úsporností a bez přílišných rezerv v únosnosti. Ve 3. NP je jejich profil ještě výrazně zeštíhlen. Zatímco ve stropní konstrukci byly výrazné trhliny, stav sloupů se na první pohled nezdál nikterak špatný. Ze zkušeností s podobnými konstrukcemi však víme, že beton před 100 lety obvykle nebyl příliš kvalitní - jak z hlediska použitého tmelu, tak zejména z hlediska použitého kameniva. Většinou se jednalo o neprané těžené kamenivo s nepravidelnou frakcí a nepříznivým tvarovým indexem zrn. Výsledky nedestruktivních měření byly vyhodnoceny na základě směrného kalibračního vztahu, uvedeného na Obrázku 1.
tags: #srovnani #venkovniho #betonu #pro #italskou #lepenku