Větrání je alfou a omegou šikmých střech. Již před koncem minulého století došlo v navrhování šikmých střech k rozsáhlým změnám. Zásadním obratem se stalo využívání podstřešního prostoru jako bytové plochy. Tomu se musela přizpůsobit celá střešní skladba a zkušenosti výrobců i prováděcích firem s novou koncepcí vyústily v doporučení navrhovat šikmé střechy se skládanými krytinami jako větrané.
Pochybení byť v jediné z uvedených položek povede s největší pravděpodobností k podstatnému snížení životnosti a funkčnosti celého střešního pláště, a to i při použití nejkvalitnějších materiálů.
Důležitost správného odvětrání
Pro funkční odvětrání střechy samotné dodržení odvětrávacích průřezů nestačí. Je třeba brát v potaz i tvar střechy, který může kontinuitu větrání komplikovat. Větrací profil nesmí být v žádném případě přerušen překážkami, vše je třeba konstrukčně vyřešit. Z pohledu větrání se nejvíce chybuje v detailu odvodu větracího vzduchu ze střechy.
Připomeňme nejprve, že plocha odváděcího větracího otvoru se má rovnat 50 cm² na metr hřebene z každé strany do délky krokve 5 m. Vzduch se odvětrává v hřebeni (resp. nároží), a to průřezem velikosti 0,5 ‰ příslušné střešní plochy. U hřebene a podél nároží je to nejméně 0,5 ‰ příslušné spádové střešní plochy, tj. při délce krokve do 5 m min. 50 cm² na 1 bm šířky hřebene.
Typy střešních plášťů a jejich větrání
Střecha je součástí celého estetického ztvárnění stavby a svým tvarem i barvou dokresluje pohled na hotový objekt. Její hlavní funkcí je ale ochrana stavby proti povětrnostním vlivům. Proto je velmi důležité, aby celý střešní plášť byl proveden správně ve všech detailech. Prvním krokem je výběr typu fólie.
Čtěte také: Co potřebujete vědět o STK po úpravě střechy
V současné době je možné zvolit dvě nejčastěji používané konstrukční varianty střešního pláště, které mají na volbu fólie zásadní vliv:
Tříplášťová střecha
- Při tomto řešení skladby střešního pláště se fólie nedotýká tepelné izolace a mezi fólií a tepelnou izolací i mezi fólií a krytinou jsou vytvořeny větrané mezery.
- Mezera mezi fólií a tepelnou izolací je nejčastěji vytvořena vydrátováním mezi krokvemi.
- Přívod vzduchu je zabezpečen u okapní hrany a odvod vzduchu přes hřeben.
- Častou chybou u tříplášťové střechy je neprovedení vydrátování. Důsledkem toho se tepelná izolace, především postupným zvětšením svého objemu, případně chybnou montáží, dostane až k fólii a dochází k vlhnutí a ztrátě tepelněizolačních vlastností.
- Další chybou je nevytvoření dostatečného přívodu a odvodu vzduchu, kdy opět dochází k vlhnutí tepelné izolace a z toho vyplývající ztrátě izolačních vlastností.
- Na velkém množství střech také z „úsporných důvodů“ chybí okapní plech, který odvádí vodu z fólie mimo římsu nebo do okapu. Zatékající voda pak pozvolna ničí římsy.
- Některé realizační firmy navíc zapomínají, že po dokončení střechy nesmí být z venku nikde fólie vidět, jinak dojde k jejímu rozpadu vlivem UV záření. Každá fólie má totiž stanovenou dobu odolnosti proti UV záření, která je řádově v několika měsících a je určena pouze pro časovou prodlevu mezi jejím položením a pokládkou krytiny.
Dvouplášťová střecha
- U dvouplášťové střechy se fólie dotýká tepelné izolace a je vytvořena pouze větraná mezera mezi fólií a krytinou.
- Pro toto řešení je nutno vybrat vhodnou kontaktní fólii.
- Kromě častého zaměňování kontaktní a nekontaktní fólie jsou nejčastější chyby obdobné jako u tříplášťové střechy. Velká část chybných řešení spočívá opět v absenci okapního plechu.
- Správným řešením při realizaci hřebene je v případě dvouplášťové střechy dotažení tepelné izolace včetně fólie až do vrcholu krovu, v tomto případě žádný problém nenastává.
Při navrhování dvouplášťových a tříplášťových střech za použití betonové střešní krytiny je nutné vytvořit větranou vzduchovou mezeru mezi krytinou a hydroizolační fólií o ploše přiváděcích otvorů nejméně 200 cm², připadající na 1 m délky okapní hrany střechy, o výšce vzduchové vrstvy nejméně 40 mm. Přesahuje-li vzdálenost přiváděcích a odváděcích větracích otvorů 10 m, zpravidla se zvětšuje plocha větrané vzduchové vrstvy o 10 % základní plochy na každý další 1 m přesahující vzdálenost 10 m.
Větrací tašky a pásy
K odvětrání střechy slouží taška větrací, která je modifikací základní tašky s otvorem chráněným betonovou stříškou a mřížkou. V případě větracích tašek je nejdůležitější respektovat větrací průřez konkrétního typu tašky. Mohou se výrazně se lišit, a to nejen podle výrobce, ale i podle druhu tašky. Rozhodně se proto nelze řídit zaužívaným zjednodušením, že na 100 m² stačí 10 větracích tašek. Realita je taková, že spotřeba na 10 větracích taškách teprve začíná a pokračuje až k hodnotám 42 kusů u některých typů tašek.
Větrací tašky se instalují ve 2. řadě pod hřebenem. Počet kusů na b.m. délky hřebene se určuje v závislosti na délce krokve a sklonu střechy přibližně podle tabulky uvedené v technické příručce. Ve vrcholu (hřebeni či nároží) se doplňují o větrací pásy. Ty chrání vytvořenou mezeru mezi hřebenáčem a střešní taškou proti polétavému sněhu při současném zajištění proudění vzduchu. K dispozici jsou pásy špičkové i ty tzv. „za lidovku“.
Další podmínkou správného odvětrání členitých střech je montáž větracích tašek nejen podél hřebenů, ale i podél nároží, které je z pohledu větrání v podstatě to samé jako hřeben. Argument, že v nároží střecha větrá přes hřebenáče, neobstojí. Nejčastěji k tomu dochází v již zmiňovaném nároží, kde bývají větrací tašky opomenuty buď zcela, nebo jich bývá málo.
Čtěte také: Podhledová Řešení Knauf pro Akustiku
Kvalitní větrací pásy
Pro kvalitní větrací pásy je charakteristický především velký větrací průřez, zajišťující účelné větrání střechy. Hned na druhém místě jsou vychytávky zjednodušující a zrychlující práci, jako široké lepící pásy pro spolehlivé zajištění k jakémukoliv podkladu na střeše. Použité kvalitní lepidlo navíc ani v teplých dnech neměkne a nekomplikuje stržení krycí pásky. Obchodní samozřejmostí je nabídka pásů v různých šířkách pro potřeby konkrétních sklonů a střešních krytin, i různé barvy pro dokonalý vizuální efekt hotové střechy. Za své hovoří i dlouhá záruka.
Speciální posuvné větrací podhřebenové tašky
Na rozdíl od klasického řešení odvětrání se speciální posuvné větrací podhřebenové tašky používají podél celého hřebene hned v první řadě. Díky nim je větrání střechy rovnoměrné a neomezuje se na jednotlivé větrací průduchy. Vykoupeno je to však některými úpravami, například jinou roztečí laťování než u tašek v ploše. Jinak by mohla být funkce větrání eliminována. Přesto je montáž podhřebenových tašek rychlejší než těch větracích, minimálně usnadněná o pokládku větracího pásu. Pro instalaci podhřebenových větracích tašek hovoří i estetika. Přes zmiňované přednosti mají i podhřebenové tašky své limity.
Rozměření krovu a rozteče latí
Nejdůležitějším krokem před pokládkou střešní krytiny je správné rozměření krovu a určení vzdáleností latí dle pokynů jednotlivých výrobců střešních krytin. Bohužel u některých neprofesionálních firem se můžeme často setkat s podceněním tohoto kroku a výsledkem je různá vzdálenost latí po délce krokví, což je nejvíce patrné na okrajových taškách. V horším případě dochází i k tomu, že není dodržena maximální vzdálenost poslední latě od hřebene krovu, a tudíž je nedostatečně překryta poslední řada tašek hřebenáči a dochází k zatékání.
Vhodné rozteče latí uvádí jednotliví výrobci v prováděcích příručkách. Doporučené rozteče jsou totiž rozdílné pro jednotlivé typy krytin i pro různé sklony střechy.
Montáž hřebene a hřebenáčů
Hřeben včetně dalších podstřešních vrstev je dalším detailem, ve kterém se často chybuje. Při suchém kladení hřebenáčů u profilované betonové krytiny (např. krytina KMB Beta a KMB Hodonka) musí být první lať ve vzdálenosti 30 mm pod hřebenem.
Čtěte také: Dopady na myslivost
Na vrchol spoje krokví se připevní držák hřebenové latě. Výška připevnění držáků je závislá na sklonu střechy. Do takto připravených držáků se vloží hřebenová lať 50/30 mm a zafixuje se hřebíky (2,5 × 32 mm).
Po pokrytí celé střechy krytinou se umístí univerzální kartáčová lišta (nebo větrací pásy) a přichytí hřebíky k hřebenové lati. Hřebenáče se doporučuje klást tak, aby otevřená spára byla po směru převládajících větrů.
Nejdříve se připevní příchytka hřebenáče do kraje hřebenu dvěma pozinkovanými hřebíky (2,5 × 32 mm). Další příchytka se připevní jedním pozinkovaným hřebíkem (2,8 × 70 mm) přes díru v hřebenáči a dvěma pozinkovanými hřebíky (2,5 × 32 mm) do hřebenové latě. Tento postup se opakuje. Hřebenáčová příchytka současně vymezuje krycí délku hřebenáče.
Hřebenáč vlastní vahou a dotlačením vytvaruje těsnicí lištu tak, že utěsní prostor mezi taškou a hřebenáčem. Hřebenáčová příchytka má pro ukotvení přes hřebenáč oválný otvor, který umožňuje měnit krycí délku hřebenáče.
Detail ukončení hřebene a štítových hran se uzavře plastovou perforovanou ucpávkou příslušné barvy nebo ozdobnou betonovou hřebenovou ucpávkou.
Kotvení tašek
Velmi důležitou zásadou pro pokládku střešní krytiny je nutnost kotvení jednotlivých tašek, kterou řeší Pravidla pro navrhování a provádění střech vydaná Cechem klempířů, pokrývačů a tesařů ČR a kterou současně upřesňuje každý výrobce ve svých technických podkladech.
Hlavní zásadou je nutnost kotvení základních tašek v ploše střechy dle jejího sklonu:
- Při sklonu do 45° se tašky nepřipevňují.
- Při sklonu do 60° je nutné každou třetí tašku připevnit pozinkovaným vrutem (hřebíkem) přes otvor v tašce nebo pomocí příchytky tašky.
- Na sklonech od 75° v ploše se připevní každá taška dvěma připevňovacími prvky.
Současně ale také platí, že při jakémkoliv sklonu střechy je nutné kotvit veškeré tašky na okrajích střechy a u prostupů. To se týká všech okrajových tašek na štítových hranách a také pultových tašek. Taška pultová se používá u pultových střech pro ukončení horní hrany pultové plochy. Taška je opatřena na straně závěsu betonovým krycím lemem. Připevňuje se pozinkovaným vrutem přes zadní zámek ke střešní lati, příp. příchytkou tašky.
Pravidlo o nutnosti kotvení platí ale i pro všechny základní tašky podél okapní hrany, hřebene, úžlabí a nároží, kolem střešních oken a komínů, tedy tam, kde by mohlo vlivem působení větru dojít k jejich uvolnění.
Normy a pravidla
Problematice větrání se věnují také normy a pravidla. Bohužel naše nejzásadnější norma pro šikmé střechy ČSN 73 1901 Navrhování střech - Základní ustanovení, revidovaná v roce 2011, není z tohoto pohledu ideální. Zásadním problémem je, že stanovuje stejná pravidla jak pro krytiny s vysokým, tak i nízkým difúzním odporem.
Vzniklé zmatky řeší Pravidla pro navrhování a provádění střech, vydaná Cechem klempířů, pokrývačů a tesařů ČR. V jejich v současnosti platné verzi (2014) sice není samostatná kapitola o větrání šikmých střech, ale nutnost odvětrávání je zdůrazněna ve všech článcích a popisech detailů.
Výměna poškozených hřebenáčů
Střešní krytina plní nejen funkci ochrannou, ale také funkci hydroizolační. I proto je dobré pravidelně kontrolovat, zdali nedošlo k jejímu poškození, například vlivem silného větru, velkého množství ležícího sněhu na střeše nebo i neopatrného pohybu po ploše střechy.
Pokud jsme při kontrole střechy zjistili, že jeden z hřebenáčů na střeše je poškozený (případně zcela chybí), je potřeba jej co nejdříve vyměnit. Při této činnosti oceníte, že byly použity kvalitní příchytky hřebenáčů. Příchytky z jakostního a dostatečně silného materiálu se ani při tlaku a opakovaném ohýbání nepoškodí.
Správně mají být hřebenáče přichyceny k laťování nejen příchytkami, ale také vruty. Hřebenáč bývá na užší straně připevněn vrutem k lati, a to pod hřebenáčem za ním následujícím, který jej překrývá. Poškozený prvek tudíž nejde snadno vyndat a prasklý hřebenáč je rychlejší rozbít úplně, např. kladivem. Vezmeme si nový hřebenáč. Nyní bychom jej měli připevnit na středu užšího konce vrutem k lati. Pokrývači to řeší tak, že tašku naříznou na jejím užším okraji uprostřed od kraje tašky až k místu, kterým má projít vrut. Pro jistotu je vhodné nový hřebenáč asi uprostřed připevnit.
„Doporučuji využít tzv. šroubovitý hřebík,“ říká technický poradce Tomáš Zadrobílek z firmy HPI-CZ a dodává: „Tento žárově pozinkovaný prvek z nabídky HPI-CZ, napůl hřebík a napůl šroub, se nejčastěji využívá pro připevnění koncového a rozdělovacího hřebenáče, ale výborně se uplatní i při upevňování doplněných hřebenáčů.
Tabulka: Doporučené rozteče latí pro betonové střešní krytiny KM Beta
Následující tabulka uvádí doporučené rozteče latí pro různé sklony střechy a typy betonových tašek KM Beta, jak je specifikováno v technické příručce výrobce.
| Sklon střechy (°) | Doporučená rozteč latí (mm) |
|---|---|
| 22-25 | 330 |
| 26-30 | 325 |
| 31-35 | 320 |
| 36-40 | 315 |
| 41 a více | 310 |
Poznámka: Tabulka je pouze ilustrativní a pro konkrétní projekt je vždy nutné vycházet z aktuální technické příručky výrobce a specifikací konkrétní střešní krytiny.
tags: #jak #snížit #hřeben #střechy