Rodilému Čechovi nedělá většinou potíže užít při komunikaci náležitý slovesný tvar nebo správně vyskloňovaný tvar podstatného či přídavného jména nebo zájmena. Nicméně, i rodilý Čech může někdy zaváhat, například při skloňování slova „šindel“. Pravda, v hovoru užije spíše obecněčeské koncovky, v psaném projevu však zpravidla dodržuje všechna „-é“ a „-ami“ a ostatní koncovky, které předepisuje spisovná norma. Cizinci, který chce umět dobře česky, nezbývá než se náležité koncovky jednotlivých vzorů, podle kterých se jména skloňují, složitě naučit.
Skloňování podstatného jména „šindel“
Pro správné skloňování slova „šindel“ se musíme vrátit ke starým známým vzorům. Zde je přehled skloňování:
| Pád | Jednotné číslo | Množné číslo |
|---|---|---|
| 1. pád (kdo? co?) | šindel | šindele |
| 2. pád (koho? čeho?) | bez šindele | bez šindelů |
| 3. pád (komu? čemu?) | k šindeli | k šindelům |
| 4. pád (koho? co?) | pro šindel | pro šindele |
| 5. pád (šindeli!) | šindeli! | šindele! |
| 6. pád (o kom? o čem?) | o šindeli | o šindelích |
| 7. pád (kým? čím?) | s šindelem | s šindeli |
Češi z rozkolísaného systému češtiny mohou být maličko nervózní, ale cizinci učící se česky to jistě vítají, neboť systém skloňování se tak postupně zpravidelňuje a zjednodušuje. Prozatím si můžeme vybrat z více možností, ale slovem „šindel“ je to celkem jednoznačné.
Šindelová krytina: Od výroby po pokládku
Šindelová krytina coby krytina doplňková a produkt převážně ruční výroby není tak přísně ohraničena normami jako krytiny průmyslově vyráběné. Díky tomu se dá podle způsobu výroby a různých úprav při montáži, například hřebene či okapní hrany, rozpoznat, zda je šindelová krytina původem a pokládkou z Valašska, Chebska nebo z Vysočiny. Podle některých detailů (způsobu vytrácení řad při různých sklonech, tvarů ozdobných špiček, provedení výsuvných vikýřů aj.) lze dokonce poznat i rukopis jednotlivých mistrů šindelářů. Nicméně i přes tuto krásnou různorodost platí při výrobě a montáži šindele určitá pevná, léty praxe ověřená pravidla.
Pokládka šindele a důležité aspekty
V Čechách se nad obytnými objekty nejběžněji používá dvojité krytí na husté laťování. Latě volíme podle osové vzdálenosti krokví, doporučujeme však minimální rozměr. Je vhodné rozměřit podle délky šindele laťování tak, aby byl hřebík, který vbíjíme do šindele na prostřední lati, krytý další řadou. U takto namontovaného šindele jsou hřebíky vystaveny nepříznivým vlivům počasí pouze v první a poslední řadě.
Čtěte také: Šindel a jeho použití
Šindel pokládáme břitem proti návětrné straně, abychom co nejvíce zabránili vodě hnané větrem zatékat do drážek šindele. První lať umístíme (u 50 cm dlouhého šindele při dvojitém krytí) asi 19 cm od spodní hrany zakládací latě, kterou jsme položili na krokve na výšku. U okapu pokládáme šindel ve dvou i ve třech vrstvách podle způsobu krytí.
Upevňování šindele
Šindel se přibíjí pozinkovanými nebo jinak povrchově upravenými hřebíky. Každý zkušený šindelář si rovněž dává dobrý pozor na to, aby nepřibíjel dva hřebíky do stejných let, tzn. v jedné linii. Při budoucí kusové výměně vadných šindelů si ovšem tímto způsobem trochu komplikujeme práci, a proto mnozí šindeláři nechávají spodní řadu hřebíků záměrně nezakrytou a v horní řadě přibíjejí každý pátý šindel. Jiní jejich kolegové zase proti tomu argumentují možným ureznutím hřebíku a případným vypadnutím šindele při jeho seschnutí. Co šindelář, to názor.
Ošetřování šindele
Dodatečně bychom na střeše neměli chemicky ošetřovat šindel, aniž bychom zjistili, zda nemůže docházet k vzájemné negativní chemické reakci mezi účinnými látkami v impregnaci a typem pokovení. Nejagresivněji se projevují některé druhy protipožárních nátěrů.
Řešení specifických míst na střeše
Zakonečení u zdí a komínů
V minulosti se šindel u zdí a komínů zakončoval mírně stoupajícím náběhem, zhotoveným na laťování tak, aby krytina vytvořila směrem od zdi „korýtko“, nebo se šindel ukončoval pouze pod omítkou. Vhodná byla též kombinace. Dnes stále častěji vídáme (zejména na památkově chráněných objektech) zakončení tzv. lemovacím šindelem. Jedná se o šindel zbavený z jedné poloviny drážky a přes dvě řady šikmo opřený o zeď břitem nahoru.
Překrytí nároží a hřebene
V některých německy mluvících oblastech se překrytí nároží a hřebene řešilo pomocí dvou prken nebo kombinací s jinými materiály, například doškem či plechem. U hřebene střechy se rovněž opatří vhodnými bitumenovými šindeli.
Čtěte také: Detaily pokládky šindele
Úžlabí
Úžlabí představuje na střeše ten pomyslný nejslabší článek řetězu. Tato skutečnost snad vede některé řemeslníky k myšlence použít na vykrytí úžlabí plech. Ano, možné to je, nikoli však řemeslné, tradiční, a už vůbec ne krásné. Pokud tedy pomineme výjimečné důvody (přání investora či příliš nízký sklon v ploše, a tudíž ještě horší v úžlabí), musíme doporučit vykrytí pomocí šindelových kosek. Ty se používají i pro vykrývání nároží. Zde musíme použít delšího kosého šindele nebo dle potřeby vkládáme více tzv. ztracených řad.
Bitumenové šindele
Bitumenové šindele jsou vhodnou krytinou pro řadu různých střech. Šindele navíc představují jak cenově výhodnou, tak snadno realizovatelnou střešní krytinu, a proto je s oblibou používají také domácí kutilové. Nejdříve se na plochu paralelně s hřebenem střechy přibije podkladní pás. Poté si uříznete šindele na požadovaný rozměr a přibijete je na plochu tak, aby se horizontálně překrývaly. Přesnou techniku vám ukážeme v následujícím návodu krok za krokem.
Čtěte také: Asfaltový šindel: Kompletní průvodce
tags: #sklonovani #sindel #arod #informace