Českou republiku v několika následujících letech čeká velká změna ohledně nakládání s odpadem, konkrétněji omezení nebo zakázání skládkování odpadu. Jedna z možností, jak elegantně vyřešit tento problém, je spalovat odpad a při tom vyrábět elektřinu a teplo. Další možností energetického využití odpadu je v cementárnách. Je to málo známá varianta využití odpadu.
Proces výroby cementu a využití odpadů
Domy, silnice a ani žádné jiné stavby se neobejdou bez cementu a výroba cementu se neobejde bez emisí oxidu uhličitého. Podle webu Fakta o klimatu vypouštějí české cementárny přibližně 2,7 procenta všech emisí skleníkových plynů v Česku (údaj z roku 2018). Cementářský průmysl snižuje emise tak, že používá coby palivo odpad a chystá se přidávat do cementu vybraný demoliční materiál. Výhledově pak uvažuje například o ukládání oxidu uhličitého pod zem.
Když vytěžíme surovinu v lomu a roztavíme ji v rotační peci, vznikne nám meziprodukt - slínek. Vznikne tak, že materiál zahřejeme na vysokou teplotu a dojde ke slinutí materiálu. Výpal je z pohledu ekologie nejhorší proces, protože se uvolňuje obrovské množství oxidu uhličitého. Slínek pak nameleme na cement, a tím v něm aktivujeme hydraulické vlastnosti. Při mletí můžeme slínek „naředit“ materiály, které uhlíkovou stopu nemají. Například přidáme strusku, popílek, vápenec nebo stavební demoliční odpad. Jsou to materiály, které uhlík vůbec neobsahují, anebo ano, ale byl již vykázán při jiné výrobě - struska třeba při výrobě oceli.
V naší cementárně pro výrobu slínku je používán energeticky nejúspornější suchý proces s kalcinačním pětistupňovým výměníkem. Rozemletá surovinová moučka, skládající se z vápence a z ostatních kysličníků, vstupuje nejprve do protiproudého výměníku, kde při přímém styku suroviny s horkými kouřovými plyny dochází k předávání tepla a také k chemickým reakcím. Předehřátá surovina z výměníku vstupuje do vlastní rotační pece, přičemž její teplota postupně stoupá až po proces slinování při teplotě 1400 - 1500 °C. Tyto vysoké teploty a alkalické prostředí nám umožňují spoluspalování alternativních paliv.
Cementárny pro výrobu cementu potřebují výhřevná paliva, která navíc obsahují uhlík nebo železo. Každá várka odpadu je v laboratoři testována na výhřevnost, jelikož je potřeba vysoce výhřevné palivo. Škodlivé spaliny se vážou do struktury cementu. V cementárnách ovšem není možné energeticky využít všechny druhy odpadu.
Čtěte také: nebezpečné látky při spalování PVC
Alternativní paliva z odpadu
Kromě výroby cementu cementárna také spaluje takzvané alternativní palivo z odpadů, a to jak z komunálního, tak z celé řady různých průmyslových odpadů. Tento typ odpadů je mechanicky upraven drcením, a tak i zhodnocen formou tzv. tuhého alternativního paliva pro cementářskou pec. Důvodem je fakt, že jsou vyráběna z odpadů, které by jinak skončily na skládce, protože se nedají dále využít. Aktuálně vyrábíme tuhé alternativní palivo ze směsi odpadů, kde největší podíl tvoří již vytříděné plasty z třídicích linek. Jsou to tzv. výměty, což je odpad, který nelze jinak využít. Tuhé alternativní palivo musí splňovat přísné kvalitativní požadavky a při použití nesmí mít nepříznivé dopady na emise ovzduší. Alternativní palivo tedy nelze vyrobit ze všech odpadů. K výrobě paliva využíváme spalitelné odpady, které mají definovanou výhřevnost, chemické složení a odpovídají dané specifikaci.
Při výrobě paliva pro cementárnu je vždy nutné odpady zpracovávat tak, aby vznikla homogenní směs, která zajistí stabilní teplotu plamene v rotační peci pro výpal slínku. V našem palivovém mixu uvnitř pece využíváme téměř z 95 procent tuhá alternativní paliva (TAP je mix nadrcených a důkladně promíchaných vysokovýhřevných odpadů, jako jsou pneumatiky, textil, papír, štěpka či plastové výměty). Zbývajících pět procent představuje uhelný prach a plyn.
České a moravské cementárny tuhý komunální odpad (KO) ani jeho složky dosud téměř nevyužívaly. Důvodem byl relativní dostatek odpadu z průmyslových výrob o rovnoměrnější kvalitě energetické i materiálové a také nejasný původu nabízené vytříděné frakce. Za hlavní technologické ukazatele pro ekonomické posuzování jsou považovány výhřevnost a obsah chlóru. Z ekonomického hlediska lze za přínosné pro cementářské provozy považovat palivo se standardní výhřevností nad 17 MJ/kg. Energeticky méně hodnotnou VEF z MBÚ lze zhodnocovat např. vyšším doplňkovým obsahem plastů s nízkým obsahem chlóru. Řešením provozní situace pro spoluspalování VEF je výroba přesně definované směsi odpadů speciálně pro cementárny. Směs musí vykazovat rozmezí vlhkosti, výhřevnosti (doplnění jinými materiály) a kvalitativní parametry a udržovat obsah látek, nepříznivě ovlivňujících kvalitu slínku, v dohodnutých koncentračních mezích.
Kapacita cementárny firmy Cemex je podle seznamu zařízení spoluspalujících odpad zveřejněného ČHMÚ 85 000 tun paliva vyrobeného z odpadů (TAP) za rok. Předpokládáme, že veškeré odpady ke spálení Cemexu dodává jím vlastněná firma EcoWasteEnergy. EcoWasteEnergy měla v roce 2020 od MŽP souhlas k dovozu spalitelného odpadu za účelem „předběžného využití a následného energetického využití“ v zařízení společnosti Cemex. Přestože legislativa platná do konce roku 2020 dovoz odpadů k pálení výslovně zakazovala, výše zmíněný typ povolení nebyl ojedinělý. Od roku 2021 tento zákaz neplatí. Odpad z České republiky ovšem musí podle nové odpadové legislativy při pálení dostat přednost před tím ze zahraničí. Do dnešního dne však není zcela jasné, jak je v praxi dodržování tohoto pravidla kontrolováno a hlavně vymáháno.
Výhody spalování odpadu v cementárnách
Velkým přínosem tohoto způsobu je využití odpadů, namísto uložení odpadů na skládku. Určitým motorem změn systému odpadového hospodářství tak mohou být i cementárny, které umí spálit odpad bezezbytkově. Cementárna tím nahrazuje fosilní paliva jako například černé uhlí. Vyrobené palivo z odpadů má navíc vysoký obsah biomasy a pokud je náhradou za fosilní paliva, tak přispívá ke snižování produkce skleníkových plynů a redukci CO2.
Čtěte také: Použití bílého cementu v praxi
Po vyčerpání možností recyklačních procesů neexistuje v oblasti průmyslových výrob některá další, která by byla svoji ekologickou účinností srovnatelná s cementářskou a přitom neprodukovala žádný odpad. Cementárna je považována za nejlepší zdroj pro využití odpadu z toho důvodu, že v rotační peci je velmi vysoká teplota (> 1400 stupňů). Navíc, v případě cementárny nevzniká při spalování další odpad, vše je zpracováváno v rámci procesu výroby cementu. Popílek se váže do struktury slínku a stává se součástí produktu. Cementárny by přitom dokázaly zvýšit spotřebu odpadu o deset až dvacet procent.
Výroba slínku v cementářské rotační peci je ze své podstaty bezodpadovou technologií. Podmínky spalování v cementářských pecích jsou takové, že je možno spoluspalovat odpady a alternativní paliva v širokém rozsahu složení, původu a vlastností bez rizika pro životní prostředí. Teplota v plameni dosahuje 2100 °C a délka plamene až 15 m. Doba zdržení hořícího paliva v plameni je při běžných rychlostech proudění plynů v rotační peci asi 2-5 sekund při teplotě proudící vzdušiny nad 1200 °C podle velikosti zařízení. Proces je dále charakterizovaný vysokou filtrační schopností souproudně a protiproudně se pohybujících částic, obsahujících kromě CaCO3 i volné CaO. Tyto částice díky intenzivnímu styku s kouřovými plyny jsou schopny zachytit ze spalin veškeré kysele reagující složky, jako jsou SO2, Cl-, F-. Kromě toho hlavně ve stabilizátoru a elektrostatickém odlučovači slouží jako kondenzační jádra, na nichž se účinně zachycují i sloučeniny těkavých kovů, kterými jsou Hg a Tl. Převážná část ostatních kovů se váže do krystalové mřížky slínkových minerálů s účinností více než 95 % tak pevně, že se ani ze zatvrdlého betonu, vyrobeného z takového cementu, neuvolňují a výluhy z betonu splňují požadavky na pitnou vodu. Rychlé zchlazení odpadních plynů ve stabilizátoru a elektroodlučovači pak neumožňuje vznik polychlorovaných dibenzodioxinů a dibenzofuranů de-novo syntézou.
Dopady na životní prostředí a kontrola
Spaliny z kotle mají 230 - 270°C. Nejdříve jsou prudce schlazeny sprchováním vodou (tzv. quenching), aby se zabránilo nežádoucím reakcím. V prvním stupni se využije elektrostatických nebo tkaninových filtrů. Ty odstraní pevné částice (popílek) a částečně i těžké kovy, které na prachu kondenzují. Emisní limit 10 mg/Nm3 vyžaduje odlučivost vyšší než 99 %. Ve druhém stupni se odstraní kyselé anorganické plyny (např. oxid siřičitý) pomocí suché, polosuché nebo mokré metody. Teplota spalin zde dosahuje 60 - 80°C podle použité metody. V dnešní době se nejvíce používá polosuchá metoda čištění spalin. Jako hlavní složka se používá hydroxid vápenatý ve formě jemného prášku. U této metody se nejčastěji používají látky na bázi vápenného hydrátu. Ten se rozmíchá ve vodě a rozprašuje se do proudu horkých spalin.
Kouřové plyny kontinuálně analyzujeme a zjišťují se hodnoty: NOx, SO2, CO, prach a jsou ukládány v počítači. Dvakrát do roka se provádí kompletní měření emisí. Kontrolu dodržování stanovených podmínek provádějí pracovníci ČIŽP, z hlediska odpadového hospodářství se jedná o způsob nakládání s odpady (označování, uložení, zabezpečení proti úniku, evidence apod.), z hlediska ochrany čistoty ovzduší jsou kontrolovány podmínky stanovené ve výše zmíněných rozhodnutích vydaných v souladu s ustanoveními zákona o ovzduší.
Z hlediska vlivu spoluspalování VEF z MBÚ komunálního odpadu na kvalitu ovzduší nevzniká u cementářské rotační pece žádné nebezpečí. V režimu spoluspalování odpadu je legislativou vymezeno ke sledování mnohem více znečišťujících látek, než u provozu pouze se základním palivem, a emisní limity jsou přísnější. Proto ke zhoršení kvality ovzduší vlivem spalování VEF z MBU nemůže v praxi dojít. Z hlediska odpadového je spoluspalování VEF z MBÚ komunálního odpadu bezodpadovou technologií, protože veškeré tuhé zbytky spalovacího procesu (popeloviny) jsou pevně zabudovány do struktury slínkové hmoty, odkud se již žádným mechanismem nemohou uvolnit do životního prostředí.
Čtěte také: Bílý cement: Přehled
Výraznou pomocí v úsilí o využívání vedlejších energetických produktů z mechanicko-biologické úpravy komunálního odpadu, ale i dalších spalitelných odpadů, by bylo jednotné legislativní zařazení odpadů jako paliv s CO2 neutrálním účinkem, obdobně jako je tomu u biomasy. Pokud by stejný materiál skončil ve spalovně či na skládce komunálního odpadu, povolenky na emise skleníkových plynů není nutno nakupovat. Když ale cementárna bude spoluspalovat VEF z MBÚ komunálního odpadu, nebude emitovat podíl emisí skleníkových plynů ze základního fosilního paliva odpovídající ekvivalentní energetické náhradě. Úspora skleníkových plynů společně s materiálovým využitím by byla největším environmentálním příspěvkem k nastavení vhodného systému využití MBÚ.
Případ cementárny Prachovice
Cementárna, o které je řeč, se nachází v malé obci Prachovice na Chrudimsku, v těsném sousedství chráněné krajinné oblasti Železné hory. V obci se nachází jeden z největších vápencových lomů v České republice a těžba vápence a jeho zpracovávání (zvláště výroba cementu) jsou pro obec velmi významné. V roce 2015 převzal provoz cementárny mexický výrobce stavebnin Cemex.
V okolí Prachovic se od roku 2017 šířil silný chemický zápach, který trápil obyvatele okolních obcí, a to v závislosti na směru větru právě od cementárny společnosti Cemex. Řadu let obyvatele obcí v okolí Prachovic obtěžoval chemický zápach připomínající pálený plast nebo pneumatiky. Kauza dostala rozřešení až na začátku roku 2025, kdy byl cementárně po vleklých procesních sporech výrazně snížen limit na vypouštění těkavých organických látek (TOC), které zřejmě zápach způsobovaly.
Od roku 2021 probíhalo opakované řízení o změně integrovaného povolení, v rámci kterého chtěla firma Cemex docílit dvojnásobného navýšení limitu pro emise těkavých organických látek (TOC). Emisní limit pro TOC by podle BREF pro výrobu cementu, vápna a oxidu hořečnatého měl být 10 mg/Nm3 pro rotační pece a 30 mg/Nm3 pro šachtové pece. Cementárna Prachovice měla již v té době emisní limit zvýšený, a to na 40 mg/Nm3, a jeho zvýšení na 80 mg/m3, o které (hned dvakrát) žádala, by tak bylo osminásobkem doporučeného limitu v uvedeném dokumentu. Je to poměrně hodně i ve srovnání s jinými evropskými cementárnami, které se obvykle vejdou do limitu 40 mg/m3, nebo ve srovnání s jinými českými cementárnami, u kterých lze z veřejně dostupných zdrojů dohledat, že a jakou emisní výjimku mají povolenu.
V červenci 2022 vydalo MŽP rozhodnutí o možné podjatosti pardubického krajského úřadu a rozhodování o zvýšení emisního limitu pro cementárnu bylo předána Krajskému úřadu Kraje Vysočina. Ministerstvo podjatost posuzovalo na podnět Spolku Herout Heřmanův Městec, který se aktivně a dlouhodobě zasazoval za nápravu problému. Možná podjatost krajského úřadu a jejího ředitele podle MŽP spočívá v tom, že cementárna, spoluspalující odpady, je klíčovou součástí krajského plánu odpadového hospodářství, v rámci kterého chce Pardubický kraj podporovat další spalování odpadů. Krajský úřad následně na začátku roku 2022 rozhodl (a ministerstvo v květnu 2023 jeho rozhodnutí potvrdilo), že řízení o navýšení limitu zastavuje. Cementárna je podle mínění krajského úřadu schopna plnit stávající limit a žádost o jeho dvojnásobné navýšení je tak bezpředmětná.
Krajský úřad Pardubického kraje však rovněž cementárně v rámci zavádění nápravných opatření povolil neomezené vypouštění škodlivin až do konce roku 2023, což je v situaci, kterou popisujeme výše, zcela bezprecedentní. Kauza dostala rozřešení až na začátku roku 2025, kdy byl cementárně po vleklých procesních sporech snížen limit na vypouštění těkavých organických látek (TOC) až na 10 mg/m3. Cementárna na konci roku 2024 o snížení limitu sama požádala, žádost se však původně týkala snížení na 20 mg/m3.
Na základě stížností místních obyvatel na zápach prováděla Česká inspekce životního prostředí kontroly v areálu cementárny už v roce 2016 a 2018. V červenci 2020 inspekci zkontaktovali dokonce s podezřením na havárii v cementárně, protože k silnému zápachu se přidalo také pálení očí a sliznic nosu a úst. ČIŽP hlášení havárie zaevidovala „jako podnět, který v rámci své kompetence prošetříme dle kontrolního řádu a pravomocí ČIŽP na úseku ochrany životního prostředí“. Další kontrola proběhla v červenci 2020. Inspekce si na jejím základě od provozu cementárny vyžádala detailní schéma všech výduchů z rotační pece a jejich provozní evidenci a funkci stabilizátorů. ČIŽP následně příkazem z 24. srpna rozhodla o nápravném opatření, které mělo do konce října 2020 podle slov hejtmana Martina Netolického (ČSSD) z dopisu místním „umožnit objektivnější a přesnější sledování procesů v zařízení a tím pomoci identifikovat potenciální zdroje zápachu a přispět k odstranění opakovaných podnětů z okolí Prachovic“. Zápach byl cítit i nadále, proto obyvatelé v listopadu 2020 oslovili MŽP, které jim sdělilo, že opatření bude inspekce v první polovině měsíce teprve vyhodnocovat. ČIŽP si následně na vyhodnocení vyžádala další dva týdny s tím, že v prvním prosincovém týdnu budou inspektoři místní kontaktovat. V první půlce prosince 2020 se místní na MŽP obrátili sami. Dozvěděli se, že nápravné opatření problém vyřešilo, a to s platností od 1. prosince. V areálu cementárny proběhlo během roku 2021 několik dalších kontrol, a to v lednu a únoru, v dubnu až květnu a v říjnu až prosinci, jejich výsledkem však podle našich informací nebyly žádné kroky, které by vedly k nápravě problému se zápachem. Třešničkou na dortu bylo absurdní řešení stížnosti na nečinnost Oblastního inspektorátu ČIŽP Hradec Králové. Stížnost místní adresovali na MŽP.
Cementárna v Prachovicích je velmi významným znečišťovatelem svého okolí potenciálně nebezpečnými chemickými látkami. Především to platí o emisích rakovinotvorného benzenu, kterého v roce 2021 vypustila téměř 8 tun (jak vyplývá z dat v Integrovaném registru znečišťování (IRZ), kam mají průmyslové provozy povinnost informace o vypouštění znečišťujících látek za každý rok hlásit). Cementárna se tak zároveň stala „skokanem roku“, za předešlé roky totiž emise benzenu do systému nehlásila vůbec.
Cementárny a oběhové hospodářství
Budoucnost EU však spočívá v oběhovém hospodářství, které je založené na lepším využívání stále ubývajících zdrojů, a to jak domácnostmi, tak výrobními a průmyslovými podniky. Výrobky, které přestanou fungovat, by podle tohoto principu neměly skončit na skládce. Smyslem je využívat suroviny, výrobky, odpady i energii tak, aby toho, zjednodušeně řečeno, co nejméně přišlo nazmar.
Jak se má správně zacházet s komunálním odpadem? První možností je odpad zbytečně nevyprodukovat. Při vytvoření odpadu se recykluje ten odpad, který lze recyklovat. Teprve až potom se nerecyklovatelný odpad odveze do spalovny, kde se spálením vyprodukuje teplo a elektřina, které se vrací zpátky do domácností. Ze strusky a popela se vyseparují kovy, které se opět recyklují. Teprve až teď lze dále nezpracovatelný odpad odvést na skládku. Z energetického pohledu se šetří touto metodou fosilní paliva, kterých je na Zemi omezené množství.
Skládkování, které je levnější než jakákoliv separace, nám konkuruje. Nedokážeme spálit všechno jako ZEVO, lidově spalovna odpadu, musíme si stále hlídat kvalitu paliva. Na rozdíl od spalovny, kde zůstane čtvrtina popela, ale u nás žádný odpad nevzniká. Popílek se váže do struktury slínku a stává se součástí produktu. Hráz Orlické přehrady je stále pevnější. Ukázaly to odběry vzorků z roku 2011. Při jejím betonování se přitom ušetřilo 60 tisíc tun cementu. Nahradil je popílek, který vzniká v elektrárnách při spalování pevných paliv, zejména uhlí. Stavba stará přes půl století je ukázkovým příkladem cirkulární ekonomiky, která dnes patří k prioritám Evropské unie.
Firma Cemex se momentálně snaží o to, aby jí bylo v rámci posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) schváleno další zahloubení lomu v Prachovicích, ze kterého čerpá surovinu (vápenec) pro svou výrobu. Týkat by se to mělo zvláště povrchových, ale i podzemních vod v oblasti. Dokumentace k záměru byla, pod vlivem řady kritických připomínek spolků Arnika a Herout, ale i dalších obcí a subjektů, Ministerstvem životního prostředí již třikrát oznamovateli vrácena k přepracování. Naposledy k tomu došlo v únoru 2024. Poslední verze dokumentace byla zveřejněna v říjnu 2024 a do konce října bylo možné se k ní vyjádřit. Následně bylo k záměru svoláno (v souladu se zákonem) veřejné projednání, které proběhlo prezenční i online formou 3. 12. 2024, a kterého se účastnili jak zástupci Arniky, tak Spolku Herout.
Srovnání s běžnými spalovnami komunálního odpadu
Spaloven komunálních odpadů je v EU cca 460 s průměrnou kapacitou 180 000 tun ročně a zpracovávají tedy zhruba 80 mil tun komunálního odpadu (KO). Energetickým využitím KO produkují téměř 20 milionů tun popela (cca % ze vstupního KO). V EU vyrobí spalovny teplo pro 11 milionů domácností a elektrickou energie pro pohon vlastních strojů a 6 milionů domácností. Jedná se o ekologické využití nebezpečného odpadu (takové jsou ve skutečnosti vlastnosti tohoto odpadu) KO s mimořádně efektivní kogenerační technologií s účinností až 90%. Navíc KO obsahuje více než 70% uhlíku, který nemá fosilní původ a jeho spalování nepřispívá tedy k oteplování planety. Dále lze materiálově využívat separované kovy (Fe, Al, Cu, Pb, Zn) recyklované z popelu separačními magnetickými a elektromagnetickými postupy.
V České republice je tato metoda nakládání s odpadem brána velmi negativně. Obyvatelé často nejsou seznámeni s technologií a spalovnu, nebo-li zařízení pro energetické využití odpadu (ZEVO), nechtějí poblíž svého bydliště. V současné době je v České republice v provozu 31 spaloven nebezpečného odpadu a 3 spalovny komunálního odpadu, v Praze (ZEVO), Brně (SAKO) a v Liberci (Termizo). TERMIZO je vysoce účinný kogenerační zdroj. Za rok energeticky využije průměrně 96 000 tun odpadů. Z těchto odpadů vyrobí teplo pro cca 13 000 domácností (tzn. cca 650 TJ tepla). Tím dokáže nahradit spálení zhruba 30 milionů m3 zemního plynu.
Komunální odpad, který se zpracovává v naší spalovně, obsahuje i látky, které mohou mít nebezpečné vlastnosti. Moderní spalovna zlikviduje tyto nebezpečné složky komunálního odpadu a její technologie je postavena tak, že z původního množství přijatého komunálního odpadu oddělí cca 100 tun toxických kovů ročně. Tyto kovy (As, Cd, Cr, Cu, Hg, Ni, Pb, Zn), se v technologii spalovny převedou na stabilní a nerozpustné formy (kovy, oxidy, hydroxidy, sulfidy) a jsou předány na zabezpečenou skládku nebezpečných odpadů. Po procesu spalování vzniknou zbytkové popeloviny (cca 1/3 váhy spáleného odpadu, tzn. cca 28 000 tun ročně, objemově je to cca 1/10 z původního objemu), které prošly žárem topeniště (až 1100°C). Tyto popeloviny nemají nebezpečné vlastnosti. Popeloviny tedy lze s výhodou využívat dle podmínek vyhlášky 273/2021 Sb. (např. pro výstavbu pozemních komunikací ve stavbě skládky, hrází, skládkových kazet apod.). Z popelovin se ročně vyseparuje cca 1200 tun železného šrotu pro hutě.
Cementárny byly ještě před patnácti lety synonymem znečištění životního prostředí. Přispěla k tomu nová legislativa, která zavedla přísné limity, i snaha o zlepšení vztahu k životnímu prostředí ze strany provozovatelů. V pecích, kde se vyrábí cement, je teplota 2000°C. Celý pecní systém, se stávající z výměníku tepla, rotační pece a chladič slínku, představuje dokonalý systém pro zachycení a bezodpadového zneškodnění škodlivin, vznikajících při spalovacím procesu. Na rozdíl od spalovny, kde zůstane čtvrtina popela, u nás žádný odpad nevzniká. Popílek se váže do struktury slínku a stává se součástí produktu. Cementárna je považována za nejlepší zdroj pro využití odpadu z toho důvodu, že v rotační peci je velmi vysoká teplota (> 1400 stupňů). Navíc, v případě cementárny nevzniká při spalování další odpad, vše je zpracováváno v rámci procesu výroby cementu.
Srovnávací tabulka energetického využití odpadu
| Parametr | Spalovna komunálního odpadu (ZEVO) | Cementárna |
|---|---|---|
| Primární účel | Odstraňování odpadu a výroba energie | Výroba cementu s energetickým využitím odpadu |
| Teplota ve spalovací zóně | Až 1100°C (topeniště) | Až 2100°C (plamen v rotační peci), 1400-1500°C (slinování) |
| Zbytkový odpad | Popeloviny (cca 1/3 hmotnosti, 1/10 objemu) a toxické kovy na skládku | Žádný odpad, popílek se váže do struktury slínku |
| Emisní limity | Přísné, kontinuální měření | Přísné, kontinuální měření, včetně Cl, F, TOC při spoluspalování |
| Využití popelovin | Pro výstavbu komunikací, skládek, separace kovů | Popílek je součástí cementu |
| Náhrada fosilních paliv | Výroba tepla a elektřiny, náhrada zemního plynu | Nahrazuje černé uhlí |
tags: #spalování #komunálního #cementu #informace