Socha Melancholické děvče, kterou vytvořil Jan Štursa roku 1906, je klíčovým dílem českého moderního sochařství. Toto terakotové dílo, vzniklé v Čechách mezi lety 1910 a 1930, představuje sedící mladou ženu s zamyšleným a melancholickým výrazem ve tváři. Levou rukou si podpírá bradu, zatímco druhou má přehozenou přes hlavu. Celá kompozice spočívá na nepravidelném reliéfním podstavci.
Socha je vysoká 42 cm a rozměr podstavce činí 22 cm x 21 cm. Ačkoli je dílo nesignované, jeho autorství je nepochybné. Je to jeden z nejpopulárnějších a nejrozšířenějších Šturských děl, pro které vznikla i řada kreseb a skic.
Charakteristika díla
- Popis: Terakotový akt sedící mladé ženy levou rukou si podpírající bradu a druhou přehozenou přes hlavu se zamyšleným melancholickým výrazem ve tváři.
- Materiál: Světlá terakota (pozdější odlitek z patinované sádry je také zmíněn).
- Datace: Kolem 1906 (originál), odlitek z let 1910-1930.
- Rozměry: Výška 42 cm, rozměr podstavce 22 cm x 21 cm.
- Signatura: Nesignováno.
O autorovi - Janu Šturdovi
Jan Josef Štursa (1880-1925) byl významný český sochař a jeden ze zakladatelů českého moderního sochařství. Narodil se 15. května 1880 v Novém Městě na Moravě a zemřel 2. května 1925 v Praze.
Vzdělání a raná tvorba
Po maturitě z měšťanky vyjadřoval přání stát se zahradníkem, ale jeho otec toužil, aby se stal krejčím. Jeho učitel kreslení, Jan Šimek, však přesvědčil otce o Šturském mimořádném talentu, a Štursa tak začal studovat sochařsko-kamenickou školu v Hořicích, kterou úspěšně absolvoval v roce 1898 s mimořádně dobrými výsledky.
Po ukončení školy pracoval v lomu v Mittelsteinu a v kamenické dílně bratří Zeidlerů v Berlíně. V roce 1899 ukončil tuto práci a přihlásil se na Akademii výtvarných umění v Praze, kde začal studovat pod vedením Josefa Václava Myslbeka. V Myslbekově ateliéru vznikaly Šturské první akty, včetně dívčího aktu Z lázně, který zaujal Myslbeka natolik, že byl odlit do bronzu a vystaven na rektorátu Akademie výtvarných umění.
Čtěte také: Provedení pohledového betonu
Kariéra a profesní růst
Akademii úspěšně absolvoval v roce 1904 a díky stipendiu Nadace Josefa Hlávky podnikl studijní cestu do Mnichova, Švýcarska, Paříže a Londýna. Roku 1907 navštívil Itálii. Po návratu do Čech pracoval jako Myslbekův asistent na Akademii výtvarných umění až do vypuknutí první světové války. Od roku 1908 pracoval jako Myslbekův asistent.
Štursa sloužil ve válce u 81. pluku v Jihlavě a dostal se na frontu u Haliče. Po zranění a pobytu v nemocnici se vrátil do Jihlavy, kde pobýval až do roku 1916. Poté byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze po smrti Stanislava Suchardy. Na akademii zpočátku vedl medailérskou školu. V roce 1919 se stal nástupcem J. V. Myslbeka a v roce 1922 byl zvolen rektorem Akademie výtvarných umění. Tuto funkci zastával až do roku 1924.
Umělecký styl a odkaz
Jan Štursa patří k zakladatelům českého moderního sochařství. Zabýval se výhradně figurou, zpočátku s doznívajícími ozvuky impresionismu a symbolismu. Záhy se však klonil spíše ke geometričtějšímu principu skladby tvarů a celistvější formě. Poválečné dílo předznamenává estetiku civilismu.
Člověk a jeho tělesnost patří mezi fundamentální témata Šturské práce. Ženská nahota se stala jeho nejčastějším motivem, ke kterému přistupoval v široké škále stylů, od lyrického pojetí po erotický sensualismus.
Štursa byl řádným členem České akademie věd a umění a členem několika uměleckých spolků, včetně SVU Mánes. Jeho sochy jsou součástí sbírek Karáskovy galerie, většinou se jedná o sádrové odlitky a modely soch. Pohřben byl na Slavíně na Vyšehradském hřbitově.
Čtěte také: Cihlový obklad fasády: Průvodce
Kromě sochařství se Štursa věnoval i kresbě, jak dokazuje kombinovaná technika na papíře o rozměrech 46 x 31,5 cm, signovaná vpravo dole a datovaná rokem 1915.
Čtěte také: Realizace OSB fasády
tags: #melancholicke #devce #fasada #informace