Soklová část fasády patří k velmi exponovaným částem stavby. Často, hlavně při rekonstrukcích a renovacích fasád, jí není věnována dostatečná pozornost. Přitom sokl je jedno z nejvíce namáhaných míst každé fasády.
Proč je třeba věnovat dostatečnou pozornost úpravám soklu?
Sokl je ve stavebnictví částí domu mezi povrchem terénu a přízemím. Nejčastěji pak tvoří přechod mezi suterénem a přízemím domu. Soklová část domu má kromě estetického významu také dvě důležité funkce - ochrannou a izolační. Sokl chrání spodní část budovy před úniky tepla, průniky vody, kyselostí půdy, povětrnostními vlivy a mechanickým poškozením. Sokl stavby přiléhá těsně k okolnímu terénu, okapnímu chodníku, nebo jiné zpevněné ploše. Je namáhán především odstřikující srážkovou vodou, sněhem, ale také mechanicky pohybem osob. U starších staveb, které nemají dostatečné hydroizolace, je soklová část stavby exponována též vzlínáním vody z podzákladí.
Soklová část domu patří k vysoce exponovaným místům stavby, na které po celý rok působí nejen stříkající voda, povětrnostní a další klimatické vlivy, ale hrozí jí také mechanické poškození. Pokud je detail soklu navržen nebo proveden špatně, začne fasáda degradovat často už během prvních let. Aby mohl sokl plnohodnotně dostát svému účelu, je třeba mu poskytnout patřičnou ochranu. K tomuto detailu často zpracovatelé přistupují velmi laxně, přičemž si neuvědomují, že soklová část domu je po balkónech a střeše nejzatěžovanější částí obvodového pláště. Tato část domu je oproti zbytku fasády namáhána v daleko větší míře, a to zejména zvýšenou vlhkostí, mechanicky, větším zašpiněním a v neposlední řadě také chemicky.
Zateplení soklu: Proč je důležité?
Zateplení soklu není jen „spodní část fasády“. Jde o konstrukční detail, který musí správně fungovat z hlediska vlhkosti, teploty i mechanické odolnosti. Nežádoucím únikům tepla zase brání kvalitní tepelná izolace v oblasti soklu, jinak by se mohl vytvořit rozsáhlý tepelný most. Pro obvodové stěny je ideální zvolit zateplovací systém. Pro správnou funkčnost a dlouhou životnost zateplení jsou ale důležité i navazující části domu, jako například soklová oblast. K podstatnému snížení tepelných ztrát u základů pomůže polystyren Isover EPS Sokl 3000. Navíc zamezí kondenzaci vlhkosti a jejímu transportu do vyšších částí domu. Změříme-li si stavbu termokamerou, často odhalíme nedostatečně zateplené stěny domů právě až na jejich sokl. Nejčastější je tento nedostatek u starších budov, kdy je sokl pouze obložen rozličnými materiály (kámen, keramika, ale i kvádry rozličných vzorů a reliéfů), není však zateplen.
Zateplení nosného obvodového zdiva jen k úrovni soklu a nikoli soklu samotného je samozřejmě chybou, a to platí i u novostaveb. Mezi soklem a zdivem tak vznikne rozsáhlý tepelný most a jeho důsledky jsou nasnadě. Prostupování chladu tímto tepelným mostem v zimě a následné vzlínání vlhkosti až do fasády a zdiva, opadávání fasády a vznik plísní. Přitom největším a prvotním nebezpečím je ochlazování spodní partie vnitřní strany obvodové zdi. Je-li pak budova dostatečně zateplena (až na sokl), dům přestane přirozeně dýchat a postupně se zvýší koncentrace vlhkosti v konkrétních místnostech objektu. A vlhkost samozřejmě nahrává právě vzniku plísní. Mnozí stavitelé si neuvědomují riziko, které s sebou špatné zateplení soklu domu nese. Řešení je přitom jednoduché: musíme posunout gradient prostupu chladu níž, čili mimo oblast vnitřních stěn. Právě proto je nezbytné posunout tepelnou izolaci vnějších stěn až na sokl. Vždy pak záleží na tom, v jaké výšce je umístěna podlaha přízemních místností domu.
Čtěte také: Sokl s betonovou stěrkou: Výhody a postup aplikace
Požadavek na zateplení soklové části vychází zejména z toho, v jaké výšce je umístěna podlaha nejníže vytápěných místností domu. Zateplení se zpravidla provádí slabší vrstvou tepelné izolace (tloušťka by neměla být menší než 8 cm), a to minimálně 80 cm pod úroveň spodní hrany nejnižší vytápěné podlahové konstrukce. V ideálním případě se pak soklová část domu zatepluje až pod úroveň terénu, a to opět minimálně 80 cm. V tomto případě je pak nezbytné, aby technické řešení tohoto detailu bylo schopno dlouhodobě odolávat zatížení zemní vlhkostí.
Materiály pro zateplení soklu
Materiály pro zateplení soklové části domu musí splňovat následující podmínky:
- minimální nasákavost,
- mrazuvzdornost,
- minimální nebo žádná vzlínavost vody,
- dostatečná pevnost v tlaku,
- schopnost napojení na již provedenou hydroizolaci.
Základním předpokladem je použití vhodného izolantu, například extrudovaného polystyrenu nebo Perimetru. Oba materiály mají velmi dobré mechanické vlastnosti, jakými jsou pevnost v tlaku a odolnost vůči působení vlhkosti, které je předurčují k použití právě v soklových oblastech. Použití extrudovaného polystyrenu, pro soklovou partii, na vnější straně s mechanicky odolnou povrchovou úpravou je téměř bezproblémové a současně stále více používané.
Řešení soklových částí staveb
Řešení soklových částí staveb může být provedeno pomocí:
- kontaktního zateplovacího systému
- provětrávaného zateplovacího systému
Provětrávaný zateplovací systém
Pro zateplení soklové části stavby se zvýšenou vlhkostí je vhodné použít provětrávaný zateplovací systém, který je schopen působením proudění vzduchu v mezeře mezi izolantem a fasádním obkladem odvádět vlhkost z konstrukce. Provětrávaný zateplovací systém se skládá z fasádních desek, nosného roštu, kotevních prvků a tepelné izolace. Důležitá je vzduchová mezera mezi tepelnou izolací a fasádními deskami, která zajišťuje provětrávání fasády. Provětrávaná mezera se běžně navrhuje v tloušťce od 20 do 50 mm.
Čtěte také: Pokládka a péče o kamenný koberec
Jako tepelný izolant se použijí desky z hydrofobizované minerální vlny určené pro odvětrávané fasády. Tloušťka desek je dána projektovou dokumentací. Izolační desky jsou k podkladu kotveny. K nosnému roštu se deska Aquaroc šroubuje speciálními vruty. Desky se šroubují tak, že krajní vrut musí být umístěn min. 50 mm od vodorovné hrany desky a 30 mm od svislé hrany desky. Nosný rošt se vytváří z hliníkových L profilů 50 × 30 × 1,5 mm. Profily jsou většinou délky 2 m. Nosné profily roštu se osazují do kotevních profilů a připevňují se samořeznými vruty. Běžně se profily nosného roštu osazují ve vzdálenosti 600 mm. Nosný rošt se kotví do podkladu pomocí kotevních profilů. Pro upevnění kotevních profilů k podkladu se používají vruty ø 8 mm se šestihrannou hlavou a hmoždinky ø 10 mm. Fasádní deska Aquaroc se na vnějším povrchu opatří tenkovrstvou omítkou weber.pas, případně fasádním nátěrem weber.ton. Hrany desky se opatří fasádním nátěrem weber.ton. Vhodné je použít tenkovrstvou omítku weber.pas akrylát, weber.pas silikon, weber.pas top dry, weber.pas extraClean nebo weber.pas marmolit včetně podkladního nátěru. Jako nátěr je vhodné použít fasádní nátěr weber.ton micro V včetně podkladního nátěru.
Odvětrávaný či provětrávaný sokl (podezdívka) u domu Stavoblock je navržen tak, aby zajistil maximální ochranu spodní části stavby před nepříznivými vlivy. Systém odvětrávání zajišťuje optimální cirkulaci vzduchu, která účinně odvádí vlhkost a předchází vzniku plísní a poškození obvodového zdiva. Díky skládanému řešení na pevný kovový rošt je montáž rychlá a bez nutnosti mokrých procesů, což umožňuje realizaci kdykoliv během roku. Venkovní obklady na sokly domů Stavoblock jsou ideální pro realizaci spodní části všech typů staveb. Díky odvětrávání zajistí důkladný odvod přebytečné vlhkosti do vnějšího prostředí a tím zabrání vzniku plísní. Stavoblock je elegantně tenký venkovní betonový obklad skládaný suchou cestou na kovový rošt.
Kontaktní zateplovací systém
Kontaktní zateplovací systém (ETICS) je také důležitý pro správné zateplení soklu. Stejně jako provětrávaný zateplovací systém, tak i kontaktní zateplovací systém, je třeba navrhnout projektantem v projektové dokumentaci. Jednou z nejčastějších chyb je špatné napojení soklu na terén. Pokud je terén příliš vysoko nebo je sokl zakrytý zeminou, vlhkost nemá kam odcházet. Voda se dostává do konstrukce a postupně ničí omítku i zateplovací systém.
Schematické složení kontaktního zateplovacího systému:
- Pastovitá omítka weberpas včetně podkladního nátěru
- Skleněná síťovina
- Lepicí a stěrková hmota webertherm elastik
- Izolační desky EPS 70 F 140 mm
- Lepící a stěrkový tmel webertherm elastik
- Plastová talířová hmoždinka
- Obvodové zdivo - plná cihla CP 300 mm
- Hydroizolace
- Soklový profil se zatloukací hmoždinkou pro kotvení soklového profilu 10.
Omítka je finální a jedinou viditelnou vrstvou fasády. Fasádní desky se na vnějším povrchu opatří tenkovrstvou omítkou weberpas, případně fasádním nátěrem weberton. Pro obložení soklové části domu lze použít například mozaikové dekorativní omítky weberpas marmolit. Ty jsou mechanicky velmi odolné, dostatečně paropropustné a výborně odpuzují vodu. Navíc jsou snadno omyvatelné a dobře se s nimi pracuje.
Čtěte také: Optimalizace izolace: Zateplení soklu a fasády se systémy ZOFI pro dlouhou životnost
Jak postupovat při používání dekorativní omítky
Jedním ze základních předpokladů pro efektivní využití dekorativní omítky je čistý podklad. Soklová část musí být rovná a čistá. Proto ji před nanesením omítky důkladně očistěte a zbavte veškerého prachu, mastnoty, vápna, zbytků barev a dalších nečistot. Pokud není povrch zcela hladký, zahlaďte podklad pomocí vyrovnávací malty. Vždy platí, že čerstvé vápenné omítky by měly být zcela suché.
Pro zvýšení efektivity mozaikové omítky je dobré povrch před obložením penetrovat. K tomu lze použít například malířský váleček nebo štětec. Penetrace by měla schnout přibližně 4 až 12 hodin. Většina druhů mozaikových omítek je dodávána v již namíchaném stavu, a proto není nutné do směsi přidávat další plniva nebo pojiva. Před samotnou aplikací na soklovou část je důležité omítku důkladně promíchat, ideálně pomocí vrtačky s míchací metlou, případně lze použít i zednickou lžíci. Omítka by měla mít po zamíchání kašovitou konzistenci a nesmí obsahovat žádné žmolky. Promíchaná směs se nanáší rovnoměrně jedním směrem na hladký podklad. Optimální je začít s nanášením omítky u rohu stavby. Celý proces obložení soklové části by měl proběhnout v jednom kuse, jinak hrozí nebezpečí, že po dokončení budou na fasádě patrné přechody mezi jednotlivými nánosy. Doba schnutí je různá a odvíjí se od klimatických podmínek.
Druhy dekorativních omítek
Současný trh nabízí širokou škálu nejrůznějších druhů dekorativních omítek. Nejčastěji se vyrábí z drceného kamene, zejména z křemene, mramoru nebo také z barevných písků. Jako pojidlo se používá akrylátová pryskyřice. K dostání jsou jednobarevné i dvoubarevné omítky v široké paletě nejrůznějších odstínů. Fasáda v patě domu by se nakonec po krátké době poškodila.
Hydroizolace a lepidla
Další neméně důležitou podmínkou funkčního zateplení soklové oblasti je i použití vhodného lepidla a také správně a funkčně provedená hydroizolace zateplovacího systému a její funkční napojení na stávající hydroizolaci. Prvním problémem je tedy správné přilepení izolantu. Použití cementových lepidel, případně lepidel na bázi polyuretanových pěn, je v těchto případech vysloveně nevhodné, a to jednak z hlediska vysoké nasákavosti těchto produktů (za izolantem pak v lepidle dochází ke vzlínání vlhkosti, která se může dokonce dostat až nad úroveň horizontální izolace), a jednak z hlediska problematické přídržnosti k podkladu.
Svislé konstrukce bývají zpravidla izolovány pomocí asfaltových pásů, případně pomocí speciálních stěrkových materiálů na bázi bitumenu, a přídržnost lepidel běžně používaných k lepení zateplovacích systémů je při aplikaci na asfaltové podklady téměř nulová. Spolehlivé ochrany zatepleného soklu proti zemní vlhkosti se dá dosáhnout použitím materiálů z řady PCI firmy BASF Stavební hmoty ČR, a to konkrétně pomocí materiálů PCI Pecimor® 1K a PCI Secoral® 1K. Lepení izolantu se provádí celoplošným nebo rámo-bodovým přilepením za použití materiálu PCI Pecimor® 1K. Tento materiál se vyznačuje výbornou přídržností k podkladům na bázi bitumenu i k minerálním podkladům a zároveň zaručuje nulové vzlínání vlhkosti za izolantem. Hydroizolace vnějšího líce se pak provádí pomocí materiálu PCI Secoral® 1K, a to tak, aby byla hydroizolace vytažena minimálně 30 cm nad úroveň terénu. Toto řešení zaručuje dlouhodobou funkčnost jak z hlediska tepelnětechnického, tak z hlediska ochrany proti vlhkosti.
Dalším kritickým bodem je návaznost soklu na hydroizolaci objektu. Pokud není správně propojena svislá a vodorovná izolace, voda si najde cestu do konstrukce. Tento problém se často projeví až po čase, kdy se na fasádě objeví mapy, výkvěty nebo praskliny.
Časté chyby a jejich prevence
Pokud se sokl řeší stejným způsobem jako zbytek fasády, vzniká problém. Jednou z nejčastějších chyb je špatné napojení soklu na terén. Pokud je terén příliš vysoko nebo je sokl zakrytý zeminou, vlhkost nemá kam odcházet. Dalším problémem bývá použití nevhodného izolantu. Běžný fasádní polystyren není určený do vlhkého prostředí soklu. Pokud se použije, nasakuje vlhkost a ztrácí své izolační vlastnosti. Správný detail soklu vyžaduje materiály s minimální nasákavostí a vysokou pevností.
Velmi častou chybou je také absence nebo špatné provedení okapového chodníku. Pokud dešťová voda stéká přímo k fasádě, sokl je dlouhodobě vystaven vlhkosti. Omítka tmavne, odlupuje se a postupně degraduje celý spodní pás fasády. Dešťová voda stékající po povrchu fasády musí být někam svedena. Do oblasti soklu nesmí zatékat, jinak by došlo ke vzlínání vlhkosti do fasády a zdiva. Fasáda v patě domu by se nakonec po krátké době poškodila. Voda stékající z fasády musí být odváděna od stavby správnou úpravou přilehlého terénu nebo pomocí drenážního systému.
Z hlediska řemeslného provedení je sokl náročný i na detaily povrchové úpravy. Pokud je omítka příliš jemná nebo mechanicky neodolná, dochází k jejímu poškození už při běžném provozu domu. Častou chybou je také špatné řešení dilatací. Sokl pracuje jinak než zbytek fasády, a pokud není dilatačně oddělen, vznikají trhliny. Ty se následně stávají vstupní branou pro vodu.
Z praktického hlediska je důležité řešit sokl už ve fázi návrhu zateplení. Pokud se sokl „dořeší“ až na stavbě, vznikají kompromisy. Sokl je také místem, kde se často projevují chyby v údržbě. I kvalitně provedený detail může selhat, pokud se časem zvýší úroveň terénu nebo se změní odvodnění kolem domu. Zkušenosti z praxe ukazují, že většina reklamací fasád začíná právě u soklu. Nejde o náhodu, ale o důsledek podcenění detailu, který je vystaven největšímu zatížení. U rodinného domu byla fasáda zateplena bez řešení soklové části. Terén byl přiveden až k omítce a dešťová voda stékala přímo k domu. Po třech letech se objevilo vlhnutí a odlupování omítky.
Alternativní řešení a designové možnosti
Problematika navrhování a konstruování řešeného detailu je velice široká a má další aspekty, souvislosti a možnosti aplikace. Následné upravení základové či jiné obvodové nosné konstrukce je možné bezporuchově provést různými způsoby omítnutí, obkladem keramickým, kamenným, na bázi kovu, plastu či jiných modifikovaných obkladových desek. Často se setkáme s řešením, kdy sokl domu není vidět, na druhou stranu jsou však běžné obklady kamenem, umělým kamenem, mramorem, keramikou, dřevem, plastem a dalšími materiály. Vzhledem ke konstrukcím budov by sokl měl z fasázy opticky vystupovat, často je tomu však přesně opačně. Záleží na konkrétním projektu, volbě materiálů a řešení.
Alternativní řešení ukazují výtvarné provedení pro interakci tzv. bezsoklovou, tj. s protažením fasády až k terénu. Stejně tak je podrobně prezentována i interakce s tzv. soklem, který je možno řešit jako lícovaný, podsazený či předsazený. Po dokončení realizace soklu lze snadno a plynule pokračovat s montáží celé fasády rodinného domu, což zajišťuje jednotný vzhled a funkční propojení obou částí. Venkovní obklad na sokl je praktickým řešením, které snižuje náklady na vytápění a minimalizuje dlouhodobé výdaje na údržbu. Investujte do zhodnocení své nemovitosti a získejte 100% návratnost v podobě nižších nákladů na vytápění a dlouhodobé úspory za údržbu.
Materiály pro obklady soklu
Lícové cihly a pásky
Lícové cihly a pásy dělíme podle způsobu výroby na ražené a tažené. Ražené lícové cihly se vyrábějí ve speciálních formách. Před vložením do formy se cihlářská hlína promísí s pískem, který zajistí, aby se hlína nepřilepila na stěnu formy. Písek se rovněž umisťuje do formy. Právě díky jeho barevnosti cihla později získá různorodé zabarvení. Hlína je do formy vtlačována a následně se cihly vypalují při teplotě okolo 1 000 °C. Pokud je hlína pro maximální naplnění do formy vtlačována raznicí, zůstává po ní specifická vanička. Takto vyrobené cihly disponují vysokou odolností vůči mrazu. Jsou vždy plné a mají 4 pohledové strany.
Pásky, které se lepí nebo zavěšují pomocí kotev, vytvářejí dojem vyzdívaného lícového zdiva. Tento způsob se používá i u rekonstrukcí stávajících staveb, kde není možné provést klasickou přizdívku z lícových cihel. Samozřejmě je běžná i aplikace u novostaveb. Obložení pásky se řeší buď lepením nebo zavěšením pomocí speciálních příponek a roštů. Rychlejší a levnější způsob je lepení, které však má v porovnání se zavěšením kratší trvanlivost. Dalším handicapem může být paropropustnost, která je u lepení nižší. Ideální je lícové zdivo upevňovat kotvami nebo rošty na předsazenou nosnou konstrukci. V tomto případě vzniká vzduchová mezera, která zajišťuje provětrání obvodového zdiva a má pozitivní vliv na vlhkost stěn. Zlepšuje tepelně izolační vlastnosti obvodových stěn a brání kondenzaci vodních par. V případě, že je navržena obezdívka cihlami, provádí se přizdívka většinou v kombinaci s vkládáním tepelné izolace, čímž se zvyšují tepelně technické vlastnosti obvodového zdiva. I u tohoto způsobu je možné vytvořit vzduchovou odvětrávací mezeru, která zajistí provětrávání. Při vyzdívání obezdívky z lícových cihel se toto zdivo musí kotvit k nosné zdi, aby byla zajištěna stabilita. Kotvy se buď zazdívají při současném zdění obvodového a lícového zdiva, nebo se pro dodatečné uchycení používají speciální zarážecí hmoždinky.
Přírodní kámen
Přírodní kámen je ideálním stavebním materiálem, především pro svou odolnost vůči povětrnostním podmínkám a trvanlivost. Nabízí nekonečnou škálu barev, tvarů, a textur, vzniklých působením minerálů při vytváření hornin. Dekorativnost přírodního kamene umožňuje jeho využití v exteriéru i v interiéru. Kombinace přírodního kamene s jinými materiály a výrobky působí vždy přirozeně a příjemně. Vybrat si můžeme mezi andezitem, pískovcem, břidlicí, žulou, travertinem či čedičem.
Andezit vznikal v třetihorách jako sopeční vyvřelina a je vhodný pro použití nejen v běžných, ale i v extrémních klimatických podmínkách, má totiž vynikající fyzikální i mechanické vlastnosti - odolnost proti mrazu, pevnost v tlaku bez ohledu na vlhkost a téměř nulovou nasákavost. Lepší vlastnosti má už jen žula. Andezit se upravuje ručním štípáním, štípe se na plotny nepravidelných tvarů a průměrů a třídí se podle tloušťky a druhu použití. Pískovec je velmi tvrdá vápenatá usazenina žlutavé barvy a je vhodný ke všem účelům, stejně jako andezit. Jelikož není porézní, prachové částice nechytá a nevyžaduje žádnou povrchovou úpravu ani při použití právě v exteriéru.
Přesná kalkulace závisí na více faktorech, jako je systém kotvení podle typu obvodového zdiva, členitost domu nebo požadovaná úroveň zateplení. Doporučujeme konzultovat s odborníky firmy Weber, kteří Vám rádi poradí s výběrem materiálu a optimálním řešením pro Váš projekt.
tags: #sokl #predstaveny #obvodovy #plast