Tento článek se věnuje fascinujícímu propojení architektury, výtvarného umění a sportu, a to především skrze dílo architekta Petra Koláře. Dále se zaměřuje na koncept vizuální kultury a její roli v současné společnosti. Zahrnuje také informace o ocenění Stavba roku 2015, kde se objevily významné architektonické projekty.
Architekt Petr Kolář a jeho vize
Architekt Petr Kolář, který společně s Alešem Lapkou založil v roce 1996 studio ADR, je známý svou rozmanitou tvorbou, zahrnující rodinné vily, obytné soubory, hotely, školy i pivovary. Už jedna z prvních realizací, klubovna veslařů Slavie Praha, byla s nadšením přijata jako příklad nového funkcionalismu konce dvacátého století.
Zdá se, že Petr Kolář dělá vše naplno a s radostí, což se odráží i ve filmu "Architekt, který si plní své sny", který o něm byl natočen. Všechny jeho zájmy se promítají v Hostivaři, kde s developerem Martinem Kulíkem vybudoval rezidenční areál s domem, ve kterém žije, a také golfové hřiště. Toto hřiště se odlišuje tím, že je zároveň galerií pod širým nebem. Kolář vysvětluje: „Koníčky, jimž se věnuju, jsem soustředil na jedno místo, kde jsem našel svůj domov.“
Propojení sportu a umění
Pro Petra Koláře je propojení sportu a umění celoživotním nastavením. Protože vrcholově sportoval a věnoval se architektuře, umění dostával do obou oblastí. V golfovém areálu v Hostivaři vzniklo místo, které si lidé okamžitě oblíbili, spojující obchody, kavárny, sportoviště a umění.
Kolář se snaží o jakousi osvětu, protože mnoho lidí současnému umění nerozumí a vyhýbá se mu. V Hostivaři vytvořil natolik soustředěnou kolekci soch, že se z Golfu Hostivař stala Galerie Golf. Tato galerie je postupně zpřístupňována i těm, kdo ke golfu vztah nemají. Kurátorské prohlídky s komentářem umožňují návštěvníkům získat důkladný přehled o kvalitní moderní sochařské tvorbě posledních desetiletí. Cílem je, aby zde během tří let vznikl reprezentativní průřez českým sochařským uměním. Sochařství pohromadě nikde není vidět, hlavně pak monumentálnější věci, protože je těžké takovou kolekci dát dohromady a získat prostor, aby sochy mohly vyniknout.
Čtěte také: Kompletní data o Protemp Cementu a Unimetric čepech
Sochy jsou získávány tak, že se od umělce koupí jedna socha a umožní se mu instalovat několik dalších, určených k prodeji. Tím se sochy místo ve dvoře či ateliéru ukazují v zajímavém prostředí, kde vyniká jejich kvalita. Příkladem je socha In Utero Davida Černého, která se v Hostivaři rozvinula díky krásnému světlu a stala se jednou z nejfotogeničtějších soch areálu.
Petr Kolář si zakládá na kvalitě a osobním vztahu k sochám a jejich příběhům. Každá nová socha je slavnostně představena na vernisáži. Návštěva mistra Stanislava Kolíbala, jehož socha Pád je součástí sbírky, byla pro účastníky nezapomenutelným zážitkem.
Spolupráce se sochařem Jiřím Beránkem na fasádě haly s golfovým simulátorem byla jedním z prvních výrazných počinů, které propojily architekturu s uměním. Nápad vytvořit fasádu z dřevěných prvků, zdánlivě chaoticky se překrývajících, přivedl k životu zajímavé umělecké dílo, které se dostalo i na obálku knihy "Collection: Evropská architektura".
Petr Kolář má ve svém domě sochy od Karla Malicha, Pavla Opočenského či Jakuba Flejšara. Celkem má asi osmdesát soch na různých místech. Těší ho, že si sochy pořizují i sousedi na zahradách svých domů, na což má vliv golfová galerie. Umění ho obklopuje, interiéry vybavuje uměním a obrazy a sochy se stávají pevnou součástí architektury.
Mezinárodní umělecké inspirace
Ve sbírce Petra Koláře se nacházejí i díla špičkových světových umělců, jako jsou Jeff Koons, Anish Kapoor, Damien Hirst nebo Tony Cragg. S Tonym Craggem je v blízkém kontaktu a navštívil ho v jeho ateliéru v sochařském parku u Wuppertalu. Jedna z Craggových soch je součástí Kolářova domova a je vnímána jako více než jen drahé dílo.
Čtěte také: Práce projektanta ve Znojmě
Spolupráce s umělci
S většinou českých umělců Kolář spolupracuje dlouhodobě, s mnohými již od dob studií. Umění nevnímá jako investici, ale jako vášeň. V devadesátých letech, kdy se trh s uměním teprve rozvíjel, nakupoval sochy od Věry Janouškové a navštěvoval umělce v ateliérech, jako byli Jan Kubíček, Stanislav Kolíbal či Zdeněk Sýkora, čímž se vzdělával a obohacoval.
Olympijské projekty
Od her v roce 2012 spolupracuje Petr Kolář s Českým olympijským výborem na tvorbě olympijských domů, které se setkaly s velkým ohlasem. V Londýně se začala psát tradice propojující svět sportu a umění. Český dům vyvolal pozitivní ohlasy po celém světě. Autobus Davida Černého, který dělal kliky, se stal ikonickým dílem. Cyklus sportovních obrazů Michaela Rittsteina, který namaloval všechny disciplíny, dominoval hlavnímu prostoru. Podařilo se propojit architekturu, umění a sport do zábavné a kultivované choreografie české účasti na hrách.
Podobného úspěchu se podařilo dosáhnout i na zimních olympijských hrách v Pchjongčchangu v roce 2018, kde se Český dům stal centrem oslav a místem setkávání medailistů z různých zemí. Sochy sportovců ze skla pro Český olympijský dům vytvořil Maxim Velčovský a firma Lasvit zde představovala trofeje pro vítěze Tour de France.
Petr Kolář se podílel i na olympijských parcích, kde si lidé v Česku od roku 2014 mohli během letních i zimních her vyzkoušet rozmanité sporty. Parky přivedly ke sportu mnoho nových adeptů a měly obrovskou návštěvnost. Kolář si myslí, že by si zasloužily rozvést do jednoho stálého celoročního areálu, kde by byly zastoupeny všechny sporty.
Architektura a její přístup
Pro Petra Koláře je prioritou u současných staveb řešení vnitřních prostor a propojení interiéru s exteriérem. Nesnaží se jen o vizuálně přitažlivý objekt, ale klade důraz na funkčnost a typologii domu. Věří, že stavba je špatná, pokud nefunguje dispozice a provozy, i když je zvnějšku atraktivní.
Čtěte také: Zjistěte více o pasportizaci staveb
Kolář staví v zahraničí, ve Francii, Turecku, Kanadě, ale i v Hondurasu. Zahraniční projekty jsou podle něj jednodušší, protože v Česku se vše neuvěřitelně vleče kvůli zdlouhavému získávání stavebních povolení a kompromisům, které vedou k průměrnosti a nenápaditosti v architektuře.
Sport v životě architekta
Petr Kolář se v dětství a mládí věnoval mnoha sportům, jako jsou tenis, plavání, lyžování, gymnastika a především házená, kterou hrál závodně. Sport v něm vypěstoval disciplínu a týmový přístup, a umožnil mu cestovat do zahraničí i během socialismu.
Stavba roku 2015
Mezi pěti oceněnými stavbami, které získaly titul Stavba roku 2015, patří:
- Nástavba Vysoké pece č. 1 v Dolních Vítkovicích známá jako Bolt Tower
- Důl Hlubina
- Základní škola v Dobřichovicích
- Komenského most v Jaroměři
- Podzemní komplex pod Staroměstským náměstím v Mladé Boleslavi
| Název stavby | Lokalita | Popis / Význam |
|---|---|---|
| Bolt Tower (Nástavba Vysoké pece č. 1) | Dolní Vítkovice | Dominanta industriálního areálu, moderní architektonický zásah do historické stavby. |
| Důl Hlubina | Dolní Vítkovice | Průmyslový komplex, který prošel revitalizací a slouží kulturním a vzdělávacím účelům. |
| Základní škola | Dobřichovice | Příklad moderní školní architektury s důrazem na funkčnost a estetiku. |
| Komenského most | Jaroměř | Dopravní stavba s architektonickým přesahem, spojující praktické a estetické hledisko. |
| Podzemní komplex pod Staroměstským náměstím | Mladá Boleslav | Infrastrukturní projekt s vlivy na městské prostředí a podzemní prostory. |
Vizuální kultura a její interpretace
PhDr. Václav Hájek, Ph.D. (*1974), historik umění, učitel dějin umění a teorií vizuální kultury, publicista a příležitostný výtvarník, se zabývá vztahy výtvarného umění a masové vizuální kultury. V dnešní době, kdy ke komunikaci používáme téměř výhradně obrázky, je podle něj zásadní naučit se na obrázky dívat nesamozřejmým způsobem. Lidé obrazy zpravidla vnímají příliš rychle a posuzují je konvenčním způsobem, aniž by jim věnovali dostatek pozornosti.
Hájek zdůrazňuje potřebu se u každého obrázku zastavit, nechat si čas a snažit se zpochybnit prvotní klišovité vnímání. Je k užitku odmyslet si kontext popisku a přemýšlet nad stavbou daného obrázku, uvědomit si, jak co působí, zda to byl záměr či náhoda. Obrázek je na interpretaci těžší než text, protože má víc vrstev a možností. Učením se „nerozumět“ se člověk stane méně manipulovatelným, což je dobré, protože obrazy jsou velice působivé a snadno svádějí.
Existují různá pojetí vizuální kultury jako oboru. Jedno pojetí chápe vizuální kulturu pouze jako svět záměrně vytvořených obrazů. Druhé, širší pojetí, pokládá obraz za jeden ze základních principů našeho myšlení a paměti a řadí do něj i představy, fantazie či sny. Důležitá otázka souvisí s tím, zda vše, co vnímáme, vnímáme formou obrazu.
V oboru se rozlišují termíny „iconic turn“ (zikoničtění) a „pictorial turn“ (zobrazení). Druhý termín označuje hmotné, zrakově vnímatelné jevy, uměle vytvořené či přetvořené člověkem jako záměrný obraz. Ikona se chápe i jako typ představy, fantazie, snu. Často se říká, že myslíme ikonicky, tedy nelineárním způsobem, podobně jako obraz, při jehož vnímání si zrak vybírá záchytné body, z nichž skládá celek.
Vizuální kultura se podle Hájka primárně nesnaží o estetické hodnocení, ale o snahu najít původní sdělení obrazu. V rámci disciplíny se prosazují dva hlavní proudy: angloamerická větev je kritická a zahrnuje morální hodnocení, zatímco německy mluvící větev je více teoretická, bez hodnotících podtextů, a zkoumá i mentální obrazy a paměť. Hájek se přiklání k druhému proudu a kritičnost projevuje spíše formou zlehčení problému, anekdoticky, aby ukázal, že neexistuje jen jedna interpretace obrazu.
Hudba, se svou nelineární a pavučinovitou strukturou, má k vizuální kultuře blíže než snaha mluvit přesnými slovy. Původní význam slova kultura znamenal přetváření něčeho přírodního do lidského světa. Vizuální sdělení kultivují veřejnost přinejmenším od doby dadaismu a pop-artu, které si intenzivně půjčovaly prvky z umění, stejně jako reklama. Lidé tak snáze přijmou to, co by se jim v galerii nelíbilo, protože ani netuší, že jde o výpůjčku z takzvané vysoké kultury, a reklamy se těmito výpůjčkami zkvalitňují.
tags: #souhrn #staveb #na #jednom #obraze #umění