Pražské metro je bezpochyby páteří městské hromadné dopravy. Je to však nejenom rychlý a spolehlivý dopravní prostředek, ale také rozlehlá galerie, kterou denně projdou statisíce lidí. Při stavbě prvních úseků pražského metra, která probíhala v letech 1966-1985, byla do prostor stanic a jejich bezprostředního okolí umístěna více než stovka uměleckých děl a architektonických výtvarných prvků. Z metra se tak stala svým způsobem galerie tehdejšího umění. Dodnes je možné vidět v metru asi osm desítek děl, jež bezesporu patří k pozoruhodným, ale zároveň opomíjeným architektonickým, uměleckým a designerským počinům bývalého Československa.
Trasa B a skleněné obklady
Výstavba prvního úseku trasy „B“ probíhala v letech 1979-1985. Trasa spojovala stanice od Smíchovského nádraží po Florenc a v roce 1988 byla prodloužena do Nových Butovic. Dominantními estetickými prvky jsou zde skleněné obklady na stěnách za kolejišti a na pilířích. Ve stanici Karlovo náměstí se potvrzuje, že na „béčku“ dostali příležitost sklářští výtvarníci.
Stanice Karlovo náměstí: Dílo Františka Víznera
Pokud se rozhodnete prozkoumat stanici Karlovo náměstí, budete se mít na co dívat. Karlák je trojlodní ražená stanice, která je založena 40 metrů hluboko, má délku 165 m a na povrch ústí do dvou vestibulů. Jeden z nich obsluhuje Karlovo náměstí, druhý ústí až u Vltavy na Palackého náměstí. Stanici navrhli architekti Zdeněk Drobný, Lubomír Hanel, Jan Talacko, František Novotný a Aleš Moravec. Interiér, který prošel několika změnami, zažil povodně a rekonstrukcí prošel i v nedávné době, je jedinečný, známý zejména pro svůj obklad.
Obložení pilířů a stěn za kolejišti tvoří designově úžasné skleněné tvarovky Františka Víznera připomínající veliké žárovky. František Vízner byl významným výtvarníkem ještě za svého života a cena jeho děl ještě stoupla po jeho smrti. Oba vestibuly jsou vybaveny uměleckými instalacemi.
Vestibul na Palackého náměstí
Vestibul a podchod pod Palackého náměstím tvoří podélná hala s třemi výstupy na uliční úroveň, na niž navazuje chodba do Zítkových sadů. V tomto vestibulu jsou umístěna dvě zajímavá sklářská díla: vitráž v horním prostoru eskalátorů a zajímavý kruhový skleněný objekt. Vestibulu za ochozem nad eskalátory dominuje oranžově-žlutá vitráž Ivanky Slavíčkové. Ta při příchodu do stanice a vstupu na eskalátory vypadá skutečně monumentálně. Jinak se zde nachází také kruhový skleněný objekt od Jaroslava Štursy a v Zítkových sadech pítko Luboše Růžičky. Vaší pozornosti by také nemělo uniknout pítko v blízkých Zítkových sadech. Ve vestibulu také nalezneme „staré“ telefonní budky a trafiku. Řady děl si ale na Karlově náměstí nevšimnete. Hlavně ve vestibulu směrem na Palackého náměstí jsou zastrčená.
Čtěte také: Použití skleněných cihel v designu
Vestibul na Karlově náměstí
Druhému vestibulu dominuje rozměrná mozaika s názvem Karel IV. Jedná se o kamennou mozaiku masivních rozměrů nazvanou Karel IV. a jeho doba od Radomíra Koláře a Františka Tesaře. Dílo se nachází ve vestibulu směrem na Karlovo náměstí. Karel IV. se skví přibližně uprostřed mozaiky, kolem něj jsou vyobrazeny jeho počiny jako založení Univerzity Karlovy, stavba Karlova mostu, Chrámu sv. Tento vestibul kromě již zmíněného výstupu přímo do parku Karlova náměstí ústí také do „podloubí“ jednoho z domů. V tomto případě do domu 293, který má ve stejném podloubí vchod. Dům patří fakultě strojní a katedře kybernetiky ČVUT. Studenti a akademici tak mohou rovnou z linky B „přestupovat“ na akademickou půdu.
Na skvosty ve stanici Karlovo náměstí se podívejte v pořadu Selfie z Prahy.
Umělecká díla v pražském metru
To, že stanice metra obohacují umělecká díla, není nic neobvyklého. „V rámci metra vzniklo do roku 1989 celkem 110 uměleckých realizací. Otevřete její bránu pomyslným klíčem z mříže na stanici Malostranská a vydejte se za uměním. Část z těchto výtvarných děl byla v průběhu doby zničena nebo odstraněna. Do další skupiny patří díla, která sice zůstala na svých místech, ale stala se součástí komerčních prostor, takže nejsou na první pohled viditelná. V době svého vzniku metro bylo, předpokládám z politických důvodů, stejně jako celé ČSSR, výkladní skříň. Výraz metra byl majestátní, bohatý, kulturní a samozřejmě sociální. Metro bylo vnímáno jako reprezentativní veřejná budova opravdu pro veřejnost, což se dnes zřejmě ztrácí. Na druhou stranu to byl nástroj propagandy. Po revoluci se všechna politika z metra odstranila nebo zanesla prachem. Pod nánosem vizuálního smogu se však stále nachází ten špičkový design, materiál a vlastně i historický odkaz. Devadesátkové ideály byly soustředěné spíš na zisk než na kulturní zážitky. Architektura metra i ulic mnoha měst se zaplevelila vizuálním smogem a komerčními vestavbami, které obsadily původní velkorysé prostory. Nástupní i přestupní haly, dříve koncipované jako veřejné katedrály, dnes soupeří s reklamou, přístavky, budníky a nedostatkem prostředků na pečlivou údržbu. Je důležité vnímat, že metro je veřejný prostor, který reprezentuje nás jako společnost.
Příklady uměleckých děl v metru
Zde je seznam některých významných uměleckých děl v pražském metru:
- Kamenná mozaika Přírodní motivy
- Bronzový reliéf Alegorie husitství
- Kamenná mozaika Jan Želivský a jeho doba
- Fontána Kalich
- Keramické reliéfy Rostlinné motivy
- Kamenný reliéf Jiří z Poděbrad
- Keramické reliéfy Husitská Praha
- Fontána Sjednocená Evropa
- Bronzová socha Alegorie míru
- Busty Vladimíra Lista a Bohumila Belady, autorů návrhu pražského metra z roku 1926 (ak. soch. Josef Kadlčík)
- Kopie barokních soch M. B. Brauna a A. Brauna
- Kovové mříže ve vstupu a zahradě (ak. soch. Jan Smrž, ak. soch. Vojtěch Kobylka, ak. soch. Eduard Řepka, ak. soch. Jaromír Brudhaus)
- Kašna před Valdštejnskou jízdárnou (ing. arch. pítko)
- Nárožní patník
- Kamenný reliéf Dynamika revoluce
- Ocelová plastika Soukolí (stanice Palmovka)
- Vitráž Sport (stanice Invalidovna)
- Keramické plastiky
- Keramický reliéf šipka
- Keramická reliéfní stěna Praha
- Fontánky na Jungmannově náměstí (ak. soch. Jiří Kryštůfek) a v ulici Na Příkopě (ing. arch. Karel Fořtl)
- Vitráž skleněná stěna
- Pítko v Zítkových sadech
- Mozaika Karel IV. a jeho doba
- Obklad ze skleněných tvarovek
- Skleněná mozaika
- Žulovo-bronzová plastika Vztah přírody a techniky
- Pískovcová plastika Dukla
- Soubor mramorových plastik Řeka (stanice Nádraží Holešovice)
- Keramická fontána Faun a Vltava (stanice Vltavská)
- Kamenná mozaika Bitva o Sokolovo
- Kamenná plastika Barikáda - květen 1945
- Pískovcový reliéf s přírodními motivy
- Bronzová socha Budovatel metra
- Kamenná mozaika Kosmonauti
- Bronzové sousoší Kosmonauti
Unikátní stanice a jejich prvky
- Trasa A: Původní trasa „A“ byla vybudována v letech 1973-1978, tehdy vedla mezi stanicemi Dejvická a Náměstí Míru. Charakteristickým prvkem stanic této trasy jsou unikátní hliníkové obklady stěn, přičemž každá stanice má svoji unikátní barvu.
- Malostranská: Pozoruhodným místem, a dost možná jednou z nejhezčích stanic pražského metra, je stanice Malostranská na Klárově. Vestibul stanice je propojen s blízkou zahradou před Valdštejnskou jízdárnou, uvnitř stanice i v zahradě jsou rozmístěny kopie barokních soch od Bernarda Brauna a Antonína Brauna. Kromě soch nemůžete přehlédnout kašnu a kovové mříže, které tento nádherný prostor dotvářejí.
- Můstek: Atraktivním „exponátem“, jenž je zakomponován přímo ve vestibulu stanice Můstek, je archeologický nález můstku, který byl součástí původního opevnění Starého Města.
- Palmovka: Jedním z nejvýraznějších děl na této trase metra je umělecká instalace Soukolí, která se nachází ve vestibulu stanice Palmovka. Jedná se o ocelovou plastiku znázorňující tři kovová soukolí, která jsou symbolem industriálního charakteru Libně.
- Invalidovna: Stanice Invalidovna se pyšní pestrobarevnou vitráží Sport, která odkazuje na neúspěšný plán uspořádat v roce 1980 v blízkosti Invalidovny letní olympijské hry.
- Trasa C: Budování první části trasy „C“, vůbec nejstaršího úseku pražského metra, který spojoval stanice Florenc a Kačerov probíhalo v letech 1966-1974, v roce 1980 byla trasa prodloužena do stanice Háje, o čtyři roky později do stanice Nádraží Holešovice. Jako obklad stanic je použit mramor, většinou bílý a šedý.
- Vltavská: Stanice Vltavská se stala jedním z vyhledávaných míst sprejerů, v důsledku čehož dochází k překrývání okolních povrchů graffiti. Přesto byste tuto stanici neměli projít jen tak bez povšimnutí. Podzemní část vestibulu je obložena velmi zajímavě tvarovanou keramikou, ve vestibulu se nachází kruhová vitráž Vltava, prostranství před stanicí patří keramické fontáně Faun a Vltava.
- Nádraží Holešovice: Stanice Nádraží Holešovice se dosti podobá sousední Vltavské. Dominantním prvkem jsou zde obklady v podobě naklopených keramických pásů, které jsou uspořádány do shluků oddělených mezerami. U stanice také najdeme soubor plastik s názvem Řeka vytvořená kombinací nehodivského mramoru a oblázků.
- Vyšehrad: Naprosto atypická v porovnání s jednotným designem trasy je stanice Vyšehrad. Nenachází se pod zemí, nýbrž na povrchu, a její prosklené stěny umožňují cestujícím kochat se panoramatem Prahy, které zde naprosto přebíjí jakékoliv architektonické prvky umístěné ve stanici.
- Kačerov: V porovnání s ostatními stanicemi na tomto úseku metra je značně umělecky pojata stanice Kačerov.
- Kolbenova: Jedna stanice je ale úplně jiná. Kolbenova (vestibul), kterou kreslili architekti z jiné než dopravně inženýrské planety a dopadla naprosto skvěle! Vznikla před 20 lety, vypadá stále velmi současně a díky své jednoduché eleganci ještě dlouho bude.
Rekonstrukce a modernizace metra
Nejen stanice, ale i jednotlivé úseky metra mají svoji specifickou charakteristiku. Odráží vždy ducha doby, a proto je metro tak rozmanité. Snaha o unifikaci by byla velká škoda. Co ale chybí, je pojmenování daných specifik. Bezejmenné věci podléhají subjektivnímu vyhodnocování a hrozí tak zánik nerozpoznané hodnoty. Málokdo z nich si ale všimne uměleckých děl, která zde může potkat. V téhle situaci je mojí snahou pomyslnou ručičku vah mezi soukromým a veřejným zájmem trochu narovnat. Věřím, že kultura metra není zbytečný nadstandard, ale nástroj, jak z našeho města dělat udržitelný a příjemný habitat, ve kterém je image „socka“ nahrazený „cool eko retro“ a stává se prioritou před osobním vozem.
Čtěte také: více o skleněných obkladech
Rekonstrukce stanice Jinonice
Stanici metra Jinonice čeká několikaměsíční oprava. Na 186,3 milionu korun by měla vyjít rekonstrukce zastávky metra Jinonice. „Demontáž obkladů je součástí přípravných prací, které začali 1. listopadu," řekla Pražskému deníku mluvčí dopravního podniku Aneta Řehková. Celková rekonstrukce stanice by měla trvat sedm měsíců. Už nyní dopravní podnik sundává cenné obklady od významného českého skláře. „O tom, zda budou schopny zpětného osazení, se rozhodne po jejich kompletním sundání. Jde přitom o cenné sklářské artefakty. V minulém století je navrhl významný český sklář František Vízner. Možný zánik současného jinonického vzhledu a výměnu uměleckého skla za plech kritizuje i architekt Petr Kučera. „Nejde o rekonstrukci, ale o likvidaci," zlobí se Kučera. Nejde o první zastávku metra B, která doplatila na rekonstrukci interiéru. Už dříve prošla proměnou k horšímu Národní třída.
Rekonstrukce stanice Českomoravská
Interiéry stanice metra Českomoravská budou pokrývat skleněné desky s bublinkami. Novou podobu stanice metra B Českomoravská po plánované rekonstrukci navrhnou pro pražský dopravní podnik (DPP) designér Maxim Velčovský a studio edit! architects, kteří uspěli v soutěži na graficko-výtvarné řešení interiéru stanice podzemky. Dopravní podnik letos plánuje vypsat tendr na rekonstrukci, při které původní keramické obklady interiéru stanice nahradí skleněné desky se speciálním rastrem. Předmětem soutěže bylo vytvořit návrh graficko-výtvarného řešení interiéru stanice, především design skleněných obkladů stěn za kolejištěm a ve vstupním vestibulu a zvolit barevnost smaltovaných obkladů na nástupišti a v eskalátorovém tunelu. Materiál pro realizaci byl definován již v zadání soutěže. Sklo ve spojení se smaltem bylo vybráno s ohledem na jednoduchost údržby, náklady, ale i výtvarnou tradici pražského metra. Původní řešení v podobě keramického obložení se podle Kubáta v průběhu času projevilo jako nevhodné. Z tohoto důvodu DPP přistoupil na vyhlášení soutěže, do které se přihlásilo 43 týmů. Jednou z podmínek účasti bylo, aby byl tým složen minimálně z výtvarníka a architekta. Na základě předložených portfolií zájemců o účast v soutěži porota vybrala devět finalistů, jejichž úkolem bylo vypracovat návrh nového graficko-výtvarného řešení interiéru stanice Českomoravská.
Vítězem soutěže se stali designér Maxim Velčovský a architekt Vítězslav Danda z edit! architects. „Cílem soutěže bylo najít řešení, které povýší architektonickou i uměleckou hodnotu místa, a vítězný návrh kombinující sklo s kapkami vzduchu toto jistě splní. Esteticky „oprášená“ stanice metra Českomoravská se stane neoddělitelnou součástí proměny celého okolí stanice na multifunkční a rozmanitou část města,“ uvedl 1. náměstek primátora hl. m. „K redesignu Českomoravské jsme přistoupili v kontextu nových změn celé oblasti a kontextu celé linky B, kde jednotlivé stanice sjednocují určité přístupy, tvary pilířů, struktury a rastry. „Rastr je způsoben spojením a stavením dvou skleněných ploch, mezi nimiž zůstanou zachyceny bublinky. Každé sklo tedy vytváří unikátní rastr, ale zároveň je možné jej jednoduše replikovat. Rastr skla zároveň lépe absorbuje potenciální optické poškození a poškrábání,“ sdělil. Porota vítězné řešení shrnula jako nápadité, minimalistické, pokorné a realizovatelné. Návrh ocenila jako vizuálně čistý a díky specifickému detailu působící neokázale, ale zároveň dostatečně výrazně. „Zaujal nás technický a technologický aspekt výroby skleněných desek a jejich aplikace na interiér dané stanice metra. „Komise se konsensuálně shodla na zdánlivě konzervativním návrhu, který je však ve své podstatě skokově evoluční. Projekt navazuje na tradici použití autorského skla v pražském metru, téměř doslovně cituje formát obložení stávající stanice, ale také představuje nové technologické možnosti, jak s materiálem pracovat, kotvit nebo kombinovat se smaltem, který je typický pro navazující stanice. Návrh se teď bude ještě ladit a upravovat v souvislosti s provozními požadavky na stanici, ale je jisté, že zvítězila idea prolnout architekturu s designem, pokorou vůči řemeslu i konceptuálním uvažováním o současné interpretaci uměleckých děl,“ uvedla Anna Švarc, architektka metra, projektová manažerka DPP a členka závislé části poroty zastupující DPP. Projekt rekonstrukce stanice Českomoravská má na starosti firma Metroprojekt, se kterou nyní vítězové soutěže svůj návrh převedou do projektové dokumentace. Stanice byla uvedená do provozu se stavebním úsekem I.B v roce 1985. Právě technický a technologický aspekt porotu zaujal.
Teď čeká dopravní podnik další soutěž, tentokrát na projektovou dokumentaci ke stavbě. Podle městské firmy by mohlo být hotovo letos na podzim. V mezičase bude chystat také soutěž na zhotovitele rekonstrukce. Tu plánuje vyhlásit do konce roku. Proměna stanice by pak měla probíhat ve spolupráci se soukromým developerem, který se u Českomoravské chystá stavět. Na dopravní podnik tedy zbydou rekonstrukce vestibulu a nástupiště. Měnit se budou také eskalátory. Práce by mohly začít v druhé polovině příštího roku. Libeňská stanice pražského metra je v provozu od roku 1990.
„Stanice Českomoravská je kvůli svému složitému geologickému kontextu, ke kterému je nutné připočítat agresivní složení spodních vod, nelehký oříšek, a to jak pro provozovatele, tedy i zadavatele soutěže, tak i pro vyzvané umělce a nás jako porotu.
Čtěte také: Elegance a praktičnost skleněného obkladu Benátky
Role Anny Švarc, architektky metra
Dnes je Anna Švarc hlavní architektkou pražského metra. „Po studiu na UMPRUM jsem několik let strávila v Londýně. Začínala jsem u Evy Jiřičné a nakonec zakotvila ve Studiu Egret West, které mělo velmi široký záběr měřítek a projektů. Zde jsem si poprvé přičichla k metru. Po návratu do Prahy jsem zaznamenala otevřenou pozici na IPR, která souvisela s připomínkováním projektové dokumentace metra D, a tak jsem se už vezla. Jakmile člověk omylem nabude nějaké specializace, tak se to k němu trochu nalepí. Předpokládám, že díky těmto zkušenostem jsem teď dostala příležitost v roli architekta metra v Dopravním podniku. Je to paradoxní, jelikož jsem na začátku stála v pozici oponenta a ve finále přešla na druhý břeh.“
Jedním z hlavních cílů Anny Švarc v rámci pozice v pražském dopravním podniku je prosadit pořádání soutěží jako standardní nástroj výběrového řízení. „Na základě pozorování se zdá, že pořádání architektonických soutěží ve veřejném sektoru je standard. Vzhledem k obecně rozšířenější zkušenosti s architektonickými soutěžemi je již nikdo nevnímá jako příliš komplikované, drahé nebo jinak rizikové. Zdá se, že čas i peníze, které jsou na soutěž investovány a v celém projektu hrají zlomkovou roli, se vyplácí. Jsem ráda, že se teď i DP při nových projektech (lanovky, nové stanice metra, výtvarná díla) otevřel architektonickým soutěžím.“
„Já vnímám stanice metra spíš v souvislostech, jako korále na niti. Mám ráda, že spolu fungují jako celek. Jsou zde ale i specialitky, které vybočují, jako je Vyšehrad, Malostranská, Kačerov, Muzeum C, Anděl, Karlovo náměstí nebo Smíchovské nádraží.“
Anna Švarc hodnotí současnou snahu magistrátu - odboru dopravy apelovat na podřízené instituce zakázky designérské a architektonické povahy profesionálně soutěžit o výslednou podobu, nikoliv přes dodavatele na nejnižší cenu: „Jsem ráda, že současné vedení magistrátu vnímá estetické potřeby veřejných prostor ať už nad nebo pod zemí. V období koronaviru byly znemožněny návštěvy výstav a galerií, všichni začali vnímat důležitost veřejného prostoru. Docházelo k improvizaci, některé expozice a výstavy se na čas přesunuly ven. Byly pro tyto účely využity také prostory pražského metra. Ano, ale souvisí to spíš s dlouhodobým záměrem vrátit metru jeho kulturní rovinu než konkrétně s pandemií. Pro představu, proběhla výstava „Umění za čarou“, což byla instalace uměleckých děl za kolejišti čtyř stanic. Ve vestibulech metra se začaly uměním plnit neobsazené vitríny, původně sloužící ke komerčním účelům. S Galerií hlavního města Prahy jsme vybrali a začali realizovat sérii murálu na objektech stanic metra Nové Butovice a Bořislavka. Na Vltavské vznikla nová galerie a určil se její program kurátorovaných výstav až do poloviny příštího roku. V neposlední řadě také již proběhlo 2. kolo soutěže na další Vltavský murál.“
Začátkem roku informoval DPP o plánovaném vyhlášení soutěže na organizaci designérské soutěže na novou podobu vozů lanovky na Petřín. „Před pěti lety byla situace s organizací takovýchto typů soutěží výrazně složitější. Existovalo několik málo subjektů, které se v dané problematice orientovaly, a to především v kontextu architektury. Mám pocit, že státní i městské firmy a samosprávy se pomalu, ale jistě tomuto procesu přestávají bránit a notoricky argumentovat extra časem a penězi, což je předpoklad úspěchu č. 1. Samotná organizace a právní rámec není atomová věda, proto si ji osvojuje čím dál větší počet firem i jedinců, což je předpoklad úspěchu č. 2. Například nedávno proběhla soutěž studentů UMPRUM na nové potahy sedaček do vagónů metra. Má vize byla, že to nebude jednoduché a hned, a celkem se naplňuje. Je to samozřejmě řečeno s nadsázkou, ale obecně platí, že každá systémová změna má v případě komplexní organizace jako DP dalekosáhlé následky, které se musí předem promyslet, projednat a pojistit, což trvá. Vidina práce s obecným povědomím o estetických hodnotách metra je rovněž velmi naivní, především pokud člověk profesionálně nepoužívá kanály sociálních médií nebo nepublikuje. Stále ale věřím, že se k tomu jednou dopracuji.“
Tabulka uměleckých děl v pražském metru (výběr)
| Stanice | Trasa | Umělecké dílo | Autor | Typ díla | Charakteristika |
|---|---|---|---|---|---|
| Karlovo náměstí | B | Skleněné tvarovky | František Vízner | Obklady stěn a pilířů | Designově úžasné skleněné tvarovky připomínající veliké žárovky. |
| Karlovo náměstí | B | Vitráž | Ivanka Slavíčková | Vitráž v horním prostoru eskalátorů | Oranžově-žlutá vitráž, monumentální při vstupu. |
| Karlovo náměstí | B | Kruhový skleněný objekt | Jaroslav Štursa | Skleněný objekt | Zajímavý kruhový objekt ve vestibulu na Palackého náměstí. |
| Karlovo náměstí | B | Mozaika Karel IV. a jeho doba | Radomír Kolář, František Tesař | Kamenná mozaika | Masivní mozaika zobrazující Karla IV. a jeho počiny. |
| Palmovka | B | Ocelová plastika Soukolí | Plastika | Ocelová plastika znázorňující tři kovová soukolí, symbol industriálního charakteru Libně. | |
| Invalidovna | B | Vitráž Sport | Vitráž | Pestrobarevná vitráž odkazující na neúspěšný plán letních olympijských her. | |
| Malostranská | A | Kopie barokních soch | Bernard Braun, Antonín Braun | Sochy | Rozmístěné ve vestibulu a blízké zahradě. |
| Vltavská | C | Kruhová vitráž Vltava | Vitráž | Kruhová vitráž v podzemní části vestibulu. | |
| Vltavská | C | Keramická fontána Faun a Vltava | Olga Hudečková | Fontána | Keramická fontána na prostranství před stanicí. |
| Nádraží Holešovice | C | Soubor mramorových plastik Řeka | Plastiky | Kombinace nehodivského mramoru a oblázků. |
tags: #skleneny #obklad #stanice #karlovo #namesti #informace