Vápno, jako malířský materiál, používá lidstvo už několik tisíc let. Tyto historické materiály vyžadují přizpůsobení aplikačních technik a důsledné dodržování technologické kázně. Vápno je přírodní stavební materiál, který se vysokou měrou snáší takřka se všemi druhy minerálních podkladů. Již před mnoha tisíci lety používal člověk základní přírodní materiál - vápno - na stavby jako omítku nebo pro nástěnné malby.
Vápno je ve stavebnictví tradiční nátěrový materiál, který měl kromě výhod i řadu nepříznivých vlastností. Vápno ovšem nemá jen silné stránky. Zaprvé je manipulace dost obtížná a náročná na čas. Za druhé má tradiční vápenný nátěr se svou malou pevností a nízkou odolností proti povětrnostním vlivům zpravidla jen omezenou životnost. Při zvýšené vlhkosti nebo zatížení solemi často nelze stabilitu běžného vápenného nátěru zajistit.
Vývoj a moderní vápenné nátěry
Úspěšný vývoj dispergovaného vápenného hydrátu, při kterém se výrazně zvýší měrný povrch a tudíž i chemicko-fyzikální aktivita dispergovaného vápna, tyto nevýhody překonává. Vývoj dispergovaného vápenného hydrátu představuje milník ve využití vápna jako pojiva. Dispergováním rozumíme rozmělnění částeček vápna v důsledku rotace ozubeného kotouče v suspenzi vápenného hydrátu. Četné řady testů dokazují, že dispergovaný vápenný hydrát má zřetelně lepší fyzikálně-mechanické vlastnosti než tradiční vápenné nátěry. Tyto testy imitují povětrnostní vlivy.
Firma Paulín S.p.A. vyvinula speciálně pro obnovu a rekonstrukce fasád historických objektů fasádní nátěry, které v sobě skloubily vynikající vlastnosti vápna s nejmodernější výrobní technologií a současným výzkumem. Výsledkem jsou vápenné produkty, které díky dokonalé rovnováze přírodního vápna a citlivě dávkovaných komponent vytváří specifickou krystalickou strukturu s výbornou vazností a nízkým povrchovým napětím. Investoři, restaurátoři i malíři tak získávají jedinečné produkty v oblasti vápenných technik. Pojivem je suspenze krystalů hydroxidu vápenatého v jeho vodném roztoku. Nátěry se vytvrzují reakcí hydroxidu se vzdušným oxidem uhličitým za vzniku nerozpustného uhličitanu vápenatého. Tyto produkty nesprašují a po zatvrdnutí jsou omyvatelné, i když zůstávají zcela prodyšné.
Dosud se daly vápenné barvy nanášet výhradně malířskou štětkou. V důsledku nízké pojivé schopnosti tradičního vápna se dosud dalo realizovat jen omezené barevné spektrum. To je teď díky dispergovanému vápennému hydrátu překonáno. Patentovaným výrobním postupem, při kterém se pojivo - vzdušné vápno - odpovídajícím způsobem aktivuje, získává náš výrobek vynikající pojivé schopnosti.
Čtěte také: unikátní minerály z Vycpálkova lomu
Aplikační techniky a prevence "sprašování"
Způsoby aplikace vápenné fasádní barvy určují vzhled povrchů. Nejvhodnějším nářadím pro takové zpracování barvy jsou malířské štětky s krátkým vlasem, které usnadní vytvoření žádoucí nestejnoměrné vrstvy nátěru a tím i živost vzhledu stavby. Obecně platí, že se provádí jednonásobný nátěr. Stupeň kryvosti nebo živosti vzhledu se reguluje ředěním barvy.
Při aplikaci vápenné barvy na velkých plochách se dokonalého napojení pracovních záběrů dosáhne jen tak, že pracovníci pracují nad sebou, resp. vedle sebe (na obrázku jsou v patrech nad sebou 4 pracovníci odborné firmy při nátěru Jízdárny Pražského hradu). Tak nedojde k přerušení pracovního cyklu a zabrání se vzniku viditelných horizontálních pásů („patrování“) za podlahami lešení nebo svislých napojení na větších vodorovných plochách. Porušení tohoto pravidla má za následek „patrování“ v úrovni podlah lešení, příp. svislých napojení na větších vodorovných plochách.
Důležité je dodržovat teploty při aplikaci, min. +8 °C, max. +25 °C. Povrch je třeba nejméně dvakrát s odstupem 12-24 hodin rozprašovačem zvlhčit vodou pro dokonalou karbonataci vápenného pojiva. Při nedodržení této zásady dojde k tzv. „spálení, sprahnutí“ tenké vrstvičky vápenné barvy, t.j. nedojde k vytvoření chemické vazby k podkladové omítce a celý systém je pak méně trvanlivý. Dodatečné vlhčení je ostatně nezbytné u všech tenkovrstvých vápenných úprav.
Kvalitní vápenný nátěr po zaschnutí nepouští, nesprašuje, je možné i mírné omývání vodou. Důvodem "sprašování" může být nekvalitní vápno nebo nadměrný přídavek práškové barvy. Jedinou nápravou je zopakování celého nátěrového systému, tedy bílý podnátěr POROKALK P a následně jedenkrát POROKALK v barevném odstínu.
Příprava a zpracování vápenných nátěrů
Samotnému zpracování a ředění vápna při malování předchází výběr vhodné nádoby, do které je třeba napustit dostatečné množství vody. Dostatečné množství vody má zajistit, že výsledná hustota natírací látky bude poněkud řidší. V průběhu natírání je nezbytné látku nepřetržitě promíchávat, čímž se zabrání usazování vápna u dna. Dnes jsou běžně k dostání i vápna, do nichž se přidávají některé látky, jež tento problém alespoň částečně řeší. Přesto nedá většina lidí dopustit na běžné hašené vápno.
Čtěte také: Přečtěte si náš článek o vápenné maltě
Do vápna je možné přidat i rozličné komponenty. Doporučuje se natírat štětcem a vše důkladně roztírat. Jestliže této činnosti člověk nevěnuje dostatek pozornosti, může se stát, že se bude materiál odlupovat. Výsledek práce lze důkladně zhodnotit až po zaschnutí, protože v mokrém stavu vápno v podstatě nekryje. Obyčejně se užívá více nátěrů. Při bílení na nově naštukovanou stěnu se doporučují minimálně tři vrstvy. Důraz by měl být kladen na hustotu. První nátěr by měl být velmi řídký.
Platí, že vápenný nátěr je možné přibarvit jen za pomoci pigmentů odolných vápnu a pouze do světlého odstínu, když s větším množstvím pigmentu dochází k poklesu jakosti nátěru. Pigment není přidáván do vápenného mléka přímo, ale nejdříve je nutné ho pořádně rozpustit a rozmíchat ve vodě. Tónují se výlučně anorganickými pigmenty vysoce odolnými alkalickému prostředí.
Z výše uvedeného je patrné, že vápnem není úplně jednoduché malovat. Je potřeba, aby bylo vápno dobře vyhašené a uleželé. Platí, že čím déle nátěr usychá, tím je to lepší pro výsledek. Vápno má tu vlastnost, že se poměrně rychle vsakuje, takže často dochází v místech spojů konkrétních tahů ke vzniku „kocourů“. Proto se vlhčí místnosti jako sklepy malují snáze než pokoje nebo fasády. K tomu, aby byl povrch bez stop štětky, se někdy ještě přestříká či přetře válečkem, jenž je potažený umělou kožešinou.
Řešení problémů a doporučené postupy
Někdy se do vápna přidává také roztok modré skalice, což se kladně odrazí v tom, že je potom malba tvrdší, bělejší a nepouští. Bílení vápnem se užívá ve vlhčích místnostech i kvůli tomu, že na něm nebují plísně. Protiplísňového účinku nátěru je možné dosáhnout přidáním herylu 80 nebo pentalidonu.
Další z možných receptů tak spočívá v tom, že se hydraulické vápno promíchá s vodou na hustý roztok, v další nádobě se rozmíchá hladká mouka s vodou na hustou kaši. Moučná kaše se zalije horkou vodou, vydatně promíchá a přilije za nepřetržitého míchání do vápna. Tímto způsobem připraveným roztokem již je možné bílit. Hladké mouky je třeba asi půl kilogramu na deset litrů roztoku hydraulického vápna. Zápach po malování pomáhá odstranit nádoba s vodou, jež se nechá stát přes noc v místnosti.
Čtěte také: Suchá vápenná malta v praxi
Jak již bylo zmíněno, vápno na bílení je možné také zakoupit. Jedním z výrobců je třeba společnost KITTFORT Praha, jejíž vápno na bílení je potřeba před použitím a naředěním pořádně promíchat, ideální je k tomu elektrické míchadlo. K zvýšení otěruvzdornosti se přidává asi 0,25 lněné fermeže na 10 litrů vápenné kaše. Výrobce doporučuje provést dva až čtyři tenkovrstvé nátěry s ohledem na nasákavost podkladu a způsob aplikace. Důležité je, aby byl podklad suchý, nosný a čistý bez nějakých mastných skvrn, plísní nebo prachu.
Problém se "sprašováním" a žloutnutím
Při malování zdí v obývacím pokoji starého vlhkého domu došlo k otíratelnosti nátěru i po zaschnutí, přestože vápno bylo hašené více než rok. Po přidání kaše z hladké mouky se na zdi objevily tmavé a světlé šmouhy, matné a lesklé plochy. Kvalitní vápenný nátěr po zaschnutí nepouští a je omyvatelný. Důvodem "sprašování" může být nekvalitní vápno nebo nadměrný přídavek práškové barvy. Kaše z hladké mouky je naprosto nevhodná, ve vlhčím prostředí mohou v takovém nátěru vznikat i plísně. Na trhu jsou dostupné kvalitní vápenné nátěry připravené k použití, např. Barlet - vápenný nátěr a pro probarvení práškové barvy Fronton (vč. doporučeného dávkování).
V případě nátěru s použitím pacoku a běžného nátěru (voda, vápno, syrovátka, křída) se objevují nazloutlá místa a místa, kde se vápno loupe. Důvodem může být nekvalitní vápno, nadměrný přídavek barvy nebo nesprávný poměr roztoků. Před aplikací vrstvy vápna by se stěna měla navlhčit, aby se zamezilo příliš rychlému vsakování a následnému „spálení“ vrstvy.
Doporučené dávkování Frontonu pro barvení
Pro probarvení vápenného nátěru na historickém objektu s použitím práškového barviva Fronton na pětiletou vápennou kaši bez dalších modifikačních přísad. Omítka je nově provedená, bez žádných nátěrů. Cílem je sytější žlutý odstín. Pokud vzorky ukazují vyhovující sytost při dávce 250 ml kaše z Frontonu do 1000 ml bílého vápenného nátěru, je třeba zvážit, že Fronton by se měl do vápenného nátěru přidávat v množství cca 10 % max 15 %. Většinou se používá pro světlá vybarvení. Větší přídavky Frontonu mohou způsobit problémy s horšími vlastnostmi nátěru, například s otěrem.
| Problém | Pravděpodobná příčina | Doporučené řešení |
|---|---|---|
| Sprašování / otěruvzdornost | Nekvalitní vápno, nadměrný přídavek práškové barvy, nedostatečná karbonatace. | Zopakování celého nátěrového systému (bílý podnátěr POROKALK P a POROKALK v odstínu). Dodatečné vlhčení povrchu vodou (2x s odstupem 12-24h). Zvýšení otěruvzdornosti přidáním 0,25 l lněné fermeže na 10 l vápenné kaše. |
| "Patrování" na velkých plochách | Přerušení pracovního cyklu, nesprávná technika aplikace. | Práce nad sebou/vedle sebe na velkých plochách bez přerušení. |
| Šmouhy a nestejnoměrný vzhled | Nevhodné přísady (např. moučná kaše), nedostatečné promíchání, nesprávná technika. | Použití kvalitních vápenných nátěrů připravených k použití. Důkladné promíchání vápna (ideálně elektrickým míchadlem). Aplikace štětkou, důkladné roztírání. |
| Žloutnutí nátěru | Možná reakce s podkladem, nesprávné složení nátěru. | Navlhčení stěny před aplikací vápna pro lepší vsakování. Kontrola poměrů roztoků. |
| Odlupování vápna | Špatně vyhašené a uleželé vápno, nedostatečná pozornost při roztírání. | Použití dobře vyhašeného a uleželého vápna. Důkladné roztírání materiálu. |
| Omezené barevné spektrum / ztráta jakosti nátěru | Velké množství pigmentu, použití pigmentů neodolných vápnu. | Přidávání pigmentů odolných vápnu pouze do světlého odstínu (max. 10-15 % Frontonu). Pigment nejprve rozpustit a rozmíchat ve vodě. |
| Plísně ve vlhkém prostředí | Nevhodné přísady (např. moučná kaše). | Nepoužívat moučnou kaši. Přidání herylu 80 nebo pentalidonu pro protiplísňový účinek. |
tags: #sprahnuti #vapenne #barvy