Slovo špric pochází z němčiny a je odvozené od původního spritzen, což znamená stříkat. Jedná se o řídkou vrstvu nejčastěji z cementu, písku a vody, která se stříká na stěny. Používá se jako podkladní vrstva pro lepší přilnavost omítky.
Špric je vlastně podkladní vrstva omítky, sloužící pro zdrsnění povrchu zdiva a zlepšení přilnavosti omítky. Ve výsledku sice uvidíte jen štuk, jemnou fasádní omítku nebo jiné pohledové materiály, ty by ale bez kvalitního podkladu nedržely.
Druhy omítek a jejich funkce
Omítky jsou zpravidla vícevrstvé, aby splňovaly přísné požadavky z hlediska funkčnosti i vzhledu. Nejtlustší vrstvu, která si poradí i s velkými nerovnostmi, tvoří jádrová omítka. Kromě srovnání plochy zajistí také dostatečnou pevnost a odolnost povrchu. Platí, že čím silnější vrstvu omítky budete nanášet, tím větší zrno by měla mít. Na výběr máte ze 3 základních hrubostí (velikostí zrna) - 1 mm, 2 mm a 4 mm. Všechny jádrové omítky jsou určené pro nanášení v silnější vrstvě a pro vyrovnání i zpevnění podkladu.
Typy jádrových omítek:
- Vápenocementová omítka: Pojivo obsahuje cement a vápenný hydrát. Díky cementu je omítka dobře zpracovatelná a odolná. Má charakteristickou šedou barvu a obvykle se nepoužívá jako finální vrstva.
- Vápenná omítka: Protože neobsahuje cement, je po zaschnutí bílá. Zpravidla se používá jen pro vnitřní použití - je méně odolná a pevná. V exteriéru se často používá i při rekonstrukcích historických objektů, protože představuje tradiční stavební materiál. Vzhledem k jejím vlastnostem bývá její tloušťka menší (do 20 mm). Výhodou vápenných omítek je dobrá paropropustnost.
- Tepelně-izolační omítka: Používá se pro zlepšení tepelné izolace vnitřních i venkovních ploch. Tyto omítky obsahují speciální hydraulické pojivo a izolační materiál (perlit nebo granulovaný polystyren). Obsahuje dolomitické vzdušné vápno a organické lehčící přísady. Dokáže posilovat tepelně-izolační vlastnosti zdiva, má vysokou vydatnost a je dobře zpracovatelná. Vyniká silnou paropropustností, díky čemuž dokáže přirozeně regulovat vnitřní mikroklima.
- Sanační omítka: Používá se pro omítání vlhkého nebo poškozeného zdiva, zejména při rekonstrukcích starých budov. Její pojivo obsahuje přísady, které způsobují větší pórovitost hmoty. Díky tomu vyniká nadstandardní paropropustností. Navíc dokáže zachycovat soli a zabraňovat tak vzniku silných výkvětů.
Příprava cementového špricu
Různé, předem namíchané pytlované směsi jsou běžně k dostání v obchodech a stačí je smíchat s doporučeným množstvím vody. Cementový špric si ale můžete vyrobit i sami.
Složení a poměr:
Pro namíchání cementového špricu budete potřebovat vodu, cement a písek. Množství cementu by mělo být v každém případě větší než u jádrové omítky, aby byla zajištěna dostatečná pevnost celého souvrství. Poměr surovin pro cementový špric je 3 díly písku na jeden díl cementu (3:1). Množství vody zvolte takové, abyste získali řídkou kaši. Pro lepší zpracovatelnost můžete přidat trochu hašeného vápna.
Čtěte také: Jak na pevný a hladký povrch se sádrou
Míchání:
Pro přípravu špricu je nejvhodnější stavební míchačka, do které nalijete vodu, přidáte cement a postupně přidáváte písek. Směs důkladně několik minut promíchejte, dokud nevznikne řídká kaše bez nežádoucích hrudek, která bude stékat po zednické lžíci. Nakonec doředíte do potřebné konzistence. Při vlastní práci ji neustále promíchávejte, jinak budou zrnka písku klesat ke dnu a dojde k jejímu rozmísení.
Příklad míchání svépomocí:
- Do kolečka nebo míchačky dejte 10 litrů vody.
- Poté přidejte jeden díl cementu (což je asi jedna lopata) třídy C16/20 a důkladně míchejte.
- Když vznikne směs, která by se dala přirovnat k mléku, začněte přidávat písek o zrnitosti 0-4 mm.
- Podle výsledné konzistence přidejte vodu, nebo naopak cement s pískem. Ideální konzistence je ani příliš vodová, ani příliš maltová.
- Pokud směs mícháte v míchačce, zabere to asi 3 minuty. Správnou konzistenci poznáte tak, že směs začíná sama vytékat z míchačky ven.
Kolik přesně budete potřebovat vody, je těžké odhadnout, vždy záleží na tom, jak vlhký je písek. Jeho vlhkost záleží třeba i na počasí.
Aplikace špricu
Příprava podkladu:
Příprava podkladu je jedním z nejdůležitějších úkolů při omítání. Stěna musí být suchá, čistá, bez prachu a trhlin. V případě rekonstrukcí odstraňte zbytky starých omítek, solí nebo jiných nečistot. Vše odstraňte smetákem či kartáčem a prohlubně vyhlaďte stěrkovou hmotou. Pokud je stěna čerstvě vyzděna, musíte ji nechat chvíli vyschnout.
HASSAN ŠPRIC nanesen celoplošně! Ideálně na stěny vyzděné na hlíně, protože takový špric lépe přilne k podkladu.
Čtěte také: Proč je špric na cihly nezbytný?
Nanášení špricu:
K vlastnímu špricování můžete použít zednickou naběračku nebo lžíci a směs nabírat přímo z kolečka. Nanášení se provádí ručně nebo strojní omítačkou. Hlavně nahazujte rychle, protože řídká směs po lžíci stéká. Stěna by měla být rovnoměrně našpricovaná, ideálně v tenké vrstvě v tloušťce max. do hloubky cca 20 mm. Správně provedený špric slouží pouze pro zdrsnění povrchu. Není nutné ho upravovat, jen zdrsnit povrch. Doporučená tloušťka špricu v jedné vrstvě je kolem 5 mm. Stěna by měla být rovnoměrně našpricovaná, ideálně v tloušťce asi 2-5 mm, ale bez hrbolů, které by vám později komplikovaly práci při nahazování jádra. Špric naneste křížově nebo terčovitě, tak, aby pokryl cca 50 % sanovaného povrchu.
Doba zrání:
Po nanesení nechte špric několik dní vyschnout a vyzrát a teprve poté můžete začít aplikovat jádrovou omítku. Obecně platí, že 1 mm vrstva omítky potřebuje zrát jeden den. Nezapomeňte, že kromě stavebních hmot budete potřebovat i pořádné zednické vybavení.
Technické údaje HASSAN ŠPRIC (příklad)
Následující tabulka uvádí technické specifikace pro konkrétní typ špricu, který je vhodný pro prostřik a snadnou aplikaci.
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Aplikační teplota | +5 °C až do +30 °C |
| Barva | nestandardní šedá |
| Doba zpracovatelnosti | 60 minut (+20 °C) |
| Hmotnost sypná | 1350 ± 50 kg/m³ |
| Měrná spotřeba | 0,8-1,0 kg/m²/mm (při pokrytí 50 %) |
| Měrná spotřeba záměsové vody | 4-5 l / 25 kg |
| Penetrace po zkoušce absorbce | < 5 mm |
| Pevnost v tlaku | CSII |
| Pórovitost | min. propustnost pro vodní páry |
K přípravě malty se použije běžná pitná voda, případně míchačkou samospádovou. Z portlandského cementu, z kameniva s max. zrnitostí. Po omítnutí celé plochy omítníky vyjměte a přidejte maltu do míst, kde se vytvořily rýhy.
Doporučený postup omítání
- Příprava podkladu: Než se pustíte do omítání, podklad si nachystejte. Dokonale zbaven staré omítky, veškerých nečistot a prachu. V případě rekonstrukcí odstraňte zbytky starých omítek, solí nebo jiných nečistot. Případně reprofilovat sanační opravnou hmotou VODOTĚS.
- Nanášení špricu: Jádrové omítky nanášejte na navlhčený podklad. Zdivo proto nejprve pokropte vodou. Ve většině případů je potřeba nanést i „špric“ neboli podhoz - řídký nástřik ze směsi cementu a písku.
- Použití omítníků: Zejména při omítání křivých stěn doporučujeme používat omítníky. Standardně jde o dřevěné či kovové profily, které připevníte na stěnu a srovnáte pomocí vodováhy.
- Nahazování jádrové omítky: Připravte si jádrovou omítku a začněte ji postupně nahazovat zednickou lžící na stěnu. Ihned po nahození ji postupně strhávejte latí - díky omítníkům bude rovnoměrně nanesená po celé ploše. Naneste rovnoměrnou tloušťku omítky na stěnu. Pro správnou funkci omítky je nutné dosáhnout patřičné tloušťky okolo 1,5 cm. Stěnu vždy omítejte od spodu nahoru.
- Vyrovnání a vyztužení: Po omítnutí celé plochy omítníky vyjměte a přidejte maltu do míst, kde se vytvořily rýhy. Dále si vytipujte místa, kde by omítka mohla praskat. Tyto místa je dobré vyztužit výztužnou sítí.
- Doba zrání: Než se pustíte do štukování nebo nanášení fasádní omítky, budete si muset po omítání pár týdnů počkat. Jádrové omítky musí pořádně vyschnout a vyzrát. Doba zrání závisí na okolní teplotě i vzdušné vlhkosti. Obecně platí, že 1mm vrstva omítky potřebuje zrát den. Při běžné tloušťce 20 mm proto počítejte s dobou zrání minimálně 20 dnů.
V místech, kde vzhled hotové omítky nehraje zásadní roli, může být jádrová omítka současně finální vrstvou zdiva. Nejčastěji se k takovému řešení přistupuje při omítání garáží, kůlen, sklepů či skladových prostorů. Podklad vyrovnáte, ale viditelná hrubá struktura s vystouplými zrnky písku zůstane vidět. Prostor pak můžete jednoduše vymalovat třeba vápnem. Štuky a jemné omítky nemusíte na hrubou omítku nanášet ani v místech, kde plánujete lepit obklady. Jako podklad jim stačí dobře vyrovnaná a zpevněná plocha jádrové omítky.
Čtěte také: Typy cihel pro stavbu krbu
Štukovou omítku nanášíme na navlhčenou jádrovou omítku. Natahuje se v tenké vrstvě pomocí ocelového hladítka, na které naberete dvě lžíce omítky. Poté nechte omítku zavadnout až na 40 minut. Další fází je uhlazení, které provedete pěnovým či molitanovým hladítkem mírně namočeným ve vodě. Vedle štukových omítek je v sortimentu celá řada stěrek, které mohou představovat finální povrch. Jsou zde například omítky silikátové, akrylátové i dekorativní. Vnitřní omítky představují zcela samostatnou dimenzi možností, které do interiéru můžete přinést. Namátkou lze použít plastické stěrky pro vytvoření reliéfu, nebo tzv. benátský štuk, který připomíná mramor.
tags: #co #je #spric #pod #venkovni #omitku