Problematika umístění sloupů elektrického vedení v blízkosti rodinných domů je komplexní a vyžaduje znalost relevantních právních předpisů a technických norem. V České republice tuto oblast upravuje především Zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon, který definuje ochranná pásma energetických zařízení.
Ochranná pásma elektrického vedení
Dle § 46 Zákona č. 458/2000 Sb. je ochranné pásmo zařízení elektrizační soustavy prostor v bezprostřední blízkosti tohoto zařízení, určený k zajištění jeho spolehlivého provozu a k ochraně života, zdraví a majetku osob. Ochranné pásmo vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby nebo územního souhlasu s umístěním stavby, pokud není podle stavebního zákona vyžadován ani jeden z těchto dokladů, potom dnem uvedení zařízení elektrizační soustavy do provozu.
Typy chráněných zařízení:
- Nadzemní vedení
- Podzemní vedení
- Elektrické stanice
- Výrobny elektřiny
- Vedení měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a telekomunikační techniky
Šířka ochranného pásma nadzemního vedení:
Ochranné pásmo nadzemního vedení je souvislý prostor vymezený svislými rovinami vedenými po obou stranách vedení ve vodorovné vzdálenosti měřené kolmo na vedení, která činí od krajního vodiče vedení na obě jeho strany:
| Napětí | Typ vodiče | Vzdálenost od krajního vodiče (m) |
|---|---|---|
| Nad 1 kV a do 35 kV včetně | bez izolace | 7 |
| s izolací základní | 2 | |
| závěsná kabelová vedení | 1 | |
| Nad 35 kV do 110 kV včetně | 12 | |
| Nad 110 kV do 220 kV včetně | 15 | |
| Nad 220 kV do 400 kV včetně | 20 | |
| Nad 400 kV | 30 | |
| Závěsné kabelové vedení 110 kV | 2 | |
| Zařízení vlastní telekomunikační sítě držitele licence | 1 |
V lesních průsecích udržuje provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel příslušné distribuční soustavy na vlastní náklad volný pruh pozemků o šířce 4 m po jedné straně základů podpěrných bodů nadzemního vedení pro vodiče bez izolace s napětím nad 1 kV a do 35 kV včetně.
Historický vývoj ochranných pásem:
Je důležité si uvědomit, že u všech stávajících elektrických zařízení je nutno respektovat dřívější vymezení ochranného pásma, neboť ochranná pásma stanovená dle dřívějších předpisů a výjimky z ustanovení o ochranných pásmech, udělené dle dosavadních předpisů, zůstávají zachována i po době účinnosti tohoto zákona. Relevantní zákony a normy v minulosti zahrnovaly:
Čtěte také: Konstrukce a montáž betonových sloupů
- Zákon č. 79/1957 Sb. (od 1.1.1958) - konkrétní šíře ochranného pásma chybí, navazuje na něj:
- Vyhláška č. 80/1957 Sb. - pásmo pro VN 10 m
- Vyhláška č. 153/1961 Sb. - v lesních průsecích zmenšeno na 7 m, mimo les stále 10 m
- Zákon č. 222/1994 Sb. (od 1.1.1995) - obecně 7 m
- Zákon č. 458/2000 Sb. (od 1.1.2001) - platný energetický zákon
Vzdálenosti vedení nízkého napětí (nn) od budov:
V současné době neexistuje předpis nebo norma ČSN, které by řešily otázku vzdáleností elektrických venkovních vedení nn od nepochůzných střech, otevíratelných střešních oken či oken osazených v obvodovém zdivu. Doporučuje se držet se vzdáleností, které byly předepsány do roku 2007 v ČSN 33 3301:1997 (Stavba elektrických venkovních vedení se jmenovitým napětím do 52 kV), která byla zrušena z důvodu zavedení souboru EN 50423 (Elektrická venkovní vedení s napětím nad AC 1 kV do AC 45 kV včetně).
Podle ČSN 33 3301:1997 pro vzdálenosti holých vodičů platí:
- Od neschůdných částí budov a konstrukcí:
- Vodorovně: 1/100 vzdálenosti mezi místem přiblížení a nejbližší podpěrou, nejméně však 0,15 m. U vodivých budov a konstrukcí nejméně 0,35 m, u okapů a okapových svodů nejméně 0,15 m.
- Svisle: 0,6 m (při kontrole výpočtem) nebo 1 m (za obvyklých teplot při montáži bez kontroly výpočtem). U přípojek a připojených budov stačí vzdálenost 0,6 m (za obvyklých teplot bez kontroly výpočtem).
- Od schůdných částí budov a konstrukcí:
- Vodorovně: 2 m.
- Svisle: 3 m (jsou-li vodiče nad objektem) nebo 2 m (jsou-li pod ním - např. pod balkonem).
- Od okenních otvorů:
- Od vnějšího horního okraje okenního otvoru: alespoň 0,2 m.
- Od postranních okrajů: alespoň 0,5 m.
- Pod oknem: alespoň 1 m.
Od těchto vzdáleností je možné odečíst hloubku uložení okenního rámu od venkovní stěny. Vodiče nemají být před oknem. Je-li to nevyhnutelné, musí být vzdáleny alespoň 2 m. Tam, kde vzhledem k okolnostem je nebezpečí nahodilého dotyku při normálním používání objektu, je třeba uvedené vzdálenosti přiměřeně zvětšit.
Praktické aspekty a řešení problémů s elektrickým vedením na pozemku
Mnoho majitelů pozemků se potýká s přítomností elektrického vedení, které může omezit stavební možnosti nebo znehodnotit pozemek. V případě dotazů ohledně ochranného pásma je doporučeno obrátit se na distributora elektrické energie, kterému vedení patří, nebo na odborníky, jako jsou stavební technici nebo pracovníci v energetickém průmyslu.
Přeložka vedení:
Přeložka elektrického vedení na náklady vlastníka pozemku je často jediným řešením, pokud vedení zasahuje do stavebního pozemku nebo brání jeho využití. Náklady na přeložku se mohou pohybovat v řádech stovek tisíc korun, což může být pro majitele pozemku značná finanční zátěž.
Čtěte také: Konstrukce dřevěného sloupu
Věcné břemeno a nájem:
Pokud sloup od vedení stojí na vašem pozemku a existuje věcné břemeno, je běžné, že vlastník vedení platí nájem z části pozemku. V případě, že věcné břemeno není zřízeno, je doporučeno obrátit se na právníka, který se specializuje na tuto problematiku, a pokusit se donutit vlastníka vedení k jeho zřízení, z čehož by mělo něco plynout.
Identifikace neznámých vodičů:
V případě neznámých vodičů nebo vedení na pozemku je nejjednodušší podívat se do katastru, na čím pozemku je konec odbočky, zeptat se souseda, nebo rovnou kontaktovat distribuci. Tyto koncové rozvody nemusí být v distribuční mapě úplně správně, hlavně periferie.
Příčiny poruch a poškození stavebních konstrukcí
Kromě problémů s umístěním elektrického vedení se stavební objekty často potýkají s poškozením omítek a zdiva, za kterým stojí nejrůznější příčiny. Tyto poruchy se hůře odhalují v podzemní části objektu a vlhkost je mezi nejobávanějšími příčinami.
1. Poruchy a chyby v podzákladí:
Mohou vzniknout během výstavby i na již dokončených stavbách. Voda, která je nezbytná pro budování staveb, se stává nepřítelem, když proniká do stavebních konstrukcí. Omezené možnosti geologického průzkumu staveniště a nekvalitní provádění stavebních a zemních prací, při nichž nebývají dodržena technologická pravidla, mohou mít značně nepříznivé následky. Deformace základů jsou závislé na tuhosti konstrukce a každá základová zemina se vlivem působení zatížení stlačí. U většiny staticky neurčitých konstrukcí je nutno uvažovat vzájemné chování konstrukce s podzákladím (dotvarování - sedání).
2. Vlhkost:
Vlhkost je jedním z nejčastějších a nejproblematičtějších faktorů ovlivňujících stav budov. Její pronikání do stavebních konstrukcí může mít různé formy a cesty.
Čtěte také: Sloupy elektrického vedení: Podrobný průvodce
2.1. Srážková voda:
Srážková voda hnaná deštěm na obvodové zdivo dokáže v závislosti na nasákavosti stavebního materiálu a době trvání deště proniknout do zdiva do hloubky několika centimetrů nebo zvlhčit zdivo i v celé tloušťce. Se stoupající výškou nad terénem roste i rychlost větru a tím i intenzita deště hnaného větrem, takže průnik vlhkosti je zákonitě v horních podlažích největší. Voda srážková odstřikující se týká spodní části soklového zdiva (do 40 cm nad terénem), kde dochází ke zvýšenému namáhání.
Závady se odstraňují klasickými prostředky jako je dokonalé zakrytí objektů včetně klempířských výrobků. Komíny, které nejsou funkční, je nutno opatřit zábranou proti průniku srážkové vody, zejména u komínů větších průřezů.
2.2. Kapilární voda:
Kapilární voda proniká do konstrukce z přilehlé zeminy nebo z podzákladí kapilárami ve zdivu. Zvlhnutí může mít v dlouhých úsecích zdiva stejnou výšku, ale pokud vzlínající voda naráží na překážku (např. sklepní okno), ovlivní překážka tvar zóny odpařování vzlínající vody.
2.3. Podzemní voda:
Podzemní voda v kapalném skupenství vyplňuje póry zvodnělých hornin, vytváří plošně rozsáhlou, hydraulicky spojitou hladinu a působí hydrostatickým tlakem. Může to být i voda infiltrovaná vsakující se pod povrch země. V době jarního tání sněhu a déle trvajících dešťů se může hladina podzemní vody zvýšit nad úroveň podlah suterénních místností, pronikat dovnitř, popř. zaplavovat je.
2.4. Kondenzace vodní páry:
V technické praxi se nikdy nesetkáváme se zcela suchým vzduchem, ten obsahuje vždy určité množství vodní páry. Dojde-li při určité teplotě k překročení rosného bodu, přechází tato pára do kapalného stavu, zejména na chladných částech (např. kamenných) stavebních konstrukcí. Zvlášť nebezpečná je kondenzace u konstrukcí obklopující prostory s vyšší relativní vlhkostí (nad 60 %).
2.5. Hygroskopické soli:
Jedná se o vlastnost zdiva obsahujícího soli s hygroskopickými vlastnostmi, které přijímají vodu z okolního vzduchu. Obsahuje-li zdivo větší množství takovýchto solí, má to vliv na jeho rovnovážnou vlhkost, která pak může dosáhnout několikanásobku rovnovážné vlhkosti stavebního materiálu bez soli. Hlavní cesty, kudy se škodlivé soli dostávají do zdiva, jsou např. tvrdá podzemní voda vzlínající zdivem z podzákladí, soli a nečistoty, které smývá a transportuje z chodníků voda odstřikující, dále tzv. kyselý déšť se svým obsahem sloučenin síry, uhlíku, dusíku apod.
2.6. Vadné instalace a okolní vlivy:
K poměrně častým příčinám vlhnutí zdiva u starých objektů patří vadné sanitní instalace, zejména není-li k dispozici jejich plán rozvodu. Negativní vliv má i vegetace a stínění, stejně jako škodlivé zásahy na objektu.
3. Závady vzniklé při provádění staveb:
Závady stávajících hydroizolací jsou častější v suterénech než v nadzemních částech objektů. Je-li suterén budovy nad hladinou spodní vody, je hydroizolace vystavena pouze působení zemní vlhkosti a tím se poruchy uvnitř suterénu projeví většinou po dlouhé době. Ovšem je-li hladina spodní vody výše než podlaha suterénu, působí na hydroizolaci hydrostatický tlak v závislosti na výšce hladiny podzemní vody.
Projevy poruch:
Na povrchu stěny nebo panelu s povrchovou úpravou cementového nebo vápenného pačoku, popř. ještě malby, se porucha projeví vytvořením vlhké mapy. Bílá stěna na okrajích této mapy zežloutne, uprostřed ztmavne. Je-li konstrukce omítnuta, na povrchu se vytvoří podobná mapa, ale navíc se omítka vyboulí, od stěny odchlípne, dobře se drolí a při dotyku spadne. V případě, kdy je v suterénech použit dřevěný obklad stěn nebo na podlaze dřevěné vlysy, navlhčená oblast se velmi silně vyboulí, dřevo se zkroutí a vlivem bobtnání může dojít i k odpadnutí obkladu.
Typy závad hydroizolace:
- Závada lokálního charakteru: Projevuje se vlhkými mapami či skvrnami, jejichž osová vzdálenost je přibližně stejná. Je způsobena buď vadou materiálu nebo špatnou technologií při provádění, např. nedolehnutím horní vrstvy na spodní vrstvu izolačního pásu v jednom bodě.
- Porušená oblast popraskaná: Závada hydroizolace špatného podkladu, kde je porušená oblast popraskaná (tedy beton a pod ním i izolace). Může být způsobena nekvalitní prací nebo působením agresivní vody na podkladní beton.
- Sedání celé budovy: Rozsáhlejší závada vyžadující vyšší finanční náklady na opravu, neboť sedání se nedá dosti dobře zabránit. Vzniká usmyknutím podlahy a izolace od sedající části a projevuje se téměř po celém obvodu budovy, někdy i jednotlivých místností.
- Sesuv stavební rýhy: Jestliže se v blízkosti obvodové stěny provede stavební rýha (např. pro uložení kabelu), která se nedostatečně zajistí proti sesuvu, může k sesuvu dojít, a tím se i přizdívka může od suterénní stěny odtrhnout a porušit tak hydroizolaci na mnoha místech.
- Posun stěny nebo sloupu ze základu: Tato konstrukční chyba může být nebezpečná nejen průnikem vody do konstrukce, ale i dalším vodorovným posunem stěny, popř. sloupu ze základu, a tím ztrátou stability konstrukčního systému.
- Odtržení hydroizolace u podlahy v panelovém suterénu: Způsobuje také možnost vytvoření trhliny v místě opření panelu o příčnou nosnou stěnu.
Sanace vlhkosti:
Úspěšný zásah proti napadení budovy vlhkostí je záležitostí velmi složitou. Vlhké zdivo lze úspěšně sanovat pouze tehdy, jestliže se zjistí všechny navzájem spolupůsobící příčiny vlhnutí. Diagnózu usnadní známé rozložení vlhkosti při různých příčinách. Například může se jednat o kondenzaci na omítce z vlhkého prostředí a je třeba povrch stěny větrat, nebo dochází ke kondenzaci kolem nesprávně provedené podlahy bez možnosti odvětrání. Někdy nepropustný sokl může způsobit zvlhnutí uvnitř zdiva, jindy kondenzace vodní páry na vnitřním povrchu. Nejčastější je vzlínající vlhkost ze základové spáry. V suterénních prostorách vznikají navíc závady v důsledku poškození hydroizolace. Vlhnutí stěn je možno se bránit buď izolováním stavebních konstrukcí nebo jejich neustálým vysušováním.
tags: #sloup #elektrickeho #vedeni #trhani #omitky #příčiny