Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), lidově často nesprávně nazývaná Douglasova jedle, je mohutný jehličnatý strom, který se řadí do čeledi borovicovitých (Pinaceae). Pochází ze západního pobřeží Severní Ameriky, kde je jednou z nejdůležitějších hospodářských dřevin. Od 19. století se pěstuje také v Evropě a díky svému rychlému růstu a dobrým vlastnostem dřeva nabývá stále většího hospodářského významu. Dřevo douglasky v sobě spojuje pevnost, střední hustotu a přirozený, teplý vzhled. Zejména načervenalé jádrové dřevo je obzvláště oblíbené a je považováno za dekorativní a všestranně použitelné - jak v interiéru, tak v exteriéru.
Původ a rozšíření douglasky
Původní areál douglasky tisolisté sahá od Britské Kolumbie jižně podél pobřeží Tichého oceánu až po střední Kalifornii. Rozšířena je také ve Skalistých horách. Z hlediska vertikálního rozšíření se douglaska objevuje na severu až do 823 m n. m., na jihu až do 1829 m n. m. Ve své domovině strom dorůstá výšky až 100 m, ve středoevropských podmínkách dosahuje výšky maximálně 50 metrů a výčetního průměru kmene 80 cm. Douglaska tisolistá je druhý nejvyšší jehličnan na světě po sekvoji vždyzelené. Tyto stromy jsou známé svou schopností adaptovat se na různá prostředí a preferují hluboké půdy s dostatkem vláhy. Rostliny tohoto rodu potřebují pro svůj růst dostatek světla a pravidelnou zálivku, zvláště v mladších fázích růstu.
Douglasovy jedle, pojmenované po skotském botanikovi Davidu Douglasovi, představují významný symbol lesnické historie a kultury. Tyto stromy mají bohaté využití v literatuře a jsou známé jako potenciálně nejvyšší jehličnany na světě. David Douglas, po kterém byl rod Douglaska (Pseudotsuga) pojmenován, je postaven pro botanický výzkum a jeho jméno je spojeno s evropským objevováním severoamerické flóry. Jeho práce měla hluboký dopad na zahradnictví a lesnictví, neboť představila mnoho severoamerických druhů do Evropy.
Douglaska v České republice
Douglaska tisolistá patří mezi introdukované jehličnaté dřeviny, které jsou zastoupeny i v našich lesních porostech. Mezi známé druhy, které se již úspěšně v ČR ujaly, patří douglaska tisolistá, jejímž výzkumem se VÚLHM intenzivně zabývá již od konce 50. let 20. století. Důvodem k introdukci dřevin v lesním hospodářství je především objemová produkce, poskytování kvalitního dřeva specifických druhových vlastností a produkce cenných sortimentů. Jedním z kritérií uplatnění introdukovaných dřevin v ČR je vyloučení invazivního působení na domácí druhy. Douglaska je původem ze západu Spojených států. V Evropě se pěstuje dlouhodobě a existují snahy o její intenzivnější zavádění do lesů v Evropě i v České republice. V posledních letech těmto snahám nahrávají stále zřetelnější klimatické změny, které vedou k výraznému fyziologickému stresu u naší nejvýznamnější hospodářské dřeviny - smrku ztepilého, jenž je následně výrazně napadán lýkožroutem smrkovým. Douglaska byla zařazena mezi takzvané meliorační a zpevňující dřeviny. Kromě vysoké produkce kvalitního dřeva se s ní uvažuje jako s částečnou potenciální náhradou domácího smrku ztepilého v přírodních podmínkách pro něj nevhodných. Douglaska je řazena mezi naturalizované druhy.
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., ve Strnadech se problematikou introdukovaných (cizokrajných) dřevin v České republice zabývá již řadu let. Na pokusných plochách různého stáří po celé České republice se v odlišných podmínkách (průměrná teplota, nadmořská výška apod.) průběžně uskutečňuje výzkum rozličných proveniencí lesních dřevin. Zde porovnávali i další introdukované dřeviny a shledali statisticky významné rozdíly výšek i výčetních tlouštěk jednotlivých druhů. Zaznamenali téměř totální vyhynutí provenience douglasky tisolisté (Pseudotsuga menziesii var. menziesii).
Čtěte také: Prozkoumejte Oregon Sediva Fasada
Typy douglasky
Douglaska, známá také pod latinským názvem Pseudotsuga, patří do čeledi borovicovitých. Rod zahrnuje několik druhů, z nichž některé se běžně pěstují pro svou majestátní velikost a okrasný vzhled.
- Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii): Tento druh je populární díky svým impozantním rozměrům a rychlému růstu, což z něj činí druhý nejvyšší jehličnan na světě. Optimální podmínky pro pěstování zahrnují vlhkou, ale dobře propustnou půdu a slunné stanoviště.
- Douglaska velkoplodá (Pseudotsuga macrocarpa): Tento druh je odolný vůči suchu a preferuje otevřené, slunné plochy s hlubokou půdou. Je méně výškově náročnější než tisolistá, ale stále poskytuje estetickou hodnotu.
Oba zmíněné druhy vyžadují minimální údržbu a jsou vhodné pro kulturní lesnictví nebo jako dominantní prvky ve velkých zahradách.
Lesnický význam pro Evropu má pouze zelená varieta douglasky tisolisté (Pseudotsuga menziesii var. menziesii). Co se týče vzdušné vlhkosti, „zelená“ forma douglasky se nachází v oblastech s vlhčím klimatem jako jsou přímořské oblasti u Pacifiku, kde „sivá“ douglaska toleruje sušší kontinentální podnebí a je běžná v horských a vnitrozemských stanovištích.
Vlastnosti dřeva douglasky
Dřevo douglasky je lehké a měkké. Dřevo douglasky má zřetelné letokruhy a charakteristické pruhování, které mu dodává živý a teplý vzhled. Bělové dřevo má světlou barvu, zatímco jádrové dřevo s věkem tmavne do červenohnědé barvy. Přirozená trvanlivost se pohybuje ve středním pásmu; pro venkovní použití se doporučuje vhodná povrchová úprava. Pro jedince pěstované v našich klimatických podmínkách je často charakteristické, že letokruhy jsou hlavně v prvních letech značně široké a navíc pro jehličnan s netypicky vysokým zastoupením letního dřeva. Přechod z jarního dřeva do letního v rámci letokruhu je ostrý. Dřevo douglasky je žlutohnědé až červenohnědé s vyšším obsahem pryskyřice. Jeho relativně vysoký obsah pryskyřice mu dodává příjemný zápach a přirozenou odolnost vůči vlhkosti. Díky tomu je vhodné pro venkovní použití - za předpokladu, že je dřevo odborně instalováno a udržováno.
Kmen douglasky je obvykle rovný a může dosahovat významných rozměrů, což z ní činí jednoho z nejvyšších jehličnanů. Jehlice jsou měkké, ploché a obvykle spirálovitě uspořádané, s jemnými zoubky na okrajích. Šišky jsou pozoruhodné pro jejich dlouhé, papírovité, odlomené šupiny, což je jedinečný diagnostický znak. Semena se nacházejí uvnitř šišek a po zralosti jsou rozptylována větrem díky lehkým křidélkům.
Čtěte také: Průvodce výběrem lišt Oregon
Srovnání s jinými jehličnatými dřevinami
Následující tabulka srovnává douglasku s dalšími běžnými jehličnatými dřevinami:
| Dřevina | Barva dřeva | Vlastnosti | Hlavní využití |
|---|---|---|---|
| Douglaska tisolistá | Žlutohnědá až červenohnědá | Vyšší obsah pryskyřice, pevné, tvrdé, odolné, rychle roste | Stavebnictví, okna, dveře, terasy, palivo |
| Smrk (obecný) | Nažloutlá | Měkké, lehké, pružné, pevné, málo náchylné k praskání a borcení | Stavebnictví, nábytek, řezivo, aglomerované materiály |
| Jedle (bělokorá) | Světle šedožlutá | Rychlejší růst, bez tmavého jádra, méně odolná proti hnilobě než smrk | Stavebnictví, řezivo |
| Borovice (lesní) | Nažloutlá, tmavne do červenohněda | Vysoký obsah pryskyřice, odolává hnilobě, hůře přijímá mořidla a nátěry | Okna, dveře, selský/chatový nábytek |
| Modřín (opadavý) | Červenohnědá | Velké množství pryskyřic, trvanlivé, pevné, dobře obrobitelné, výrazná kresba | Stavebnictví, venkovní konstrukce, nábytek |
V dřevařské praxi bývá často zpracována douglaska na řezivo společně s borovicí, případně modřínem, protože je těmto dřevinám z hlediska makroskopické struktury dřeva vzhledově velmi podobná.
Využití douglasky v truhlářství a stavebnictví
Douglaska je ceněná pro své kvalitní jádrové dřevo, které se využívá ve stavebnictví a dalších průmyslových odvětvích. Díky své stabilitě, opracovatelnosti a atraktivní barvě je douglaska vhodná pro terasová prkna a dekorativní interiérové aplikace za předpokladu, že je akceptována nižší třída trvanlivosti pro venkovní použití. Pseudotsuga menziesii var. glauca je poddruh douglasky tisolisté, který je známý svým pevným a trvanlivým dřevem. Využívá se převážně pro:
- Interiér: Poskytuje estetické a odolné materiály pro výrobu nábytku a podlah.
- Exteriér: Díky odolnosti vůči povětrnostním vlivům je ideální na venkovní obklady, terasy a další konstrukce.
- Dříví: Pro svou vysokou výhřevnost a dlouhé hoření je dřevo douglasky také vyhledávaným palivem.
Kromě toho se z douglasky získává pryskyřice, která se využívá v kategorii esenciálních olejů pro terapii a aromatické produkty. Vysoce ceněné jádrové dřevo je pro svůj rychlý růst a velkou produkci dřeva hospodářsky výhodné i pro lesnickou ekonomiku.
Dřevo jako stavební materiál
Dřevo nejčastěji využíváme k výrobě nástrojů, nábytku, ale i papíru a celulózy, dopravních prostředků (třeba lodí) a taktéž jako palivo. Nenahraditelná je potom jeho role stavebního materiálu, bez kterého se na stavbách obejdeme jen těžko. Některé stavby se dokonce realizují především ze dřeva: hrázděné, roubené a lepené dřevěné konstrukce. Vyhledávané začaly být i moderní dřevostavby. Pro svůj přírodní původ, krásný vzhled, příjemnost na dotyk, ale i vůni, se dřevo stalo nenahraditelnou součástí našich interiérů. Dřevo můžeme použít jako obklad stěn či stropů (palubky), v podobě přiznaných trámů a dalších viditelných dřevěných konstrukcí, které se stanou součástí obytného prostoru (například schodů), jako povrch našich podlah a nakonec ztvárněné do podoby různého nábytku a ozdobných či uměleckých předmětů.
Čtěte také: Vše o pilových řetězech Oregon: Specifikace 3/8", 52 článků
Ke stavebním účelům používáme nejčastěji takzvané řezivo, čili podélně rozřezanou kulatinu. Podle druhu se řezivo dělí na deskové (prkna, fošny), hraněné (hranoly, trámy) a drobné (lišty a latě). Stavební řezivo získáváme hlavně z jehličnatých dřevin (borovice, smrk, modřín, jedle).
Dřevo v interiéru a nábytku
Pro stavební účely a potřeby vybavení interiéru lze v podstatě použít jakoukoli dřevinu. V zásadě však vždy zpracováváme ty dřeviny, které jsou pro konkrétní účel nejoblíbenější a především pak už osvědčené. Oproti řezivu stavebnímu je truhlářské řezivo kvalitní, zpravidla hoblovaný materiál, určený k dalšímu zpracování. Kromě jehličnatých dřevin se k jeho výrobě používá také dřevo dubové, bukové, javorové, jasanové, lipové, březové, ořechové a nebo dřevo exotického původu. Nejvšestranněji využitelným řezivem jsou prkna. Kvalitní prkna se používají ke stavebním účelům. Širší prkno s tloušťkou od 40 mm se nazývá fošna. Robustním řezivem s obdélníkovým nebo čtvercovým průřezem je trám. Subtilnější trámky s průřezem menším než 50 x 50 mm se označují jako hranoly. K zakrývání spár, při pokládání podlah, při stavbě krovu a podobně používáme úzká prkénka trojúhelníkového nebo obdélníkového průřezu, latě a lišty. Jako obkladový a podlahový materiál se nakonec uplatňují palubky.
Velkoplošné prefabrikované dílce nejčastěji používáme při výrobě nábytku, schodnic, dveří a podobně. K dostání jsou velkoplošné výrobky z různých materiálů a v různých podobách. Spárovka je deska ze čtvercových hranolů, vyráběná v tloušťkách 10 až 45 mm, obvykle ze dřeva smrku nebo borovice, u kvalitních desek také z dubu nebo buku. Podobným výrobkem je laťovka. Jejím základem jsou hranoly z jehličnanů, které jsou však z obou stran předýhované. Sklížením tří a více vrstev dýh, jejichž dřevní vlákna jsou vůči sobě vždy kolmá, zase vzniká překližka. Rozeznáváme překližky standardní, truhlářské či speciální vodovzdorné nebo letecké. Nejběžnějším prefabrikovaným velkoplošným materiálem je dřevotřísková deska označovaná zkratkou DTD. Kromě odpadních třísek se v truhlářské výrobě využívá také rozvlákněná dřevní hmota. Vzniká tak buď tvrdá dřevovláknitá deska (DVD) sololit, nebo měkká dřevovláknitá deska hobra. Středně tvrdé vláknité desky, které označujeme jako MDF, jsou tvrdší než běžná dřevotříska a mohou nahradit i dřevěný masiv.
Ochrana a údržba dřeva
Důvodem méně častého využívání dřevěných prvků ve stavebnictví byly především obavy o životnost tohoto materiálu. To se však díky zdokonalení chemických a biologických přípravků zásadně zlepšilo a dřevo se dnes jako recentní (obnovitelná) surovina stává materiálem budoucnosti. Nejen vysoké teploty, ale i vyšší aktivita mikroorganismů mohou na nechráněném dřevě napáchat nemalé škody. Naštěstí stačí jen trocha snahy v podobě vhodné ochrany dřeva. Maximálně tak zvýšíme jeho odolnost proti vnějším vlivům a kvalitativně přispějeme k jeho dlouhodobé životnosti.
Sluneční záření se dopadem na materiál přeměňuje v tepelnou energii a materiál na tuto skutečnost reaguje tepelnou roztažností. Jelikož je dřevo tvořené složitou soustavou buněk, tyto buňky ztrácí vodu a dochází k vysychání a následnému kroucení dřeva. Bohužel jde o proces nezvratný, protože dojde k narušení organické stavby materiálu. Zvýšená teplota může navíc u dřeva ze stromů s vysokým obsahem pryskyřic (smůly) zapříčinit rozevření struktury a zvýšení tlaku uvnitř materiálu. Pryskyřice se pak dostávají na povrch materiálu. Dřevo praská a vytékající pryskyřice navíc působí neesteticky. Proto je třeba rozumně volit druhy dřeva s ohledem na to, kde a k čemu jej chceme využít.
Vlhkost je neméně důležitou fyzikální vlastností dřeva. Vysoký obsah molekul vody má společně s teplotou za následek vznik ideálního prostředí pro množení mikroorganismů. Čím delší dobu je materiál vystaven vysoké vlhkosti, tím víc může být jeho struktura napadena škodlivými mikroorganismy. Proti plísním i hmyzu ale můžeme dřevo snadno chránit použitím fungicidních (proti houbám a plísním) nebo insekticidních (proti hmyzu) přípravků. Přitom platí pravidlo, že čím dříve dřevo impregnujeme, tím lépe. Jedinou naší starostí je pak už jen správná aplikace přípravků.
Možnost opotřebení dřeva je vzhledem k jeho struktuře nejnižší v případě konstantních podmínek. Nejideálněji za optimální vlhkosti i teploty a zároveň minimálního výskytu agresivních chemických látek. Pro ochranu dřeva je proto nejideálnější zamezit kontaktu jeho struktury s vnějšími činiteli, a to metodou impregnace. Impregnace je proces, při kterém se dřevo obalí chemickou látkou s vysokou odolností vůči eventuelním škodlivým vlivům. Chemický přípravek přitom samotnou strukturu dřeva nepoškodí. Impregnační látka je jakousi ochrannou vrstvou a dřevěný materiál je konstrukcí systému dřevo + impregnace. Základními druhy impregnačních materiálů jsou především barvy a laky v nepřeberném množství provedení, typů a odstínů. Rozhodnete-li se pro nový nátěr starých věcí, můžete navíc správnou volbou prodloužit jejich životnost. Výběr povrchové úpravy závisí hlavně na našem přání. Alergici a lidé, kteří kladou důraz na ekologii, investují do povrchové vrstvy vodou ředitelného laku. Oblibě se ale těší i používání ekologických včelích vosků. Speciální přípravky na bázi vosku se pak používají pro povrchovou ochranu dřevin exotického původu. Tradiční místní dřevo však lze natírat či nastřikovat i barvou, i když tak přijdeme o to nejcennější - krásný přírodní povrch se strukturou dřeva. Proto se barva doporučuje jen v konkrétních případech.
tags: #Douglasova #jedle #vlastnosti #a #využití #v